Nejste přihlášen/a.
Jednoduše, prostě si řekneš "odteď nekouřím", zbylý spláchneš do hajzlu a už si nezapálíš.
Když dostaneš chut tak půjdeš dělat něco jinýho, třeba žonglovat tenisákem. Chvíli bude absták, ale nic nepřekonatelnýho, dost rychle zjistíš že cítíš vůně, dost ušetříš atd. - prachy za cigára si odkládej na hromádku a sleduj jak to roste
Zkušenost mám s mým manželem. Docela dost kouřil, pak měl jeho kamarád infark ve věku cca čtyřicet. Manžel se lekl a ze dne na den seknul s kouřením. Prostě měl o sebe strach. Nyní je mu sedmdesát a je zdráv.
Kouřila jsem od sedmnácti let a na kolik cigaret denně jsem to dotáhla tu psát nebudu, něco strašného. Jednoho dne odpoledne se mi udělalo špatně, nemohla jsem dýchat, jako kdyby kolem mne bylo vzduchoprázdno. Strach co se mnou bude, když mám 8leté dítě, mi okamžitě vyrazil cigaretu z ruky. Už jsem si nezapálila. Zdravotní potíže astma, zánět průdušnice aj. Pan doktor na alergologii říkal že neví, kde začít dřív. Brala jsem kortikoidy a jiné léky a trvalo to hodně dlouho, než jsem se uzdravila. Za rok jsem dostala infarkt v 45 a když jsem viděla rtg plic černý jak bota, málem to se mnou seklo.
Od té doby mi strach nedovolil vzít cigaretu ani do ruky a je to 27 let. Považuji to za svůj největší životní úspěch, že jsem se toho hnusu dokázala zbavit a užívat si života bez závislosti na tom smradu. Končila jsem s Petrama za devět.
Věřím, že kdybych kouřit nepřestala, už bych tady dávno nebyla.
Není to tak dlouho a odpověděla bych, že se podařilo, ale nevydržela jsem. Dokonce v situaci, kdy mne u vážné plicní choroby odmítli léčit dokud nepřestanu kouřit, jsem to nezvládla. Nebudu vypisovat co jsem všechno vyzkoušela (neúspěšně), ale co pomohlo. Narazila jsem náhodou na reklamu na Defumoxan... poku/.... Bez velké důvěry jsem do toho šla, ale už nekouřím 17 měsíců a nejen to, já si na cigaretu ani nevzpomenu. Když o tom někde čtu, tak se mi nechce věřit, že jsem někdy kouřila a přitom jsem této neřesti holdovala neuvěřitelných 58 let ! Každou cigaretu i tabletku jsem zapisovala a poslední tabletu mám schovanou jako memento. Nedoporučuji zkoušet elektronické cigarety, taky je tu mám, dokonce i normální s tabákem mám, ale ani smrtelné posteli...Jo a nepřibrala jsem.
Ahoj Patronko, já také ještě stále hřeším. Ale teď jsem si přečetla co Ti zabralo, a protože jsme toho stejného znamení, tak jsme si v ledačem podobné. Prozkoumala jsem ten ten přípravek a objednám si ho. Mají i v lékárně Max. Ale asi hned nezačnu, musím se dokopat k tomu rozhodnutí, protože si nevěřím a obávám se, že to spolknu a pak to nevydržím a zapálím si. A to by bylo špatně.
Na střední škole jsem zkoušel párátka, bez výsledku. ALE na vojně jsem dal i 60 cigaret za službu (noc v budce 50x50cm při mínus 20ti stupních). Pak jsem si jednou prostě řekl, že po cigaretách prostě smrdím i sobě. Tak jsem prostě přestal.
Ale jestli chcete mít nějaký důležitý důvod mimo své zdraví, zkuste to udělat z lásky pro někoho jiného - z lásky se hory přenáší, proč by se nemohlo přestat kouřit?
Dneska se za to hrozně moc stydím, ale musím přiznat, že zamlada jsem taky kouřila. Je to už spousta let. Přišlo to plíživě, chodily jsme s kamarádkami na různé zábavy, večerníky apod., kamarádky kouřily a smály se mi. Tak jsem začala taky a vydrželo mi to asi 20 let. Tehdy byly clejky za 6,-- a bétéčka za 7, sparty za 8,--.
Časem se zdražovalo a mně to navíc nějak přestalo přinášet požitek. Proč, to nevím. Říkala jsem si: Je to drahé a nechutná mi to. Tak proč to vlastně dělám?
Dalším popudem bylo i to, že manžel přestal také. No a dneska už nekouřím spoustu let. Šlo to hned napoprvé, vůbec mi to nevadilo, nechybělo. Nebyly třeba žádné žvýkačky, náplasti či jehličky. Prostě jsem přestala. A dneska mi cigareta smrdí.
V mém případě nebyla snad ani potřeba žádná pevná vůle. Odhodila jsem cigára jako obnošené boty, vůbec mi to nevadilo a už nikdy jsem nepocítila touhu se k tomu vrátit. Přála bych to takhle každému. Jaga.
U všech zlozvyků je klíčová vůle. To jste tak naivní, že to půjde samo? To snad né...
Kolik bylo pokusů přestat?
Dovolím si oponovat - u všech zlozvyků je naprosto klíčový motiv. Je-li motiv, pak to opravdu jde samo. Nemám nijak silnou vůli, jsem nátury dosti pohodlné a nerada vycházím ze své zóny pohodlí a nesnáším změny, ale cigarety jsem odložila ze dne na den o svých 40. narozeninách, protože jsem měla silný motiv. Je to už skoro 23 let a už nikdy jsem je nevzala ani do ruky.
Já bych to upřesnil, jak to vidím já. Samosebou motivem je cíl a vůlí je cesta.
Myslím, že to oba ve zjednodušené podstatě myslíme stejně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.