Hadka s matkou - co ted?

Víš, ono je to někdy těžké... Nejenom děti, ale i rodiče mohou mít dny, kdy se nedaří. Určitě to teď mrzí i tvoji mámu, že to přehnala, ale třeba má ještě víc starostí a momentálně nemá ani čas myslet na to, že jste se pohádali. Ale určitě si to uvědomí třeba večer, zítra a bude ji to mrzet stejně jako tebe mrzí, že jsi na ni křičel. Ty jsi poslechnout chtěl, ale nějak se to stejně nevydařilo, to se stává. Důležité je, aby ses neutápěl v pocitu příkoří a neživil v sobě pocit, že ti bylo ublíženo, a nenáviděl ji za to. Vzpomeň si na všechno, co pro tebe na druhou stranu dělá, jak vám bylo fajn u stromečku, když jsi dostal dárky, jak se vlastně vůbec nemáš tak zle, jak to právě v této chvíli vypadá. Za pár let budeš dospělý, budeš mít svůj vlastní život a uvidíš, že to, co ti teď připadá tak nespravedlivé, vlastně patří k tomu - mít druhého rád. Představ si, že by po tobě máma vůbec nic nechtěla, protože bys jí jí byl úplně fuk. To, že se občas pohádáte, je přece důkazem, že vám na sobě vzájemně záleží.

Zdravím. No jo, puberta je věk náročný pro obě strany. Nejlepší by bylo v klidu s mámou komunikovat a vyříkat si co vám vzájemně leze na nervy. Abyste se příště vyhnuli zbytečným konfliktům. Mámu respektuj a rozhodně na ni nekřič, mohl bys také příště vyfasovat pár facek. A máma by se měla také lépe ovládat, aby neříkala věci, které pak určitě mrzí obě strany. Ale jsme jen lidé a někdy to holt lidem nevhodně ujede..Důležité je snažit se o to, aby se vztahy v rodině zlepšovaly. Nikomu nedělá dobře zbytečné dusno a hádky..

V životě jsem se s rodiči nehádala nebo na ně snad dokonce křičela. Byli moc hodní, ale toto by mi neodpustili a rozhodně by to pokazilo vztahy, možná navždy. Jsou věci, které se prostě nikdy nedělají. Je možné klidně vysvětlit, vyjednávat, obhájit se, když nastane klid, ale nikdy nějaké řevy.

Ani já jsem to svému dítěti nikdy nedovolila, sama jsem přišla na to, že když zařvu ( a někdy prostě se to stane, nápor na rodiče není malý a situaci "ukliď si to" opakovanou tisíckrát moc dobře znám, tak mi klidné dítě dá zpětnou vazbu a uklidním se i já.

Takže za mne...všechno špatně. Ty řeči o nenávisti toleruji, jsi prostě puberták. Jinak se ale prober a začni se chovat slušně, i když máš někdy pocit nespravedlnosti. Je to i v tvém zájmu, v životě budeš muset ještě milionkrát ustoupit a mlčet, když nadřízení promluví. A rodiče jsou tví nadřízení.

V neděli máš na práci toto:

Kazdou nedeli mam pridelenou praci - uklizeni pokoje.

Co dalšího máš v týdnu na práci? Pouze učení se do školy?

Mamka určitě pere, vaří uklízí průběžně celý týden a také chodí do práce - předpokládám.

Ve čtrnácti jsi už kus chlapa a bylo dobré prozkoumat s čím bys mohl mamce pomoci.

Když něco uděláš sám a bez příkazů tak si myslím, že se atmosféra uklidní.

Uklidit si pokoj, to ti snad máma nemusí dávat jako úkol, to by měla být pro tebe samozřejmost. Máma není tvoje služka a dělá toho pro tebe mnohem víc, než si myslíš, jenže ty to prostě bereš jako zákonitost. Uklidit kbelík, no, snad ses nepřetrhl! Můžeš pomáhat mámě víc a ne jen na její pokyn. I máma má svoje nervy! A až se to u vás uklidní, co tak mámu obejmout a říci maminko, já tě mám rád, promiň, že na tebe někdy křičím.

Měl jsem to podobně některé příspěvky zde ber s rezervou - většinou zde chodí přispívat důchodci kteří žili běžně před r.89 kdy se nad dětmi vládlo nekompromisní ocelovou pěstí a i ve škole protestovat znamenalo (neoficiální) tvrdé fyzické tresty - sám jsem je zažil dokonce ještě po revoluci třeba jen za to že jsem zapomněl D.Ú...a mj. taková pakáž učí ...dokonce mám pocit že se tu někteří nesnaží poradit ve tvůj prospěch, ale neprospěch - prostě tak aby s tebou mohla matka líp manipulovat a pomalu i vytírat podlahu Každopádně tvoje matka je typická agresivní histerka a manipulátorka non plus ultra. S takovými lidmi se jednat ani domluvit nedá (ne, opravdu to nejde) a věř že až ti bude víc let bude ti bez ní daleko líp. Je dospělá a měla celý život na to aby se naučila zvládat svoje histerické výstupy a dokázala fungovat bez nich. To že je to dodnes zoufalka která nad sebou neumí mít kontrolu ji prostě neomlouvá. Máš v podstatě jedinou možnost: počkat do 15ti a za jakoukoliv cenu si prosadit že půjdeš na intr nejmíň 200km daleko, později na kolej a rychle do práce a vlastního bydlení aby ses mohl zcela osamostatnit. Mezitím brigády atd. Uvidíš že to bude taková pohoda jakou jsi ještě nezažil a matku klidně odstřihni co nejdřív - stejně ji na nic nepotřebuješ. Je to jen citová vyděračka a zbytečný parazit. Někteří lidé si prostě děti nezaslouží. Tak hodně štěstí

Ještě doplním zlaté pravidlo (které neplatí jen v tomto případě ale univerzálně): Čím víc se budeš snažit vyhovět a čím víc budeš ustupovat, tím se buzerace a tlak na tebe budou zvyšovat.

Mě to spíš připadá, že je matka ve stresu a nechá se vytočit nějakou prkotinou a zchladí si žáhu na obětním beránku.

Podle mne není normální, aby takhle úkolovala dítě. To je jako na vojně. Časový limit, to nechápu.

Každej psycholog vám řekne, že si vylíváte zlost na někom jiném, protože sám nejste, jak byste chtěli být. Svoje nedostatky a chyby vidíte na jiném.

A vlastní dítě bývá první na ráně.

To je náročná kombinace puberta a přechod. Nešlo by to dohodnout, abys měl svoje stálé povinnosti. Prostě něco dostat trvale do péče, a je na Tobě, kdy bys to dělal, jen to musí být stále v pořádku. Brácha to samé, zase svoje práce. Tahle náhlé převelení, nečekaně další práce na povel, jsou zdrojem kofliktů. Taky mne vytáčelo, když jsme si hráli, měli něco rozdělané a museli jsme jít něco doma udělat, co se mohlo dát do trvalé povinnosti. Př.:Jeden koupelnu 1x týdně, druhý luxovat ... To ještě nebyly myčky a naše děti se u nádobí střídaly po týdnu. Jinak jeden měl trvale na starosti králíky, druhej kozu. Se vším všudy.