Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
náhodně jsem narazila na stránky, děkuji za možnost svěřit se tady.
Pracuji ve školství už několik let. Nikdy jsem se moc neúčastnila drbacích kroužků.
Myslím, že mě kolegové/kolegyně mají rádi. Vyslechnu, s dětmi vycházím, svoje věci si plním.
A teď "můj" problém. Tento týden ke mně z několika zdrojů přišlo, že pár našich asistentek (teď je jich ve školách hodně, v našem případě skoro stejně jako učitelů, máme třídy, kde jsou i dvě...) řeší učení kolegyně. Je u nás dva roky, je jemná, mírná, ale obsah hodin má pěkný. Vzhledem k tomu, že má i nižší práh toho, co jí přijde jako hluk, šíří se o ní po škole, že neumí učit. Blbě učí, má špatné zápisky apod. Tím, že spolu máme paralelní třídy, tak vím, že učíme stejně.Navíc sdílíme kabinet.
Doneslo se to postupně až ke mně, zdrojem jsou dvě asistentky. Ono totiž zezadu třídy se to radí, jak učit 25 pubertáků. Reakci jsem měla bohužel rychlou (takové zatmění před očima, že to už je vážně moc) - s nimi jsem si promluvila a řekla nadřízené, že až se to k ní dostane (ví i školní psycholog, tak to už je jen chvilka), tak kolegyně odborně neučí nic jiného než já. Nevydržela a pozvala si asistentek vedoucí, že je to už několikátá stížnost na jednu z asistentek. jen já asi byla už jen třešnička na dortu.
Reakce asistentek mě trápí už několik dní. Jedna brečela, že už nemůže ani nic říct, druhá mi řekla, že jsem ji zklamala, že mě doteď měla ráda, že kvůli mně dá výpověď. Ale to už "dávala" jednou kvůli neshodě s kolegou, tak je to spíš úsměvné. Já ji zklamala, že jsem se ozvala... Oběma jsem řekla, že pokud je problém hluk v hodině, musí říct hluk, a ne, že blbě učí. A taky jsem je poprosila, aby své názory nešířily po chodbách, že je uslyší děti. Pokud by byl problém, že se děti umí ozvat, popř. jejich rodiče. At drbou za zavřenými dveřmi.
Výsledek: kolegyni musíme na hospitace, zkontrolují se sešity.
A výsledek pro mě: pozdraví mě obě na půl pusy, pokud můžou, otočí hlavu (včetně jejich vedoucí)
Nikdy jsem nebyla moc terčem pomluv, nebo jsem jen třeba o nich nevěděla. Tohle mě ale nadzvedlo. Máte někdo podobnou zkušenost? Rada kamarádky je, abych to nechala být, manžel radí to samé - ono to vyhnije.
Dost mě trápí, že se jednou za život ozvu a místo uklidnění situace jsem terč nevraživosti.
Michala
Souhlas s kamarádkou a manželem.
K Vašim pochybám: Dobře, že je řešíte mimo školu, pitvat se v tom více v místě, kde to vzniklo, by bylo jen přiléváním oleje do ohně.
K nově vzniklému fenoménu pedagogických asistentů (asistentek): Pokud je situace všude stejná, jako na naší ZŠ, tak vše nejlépe vystihuje věta legendárního doktora Štrosmajera: Kdyby hloupost nadnášela, vy tady budete lítat jak holubička. Pedagogické asistentky se u nás rekrutují z dam, které mají problémy dát do kupy kloudnou větu, o pravopise nemluvě. Zato některým, narozdíl od základů psychologie, neschází sebevědomí.
K pedagogům obecně: Za největěí handicap tohoto povolání a zdroj mnoha problémů považuji fakt, že naprostá většina pedagogů nezažila nic jiného, než školu. Z toho vyplývají problémy jako neschopnost empatie, nedostatek zkušeností z praktického života a mnohdy přeceňování vlastních schopností a významu. To jen na okraj, nehledejte v tom útok na Vás.
Sečteno, podtrženo: Nedělejte si z toho hlavu. Udělala jste, co jste považovala za správné a rozhodně jste neudělala nic špatného. Ne všechna rozhodnutí a činy, které v životě uděláme, jsou ideální a zcela bez důsledků. Víte, kolik rozhodnutí musí udělat za jednu jedinou směnu obyčejný mistr ve výrobě? Kolik z nich je správných, kolik z nich špatných a kolik z nich je jen výběrem menšího zla? Sečtou se pro a proti, přijmou se závěry a vezme se z toho ponaučení pro příště a jede se dál.
Poslechněte kamarádku a manžela, radí vám jedinou možnou dobrou metodu, jak se s tímhle poprat. Pokud by asistentky přitrvrdily, pak je čas na nějaké vaše jednání, já tedy upřednostňuji přímou konfrontaci, ale to možná není pro každého. Jak vás někdo zdraví vám může být jedno, to je jeho boj. Myslím, že jste se zachovala správně, aspoň podle vašeho popisu se to tak jeví.
Jsou to časté problémy, vím to, protože kamarádka je učitelka. Je profesorkou na ekonomické škole, má pár let do důchodu. Kolikrát mi říkala, že by nechtěla už třídnictví, že na školním výletě to bylo hrozné. Jindy mi vypráví o neshodách v kolektivu učitelů, nebo mezi vedením školy a využujícími, často si pak říkám, jak jsem ráda, že mám již důchod. To píšu proto, aby paní věděla, že v tom není sama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.