Nejste přihlášen/a.
Zdravím, potřeboval bych od Vás radu...
S přítelkyní jsme spolu již pomalu 6 let, z toho spolu 2 roky bydlíme v pronajatém bytě v Praze, takže víme, že společná domácnost pro nás není žádný problém a ani tak si nelezeme moc krkem. Prostě je to takové ideální...
Ale abych se dostal k jádru věci... Ona má rodiče kousek od Vysočiny a já zase kousek od hranic s Německem v Ústeckém kraji... Proto jsme volili právě Prahu, protože to máme oba dva víceméně stejně daleko za rodinou.
Nicméně, nyní nastalo takové téma, že bychom se přestěhovali k rodičům přítelkyně. Mají totiž velký 3 generační dům a dostali jsme tuto nabídku od její rodiny, se kterou spolu velmi dobře vycházíme a zároveň bychom jim do budoucna i rádi pomohli, protože přítelkyně je takové pozdější dítě a rodiče už nejsou nejmladší. Táta v důchodu a máma za okamžik též... Zahrada velká a hodně věcí o které je třeba se starat, což do budoucna a už i teď je pro ně docela výzva...
Bylo nám nabídnuto celé horní patro, včetně velkého podkroví, které je třeba ještě dokončit (Aktuálně je obytná pouze polovina, ale plně vybavená - Koupelna, dva pokoje, technická místnost, chodba... Jen chybí kuchyň) a dokonce je zde i samostatný vchod.
Já tuto záležitost naprosto chápu a rozumím i tomu, že by se přítelkyně o své rodiče chtěla postarat, když oba dobře víme, že na to již úplně nestačí a to pomoc občas potřebují... Ale mé rodiče, žijí v tom, že budeme navěky věků bydlet v Praze a dojíždět na obě strany. Když jedeme k rodičům přítelkyně o jednu návštěvu více do měsíce, tak jim to vadí nebo je to spíš mrzí, že jedeme tam... To já také chápu, ale oproti rodičům přítelkyně jsou moji rodiče ještě mladí a samozřejmě je jezdím navštěvovat, když mám čas, což třeba 2x do měsíce je... Ale vzhledem k práci a časové vytíženosti si nemohu dovolit pendlovat každý den tolik kilometrů... Ale samozřejmě, když potřebují s něčím pomoc, tak jedu klidně i po práci na otočku jim pomoc, případně poradit, když potřebují...
Jak jim mám celou záležitost oznámit? Už tak se jim dřív nelíbilo, že se stěhuji do Prahy žít si svůj vlastní život. Ale tohle si myslím nebo dokonce vím, že je to zasáhne víc, protože to bude znamenat, že budu víc v kontaktu s rodinou přítelkyně.
Zatím mi to s rodiči přítelkyně klape celkem dobře. Dokonce jsme tam trávili nějakou dobu zpět i delší čas, protože se dělalo hodně věcí na baráku a všechno probíhalo v klidu... Samozřejmě s tím, že se uvidíme každý den s její rodinou, tak nějak počítám a byl bych asi naivní, kdybych čekal přesný opak...
Co se pak mé rodiny týče, tak je mi jasné, že se věci můžou zkomplikovat a stát se nedej bože může cokoliv... A myslím, že tuto situaci bych stejně musel řešit, tak nebo tak... Nehledě na bydliště, protože kdybych zůstal v Praze, tak bych se stejně podle toho musel zařídit a zvýšit frekvenci návštěv vlastní rodiny... A to bych řekl, že i teď se jezdím ukázat celkem často, dokonce i sám bez přítelkyně.
Každopádně dům je dost velký a v krajním případě by bylo reálné tam i rodiče přestěhovat, ale je jim víceméně čerstvých 50, což není mnoho... U přítelkyně to je pak téměř 60 a 66.. ale bohužel se to neobešlo bez zdravotních obtíží, takže i proto to musíme nějak řešit...
Já nad tím přemýšlím samozřejmě již delší dobu a jsem rozhodnutý, že nás to může posunout dál, protože se částečně osvobodíme od drahého nájmu v Praze, takže ve finále i dost ušetříme. Ale určitě máte pravdu, že i ten vztah může jednou skončit, ale nad tím se snažím spíš nepřemýšlet, protože takhle to může dopadnout kdykoliv, s kýmkoliv nehledě na okolnosti. Takže kdyby na to došlo, tak samozřejmě bych se musel nějak zařídit. Peněz vydělávám dost i sám, takže bych mohl klidně víceméně ihned někam do pronájmu, ale za těch pár let, co jsme již spolu jsme si uvědomili hodně věcí, prošli pár krizema a vždycky nás to někam posunulo a vztah se upevnil. I přes všechny rozdíly mezi námi je nám spolu dobře a dokážeme si vzájemně vyhovět a respektovat se.
