Nejste přihlášen/a.
To je ta dnešní generace. S tím se moc hýbat nedá. Nicméně si myslím, že jste nasekala ve výchově dost chyb. V 16 letech bych určitě holce nevyčítal, že nemá kluka. Vařit by už měla umět a takové výmluvy bych nebral. Pomoc v domácnosti je základ. V 16 snad už i povinnost. Mám syna a luxuje, umývá nádobí, věší prádlo aj. Možná ji moc omlouváte /šikana atd./. Chce to tvrdší ruku a bohužel něco za něco. Když mi nepomůžeš, nedostaneš kredit, vypnu wifi atd. Tady máš polotovary, uvař si sama aj.
Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli dcera v dětství neprožila nějaký šok. Celé je to divné a nějaké chyby se určitě staly v jejím útlém dětství. Tři psychologové a ani z jednoho nevypadlo něco rozumného?
Zdravím,
ja Vám to tu, ak dovolíte, trochu zosumarizujem, čo ste napísala, aj Vaše odpovede, skúste sa na to pozriet čo najobjektívnejšie:
"jsem ve výchově dcery neudělala snad žádnou chybu" Tak to je veľký omyl. Nikto nie je neomylný, a tobôž nie rodičia, tí sa ale narobia chýb...čím skôr pochopíte, že nie ste bezchybná, tým lepšie pre Vás aj Vašu dcéru.
"teď ale pracovat nechce i když jí do toho nutím" Ešte ste nepočuli o takom povahovom črte teenagerov, že ak ich do niečoho nútite nasilu, aj keby ich to bavilo, tak to nebudú robit, už len z trucu? Resp. by som chcela vidiet to nútenie, či to je len také prázdne "a budeš a hotovo a neodvrávaj!", alebo je to aj niečo konštruktívne, typu niečo za niečo - prečo jej nepoviete, aby si na náklady na svoj mobil, tarif, zarábala (minimálne čiastočne) sama - ak je naozaj centrom jej života, pobeží pracovat raz dva.
"neumí postarat, neumí vařit a ani se to nechce učit" "v domácnosti nic nedělá" K tomu poviem len, ako ste si vychovali, tak máte. To nie je krátkodobá záležitost, snáď ste si to nevšimli len prednedávnom. Deti predsa treba pokojne a so samozrejmostou postupne pridávat do domácich prác, vrátanie varenia, dávno pred 16timi rokmi. Ešte k tomu "Ja vůbec nevařím" tým ste jej predsa nastavili príklad. Deti si od malička berú za príklad to čo vidia, teda poväčšine svojich rodičov, tak netuším, prečo sa tu tak divíte...
"Má našetřeno poměrně dost peněz, nikdy si nic nekoupi" čo takto ju vziat so sebou na nákupy...ako matka s dcérou, ale bez výčitiek, bez príkazov a rozkazov a toto si kúp, a toto si nekúp, nechajte jej voľnú ruku, len ju povzbudzujte. Alebo spolu porajzujte internetové shopy.
"Nemá žádného kluka, dokonce se ještě s nikym nelíbala. Snažila jsem se jí někoho dohodit, ale bezúspěšně." Prepána, no toto keď som videla, skoro mi oči vypadli. To naozaj dohadzujete svojej 16 ročnej dcére chlapcov? Pokiaľ som dobre čítala, Vaša dcéra si prešla ako malá traumou, je introvert, prešla si šikanou v škole, takže má sebavedomie zrejme na bode mrazu, a týmto jej ho ešte viac znižujete. Neuvedomujete si ako ju ponižujete? Keď sa na to pýtate, keď jej ich dohadzujete? Musí sa hanbit až strach. Musí si mysliet, že nie je normálna. A pritom úplne je...len Vy idete zrejme z Vašich vlastných skúseností "kluku jsem měla tolik že se za to zpětně i trochu stydím" a myslíte si, že Vaša dcéra by Vás snáď mala dohnat...prosím Vás, prestaňte s tým, veď to prepána nie je Vaša vec! Nájde si niekoho, nájde, nenájde, nenájde. Len ju prosím ešte viac neponižujte.
