Jak zapomenout, že byla děvka?

Ahoj,

Mám roční vztah, navázal jsem ho s holkou, která dříve dělala hodně "nepěkné věci" (stačí říci holka pro všechny na zavolání?). Potom se přestěhovali (její rodina, tím myslím nevlastní otec a vlastní matka s mladší sestrou). Jelikož tu nikoho neznala a chodila na výpomoc k matce do práce, kde byla prakticky celý den, tak neměla zrovna moc možností ve svém stylu života pokračovat. Seznámil nás kamarád z jejího původního bydliště (vzájemně vymněnil telefonní čísla). Znal jsem ho přes internet, pracoval semnou na jednom projektu. Následovalo kino, schůzka, pusa a už jsme spolu začali randit. Pak z ní vypadlo, že semnou prakticky začala chodit kvůli sexu, ale, že to tak není, že to byl jen základní kámen a dnes je tu jinak. Potom jsem se dozvěděl, že byla děvka, všechny podváděla, má zálibu ve flirtování, nemá zábrany atd... Jelikož už jsem ji bezmezně miloval (nemluvím o chování, ale co se týče vzhledu, můj vysněný ideál a chytrá taky... o vlastnostech a některý názorech nemluvím). Jelikož je opravdu velice přesvědčivá uvěřil jsem jí, že se prostě kvůli mě změnila, že už taková není a tak dále, sladké řeči kolem huby. Jako debil jsem slepě miloval a nevšímal si například těch drobných výkřiků do tmi "tohle není ono". Často mi lhala a neustále jsem se potýkal s tím, že neplnila své slovo, také tu byly divné situace, že často prostě z ničeho nic neměla čas. Např. "ona příjde návštěva" - "Kdy příjde?" - "To nevím" - "A jak dlouhu u tebe bude?" - "To nevím" - "Jaká návštěva?" - "No, příjdou mi dát nějaký věci" / "přijedou známí" / "to je od mamky" a takové různé (hovna?)...

Její rodiče od sebe odešli. Nevím jak to mezi nimi bylo ve skutečnosti, možná jsem zaujatý a podporuji prostě mužskou stranu, ale její otec se mě i často ptal "co dělám špatně?" / "co mám udělat?" / "co vlastně chce?", ale na druhou stranu nevím, jak to mezi nimi probíhalo. Nakonec se rozvedli, mladší dcera (sestra má přítelkyně, abychom se v tom nezamotali) chtěla zůstat s otcem, matka o ní bojovala, ale když soud rozhodnul, že půjde na měsíc k otci a potom k ní a rozhodne se, kdo ji bude mít (nějak tak to bylo), tak mu ji nechala a už ji nechce, vzdala se ji a následně začala sexuálně žít s otcovým velice dobrým kamarádem. Mají milenecký vztah. -> Už dříve, snad od začátku co jsem poznal jejich rodinu mi přišlo, že spolu něco mají (drobné náznaky).

Miloval jsem ji, myslel, že ona mě taky. Dělal jsem pro ni první a poslední (alespoň tomu teda věřím... Dodržoval její pravidla, staral se o ní opravdu dobře, přišel a udělal kdykoliv vlastně cokoliv...). A z druhé strany jsem neviděl...nic... Když na to přišla řeč, vždy to skončilo stejně, někdy se rozbrečela a řekla "jo, jsem píča, já to vím, tak sorry!" a potom sní už nebyla možnost mluvit, když jsme to nadhodili den na to, skončilo to úplně stejně a tak pořád dokola.

Začala doba, kdy mi různí lidé psali, že je to prostě děvka, tak atˇsi dám pozor- ty jsem vlastně alespoň znal trošku až když napsal záhadný Petr, to když jsem s ní začal řešit poslala mě k vodě se slovy "radši se s tebou rozejdu než abych se dočkala, že tomu budeš věřit". Do hodiny mi napsala, že semnou zůstane.

Samozřejmě ty záhadné "najednou nemám čas" byly a jsou pořád.

