Nejste přihlášen/a.
Krásnou neděli,
nikdy jsem nechodila do kostela, ani jsem nečetla Bibli, ale věřím, že je Něco nad námi. Procházím teď složitějším obdobím a cítím na sobě, že by mi berlička, byt nehmotná berlička, pomohla. A tak se ptám vás, vím, že je tu spousta už starších lidí a snad to bude někdo věřící: jak se správně modlit? Je třeba sepnout ruce, nebo stačí odříkat prosbu v duchu? Kdy je nejvhodnější se modlit?
Prosím, ti, kdo nikdy v nic nevěřili, aby se zdrželi komentářů
Krásný podvečer přeju
No vidíte, já jsem sice nevěřící a přesto se modlím. K modlení nepotřebujete žádný návod. Pokud budete mít potřebu obrátit se k někomu neviditelnému, nehmatatelnému a přesto budete mít vnitřní pocit, že taková "síla" někde kolem Vás existuje, tak Vám slova a způsob jak je vyjádřit, přijdou "na jazyk" úplně sama. A co se mne týče, tak si myslím, že takové to intuitvní modlení má větší váhu, než naučené fráze a "básničky", do kterých člověk nevkládá vlastní pocity a myšlenky, a jen papouškuje někoho jiného a umí to tak, že sice drmolí jako kolovrátek nějaké modlidby, ale při tom může klidně myslet na něco úplně jiného, a tudíž do té modlidby nevkládá podle mne to, co by mohlo mít nějaký účel a smysl. A nezáleží na tom, jak je člověk starý, nebo jestli je příslušníkem nějaké uznávané víry. Takže podle mne na slovech vůbec nezáleží, modlete se svými slovy a řiďte se svým citem, Je to jednoduché a nic víc v tom nemusíte hledat.
Není potřeba řešit čas, místo ani způsob, jak nejlépe se pomodlit. Každé tvé přání, každá prosba vyslovená od srdce, upřímně z hlouby tvé duše je modlitbou. Můžeš i v duchu svými slovy, kdykoliv, kdekoliv.
"Když se nemodlí srdce, pak se jazyk namáhá zbytečně."
(nápis z 15. století vytesaný na nárožním kameni u kostela v Dolních Chabrech, Praha 8)
Hrit, tak tohle jsem neznala, ale přesně tak jsem to v mém příspěvku myslela, a naprosto s tím souhlasím.
Milá Xoen, Vaše otázka mne překvapila a jistě i ostatní. Možná jste vystihla podstatu víry, totiž to, že každý v životě dříve či později potřebuje se obrátit někam jinam, než jen k tvrdé realitě světa a tam někde "se shora" bude čerpat víru, naději a lásku. Víra je to, co nelze nikde koupit ani nastudovat, je to dar. Není zde prostor pro výklad jednotlivých náboženství, předpokládám, že víte, že společným jmenovatelem většinového vyznání víry u nás je víra v Jednoho Boha, tedy judaismus, křestanství a korán. Jako katolík Vám pochopitelně doporučují v rámci křestanství náboženství řimskokatolické, tedy univerzální, k volbě se ale musíte dopracovat, pokud doposud víru nemáte nebo jste ani nebyla pokřtěna. Ale to není dogma, můžete se rovnocenně zapojit do jiné křestanské náboženské obce (evangelické apod).
Pro začátek Vám budiž pomůckou jakákoli krátká osobní modlitba k Nejvyššímu: Pane, pomáhej mi v těchto chvílích úzkosti a beznaděje, jen Ty mi můžeš dát potřebnou sílu a víru... atp. Bude dobré, když budete nenápadně hledat někoho, kdo by Vám v prvních krocích pomohl a orientoval Vás. Zásadně se zdaleka vyhněte agitátorům různých pseudonáboženství a sekt. V každé obci a městě najdete římskokatolický kostel, kde bývají mše skoro denně, u tzv. evangelické ale jen třeba v neděli. Stačí zajít v tichosti, postát, pomodlit se svou osobní modlitbu a sledovat průběh mše svaté a dále uvidíte. Nesmíte se bát se po mši sv. obrátit se v sakristii přímo na pana faráře (kněze) a svěřit se mu se svou situací.
Víc Vám teď nemohu říci, ale zkuste to, snad víra si najde Vás a Vy najdete víru.
Děda
Modlitba a místo, není příliš důležité. Je jen k tomu, že se člověk soustředí na slova a myšlénky a koncentruje se. Modlitbu můžeš šeptat, napsat ji na kousky látky a nechat ji vlát ve větru nebo vytesat do kamene. Je však velice důležité věřit v toho, ke komu vznášíš své prosby a přání. Když uvěříš. budeš vědět, že nejsi na ty trable sám, že je někdo, kdo tě podrží a nenechá tě padnout. Jestliže toto nebudeš cítit, z modlitby se stanou prázná slova a modlení pouhý relaxem. To zrovna můžeš hučet Padmahum.
Nevím, kolik je Vám let, ale když jste nikdy nepoznala Bibli ani jste nebyla nábožensky vedena, nechodila na mše a kázání, asi se z Vás rázem nestane jiný člověk.
K modlení, vzývání Boha, není třeba spínat ruce či padat na kolena. Kdykoli a kdekoli můžete v duchu vznést svou modlitbu. Nemusí to být ani známé modlitby, jako Otče náš či Zdrávas. Stačí v duchu a svými slovy říct, co Vás tíží a co byste ráda změnila.
Myslím si ale, že Bůh slyší denně tolik proseb a žádostí, že není v jeho moci všemu a každému vyhovět. Pro Vás to má ale význam očisty, požádáte, svěříte se, vylijete si srdce a uleví se Vám. Jaga.
Jaguš, nesouhlasím s tebou. Je nás mnoho, kdo se s Bohem míjíme. Když volá On nás, neslyšíme a když voláme my, neslyší On nás. Ale stane se a že se uslyšíme navzájem a "uvěříme". Bůh vstoupí do duše, do srdce. Člověka to změní, lump se stane hodným člověkem. Věřím, že to tak je. Tazatelce se to může stát stejně, jako těm, kdo vydávají svědectví. Mi se to nestalo, kněžím se podařilo ze mě víru, v dětství, vylískat. Ale jiným se takový zázrak může udát.
Jenyku, zapomínáš, že Bůh je společenstvím. Nežije o samotě, ale je trojjediným. Žije ve třech osobách: Otec, Syn a Duch Svatý. Tedy Nejsvětější Trojice. Křestané se nemodlí ke třem bohům, ale k jedinému Bohu ve třech osobách.
sv.Augustýn: Tam kde je láska, je toto trojí:Milující, milovaný a zdroj lásky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.