Nevím si rady s láskou

Zdravím,

než sem tenhle dotaz začal psát, přečetl sem si pár dotazl co tu byli položeny dříve a chvilí sem se i zasmál, že nejsem jediný kdo má v hlavě takový zmatek a i trochu doufal, že se spokojím s odpovědmi u jiných a nebudu se muset ptát sám a psát celý tenhle příběh... Ale nějak sem tu odpovědi úplně nenašel...

Začal bych asi tím, že už sem před více než půl rokem dotaz psal (zkoušel ho najít, ale nějak nenašel...) a vlastně se podle toho i zařídil a zkusil jít dál...

Už to bude skoro rok co sem si začal psát s jednou holkou z práce. Pracujeme spolu už 5 let a za ty roky jsme se poznali celkem dost a vždycky sem se v její společnosti cítil dobře, ale měla přítele a já přítelkyni takže sem nikdy nic nezkusil a ani nic víc než prostě že jsme kolegové a rozumíme si nehledal, ale před rokem se všechno změnilo já už byl nějakou dobu po rozchodu a potřeboval něco kvuli práci a viděl, že je zrovna online a že je v práci, tak sem jí napsal... Potom jsme si ještě celý den psali a tím to skončilo, ale po pár dnech mi napsala úplně sama od sebe a do tý doby jmse si psali každý den. Po měsíci co jsme si psali a povídali v praci sem a věděl sem, že ve vztahu není úplně štasná jí zkusil pozvat ven a ona souhlasila. Ten den byl hrozně fajn a začali jsme se vídat trochu víc a poznavat jeden druhého. To se ovšem neobešlo bez nějakých problémů a překázek, hádek atd... prostě taková ta klasika.. Nechápal sem nekterý její chování proč tak reaguje atd.. při dotazu k ní mi jetše vynadala, jednou dvakrát jsme to na chvíli a tím fakt chvílí že za pár hodin jsme věděli že to ukončit nechceme ukončili... Ovšem to že měla přítele mi jedno nebylo.. Nemá cenu vypisovat všechny důvody k hádkám někdy to prostě byla blbost, ale podstaný je že jsme se na čas rozdělili a dělali že ani jeden druhého neznáme, což já teda nechtěl, ale když mě začala ignorovat přizpůsobil sem se tomu...

Asi po měsíci možná dvou mi sama od sebe napsala celkem vyčítavou zprávu o tom jak si myslela že sem jinej a jak sem si mohl začit něco s někým jiným (s nikým sem nic neměl, byl sem sám ale nechtěl sem sedět doma na prdeli a trapít se tím, takže sem občas s někým vyrazil ven a občas si s nějakou kamarádkou nebo někým jiným z práce), bylo to asi jediný kdy sem se neužíral tím, že to s ní nevyšlo a ještě z toho že po tom všem děláme že se ani neznáme.. No ta zpráva mě celkem dostala a ani sem an to reagovat nechtěl, ale tak dlouho mě prosila až sem povolil a řekl jí, že by se měla zamyslet nad tím jak to mezi nami bylo, co o mě ví a jaký city mezi nami byli (což klidně sem jít dál mohl, ale s touhle se citím prostě jinak vysvětlím níže).. No a tam to vlastně začalo všechno od znova a my pokračovali v tom co jsme měli...

To že má přitele vím, ale pro ní není lehký od něho odejít a při každém pokusu tenhel vztah opustit já začně psychycky vydírat, že bez ní nemůže žít a že by to s ní nikdy nevzdal atd.. a jí je ho líto a zůstane... Nedělá to hlavně kvůli mě nidky sem neřekl, aby ho opustila a byla se mnou, ale že by měla tohle ukončit, protože jí ten vztah psychycky ničí.. Nic nemůže dělat sama, jakmile někdo napíše hned je u ní a sleduje co komu píše, chodí s ní do koupelny aby tam nebyla sama na telefonu, jakmile i v obchode se usměje na prodavače hned je ohěn na střeše, nedej bože když se potkame my někdě a jenom pozdravíme nebo když jsme si psali a on uviděl že se usmíva do telefonu... Nelíbí se mu že chodí do práce na 3směny a měla by si najít jinou prací kde bude chodit jenom na ranní (on dělá jenom ranní a to jen pár hodin většinou v 1 už je doma) aby pak mohli být spolu... Nebudu tu vypisovat všechno, ale tohle jako příklad stačí si myslím...