To už jsme spolu byli 3/4 roku a bylo hodně hádek a sporů, někdy kvůli blbostem, někdy kvůli údajným nesmyslům jako například podezírání z nevěry (chápu, že to muselo vadit a štvát... ale tak na druhou stranu- záhadné různé "prostě nemůžu" - často, že jde pomoci matce do práce a často mi její chování připomínalo... upřimně řečeno děvku.

Vždycky jsem musel k ní přijít já, ze začátku mi to nevadilo, ale občas ke mě návštěvu udělat mohla, ne? Za rok, které jsem si musel vyprosit, tak 3? A přitom bydlí 15min chůze odemně.

Byl velký zlom, když prostě jsem nemohl přijít, když:
- byla doma máma, přeci je pořád v práci a chce být někdy s ní. Samozřejmě nikdy neví, kdy doma je a kdy ne.
- když její kamarádky (kamarádi?) neměli čas, jinak byla s nimi a to já se připojit nemohl (někdy i vím, že sami řekli "tak ho vem taky", takže bych jim tam nevadil).
- Celkově mi přišlo, že už jí jsem volný...
Teď jsme za posledních 14 dnů byli spolu tak 3x až to vyústilo, že mi vrátila věci, co jsem ji kdy dal (teda, tak to má být oficiálně, ale ve skutečnosti mi vrátila počítač s příslušenstvím a monitorem a mobilní telefon.. Proč? Protože tohle bylo psané na mě. Trička atp. to se prostě koupí a dá, od tohodle jsem měl papíry já) a napsala mi 3 stránkový dopis, který dokážu krátce schrnout: "Asi jsem tě prostě přestala bavit, nebudu ti stát ve štěstí, tvoje kamarádky budou mít radost, že tě budou mít jen pro sebe." - Vždyt moje kamarádky... To myslí těch pár s kterýmy se vidím jednou za rok a to stylem, že se náhodou potkáme? Mě připadá jako kdyby si spletla "mě" za "ni" a dopis měl znít: "Už mě nebavíš, nechci s tebou být a chci být zase děvka a neomezovat se jen jedním"

-> Když jsem k ní potom přišel, nějak se mi to podařilo urovnat, teda, že spolu zůstaneme, ale to na ni nic nemění a jak sama řekla, děvka je pořád, ale prostě se tak nechová, jakoby "uvnitř" je kurva, ale na povrchu ne a tedˇ jsem si sní volal a zeptal jsem se, kdy bude mít čas, kdy se můžeme vidět a odpověděla "nemám čas jenom na tebe, mám i další kamarády". Tak to doopravdy je moc hezké...

Když se sem přistěhovala, přestala s alkoholem, ale předevčírem byla s (údajně) kamarádkou chlastat na nějaké akci, že tý kamarádky kamarád si koupil byt a tzv. předváděčka. Zítra jde kalit někam zase a na konci měsíce jede na nějakou chatu (ani nevím s kým, ale pochybuji, že se tam bude chovat jinak než fena, co bude skákat na každý pták)... A docela mě i mrzí, že třeba když já sní chci někam jet, na dovolenou, výlet (s tím, že samozřejmě VŠECHNO budu platit já), tak nejede, že nemůže, ale když ji tady kámoška řekne 2 dny předem, může se přetrhnout. Už i do telefonu na mě jak vola, mám z těch hovorů pocit jako kdybych ji akorát obtěžoval.

Já to vidím jenom s jednou možností KONEC... ale já ji nesmírně miluji a dokážu to, pocit, že o ni příjdu.. to bych si rovnou vzal balík prášku na spaní a uvázal pytel na hlavě..

CO MÁM DĚLAT?
MÁM MOŽNOST NEBO ŠANCI TO UROVNAT, CO VLASTNĚ CHCE?
JAK NA NI ZAPOMENOUT, PŘESTAT JI MILOVAT?

- Doplňující otázky rád zodpovím.

Děkuji za pomoc, opravdu... jako kdybych už neměl důvod žít, ani mě (doopravdy) žádný nenapadá..