Nejste přihlášen/a.
Ahoj, chtěla bych od vás nějaké rady nebo názory na moji situaci. Nejdříve vám přiblížím kdo jsem at si uděláte trochu přestavu.. jsem holka, je mi 22 let. Studuji na vysoké škole. Žiju jen s tátem, mamku jsem bohužel neměla šanci poznat. Mám roční vztah, je to můj první vztah a opravdu jsem zamilovaná. Bohužel to není není vždycky nejlepší, občas mě vztah trápí, bohužel se osobnostně k sobě moc nehodíme přesto spolu jsme, protože se máme rádi. Každý jsme úplně jiný on extrovert, já introvertka, citlivá, bohužel nespolečenská, nemám moc kamarádu, jen asi dvě dobré kámošky. S kamarádkama se teď momentálně taky moc nebavím, ne že by mi na nich nezáleželo, ale obě mají super vztahy a mě už nebaví furt poslouchat jak si užili to a to, byli na výletě tam a tam, dostala od přítele k narozeninám tohle a tamto, jak kamarádku rodina přítele pozvala na vánoce, jak je to všechno krásné, bla bla. Já bohužel takový vztah nemám. Jedním z problémů v našem vztahu, který mě trapí asi ze všeho nejvíc, je to, že přítel jezdí s kamarády na různé akce, plesy, hody ale mě nikdy nepozve abych jela s ním, přesto že jsem mu řekla že bych jela s ním. Bohužel mě sebou asi nechce z důvodu že tam má plno kamarádů a chce se bavit a ne se starat o někoho kdo tam nikoho nebude znát. Občas mě to velmi mrzí, zvláš když se sejdeme s jeho nejlepším kamarádem a jeho přítelkyní. Přítel se jich například zeptá jestli s ním někam pojedou ale mě se nezeptá. Já tam sedím s nima taky ale nezeptá se mě, jako bych tam nebyla. Tak je mi vždy líto jak jedou někam ve třech a já sedím sama doma. Ano mohla bych se rozejít ale to bych nechtěla, bylo by mi snad ještě hůř. Teď jsme slavili silvestr s jeho kamarády. Já si s nimi bohužel nemám moc co říct. Jsem nekomunikativní, neumím se do konverzace s lidmi nutit když to prostě nejde samo od sebe. Měla bych asi mít zájem aby mě jeho kamarádi měli rádi ale prostě se mi zdá že mě nějakou neberou a já když cítím že o mě nemají zájem a jsem tam jakoby navíc, tak se nedokážu přemáhat a dělat jak se s nimi skvěle bavím a snažit se nějak kamarádit. Bohužel jsem pak celý večer byla za "tu co za celý večer ještě nepromluvila"... To mi bylo nepříjemné ale bohužel jsem taková. Také bych raději byla ta fajn holka s kterou je sranda ale nevím jak na to. Bohužel jsem pak pila víc než bych měla a spíš než fajn holka jsem byla za trapku. Ne že bych se opila do němoty nebo tam někoho poblila to vůbec. Spíš mě alkohol trochu otupěl mozek, vypadlo ze mě pár trapných vtípků/poznámek, které bych jinak nevypustila z pusy. No prostě jsem to úplně zvrtala vůbec jsem se necítila ve své kůži a spíš mi přišlo že jsem ostatním byla nakonec pro smích. Přítel také nebyl z večera moc nadšený. No bohužel jsem se chtěla alespoň trochu uvolnit abych se mezi nimi necítila tak osaměle ale nakonec je to asi ještě horší. Také si moc nerozumím s nejlepším kamarádem přítele. Je to takový namyšlený kluk, zdá se mi i dost arogantní. Je to také vysokoškolák a to fakt na velmi dobré úrovni. Dívá se na mě z patra, mám pocit že mě bere jako blbku, přitom také studuji na vš. Nemám sice takový všeobecný přehled jako on, to