Jak se donutit jíst při (pravděpodobně) covidu

Tělo si řekne co chce a co je pro něj důležité. Pes který je nemocný (i jiné zvíře) nežere. Je to proto že tělo se soustřeďuje na boj s nemocí a méně důležité věci jdou stranou, my bychom měli jeho rozhodnutí respektovat. Doporučuji hlavně pít, čaje případně ovocné džusy, případně sníst nějaké jablíčko nejlépe z vlastní zahrádky a se slupkou, tam je hodně minerálů a vitamínů, mně také pomáhají citrusy zejména pomeranče. Když jsem měl těžkou chřipku vysoké teploty, tak mně tělo samého vybídlo ke konzumací pomerančů, snědl jsem jich hned několik a bylo lépe. Tělo si samo řekne co chce, poznáte to tak že na to dostanete neodolatelnou chut. Největší nesmysl dnes je jít proti tělu. Chce se spát? Tak nespi! Nechce se jíst? Tak jez! To je špatně tělo si řekne samo poslouchejme ho, zajistěme hlavně tekutiny + řídké polévky dle chuti např,i česnečka apod.

Při Covidu jsem nejedla týden a vlastně jsem si na jídlo vůbec nevzpomněla. Jen jsem pila (čaj, vodu, ale taky minerálku), to se snažím i normálně, abych na to nezapomněla. Další cca 2 týdny trochu, vlastně jsem si jenom uvařila polévku na 3 dny a pak zase (svoji speciální česnačku). Nejdřív jsem spíš zkoušela jíst než jedla. Měla jsem hroznou slabost, všechno mě bolelo a hodně špatně se mi dýchalo. A celou dobu jsem ani nebyla nic nakupovat, něco doma bylo, pečivo ale ne.

Asi po měsíci se ta chut k jídlu srovnala. S dýcháním to bylo horší.

Chce to čas, prozatím občas něco zobněte, aby žaludek nezlenivěl, ale jen lehká jídla. Najděte si na tom nějaká pozitiva, víte, jak budete pak štíhlá? Jednou jsem kvůli žlučníku měsíc jedla jen suché rohlíky a suché brambory a jakou jsem pak měla radost, že jsem oblékla kalhoty, které jsem dávno odložila.