Sestra si furt stěžuje a ptá se, co má dělat

Ahoj, ji mi okolo 30 let. Mám mladší sestru, která je nyní ve druháku na vysoké škole. Sestra byla na střední škole premiantka, měla samé jedničky. Přesto po maturitě nevěděla, kam jít na VŠ. Sondovala u mě, co moje VŠ škola. Tak jsem jí řekla moje subjektivní plusy a mínusy mého VŠ oboru v kontextu té doby, co jsem tam tehdy studovala (před cca 5-10 lety). Sestra se rozhodla pro skoro tu samou fakultu - částečně studuje co já, částečně, co si sama zvolila, má totiž dvouobor.

Problém je, že mně často volá (každý den nebo ob den) ohledně vysoké školy, že to "nezvládá", jak má napsat tu či onu seminární práci. Že nestíhá deadliny. Že neví, jestli je obor ten pravý pro ni. Ty telefonní hovory s ní jsou extrémně dlouhé, tj. nejdou jen tak ukončit, stylem "já musím na nákup nebo vařit", tak se měj pěkně. Ona furt mluví dál, ptá se na otázky, chce, abych jí poslouchala. Když se jí zeptám, jestli ví, co bude chtít dělat za práci, tak neví. Když se zeptám, proč studuje vysokou školu, tak řekne, abych měla nějaký sociální status a diplom. Když jí řeknu, že když není tahle VŠ pro ni, která by byla lepší, tak neví.

V podstatě jen ví, co je špatně, co není pro ni a co nezvládá. Ale co je dobře, co je pro ni a co jí jde, to neví. (Nebo částečně ví, ale velmi málo.)

Když s ní někam jdu, například na kafe nebo do kina, sestra si neustále stěžuje na školu i na život, jak toho má moc a jak se má špatně. Chce po mě rady. Já jí mám říct, co má dělat, protože s tou školou mám zkušenosti podle ní. Pokud se s ní bavím o něčem jiném, tak stejně vždy stočí hovor, jak má málo času, nezvládá vysokou školu, že neví, co dále s životem apod. Když jí řeknu, že chápu, že prožívá náročné období, ale je to její život a ona sama nejlépe ví, jak ty její věci řešit, tak stejně po mě chce nějaké rady, řešení, pomoc a stále si mele svou.

Někdy mi volá i ohledně úplných blbostí, jakože třeba že jí někdo na koleji ukradl halenku, když ji prala a přišla pro prádlo o 2 minuty později nebo jestli má dát otevřený džus do lednice nebo ho může nechat v kuchyni na lince, když ho dneska dopije. Naši rozvedli, když jí bylo tak 10-13 let. Ten rodič, u kterého byla po rozvodu, ji k ničemu nijak nevedl (nejen v pubertě, ale ani v dětství), prostě neví ani základní věci pro samostatný běžný život - úklid, vaření, praní, jednání se školou a úřady apod. Rodič tohle v minulosti neřešíl, v současnosti neřeší a do budoucnosti ani nechce řešit. Sestra se s rodičem často hádá, konfrontuje rodiče s tím, že jí nevedl k samostatnosti. A rodič nesamostatnost dítěte nechce řešit, protože se s ním sestra o tom často hádá. Já byla také nesamostatná, ale dostala jsem se z toho sama (nebo s lehkou pomocí mých přátel), ale neměla jsem žádného staršího sourozence, za kterým bych non stop chodila a na vše se ho furt vyptávala.

Nemám častý kontakt s rodičem, s kterým (je) byla sestra v domácnosti po rozvodu, protože se s ním nechci bavit. S druhým rodičem se nebavím vůbec, tak nechci přijít ještě o kontakt se sestrou.

◉ Když řeknu sestře, že mi nemá tak často volat (každý den a ob den), tak řekne, že mi určitě nevolá tak často. Tohle tvrdí, i když vezmu výpis hovorů z mého mobilu a ukážu jí, jak často mi volá. Na pár dní (max. týden) je to lepší, a pak je to zase každý den až ob den. Jak docílit, aby mi volala méně, bez toho, abych jí ignorovala nebo cíleně nebrala telefony?

◉ Když s ní trávím čas, jak zastavit to její věčné stěžování si, nekončící otázky, co má dělat, že s něčím mám zkušenosti, že chce poradit, že neví, jak něco nějak někde udělat?

Předem díky za názory a rady.