je pravda ale jeho chování mě prostě mrzí a vidím že i můj přítel už mě díky tomu začíná vnímat tak, že mám menší všeobecný přehled než oni. Dohromady s tím že toho tolik nenamluvím to tak asi opravdu působí. Asi opravdu mám menší přehled než oni ale nemyslím si že by to byla taková hrůza. :/ Když jsem s přítelem sama tak je to fajn, bavím se s ním úplně normálně. Bohužel už jsem fakt zoufalá, nevím co dělat. Většinu dní se teď akorát trápím a brečím. Nevím jak se začlenit. Neumím se zapojit do konverzace, příjde mi že na mě nikdo moc nereaguje. Nedokážu vstoupit do diskuze prostě a hlavně ani už nemám chut se snažit když mi ty lidi tolik nesedí. Nevím jak vypadat "víc na úrovni" aby mě jeho kamarád bral tak nějak líp, přijde mi že si o mě fakt myslí že jsem nějaká úplná blka. A nejen jeho kamarád ale lidi celkově. A ne jen vypadat ale i být na úrovni. Jak se k tomu dopracovat? Lidi potřebuju rady do života, sama už si nevím rady. Neraďte mi prosím rozchod, na to si musím dojít sama a teď to tak necítím. Ale jinak ocením rady na vše co jsem tu vypsala nebo i názory. Rady jak si zlepšit přehled, jak se rozmluvit, jak zařídit aby mě lidi brali víc vážně nebo alespoň nějak lépe, nebo jak se k těm kamarádům přítele chovat když mě asi moc nemusí. Ocením každou pomoc, je mi prostě na nic tak jsem chtěla znát nezaujaté názory. Omlouvám se za chyby v textu ale snažila jsem se rychle dát do kupy své myšlenky...
Pořád hledáte způsoby jak změnit partnera. A co začít u sebe? Co jste udělala proto, aby váš vztah fungoval? Mít žárlivou, lidi se stranící přítelkyni není nic moc a navíc která by chtěla mít přítele stále u zadku. Přítel není váš majetek.
Moc se k sobě nehodíme, přesto se máme rádi...a jsem do něj zamilovaná... A Jak poznáš, že i on Tě má rád? Vžyt zatím si dělá, co chce! Jezdí na akce bez Tebe a docela na Tebe kašle. Ty to obrečíš a vztah - nevztah, jede se dál. Kam? Má tohle budoucnost? On se k Tobě chová podle toho, co Ty si necháš líbit. A Ty si necháš líbit všechno. Ta se neozveš. A takových holek si nikdo neváží. Tvoje sebevědomí je třeba posilovat a introvertní nastavení překonávat. Tady to vidím na dobrého psychologa. Musí se jít do hloubky, k tomu vyrůstání bez maminky, bez vzoru, jak se v páru komunikuje.
Když jsme spolu tak to na mě působí že mě má opravdu rád, chová se tak ke mně - tedy ve chvílích když jsme spolu. Také jsem to brala tak že na mě kašle ale pak jsem se to snažila celé pochopit a říkám si že člověk akční jako on asi prostě potřebuje takové nějaké vyžití. A já nevím, nechci si připadat že mu něco zakazuju aby byl se mnou. Na druhou stranu když má nějakou akci, což je přes léto každý víkend někdy v týdnu tak nikdy to kvůli mě nevynechal že by raději jel třeba se mnou někam.
O psychologovi jsem také už přemýšlela ale raději bych se obešla bez toho.
Píšete, že sedíte s kamarády a přítel zve kamarády na výlet a vás se nezeptá. Vy nemáte pusu, abyste řekla - paráda, já jedu taky. Udělala jste to někdy a přítel vás odmítl vzít sebou? Sama píšete, že si s lidmi nemáte co říct. Pozvala jste vy přítele někam na výlet? Přítel není váš majetek, aby byl ve společnosti jen s vámi.