V průběhu jak jsme se poznávali a výpravěli si věci z našich minulostí jsme se dostali k její první lásce... Byla do toho kluka hrozně zamilovaná, on jí několikrát podvedl, ale pořád o něj stála až se z toho sesypala a vlastně pořád ho má radá a byla by ráda kdyby se do těch dob mohla někdy vrátit... Sice říká že už by s ním nikdy být nechtěla, ale pořád jí občas chybí a to ze by se někdy vrítila do tý doby nevím co si o tom myslet..

A teď ke mě... Já sem z toho úplně zmatenej, protože takhle vypraví o svojí první lásce, ale taky to jak přistupuje ke mě.. Vždycky když se vídíme začně se usmívat celá zařit, když si povídame stojí k sobě tak blízko jak to jenom jde, v prací se nenápadně jeden druhé dotýkame a děláme že to bylo omylem, koukame po sobě kde ten druhej zrovna je, když sem se s někým v práci bavil, tak si rýpla že už si hledám náhradu atd.. když jsme spolu kolíkrát si ani nepovídame prostě se jenom líbame a užíváme si to že jsme spolu, v sexu neděláme nic vyjímečného nebo tak něco řekl bych že je to až úplně obýčejný, ale stejně se při tom citím úplně jinak... Nepouští si lidi blízko k sobě a vím, že věci co mi řekla neví vlastně nikdo... Vím že v součastném vztahu není štasntná už delší dobu možná takový 3-4 roky a osobně si myslím, že ten kluk měl zafungovat jako takový převozník po rozchodu s její velkou láskou, ale už to pak nedokázala ukočnit a jít dál, hledat něco nového kde by se zamilovala... což sem trochu změnil já a už se pokusila několikrát odejít, ale prostě stejně vždycky zůstala...

Já vím co spolu prožíváme a jaký to je když jsme spolu nebo si jenom píšeme, sama mi řekla že všechno mezi nami pro nic moc znamená a nechtěla by to nikdy ztratit, ale když jsme se naposledy pohádali už mě přestalo bavit být tím "druhým" a nechtěl sem trávit společný čas jenom když její přítel není doma... Po tý době mě to už prostě nebaví a přestalo mi být jedno, že někoho má a v něčem žije.. Ona sama mi několikrát napsala že bych měl jít dál a najít něco skutečného, ale za dva dny už přišli výčitky, že sem to s ní skončil a začneme se bavit normálně a zase je to dobrý, ale pak přijde to že něco nemůže kvulí příteli a jsme tam kde jsme byli a teď poslední dva měsíce je to hrozně začarovný kruh... Buď to zachranuju já, pak zase ona, vyčítame si že jeden necháme toho druhého, ale pak se vidíme, chvilku si povídáme a je nám spolu dobře a je to celý dokola...

Já už vím že s ní být chci, ona sama připustila že je se mnou štastná... nemůžu sem napsat všechno to jaká je, protože se ke spoustě věcěm v životě obecně staví negativně, že lidi jsou zlí tak proč si je pouštět blízko aby jí ublížili, že se už nechce nikdy zamilovat, že nic jako štěstí neexistuje a že stějně všechno hezký jednou skončí.. atd..., ale u mě udělala vyjímku pustila si mě do života, žárli na mě a umí mi dokazat že jí na nás záleží... A já nevím co dělat, protože vím že když to skončím sám, stejně zachvilku podlehnu a chci jít zpátky. Vidíme se v práci takže jen tak z očí nesejde... a ne s každým žažívám tolik hezkého jako s ní...

Snad sem to napsal jako člověk a dokáže mi někdo dát rozumnou radu a jo asi by bylo nejlepší jít dál, ale vím že bych mohl sám ublížit někomu dalšímu a to nechci a tohle si sám uzavřít neumím, každej pokus mě stejně vrátil zpátky a začalo to nanovo...