Ahojky, mam kamaradku, uz celkem dlouhou dobu. Oboum nam je uz dost na to, abychom dokazali racionalne premyslet. Ale ted si po dlouhe dobe nasla pritele a ten ji drzi zkratka, s kym se bavi a s kym prijde do kontaktu. Takze nase pratelstvi trochu kleslo dolu a nevidame se tak casto, jako drive. Ale to respektuju. Nicmene rada me vidi, je se mnou rada, nic se nezmenilo, ale posledni dobou se ozyvam jen ja. Meli jsme debatu a rikala, ze chce pak abych sla za druzicku a celkove jsme jedna ruka, uz léta. Ale proste uz se neozve sama za sebe. Kdykoliv se ozvu po delsi dobe, tak se divi, co ze se tak dlouho neozyvam, ze uz mela strach apod. Ale sama se neozve a to me stve. Prijdu si jako bych se vnucovala, ac to tak neni. Jen proste travi cas s tim svym pritelem a me se neozve. Mam to nechat a neresit to a nebo ted nechat at se ozve taky ona? Me jde jen o to, ze mi prijde ze se vnucuju, vecne se ozyvam ja a vzdycky mam iniciativu jen ja a z jeji strany nic.
Má jiné starosti. Etapu kamarádek vystřídala etapa nová. Oběma je už dost na to, abyste měly své životy. Tak to v životě chodí - na etapy. Tak vezměte svého přítele a pozvěte je někam na posezení ve čtyřech. Pak možná na plno věcí příjdete.
Jakmile člověk nalezne někoho, o kom ví, že bude životním partnerem, opouští přátele a zahajuje novou etapu života. Tak jako po studiu opouštíme mámu a rodný dům. Zakládáme svou domácnost a s ní společné přátelé. Partner má před vším přednost. Musíte se s tím smířit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.