"Přemýšlím o tom že jí dám na starost ex nebo mým rodičům." No a týmto ste to úplne zaklincovala. Nepozdáva sa mi dieta, ktoré som sama vychovala, tak ho prehodím na starost iným. Ak to urobíte, Vaša dcéra Vám už nikdy nebude verit, to môžete verit mne.
Tak sumárme Vám napíšem ešte toto, lebo rád ste sa tu už nadostávala celkom dost - ak chceme niekoho zmenit, v prvom rade sa musíte zmenit Vy. Vy ste ju vychovali, množstvo životných zvykov, či dobrých alebo zlých, má od Vás, prestaňte si mysliet, že ste nespravili žiadnu chybu (ešte ste si tým aj istá), skúste si naliat čistého vína, a začat s ňou konečne "pracovat" ako s mladou dámou, ktorá musí nabrat zničené sebavedomie, musí sa zotavit z rán, ktoré dostala sa svoj krátky život, naučit sa vôbec žit, a premenit rozkazy, príkazy, zákazy, nútenie do pozitívnej motivácie. Byt jej oporou, podporovat ju. Zmena však bude pomalá, ono čo sa zanedbávalo 16 rokov, nenapraví sa za mesiac.
Zdravím. Pokud si přečtete vaši větu: Dobrý den, hned na začátek bych chtěla poznamenat že jsem ve výchově dcery neudělala snad žádnou chybu. A k tomu když hned zařadíte váš dodatek ve 13:44 končící: ...věřte že bych radši dělala jiný věci. Ale jsem její matka a nemůžu se na to jen tak dívat..., budete hned vědět, proč je vaše dcera na vás závislá a proč je taková, jaká je. K tomu netřeba cokoliv dodávat. Ida
Kdybys neudělala chybu, tak teď umí vařit, pomáhá v domácnosti, má kamarády, zájmy, chodí na brigády atakdále.
V 16 už jí moc nevychováš, ale dá se učit jí, vyžadovat pomoc, nechat jí samostatně vyřizovat věci (pokud nezvládá tak jí pomoct navést jak na to), bude chodit někam cvičit nebo se něco učit - cizí jazyky, hraní na něco apod. Po troškách, netlačit moc na pilu ale důsledně aby to mělo nějaký vývoj.
Kluka si najde až se jí bude chtít nebo ho potká. Dělat dohazovačku proč ne, ale s rozumem, vzít jí na výlet kde může potkat vrstevníky, na vodu apod.
Když budeš brečet jak sedí doma na zadku, to jí nikam neposune.
Já bych docela ráda věděla,kolik děvčat v 16 letech umí vařit, kolik jich má dokonale uklizený pokoj, kolik jich má opravdu kluka, atd., všechno, co jí vyčítáte. Mám v tomto věku vnučku, kluka nemá, má sice dost kamarádů a kamarádek, ale zatím prý s nikým chodit nechce, pokoj si uklidí pořádně, když jí má přijet kamarádka, doma sice pomáhá, ale že by to bylo s nadšením, to opravdu ne. Problém u vaší dcery vidím v tom, že je doma, že asi nemá kamarády,že je celkově uzavřená, ale není to povahou? Já bych volila spíš než výčitky porozumění, pochopení, nenásilné zapojování do běžného života. Já si moc ráda povídám s vnučkou, někdy ale nemá náladu, tak ji nechávám v klidu, ale ví, že co nemůže nebo nechce říct doma, může říct mně. Nemá třeba babičku nebo někoho, s kterým by mohla řešit, co ji trápí? A v 16 letech ještě zdaleka není skoro dospělá, to jen někteří, ale záleží to na povaze, na prožitcích, na okolí , Nejsem psycholog, jen mluvím ze zkušenosti - s dětmi a vnoučaty a potom z přístupu naší mamky a tatky a vůbec celé rodiny.
Myslím, že jste chyby udělala-ti, co vaši dceru kritizují, nemají, podle mě, vždycky pravdu. nevím, jak jste se s ní bavila už od mala, co o ní jste věděla, s čím se vám mohla svěřit. Vím, že každý je z jiného modelu rodiny, někde je výchova studená, někde dcera má k mamce důvěru - nebo k někomu jinému blízkému a nemusí být nutně z rodiny. Pokud byste ji dala klidně bývalému manželovi nebo babičce a dědovi, tak je něco u vás špatně. To bych nedokázala. V sousedství dívka v 15 letech onemocněla anorexií, byla dlouho na léčení, je stále hrozně hubená, úplně se změnila. To je pak opravdu trápení. další známé zase dcera v 19 letech onemocněla maniodepresí -hrozné. Osobně bych zkusila se k dcerce přiblížit a neočekávat zázraky.