Mám pocit, že tento problém zde probíráte už po xté.
Taky jsem takhle své expřítelkyni utíkal za zábavou. U nás byl problém, že jsme spolu byli denně a to velkou část dne.
Nejspíš vašeho přítele dokážu v tomhle pochopit. Na akcích, kde jsou mladí lidé zpravidla pod vlivem, je velká šance se seznámit s plno lidma a tady vzniká problém: když budete vy svědkem toho, jak se váš kluk seznamuje s nějakými holkami, jste si jistá, že ho ušetříte 10 minutového výslechu "kdo to byl, co s ní máš, co po tobě chce"? Takové otázky si pokládá asi většina lidí, když jsou něčeho takového svědkem.
A jsou to energeticky vyčerpávající otázky.
Proto si myslím, že na takový typ akcí je možná lepší chodit sám.
Pokud vám mám dát radu, začnete si taky dělat plány na víkendy. Klidně běžte sama do přírody malovat (vím, že teď v zimě to je trošku nevhodná rada, ale za chvíli je jaro, léto), najděte si jiný plán a sledujte, jak se mění vaše vztahy. Logicky by si vás měl začít více vážit, protože už nejste ta "přísavka" na něm, budete mladá nezávislá slečna, která si taky umí užít svůj čas pro sebe. Pozor, taky vás může začít podezírat z nevěry, logicky, když najednou máte spoustu svých plánů a vypadáte, že vám jsou plány přítele u "zadele", něco za tím musí být! Minimálně by si vás měl začít víc vážit, nakonec třeba bude i rád, když s ním pojedete. A ohledně společných přátel, my to měli stejně. Vydrželo nám to nakonec 4 roky a byl to krásný první vztah. I přes všechny ty nesnáze. Snad jsem vám trochu pomohl.
Děkuji za odpověď, já jsem docela žárlivá a když přítel někam přidá fotku například s nějakou kamarádkou s kterou se tam někde seznámil tak tyto otázky slýchá. Také ho to nebaví ale na druhou stranu nemohu si to odpustit. Mrzí mě zkrátka že se někde seznamuje a baví se s někým jiným. Když se zeptám kdo to je tak prý jen kamarádka ale proč furt vyhledává nové kamarádky když má mě.
A děkuju za radu, vezmu si ji k srdci. Tohle ještě zkusím, dám tomu šanci a uvidím jak to bude pokračovat.
To, proč vyhledává neustále nějaké další slečny může být třeba tím, že si chce potvrzovat svou mužnost, že je i pro další holky přitažlivý. Je těžké soudit, co přesně ho motivuje. Jestli "loví" jen zájem holek, další fotky s holkama nebo třeba další "zářez"..
Každopádně pokud si furt přidává fotky s kamarádkama, to pěkné není. V tomhle případě by to spíš chtělo metodu zrcadla. Obávám se, že pokud uděláte vy to samé - fotku s kamarádem, bude to mít zajímavou dohru. Možná (ale spíš dost určitě) budete mít žárlivou scénu. Ale o tom to je, názorně mu ukázat, čím si procházíte vy, pokaždé, když zveřejní nějakou další fotku. Jak se říká, dejte mu okusit jeho vlastní medicínu.
Zdravím, jako první mě napadlo "Proč s ním vůbec je?" Ale rozchod prý nechcete...
Máte nějaké koníčky? Chápu, že během studia nemáte moc čas, ale třeba v létě, na střední - věnovala jste se někdy něčemu? Osobně se mi líbí, když se člověk něčemu věnuje, přijde mi to přitažlivé u mužů i žen. Myslíte si vy sama o sobě, že máte dobrý všeobecný přehled? Čtěte knihy různých žánrů, sledujte různé filmy, navštěvujte různá místa. A nebojte se naslouchat a ptát se, když někdo mluví o něčem, čemu nerozumíte. Nevidím problém v tom, že nepijete, já jsem striktní abstinentka a nikdy jsem neměla problém. Nevidím ani problém ve vztahu introvertka x extrovert - sama jsem introvertka, spoustu mých přátel jsou extroverti, já se zajímám o vzruchy v jejich životě, oni se pro změnu zajímají o můj vnitřní svět a funguje to.
