Nejste přihlášen/a.
nedovolila bych si o svém otci říkat,že je pomatený, ještě není tak starý, v jeho věku jsou ještě jurové, v klidu si sním sednout a říct mu,co si myslíte, pokud je opravdu pomatený,tak to nemá smysl a je potřeba to říci aspon někomu z jeho kamarádů,těch myslících,pokud ho jenom označujete za pomateného,tak si promluvte s ním,ale ne se hádat.dáda
Možná to doutnák napsal trochu nevhodně (o pomatených lidech), ale já ho docela chápu. Jak se tedy správně zachovat, když mu otcův přístup i jeho kamarádů vadí. Myslím, že jeho otec je flegmatický, svéhlavý, má na vše dost času, toleruje své kamarády, aby o ně nepřišel. Ale jestli se ti lidé chovají tak jak popisuje, je to hodně přes čáru. Mají vše dovoleno a podle toho se i chovají..Rada asi žádná neexistuje, když s otcem není rozumná řeč a promluvit si s ním po dobrém nejde.
Celé jsem to poctivě přečetla. Je mi 73 let a mám syny starší, než jste Vy. Ale nebydlí na mém pozemku, ani v mém baráku. Takže tuto zkušenost nemám a budu jenom dedukovat z toho, co jsem si přečetla. Pozemek a dům bude asi dost veliký, když máte všechno oddělené. Ale v tom případě nechápu, co Vám vlastně vadí na tom, že za Vaším otcem, chodí jeho kamarádi. Také mne docela zarazilo, že tady píšete, že Vás ti jeho sedmdesátiletí kamarádi nezdraví. Uvědomujete si, že byste je měl zdravit Vy? Vždyt Vám je teprve 40 let, takže pozdravit byste snad měl Vy. Ale tato situace zřejmě vznikla kvůli tomu, že jste Vašemu otci dal vehementně najevo, že Vám jeho kamarádi vadí. A to jste dělat neměl. Vy jste zapomněl na to, že Váš tatínek je sám a že už je starý a že ty své kamarády potřebuje, aby se měl s kým bavit o věcech, které Vás už třeba vůbec nezajímají. Já neříkám, že byste si s otcem nepovídal, ale Vy chodíte do práce a jste jiná generace a máte jiné zájmy. Podle mne jste to vzal za ten "špatný konec", zkuste to napravit, vždyt to je fuk, nějaké krámy! Důležité podle mne je to, že máte ještě tatínka, že je živý a že určitě není pomatený. Až tady nebude, a Vy budete sám, možná si to prázdno které po něm zbude uvědomíte, ale bude už pozdě.
Hm, tak to teda já na mou povahu bych se v tom okamžiku zeptala, jestli slyšeli, že jsem pozdravila a jestliže slyšeli, tak že by mne zajímalo, proč na pozdrav neodpověděli. To všechno bych řekla v klidu a s úsměvem. A kdybych se odpovědi nedočkala, tak pak bych je upozornila, že to bylo naposled, kdy jsem je pozdravila a totéž bych řekla i svému otci. Ale upřímně Vám něco řeknu. Tyto situace stejně nikdo zvenku nepochopí, protože to je plno nuancí, které jsou třeba napoprvé úplně banální, ale když se to opakuje stále kolem dokola, tak se z triviální situace může stát velký a neřešitelný problém. Já bych Vám poradila, abyste se snažil od toho všeho nějak odpoutat a přestal na to myslet. Vždyt jde opravdu jen nějaké věci, nejde o život. Nechte ty dědky at si tam hrají a nevšímejte si jich. Teda já bych si někam odklidila ty věci na kterých mi záleží, aby se k tomu nemohli dostat a vykašlala se na ně.
Je potřeba si všechno v hlavě srovnat. Pomatený sedmdesátník mi připadá jako urážka. Je mi 67, manželovi 71 a za pomatené se nepovažujeme. Oba řídíme auto, teď si SAMI zařizujeme výměnu oken v celém domě. Takže snad nemůžeme být pitomci.
Po úmrtí otce se žádná daň platit nebude. To je už dávno zrušeno. Tudíž nemusí být domek napsaný na Vás, at si ho tatík zase převede na sebe. A v klidu tam může přijímat návštěvy svých vrstevníků bez Vaší selekce, aniž by mu do kamarádů někdo kecal. A až se jeho dny jednou naplní, nebudete platit žádnou daň. Někteří lidé chtějí být fikaní a ono je to naprosto zbytečné. Stačí se jen se informovat.