Myslím, že jste si odpověděla sama...
Chování a povaha dítěte je kombinace genetiky a výchovy.
Tvrdíte, že jste neudělala žádnou chybu.
Dcera nepracuje a ani nechce
Přesto má spoustu peněz, předpokládám, že od vás. (nebo někoho jiného z rodiny)
Sháníte jí v 16 kluka.
Takže odpověď na otázku "co mám ještě dělat" je NIC! proboha nedělejte nic!
Narýsovala jste své dceři život a vše nastrkala pod nos bez toho, aby se musela sama snažit. za 2 roky je dospělá a neumí nic udělat sama. Jak se pak popasuje v životě s problémem, když je zvyklá, že je za ní řeší máma?
Musí dostat důvod se snažit. At si sama vaří, sama vydělává... Nebude to hezké ani příjemné pro obě strany, ale musíte být tvrdá. Nebude vás za to mít ráda, ale v budoucnu vám poděkuje. Dělejte to pro její dobro, ne pro její pohodlí
Co Vám udělali mladí muži? Ptám se proto, že některého z nich chcete potrestat a hodit mu na krk děvče líné, neschopné se o sebe postarat.
Nejdřív by se měla vpravit do života. Vy tady nebudete věčně a kdo se o ni potom bude starat? Když děláte oběd, řekněte: oloupej brambory, připrav zeleninu na polévku, osmaž cibulku... At se něčemu naučí, věk na to má. A at už zůstane jednou sama, nebo si někoho najde, jíst bude vždycky. Proto by se měla naučit trochu otáčet v kuchyni.
Myslím, že jste ji pěstovala jako skleníkovou květinku, nic nemusela, prošla si traumaty a tak jste ji šetřila. A taky chyběl otec a jeho občas přísný postoj. Vím to, stačilo, když tatka houkl: "No tak, co to tam zase je? Že na vás pudu!" A byl klid.
Děvče má hodně peněz, zřejmě jste jí je našetřila Vy a tak ji do práce nic neláká. Ale pokud nebude na hromádku přidávat, i velká suma se jednou rozkutálí. A co potom? Pokud se nevzpamatuje a Vy nezačnete chtít, aby Vám pomáhala s domácností, věřte, nebude z ní nic kloudného. Chápu, že prožila problémy, ale to neznamená, že musí být celý život k ničemu. Máte v jejím věku nejvyšší čas začít trochu s výchovou, kterou jste zřejmě zanedbala. Jaga.
Je to naprosto logické po Vašem vysvětlení - chcete od dcery, aby se naučila něčemu, v čem jí nemůžete být příkladem. Když jídlo nosíte z práce v miskách, ona se nají také a nevidí, jak se to připravuje. Jak ji tedy můžete bez názorného příkladu učit vařit? Nemá ve Vás žádný vzor, neví prostě, jak na to. Je to Vaše vizitka. Možná by pomohlo, pokud nejste v práci o víkendech, aby za Vašeho dohledu chystala aspoň sobotní a nedělní oběd. I tím by se mohla něco naučit. Ale pokud dostane misku s hotovým pokrmem pod nos a sama si nic nevyzkouší, bude to pro ni hodně těžké. Člověk se učí příkladem a tím, jak odkouká. A to u vás asi nebude možné. Jaga.
Tedy že bych se já dcery v 16 ti vyptávala jestli už má kluka a jestli se už líbala... to si neumím představit, to bych si připadala minimálně trapně. To je dcery věc a její soukromí. Na jednu stranu ji považujete za skoro dospělou a na druhou stranu ji chcete dohazovat kluka, aby nezůstala sama a diktovat život. A vodit dceru po psychodoktorech o tom si myslím taky své, sama vidíte, že to k ničemu nebylo. Já bych tomu dala čas, žádné nucení, ona na všechno příjde a když bude chtít tak si i uvaří. Jaká vy jste byla v jejím věku? Vy jste vařila, vydělávala a honila kluky?