Promluvte si s přítelem, ujasněte si, jak to mezi vámi je. Bohužel mi na základě toho vašeho textu nepřijdete štastná a pokud budete chtít ten vztah zachránit, bude třeba spoustu práce z obou stran, vaší i přítele. Mějte na paměti, že vztah, kor ten partnerský, by vás měl naplňovat štěstím. Nemá cenu být po boku někoho, s kým nejste štastná.
Proč s ním vůbec jsem? Protože poprvé v životě mám někoho tak ráda jako jeho, nedovedu si vůbec představit že bych to měla ukončit a už ho nepotkávat.. Já nechci rozchod, chci změnu ale nevím jestli to je vůbec možné takto měnit něčí přístup ke vztahu, ke mně. Přesto bych to chtěla zkusit, nechci být bez něj.
K těm koníčkům. Mým koníčkem je kreslení/malovaní, bohužel kvůli škole se tomu opravdu nevěnuji tak jak bych chtěla. Myslím si že mám dobrý všeobecný přehled, čtu, filmy sleduji, studuji.. nevím co víc pro to udělat.
K těm posezením s jeho kamarády bych ještě dodala že většinu času se baví právě o zážitcích z akcí které zažili oni tři, právě i proto se nezapojuji do konverzace protože mě mrzí že jsem furt bokem a přítel mě nikdy nevezme sebou.
Bohužel jak píšete tak opravdu úplně štastní nejsem.. nějak se z toho nemůžu dostat.
Ahoj, tak za prvé. Máš hodně nízké sebevědomí: A připadáš mi, že se chováš jako hadr na zemi. Co je to za partnerství, když tě přítel nebere s sebou za svými kamarády? To se za teba stydí, nebo co? Mám takový dojem, že tvému příteli na jeho kamarádech záleží více než na tobě. Kdyby o tebe opravdu stál, tak budete na výlety jezdit společně. Jak jinak trávíte společný čas? Nemyslím si totiž, že tě přítel má opravdu rád. To bych se choval úplně jinak. Za mě - rozchod a najít si někoho, s kým se budeš cítit opravdu dobře. S přítelem chodíš jeden rok, to by ses měla vznášek na obláčku štěstí a zamilovanosti, zatím z tebe mluví smutek a beznaděj. Takto láska nevypadá, ale trápení. Rada - nesnaž se za každou cenu kamarádit s jeho kamarády. Evidentně jsi jim nesedla a kdo, co jim o tobě přítel nakukal. Chovají se k tobě hnusně. Nemáš přece zapotřebí se jim vnucovat. Až příště půjde tvůj přítel zase někam se svými kámoši, naplánuj si taky něco. Aby viděl, že na něm nevisíš. Vždyt on s tebou zametá, protože vidí, že si to necháš líbit. Jsi jak ten věrný pes, který je vděčný za každý projev náklonnosti. Nebuď taková. Trochu se "vzmuž" a začni být nedobytnější, aby přítel viděl, že se bez něho obejdeš. Jo a taky zkus být míň pro něho dosažitelná. Když třeba naplánuje nějaký program pro vás dva, tak mu řekni, že se ti to zrovna nehodí, protože jdeš s holkama do kina, na kávu, do kosmetiky... kamkoliv. Kluk, který o tebe bude stát, bude o tebe bojovat. Tak to bohužel v životě chodí. Hodně štěstí a věř, že bude lépe.
děkuji za radu, já mám obecně problém že se ve všem hrozně pitvám a řeším vše, někdy si už říkám jestli se zbytečně nezatěžuju a neměla bych to prostě nechat, at se stane co se má stát
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.