Oblast šetření

Šetřím např. při nákupu pohonných hmot, tak, že nejezdím autem. Šetřím např. na topení. Když by bylo potřeba, tak bych vypnul mrazák. Co se týká šetření na jídle, tak kupuju vic obyčejných rohlíků než dřív a míň celozrnnýho pečiva než dřív.

Dobrý den ,

jelikož pocházím s chudší rodiny úsporné chování praktikujeme už od narození , z hlavy mně nenapadá oblast kde se ještě výrazně omezit. Dopady krize jsou zatím vidět jen na financích které si odkládáme na horší časy nebo pro investice do našeho bydlení zde jsou ještě poměrně velké rezervy.

Já jsem z chudé rodiny, šetřím celý život, i když mám dost financí a zjištuji, že žiji podle svého normálně a ostatní najednou nemají peníze. Bohužel vzdávat se toho lepšího je pro spoustu lidí nemyslitelné, tak si budou více půjčovat, budou v čímdál větších sračkách a pak to zaplatíme my všichni. Inu, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Ovšem dříve si to vyžral každý sám, dnes se jde do insolvence, tupouni zaplatí i třetinu a nazdar. Kdo umí hospodařit, tak je ještě za blbečka.

Ne, rozhodně oblečení bude první na seznamu šetření. Jídlo jako poslední

Dopady zatím nepocituji. Nikdy jsem ale neplýtvala. U syna vyměnili lednici za úsporný moderní typ, u zásuvek mají jakýsi měřič, taky přestali používat sušičku. Babička chytala vodu z mytí rukou a z praní a splachovala s ní. Tak to taky tak dělám. Já jsem zatím nepustila žádný radiátor, hlídám si zbytečné svícení i televizi pouštím méně. Hlídám si elektroměr, abych nepropálila přes 90 KWh. Mám totiž vše na proud, kromě tepla. A jinak si vařím na několik dní dopředu. Než každou porci připravovat zvlášt, tak narvu celého králíka do remosky a část hotového jde do mrazáku. Oblečení jsem letos nekupovala, jen nějakou menší věc v sekáči.. Jídlo je to poslední, na čem budu šetřit. Raději kvalitně jíst, než si pak kupovat léky. Omezila jsem cukrárny a restaurace. Jezdím všude na kole. Cestou krajinou si nasbírám jablka i ořechy a mám na štrůdl. Teď na podzim mi ještě obohatily jídelníček houby. Neplánuji žádnou velkou dovolenou, když nevím, jaké budou výdaje na energie u mne, ale hlavně v rodinách mých dětí, kde jsou hypotéky a mnohem větší výdaje. Měla jsem v plánu stavební úpravu kuchyně, teď to odkládám.

Chce to neplýtvat, nemít popelnice nabité chlebem, rohlíky. Uvařit tolik, co se sní. Pokud zbyde, dojíst třeba druhý den. Nebo k večeři. Nekupovat naprosté zbytečnosti. Když už vidím podbízivé letáky plné bachratých nevkusných vánočních skřítků, svítících sobů, dárkových punčoch a dalších doslova pitomostí je mi smutno. Ano, i já si udělám výzdobu, ale z přírodnin. Větévky, šišky, chvojí, jeřabiny...Ale někdo, komu chybí vkus, podobné příšerky stejně koupí. Co na tom, že by měl lepší za ty peníze kilo krkovice?

Nemám sušičku ani myčku. Bez těchto pomocníků se hlavě obejdu.

Na jídle už poněkud šetřím. Nakupuji v Tescu maso, ráno je sleva jen asi pouhých 10%, což nestojí za řeč. Odpoledne už se nechá nakoupit se slevou 50-60% a to už je, panečku znát. Nekoupím si své v minulosti tak oblíbené kaki. Bývaly veliké, stávaly kolem 7 Kč za kus. Dneska jsou poloviční, cena 25.90. Bez toho se obejdu. Vždyt jsem do svého stáří ani nevěděla, co to je.

Nekupuji máslo. Dát 60 a víc Kč za kostku másla /a pak zjistit, že je to jen 200 g / není opravdu normální. Nakoupila jsem si v akci tuk Zlatá Haná, kus za 19,90. Do mrazáku. Lze jej použít na mazání, na pečení, do vaření. Až mi dojde, nevím. Nedávno byl na netu článek, že se máslo dovážené ze zahraničí a staré minimálně rok, přebaluje do jiných obalů a u nás se následně prodává jako ČESKÉ a ĆERSTVÉ. Děkuji, jsou tady i levnější věci, po kterých si mohu vygruntovat zažívací trakt. Toto staré máslo za velké peníze mi opravdu není třeba.

Oblečení - nevadí mi vietnamská móda. Ve svých letech už nebudu nakupovat od Blanky Matragi. Hlavně, když je to pohodlné, hřeje to a nepromokne.

Na čem nemohu šetřit, jsou boty. Chodím hodně a ráda. Se svými děvčaty kolem 10-15-17 km. Proto dbám na pohodlné a nepromokavé boty. Zimní mám kotníkové, zateplené, s membránou. Turistické - dávám přednost pravé kůži. To se pokaždé vyplatí, než si pak doma měsíc léčit puchýře. Jaga.

Nejlepší šetření je to, když stojím před regálem a řeknu si - opravdu tu věc nezbytně potřebuji? A většinou si odpovím, že NE. A je to jasné.

Tak, jako nejlepší rada pro hubnutí je nežrat, tak pro šetření je neutrácet. Když kupuju jen potřebné věci, nemám kde šetřit. Nesrovnatelně větší dopad krize vidím ve znehodnocení úspor. Většina lidí si dnes šetří na stáří a tito lidé o své úspory přicházejí. Kromě extrémně rizikových investic neexistuje žádný způsob, jak úspory ochránit. To mi připadá mnohem závažnější, než nějaké šetření na jídle, šatičkách a botičkách.

Šetřím na parádě, ale k tomu by stejně došlo, protože jsem ve věku, kdy se postava moc nemění, mám svůj styl, kvalitní věci, tak není důvod obměňovat šatník podle krátkodobých modních trendů. Letos jsem měla větší výdaje s bydlením, takže se držím trochu zpátky. Ale obecně na nějaké maso ve slevě nebo ohnilé okurky peču, není zatím důvod. Jídlo jsem nikdy nevyhazovala, maminka strávila nějakou dobu v nacistickém výchovném ústavu zvaném Pankrác, tak si jídla vážila a šetřila s ním celý život a naučila nás to. Ale hlavně mám před očima osud mého otce, který pracoval v důchodovém věku "na procenta", makal a důchod nebral...a v jednasedmdesáti, kdy do důchodu musel si ho užil necelý půlrok. Takže ono přehnané šetření je taky pro kočku. Děti jsou zabezpečené, práci mám stálou a slušnou, nemusím být krkna a šílet, že umřu hlady nebo zimou. Ale je fakt, že nejezdívám na drahé dovolené, nebaví mě to a vánoce u nás nejsou záležitostí několika tisíc, ale menších dárečků a spíš klidu. To jsou věci, kdy i šetřivé rodiny zešílí a prožerou za tři dny klidně i pět tisíc

Mám to téměř shodně s Doutnákem, jen ta auta jsou čtyři, ale zase mám víc psů. Pokud jde o zdražování, zjistil jsem, že za mou práci už deset let beru tolik, kolik dám za deset litrů nafty. Nafta 45Kč, dobře, 450Kč za hodinu práce. Funguje mi to...