Lepší bude, když přenecháš dceru svému "EX"
Sama máš problém s muži, stačí tvá mluva jako "EX" nebo tvá podivná mentalita, že se tvá dcera ještě nelíbala. Takže je pak předevšemy za socku. Tohle je tvá další "orální" perla jak můžeš napsat o své dceři ve smyslu SOCKA?
Ty chceš aby tvá dcera měla kluka ne kvůli ní, ALE JEN, ABYS PUBLIKU VZKÁZALA, ŽE DCERA JE "NORMÁLNÍ" A NE NA OKRAJI SPOLEČNOSTI. Tvá blbost je zarážející. Nechápeš, že když se s duševně méně zdatnou dívkou rozejde kluk, že na tom bude ještě hůř?
Koukej se probrat, Mileno. Radu jsem ti dal, přenech ji svému "EX" , co měl asi sakramentsky dobrý důvod se tím EX stát.
Neudělala jste žádnou chybu...
Já nejsem mememedvěd, já jsem Vašek.. (děláte dohazovačku).
Co kdyby jste alespoň to shánění "někoho na líbání" nechala na matce přírodě?
V 16 letech už budete někoho vychovávat těžko...
@milena - bych chtěla poznamenat že jsem ve výchově dcery neudělala snad žádnou chybu
No... jestli se slečna v 16 letech "o sebe ale neumí postarat, neumí vařit a ani se to nechce učit... v domácnosti nic nedělá", pak bych si s vaším vyjádřením o chybě dovolila nesouhlasit. Co jste si vychovala, to máte doma. Nakonec vy taky nevaříte ("nosím/objednávám"), tak co chcete po ní?
Přemýšlím o tom že jí dám na starost ex nebo mým rodičům.
No ti budou radostí bez sebe Ale jinak dobrá strategie, hodit ji na krk někomu jinému a případně si pak stěžovat, že vám ji "nepřevychovali".
Jediná možnost je že s námi dcerku s realitou: v 18 půjdeš holčičko z domu, tak se chystej...
Okamžitě jí stupně ty kapesní a dávejte jí kapesný výlučně za splněné domácí úkoly.
Jedním z úkolů by bylo, že začne docházet na terapie a k psychologovi. Nebude plnit? Nedostane ani korunu kapesnýho a at si hraje na socku jak chce.
Vy si taky hrajete obět a vyhledávate si důvody. Podle nejnovějších výzkumů je zhruba 60% genetiky a 30% výchova, ne naopak, takže v ní vidíte jistě tak trochu sebe...
ps: Co jí zkusit najít brigádu u sebe v práci,? Ukázat, že pro peníze se musí pracovat. Jestliže vyděláte v kuchyni, je málo pravděpodobné, že s ní bude inženýrka.
Neudělat žádnou chybu nejde. I když to myslíte dobře, snažíte se, může se stát, že to stejně na to dítě má "neblahý" vliv. Byla stydlivá, měla problém s komunikací, neměla kamarády, byla šikonovaná - něco špatně být muselo. Když je na střední, proč by měla chodit i do práce? Na to je léto. Proč by měla mít kluka? Proč by se měla líbat? Proč jí někoho dohazujete, vždyt jí není ani 18. Nemáte na ni přehnané nároky? Na práci (když nemusí) i na kluka je klidně ještě malá. To jí říkáte: uč se vařit, musíš se naučit vařit... Proč jí neřeknete: Co by sis dala? Pojď, uděláme to společně. Podle čeho soudíte, že se o sebe neumí postarat? Byla někdy někde sama? Když si nic nekoupí, tak si třeba šetří, aby se o sebe pak dokázala postarat, třeba je skromná. Jestli Vám připadá, že nějaké její věci potřebují obnovit, můžete jí podarovat k narozeninám, svátku, Vánocům - nebo jí nabídnout, at si vybere (bude tak víc samostatnější). To jak jste s ní nespokojená a klidně byste ji odpožila jí dávate celý život najevo? To se pak nedivte. Chcete to zlepšit? Věřte jí, nepodceňujte jí, motivujte jí k samostatnosti, ale nenutte ji, věnujte se jí, nedávejte jí najevo, že je na ní něco špatně, nebo že byste jí klidně odložila k otci či prarodičům.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.