Druhá možnost je ta, že si tatíka vezmete k sobě domů, budete se o něj skutečně starat a pak si můžete určovat, jaká návštěva a kdy za ním přijde. O otce bude postaráno, vyperete mu, dáte denně teplé jídlo a bude mu dobře. A tak to má být. On se o Vás staral kdysi, když jste byl ještě pomatený prcek, Vy mu tu péči teď oplatíte. Vím, o čem píšu. Postarala jsem se o oba manželovy rodiče, babička zesnula, když jí bylo přes 92 let. Takže tatík v 70 letech na tom bude ještě dobře a moc práce Vám nepřidělá. A když byste rád dědil, je třeba se i postarat. A ne hned dělat z otce pomateného člověka. Vaše stanovisko není opravdu pěkné. Jaga.
Pomatenost nemá s věkem mnoho společného, čili rozsah věků je široký. Moje teta se "pomátla" po 60 roku věku, žila ve svém světě, v 67 zemřela, takže argumentovat tím, že vám a manželovi je tolik a jste mentálně jak mladící není úplně správné. Spousta lidí to tak má a potom je menší skupina, která to má jinak.
Aha takže všichni sedmdesátníci jsou v plné mentální kondici a pomatený neni ani jeden.. Tak ten byl dobrej
Starat se myslíš nic neřešit a nevšímat si jak ho jeho známí zneužívají, zničí a rozeberou mu hospodářství a po jeho smrti až to zdědí tak syn může vesele kupovat nové a opravovat?
Situaci nezávidim a těžko radit.. Pokud je syn v katastru jako vlastník a otec nemá břemeno užívání, tak syn diktuje pravidla ty, ovšem zavřít otce do klece taky neni ideál.. Pořídit mu vejminek, dílničku aby měl co potřebuje, to obětovat at si to klidně vybydlí a rozdá a do ostatního ho nepustit, drsné ale asi rozumné řešení, nejspíš to ale znamená konec dobrých vztahů s otcem, budeš ta "nevděčná svině"..
Opravu sekačky nabídnout, když nespolupracuje tak dál neřešit, at si to trhá rukama... Až se bude po sekačce shánět tak zopakovat nabídku a až budeš mít čas tak to zařídít..
Moc nevěřím, že mohou všechno. Pokud poškozují nebo odnášejí majetek otce /v budoucnu bude váš/ nebo i váš, tak ho chraňte. Přece se dá říci, podle potřeby i důrazně: Tohle tady zůstane! Ke vnášeným nepotřebným věcem: To sem nenost, to si odneste zpátky domů! Pokud jim otec něco, co je JEHO dá, je to jeho právo. Pokud jde O VÁŠ majetek, neplačte tady ale braňte se. Zdaleka všichni sedmdesátníci to v hlavě vygumované nemají a že by VŠICHNI ti vaši, tomu nevěřím! Možná byste se měl nadechnout a zauvažovat nad sebou, ale nevím, proč byste se měl odstěhovat. Přeji ůspěch v konání a radši úsměv než slzyčky!
Stylem nechat vyhnít a já říkám po mě potopa jednají skoro všichni v tomhle věku.
Musíš to přijmout.
Myslím, že to taky budeš dělat, jako oni. Nadávat na aktuální dobu a třeba pochopíš jiný žebříček hodnot, nežli třídit odpad nebo každému vyhovět, jako tvůj táta.
Každý jsme jiný a v každém věku vidíme věci jinak. Neveď s dědkama válku. Nemá to cenu a ještě by tě to třeba jednou mrzelo, pokud je táta raději mezi přáteli, nežli s tebou vpodstatě sám.
Otázkou je i fakt, zda mám pravdu a nebo tam figuruje i začínající demence. To není urážka, ale diagnóza.
Myslím, že nejsme hodny tu situaci soudit a na fundovanou odpověď by to chtělo zažít na vlastní kůži.
Mnoho zdaru a vydrž.
Otec Vám svěřil majetek a ty by jsi ho uznal nesvéprávným k vůli kamarádům?... no,no
Věř mi, že smetiště se dá uklidit. Zažil jsem alzheimera. Přesto je mi o 7 let méně.
Jak se postavíš k situaci, až bude méně soběstačný? Tradá ústav pro dědky? To totiž není "domov".
