Nejste přihlášen/a.
Vaše matka by si měla dojít k psychologovi, aby věděla, jak se má chovat k člověku, který má RS! Moje tchýně si zlepšila vztah se svou dcerou, když jí RS diagnostikovala doktorka a že potřebuje nemocný touto nemocí i psychickou pohodu, to nemusím ani snad psát. Záleží, jaké máte vztahy v rodině s ostatními, matku ani nebudete potřebovat. Zapojte se do aktivit ostatních RS pacientů, mají mnoho činností, nebudete na tu nemoc sám!
Mám pocit, že ten tinnitus byl první příznak RS. Taky jemné nervy k smyslovým orgánům. Má nevlastní dcera na dovolené u moře dočasně oslepla. Až pak jí uvěřili, že to trnutí v nohou a brnění v těle je RS. A všechna vyšetření, která ve Vídni nebyli schopni udělat, dokázali v Turecku! Před tím brala Mg, všelijaké vitamínové doplňky a pak kortikoidy, které také moc nepomáhaly. V práci, kde z léků vypadala opuchle, nemoc tajila, aby o práci nepřišla. Po stanovení diagnozy si hned začala píchat injekce /nevím čeho/ a dala se na absolutně čistou stravu, protože chtěla otěhotnět. Teď má malou školačku a občasné ataky. Oporou jí je a byla právě sestra. Vy jste to s tím alkoholem zazdil. A Vaše matka, to je případ na psychologickou poradnu. Jen tam sotva půjde. Chápu Vaše zklamání z jejího postoje. Odepsat vlastní děcko, to je psycho. Tím Vám jen situaci zhoršila! Koupila jsem si knihu Autoimunitní řešení od lékařky Amy Meyers, která s autoimunitním onemocněním sama bojovala. Je to celé o překopání životosprávy a stravy především. V našich podmínkách řešení těžko splnitelné. Měl byste přes lékaře zjištovat své možnosti. Existují sdružení lidí s RS. Tam se zapojit. A od matky se, bohužel, aspoň na čas distancovat. Poděkovat jí za podporu na jít sám hledat lidi s pomocnou rukou. Jak jste na tom fyzicky? Věk? Chodíte? Co pro zbrždění nemoci děláte? A držte se! Přeju Vám, aby bylo líp!
A psychologovi chodíte?
A psychologovi chodíte? Nebo psychiatrovi, že by dal léky..
Proč je matka na vás tak nabroušena, jenom kvůli vaší nemoci? Jak jste spolu vycházeli v době, kdy jste byl ještě zdráv?
@liska5 - Odepsat vlastní děcko, to je psycho.
Ono to tak vypadá - ale (i když netvrdím, že to tak je) dovedu si představit i možnost, že matka nemocné dítě bere jako svoje "selhání" a tímhle způsobem se s tím vyrovnává.
Když tohle přišlo v dospělosti, tak spíš se za něj stydí, jako by ji zklamal. Proto s ním nechce mít nic společného. Měla o svém synovi jiné představy. Už se jednou" obětovala" a teď měl být on její oporou. Jenže ten zdatej chlap se nekoná. Tak z ní mluví bezmoc a vztek. Kde je ale lítost? Soucit? To tam asi nebylo dostatečně nikdy. Tyhle vypjaté situace odhalí skryté osobnostní rysy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.