Psychický stav

Dobrý den,

mám tříleté dítě. Je mi 40 let. S partnerem jsme spolu 10 let. Dlouho se nám nedařilo počít několikrát potraty nepovedené IVF mám a měla jsem pokročilou endometriozu. Před 5 lety jsme se tedy smířil,i že dítě mít nebudeme a náš život bude plný cestování, práce, dohodli jsem se na volném vztahu on měl několik milenek já tedy jednoho dlouhodobého milence protože rodina nám evidentně není souzena . budeme si užívat dokud jsme ještě trrochu mladí. Dům postavený splacený, já byt který jsem pronajímala. Po roce co jsme žili takto free jsem zjistila že jsem těhotná. Zjistila jsem to tedy až po 2 měsících vůbec by mě to tedy nenapadlo. Potrat nepřipadal v úvahu ovšem kdybych věděla co se bude dít dál.

Když se milenec dozvděl že jsem těhotná úuplně se zbláznil a začal naléhat abych si ho vzala a žila s ním že mě miluje a budeme rodina. Já jsem se s ním okažitě rozešla a partner také ukončil veškeré aktivity. Začal ijsem se připravovat na to že budeme rodina, připravili dětský pokoj nakoupili kočárek oblečení všechno co bylo potřeba.

Protože jsme se s mužem vzali v zahraničí náš svazek bebyl právně platný v ČR zašli jsme na matriku. Byl si vědom že nemusí být bio otec ale to muá bylo naprosto jedno. On sám to navrhl. A všechno by bylo v pořádku.

Po porodu ovšem začal bývalý milenec naprosto šílet. Vyhrožovat stalking a mě se asi trochu v 6 nedělí rozjela poporodní deprese. 2 měsíce po porodu nám přišla soudní obsílka že nás čeká soud o určení otcovství. Vůbec jsem netušila že toto může udělat osoba která není uvedená v rodné listě. Na ten popud jsme se s mážem vzali i v ČR ale už to bohužel nemělo vliv na pozdější události.

Soud dopadl nakonec špatně a v 8 měsících malé byl vystaven nový rodný naší dceři a otcem byl určen bývalý milenec.

Začal okamžitě vyhrožovat střídavou péčí pokud nebudu dělat co říká tj že i s malou za ním budu jezdit a budu dělat co řekne. Moje deprese a psychický stav se začal zhoršovat. Ale musela jsem fungovat kvůli malé.

Muž to nesl špatně přestal se mnlou mluvit a vrátil s na čase k milenkám. Vygradovalo to asi v roce a a něco máalé kdy jsem ex milencovi řekla že už s malou za ním jezdit nebudu at si pro ni jezdí sám že nemám povinnost tam s ní být když je sn ím že opravdu nemá nejmenší šanci abych se do nějak nějak zamilovala po tom všem co mi udělal a že ho nenávidím.

Co je zásadní problém v celé situac,i že dcera je fixovaná na mého muže bere ho jako tátu logicky. Protože s ní je každý den žijeme jako rodina. Bio otec si našel novou partnerku. A od té doby zájem o malou pohasl. Bere si ji jednou za týden 14 dní dpopoledne si jii vyzvedne a večer přiveze. Na dovolené s ní nejezdí frekcenci zvyšovat nechce. Myslím že ji má rád ale asi nemá čas nebo nevím. Taky asi roli hraje fakt že už mu je 50 a partnerce 44 a chtějí mít svůj klid. Já po něm nic nechci nezajímá mě. FInance od něj nepotřebuji pomoc také ne. Jen prostě nechápu, proč tak usiloval o to mít dceru když jí vídá tak sporadicky. Předpokládám, že kvůli tomu že mě miloval a myslel si že mě získá. Kdybych neměla svého muže žila bych jako samoživitelka, protože jeho alimenty jsou stanoveny na 500 kč měsíčně (je mi to jedno náš příjem s mužem je přes 100 t is měsíčně.. aleve skutečnosti má přijem úplně jinde - ale ne oficiálně oficiálě má minimální mzdu tak proto tak nízké alimenty) Ale přeci jen pokud bych neměla muže i když jsem finančně zajištěná bylo by to o hodně těžší. A on jako bio otec se prakticky nestará.

Naopak můj muž plní funkci otce na 100% malou miluje. A ona je díky tomu na něj hodně fixocaná. Více než na mě protože u mě se rozjely psychické potíže. Cítím k sobě obrovskou nenávist.Rozjely se mi zdravotní problémy které záměrně neřeším protože se tím asi trestám.¨. Myslím že si zasloužím umřít. Ze jsem udělalal tolik špatných rozhodnutí které vyustily v situaci ted. Myslím že tak ještě 2,3rok bych mohla vydržet než malá bude dostatečně velká na to aby nepotřebovala non stop péči.