Opouští jí chut žít?

Dobrý den,

obracím se na tuto poradnu, protože úplně sám nevím kde hledat radu a co si mám myslet. Je mi 27 let a od zaří se seznamuji s jednou dívkou (24 let). Ze začátku sem to asi úplně nevnímal, ale postupem času si toho všímám čím dál tím víc a asi i když se o ní dozvídám nové věci. Když jsme se začali poznávat bylo vidět, že jí to všechno se mnou dělá radost a je nadšená tím jak to mezi nami probíhá, ale jak jsme se poznavali narazili jsme na to, že krátce o prázdninách sem měl "letní románek" s holkou, kterou vyloženě nesnaší a od tý doby nastalo ochladnutí mezi nami.

Jak jsme se poznavali dozvěděl sem se, že když jí bylo 18 let nastalo v jejím životě celkem težký období. Její mamka odešla od rodiny a celkem jí to zklamalo, protože neodešla úplně v dobrém, neudělala maturitu a zjistila že jí přítel dlouhodobě podvadí a když zkusila jít dál nový kluk jí měl jenom na sex a bývalí jí to ještě hodně vyčítál, že šla dál což pro ní taky nebylo dobrý a brala to jakoby ho podvedla i když spolu nebyli.. Často jsme na tohle dřív hodně naráželi a nerada o tom mluvila, ale asi chtěla abych to věděl, protože když mě něco zajímalo o tomhle období, vždycky mi řekla co mě zajímalo... Hodně jí pomohlo tohle období přejít když poznala nového kluka, který jí byl velkou oporou, ale stále jí bombardoval expřítel, ale to nakonec přešlo a šla dál a asi byla staštná nebo nevím, ale podtrhla to slovy "když ti někdo rozláme srdce na milion kousků a poznáš někoho nového myslíš si, že to prázdné místo zaplní"

Je vůči lidem hodně nedůvěřivá a malokoho si pustí k sobě blíž e je schopná se mu nějak otevřít bojí se aby jí někdo neubližil. Hodně si vážím že si zrovna mě k sobě pustila a snaží ve mě vybudovat důvěru, i proto jsem jí nelhal a když došlo na mojí "letní lasku" řekl sem jí jak to bylo ( s tou dívkou to skončilo, protože sem se do ní nedokázal zamilovat a pro mě jsou ve vztahu city důležité). Do týhle sem se ale zamiloval a to hodně... S podlením přítelem byla asi štastná, ale konec toho vztahu nebyl asi úplně růzový a ne že by došlo k nevěře, ale prostě tam vyprchali všechny emoce a vlastně podle vyprávění mi spíš přišlo, že s ním byla právě kvůli tomu, že jí pomohl překonat težký životní období a byla mu za to vdečná, ale úplně zamilovaná nebyla a začala to pocitovat po 5ti letém vztahu, kdy asi přestala doufat že to bude celé jiné a pak sem objevil já a asi to pro ní bylo jiné, protože když sme řešili mojí poslední partnetku řekla, že se cití jako když jí její přítel v 18ti podváděl... Což jsme si vysvětlili a i když na to ještě občas narazíme víme co jeden pro druhého známenáme, ale je vidět že mi úplně nevěří že jsem do ní zamilovaný. Ještě bych malem zapomněl, že i neúspěšný předchozí vtah si celkem bere jako nějaké svoje zklamaní a řekla k tomu "I Karel mi řekl, že mi to Tomášem nevyjde a měl pravdu hajzl jeden".

Teď co mě trápí nejvíc... Od doby co zjistila, že její předchozí vtah není to co v životě chce začala hrozně špatně spát, jíst, pít... Někdy se nají jednou za 3 dny, denně naspí jenom pár hodin a když už něco vypije jsou to energy drinky, hodně kouří cigarety, když jsme se začali seznamovat o tomhle mi řekla hlavně s tím jídlem a pitím, protože mě i poprosila abych jí hlídal, že se někdy zapomene najíst a napít a ani nemá žízeň nebo hlad, ale ví že musí pít a jíst.. že nespí na to jsem se zeptal já, když jsme si kolikrát psali dlouho do noci, ale já byl třeba v práci na noční a ona rano vstavala. Ze začátku bylo vidět, že se sama lepší a má radost ze vztahu se mnou, ale když sme se bavili o mojí předchozí partnerce tak jí to vrátilo nazačátek a spíš ještě to je horší, protože sama řekla že jí to tak trochu zklamalo, že sem v leté byl s někým a teď sem s ní a od té dobý to je mezi nami takové chladnější... Nevím co s tímhle mám úplně dělat, hlavně mi přijde jako by jí opouštěla radost ze života a nejradši by se někam schovala a byla tam jen se svýma myšlenkama. Když byla mladší venovala se spoustě aktivitám a měla hodně zájmů co jí dělali radost, ale dneska jakoby ani nechtěla nic dělat a byla jenom na gauči pod dekou..

Snad sem to napsal nějak srozumitelně a pochopili jste můj problém a zkusíte mi trochu poradit. Nechci jí říkat aby si došla k psychologovi nebo tak něco, nejšpíš by jí to urazilo a ještě víc by se uzavřela do sebe. Opustit jí rozhodně nechci povahou je hrozně super, ale tohle mě hodně trapí a i když sem o tom zkusil mluvit s ní spíš mě odbyla slovy "jestli se ti na mě něco nelibí nemusíš se mnou ztrácet čas, jsem zvyklá že mě lidi opouští". Děkuji za vaše názory či rady a promiňtě že je to dlouhý, ale nevěděl sem jak vás uvést do celé této situace...