Nejste přihlášen/a.
Už je to více než rok, co nejsme s manželem spolu. Loni touto dobou od nas odešel, když bylo našemu synovi pouhe dva mesíce s tím, že mě už nemiluje a chce být sám...bylo to drsné, po devíti letech společného života..vím, že se zaroven předtím zamiloval do své kolegyně, ale nyní spolu nejsou. Musela jsem bojovat sama se sebou, ale pořad jsem asi ve skrytu duše doufala, že se opět po čase dáme dohromady...chodil za synem, pomahal i mně prakticky se vším, byli jsme často (i několikrat týdně) v kontaktu. Jenže většinou to dopadlo tak, že jsme se pohadali, prostě jsem nikdy nedokazala tu situaci ustat bez emocí. Nedávno jsem si našla noveho přítele, který nás má moc rád, je velmi hodný a úžasný i k malemu, ale ja se prostě trápím vztahem mezi mnou a manželem. Chci, aby mi byl i nadale nablízku (i když jsem si jista, že zpět bych ho už nevzala, nedělalo by to dobrotu), ale nechci o nej přijít. kdežto on už chce jen vídat maleho, půjčovat si ho na víkend a tvrdí, že už mame každý svůj nový život a mně přeje, abych byla štastná. O příteli ví. On je sám...nevím, jak dál...pořad mi na nem záleží, pořad ho mam ráda a nechci o nej přijít-ale ted to vůbec nefunguje. Asi to není uplne dobře, nemohu si pomoct(( Jsem z toho už docela zoufalá
Nojo. Já jsem takhle "smutnila" celých SEDM let. A když se teď ohlídnu zpátky - tak ZTRACENÝCH sedm let. Musíš se s tím vyrovnat! Nemysli ZPÁTKY , mysli DOPŘEDU! Já jsem po těch sedmi letech poznala strašně moc hodnýho chlapa, který vzal pod svá ochranná křídla mě i moji pětiletou cácorku. A tím okamžikem jsem si zakázala jakékoliv vzpomínání nebo srovnávání. Já chci přeci žít v reálném světě, ne ve vzpomínkách. Včera večer nebyl přítel doma, tak jsem si udělala kafíčko a seděla na zahradě. A ty potvůrky - vtíravé myšlenky začaly opět útočit. A tak jsem řekla dost! A "přeštelovala" svoje mozkové závity :D na současnost. Věř tomu, že to jde. MUSÍ. Jinak nebudeš žít, ale jenom živořit. Musíš pracovat sama na sobě. Jezděte hodně na výlety - třeba jen do nedalekýho lesa. Blbněte tam, smějte se. Mějte prostě SVOJE zážitky. Tak se Ti budou myšlenky na bývalého pomaličku vytěsňovat
A měla bys to udělat už kvůli novému příteli. On nechce být ve Tvém životě ten DRUHÝ. Važ si to, že jsi našla chlapa, který má rád Tebe i maličkýho. A buduj tento nový vztah. Je to jen a jen na Tobě. Pa
je to smutné se rozejít s někým koho milujete, ale uvědomte si, že nejste manželova matka, jen přítelkyně / manželka / kamarádka, a v tom je podstatný rozdíl. Pokud on sám si nedokáže partnerku udržet nebo je brzy opouští je smutné, ale vy tím nesmíte trpět. Jen si přiděláváte starosti a nervy a on žije v jistotě, že vás má pořád na blízku tak proč by se vázal. Je to takový trik, kdy jeden partner tvrdí , že toho druhého již nepotřebuje, ale přesto ví, že ten druhý ho bude obskakovat, přijede, poklidí, pobaví. NE, vy musíte začít žít své štěstí tam kde jste to původní opustila. Neopomeňte taky, že již nejste sama, že máte malého klučíka, který by měl poznat jen jednoho vašeho partnera, se kterým žijete trvale, cítit pevné rodinné pouto a štěstí. Pokud budete upnuta na bývaleho partnera, poznáto nejen syn, ale brzy i přítel a budete si dělat zbytečně doma zlo. Co bylo to bylo, byt by to bylo jakkoli krásné, ale je to pryč ... bohužel možná bohudík ... At´ se Vám nový partnerský vztah moc povede a at´brzy zapomenete na to co už skončilo.
...pořad ho mam ráda a nechci o nej přijít-ale...
...ale Vy uz ste o nej prisla. Tak jakypa nechci o nej prijit.
S timhle prijdete drive ci pozdeji i o sveho noveho pritele. Nebo jemu by dlouhodobe snad nevadilo delit se o Vasi pozornost s Vasim bejvalym...?
Díky za cenné odpovědi, v podstatě je to tak, jak píšete...nechci přijít o noveho přítele, ale zaroveň se sžírám myšlenkami na manžela...vídat se musíme kvůli synovi, o to je to horší. Potom kdykoliv ho vidím, tak se všechno vrací. Nejsem si jistá, co ke svému nynějšímu příteli vlastně cítím. Nechci ale dopadnout tak, že nakonec skončím sama..bez přítele a bez pomoci manžela...(
Stalo se to, že mezi vašim mužem a vámi, mu přestala fungovat chemie. Ale vám funguje. A s tím nic neuděláte. Je to tak. Je potřeba se s tím smířit a neplakat nad rozlitým mlíkem. Je potřeba každý takový problém přijmout a srovnat se s tím. Už jsem to tady psala, ale vám to napíšu znovu: Pane, dej mi sílu přijat to, co nemohu změnit. Odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost odlišit jedno od druhého. (sv.František) Přeji vám krásný, klidný život, s láskou a úctou. Myslíte si, že po tom všem, by takový život byl s manželem možný?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.