Já třeba vím, že můj otec by tam nechtěl a chápe to jako já jednoslovně peklo a vězení, kde by si nejradši každý sáhl na život, aby tak nedožil! Proto s tímhle vědomím se snaží chovat lépe a normálně a i já se tak chovám k němu a toleruji kamarády a manýry, které nepředělám.
...
Pokud by ten tvůj tam klidně šel, tak už to zařizuj, protože všude je plno (v těch lepších domovech) a jsou dlouhé čekací pořadníky.
...
Jaký jste v rodině měli vztah předtím třeba 30 let?
Pokud na to má a nemá dluhy, tak nevidím opět problém.
Nesnaž se předělávat lidi, že plýtvají nebo se chovají mimo eko stopu a podobně.
Okolí tě bude nenávidět. To je jako by jsi kuřákům šlapal po cigaretách a říkal, že kouř škodí a dělal jim osvětu.
...
Pokud je na tom finančně blbě, tak to je pak jiná.
Největší chyba, kterou rodiče mohou udělat, přepsat majetek na děti. Já bych vámi taky pohrdala,teď si myslíte, že jste mladý, ale už nejste, pokud budete mít to štěstí a dožijete se 70 let, ani neuvěříte, jak to rychle uteklo. Od vás bych ve vašem věku předpokládala víc rozumu a empatie, ale to bych asi chtěla moc, že? Docela mě urazilo, že o otci mluvíte jako o pomateném, jsem v jeho věku, ale pokud vám majetek přepsat, tak asi musel být mimo. A to máte diagnózu od lékaře? Pokud se k otci chováte nevhodně, mohl by to otec řešit. Já vám , je mi líto, prostě nevěřím.
Největší chyba, kterou rodiče mohou udělat, přepsat majetek na děti.
Takže je lepší hodit je přes palubu? Není lepší mít po generace jedno hnízdo a nevyhazovat prachy za podnájmy a dřevostavby na 40let životnosti?
Největší chybu, kterou rodiče udělají je pedantská výchova bez vzájemného vztahu (vpodstatě vojna a tresty) nebo absolutní výchova formou nezájmu a kapesného.
...
Je až zajímavé, jak některé důchodce rozčiluje škatulkování a jejich věk. Zvláště ženy. Přitom nás mladé sami kastujete, tak at kdo jste bez viny, hoďte kamenem, že?
A jak se o Vás postarala rodina lenulakr? Já v 70ti letech bych se vůbec nevzrušoval nad nějakým jiným názorem. Možná by mě to uráželo jen ve chvíli, kdyby to bylo pravdou, kterou bych vnitřně nechtěl přijmout.
což?
Jsem 4x tchyně a představte si, že nevím o žádném problému, který bychom řešili. Ale to záleží na všech účastnících. Chápu, že otec je pro vás již stařec nad hrobem, v 17 letech jsem odmítla chodit s hochem o 3 roky starším, zdál se mi starý. Pokud je otec na tom tak špatně, určitě navštěvuje psychiatra a léčí se. Pokud by to bylo, jak píšete, již neúnosné, jsou léčebny,kam by ho psychiatr poslal. Vy se bráníte,my se ale taky musíme bránit, protože dnes je trend uznávat jen mladé , ale i oni jednou budou staří. Taky jsem si myslela, že se mě stáří netýká, že budu stále mladá a hezká a ono to tak není. Teprve s věkem většinou - vás ani otce neznám- získávám nadhled a empatii , jako mladá jsem to tak neviděla. Brzo mi zemřeli rodiče a byli ve vašem věku, při nehodě , nezdáli se mi mladí, teprve kolem té 40 jsem si uvědomovala, že zemřeli brzo. Zkuste tedy domluvit se s lékařem a s ním to řešit. Tady každý má nějaký názor a ten je většinou zkreslený , každý má jinou zkušenost. Nejdřív jste mě naštval, ale pak jsem o tom začala víc přemýšlet, lidé jsou různí. Zkuste to vyřešit nějak slušně.
Brzo mi zemřeli rodiče.
To je možná ten důvod, že to neznáte.
A pozor. Reaguje te na mě (gumidek) a na tazalete (doutnak) současně. Já mám starce nad hrobem, ale ne případ psychiatra nebo bordeláře.
Já Vám jen píšu, že to nelze vidět tak přímočaře, ale sama to po přehodnocení píšete, což mě těší a třeba to tazateli pomůže najít vhodné řešení.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.