Nejste přihlášen/a.
Nedělejte nic a užívejte si, že ještě máte tátu. V jeho věku se ani nenadějete a tátu už mít nebudete. Zbytečně marnit poslední roky jeho života nějakými malichernými spory.
Problém může být rozdíl skoro 3 generací,berte ho prostě takový jaký je a buďte rád že ještě máte tátu,můj umřel v 56 letech.
V jakým slova smyslu buzeraci? To co se vám zdá jako buzerace bere třeba váš otec jako výchovu, aby z vás byl pořádnej chlap.
Nejste první a ani asi poslední kdo si zde stěžuje na buzeraci a přitom rodiče chtějí jen základní věci.
U nás doma to stejný. Až v dospělosti jsem pochopila, že mi děti jsme pro něj byly číslo 1. I teď kdy mi je padesát to dává najevo svým způsobem. Nikdy nic neřekl a pusa max. na narozky.
Ruku na srdce, jestli je Vaše vystupování podobné Vašemu dotazu , pak bych se nedivil. Ale mladý člověk v 17 ještě nemá patřičný rozhled a vše od rodičů může být bráno jako buzerace! To ale velmi pravděpodobně pochopíte, až budete vychovávat vlastní dítě!
Můj otec byl ode mne jen o dvacet rokuů starší , umřel v 72 letech a taky mi za celý život neřekl mám Tě rád, a le hooodně mne naučil, i tím, že jsem někdy (dnešníma očima zasloužil ) nářez.Chlap prostě někdy toto neumí-říci Mám Tě rád!
Jinak. Ber to tak, že Ti dal život, i když se zdá , že na tebe kašle -neřekne mám tě rád-ale přesto se o tebe stará nebo Tě snad vykopl na chodník a starej se sám?!
Nic. Já to tak měl zhruba 40 let a otec trpěl despotismem. Až poslední rok se jakoby probral a už to je tak, jak to mělo být celé ty roky. V očekávání smrti ( 85 let) hodně lidí zjistí, že jejich debilní povaha byla zátěž pro všechny ale to už je prakticky úplně fuk.
Snad naprostý odchod od rodičů může hodně věcí změnit. Napravit ale ne.
Vyjdu ze zkušenosti v okolí. Tátovi vyrostla konkurence s vlastním názorem. Někteří chlapi to těžce nesou, zejména, když maminka se se synáčkem vybavuje a skáče kolem něj, místo aby podstrojovala starému nevrlému mužovi a mladýho vykopla z domu.
Taky si nepamatuju, že by nám otec kdy řekl, že nás miluje. Vydělával na nás, bral nás na výlety, staral se i sprdnul nás, když bylo třeba. Ale že by měl k nám dětem nějaké citové výlevy, to nepamatuju...
V každé rodině probíhá jiná citová výchova. Vzory chování se bohužel většinou přenášejí z generace na generaci. Dnešní doba je snad kontaktnější, co se týče osobních projevů, a to nejen ústních.
Jste mladý člověk, co kdybyste například. na Den otců, při oslavě i jiného jeho svátku otce překvapili vy, a při upřímném objetí mu řekli, že ho máte rád a děkujete mu za jeho výchovu a péči. Možná mu to ještě v životě nikdo neřekl. Je také možné, že ho hluboce dojmete.
Někde a někdy se musí v rodině začít. Ve vašem případě čím dříve, tím lépe pro všechny.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.