Přítelkyně i posledních pár měsíců mluví o svatbě, takže už je nejspíš na čase...
@jxdm - Jak jim mám celou záležitost oznámit?
Pokud možno v klidu a bez slibů, o kterých už teď víte, že je nebudete moci splnit - např. frekvence návštěv u nich atd. Ale počítejte s tím, že bez emocí se to neobejde a vy jste ten, kdo to musí ustát.
Jinak - opravdu jste si jist, že vám to s tchánovci bude klapat?
Je na čase, abyste založil svoji vlastní rodinu. Doporučuji neodkládat, pokud máte s přítelkyní dobrý vztah a pokud ona stojí za to. Aby z toho nevznikl přechozený vztah a rozchod. Bydlení s jejími rodiči dobře promyslete, já jsem toho názoru, že dvě generace v jednom domě nedělají dobrotu. Ale zase by přítelkyni rodiče mohli vypomáhat s dětmi.
Dobře vyděláváte, takže drahý nájem v Praze vás tak netíží, zůstaňte tam. Rodiče přítelkyně nezvládají tak velký dům, tak jej mohou prodat a koupit si to, na co stačí a třeba i blíže k vám. 60 - 66 let není čekačka na smrt. Do domu, který vám neříká "pane" se nestěhujte. Bez investic to nebude možné a tím budete zhodnocovat dům tchánovic. Pokud se vztah nevydaří, odejdete s igelitkou. Odsřihněte pupeční šňůru od svých rodičů, není třeba návštěva 2 x do měsíce.
Začněte konečně žít svůj život, mějte svou rodinu a bez narušitelů. Držím palečky.
Zdravím. Je to Váš život, Vaše rozhodnutí, Vaše volba a rodiče to holt budou muset respektovat. I když je to třeba bude mrzet, smířit se s tím budou muset. V klidu si s nimi o tom promluvte, sdělte jim důvody které uvádíte zde a ujistěte je, že za nimi budete jezdit jak to jen půjde a budete mít čas. Snažte se s rodiči i nadále vycházet co nejlépe. Nikdy nevíte kdy budete jejich podporu potřebovat Vy sám. S přítelkyní se třeba jednou rozejdete, ona zůstane bydlet doma u rodičů a Vy..? Všechno si to dobře rozmyslete. K vůli sobě, ne k vůli rodičům. Abyste nakonec na toto řešení nedoplatil nejvíce Vy sám. A to neberte prosím ve zlém.
Je to prekérní situace. Nejlepší je, když se spolu párují lidé, kteří nemají rodiny na opačném konci republiky. Já osobně bych teda za vaší situace do toho nešla. Nevím, co teď děláte za práci a jestli ji můžete vykonávat i "kousek od Vysočiny", ale jestli ne, tak hledat si práci někde na Vysočině musí být peklo - vždyt tam ani není žádné pořádné velké město. Taky rodiče od přítelkyně možná budou očekávat, že budete do baráku investovat své finanční prostředky (když už tam teda zadarmo bydlíte) a že na baráku budete ve svém volném čase makat, zvlášt jestli se jedná o něco staršího... Ale i kdyby ne, tak na baráku nebo kolem něj je vždycky nějaká práce (prostě nic pro Pražáky zvyklé žít celý život v bytě), takže nějaké dojíždění za vašimi rodiči může být v ohrožení už i jen z tohoto důvodu, což si teda z vašeho textu nejsem jistá, zda si tuto skutečnost uvědomujete. Já osobně bych nechtěla moc pracovat na něčem a investovat do něčeho, co mi nepatří. Uvažovat by se nad tím teoreticky dalo pouze za předpokladu, že by rodiče přítelkyně barák přepsali na vás dva s přítelkyní.
Navíc takové stěhování může být i dost psychicky náročné - jít někam, kde nikoho neznáte, nemáte tam kamarády, rodinu, spolužáky ze školy nebo známé, kteří znají místní poměry a kteří vám pomůžou... Už prostě budete moct spoléhat jen na tu přítelkyni a její rodinu.
Omlouvám se - ptal jste se, jak na to psychicky připravit rodiče, a na to jsem neodpověděla. Jestli jste na 100% rozhodnutý, že do toho jdete, tak jim to jen normálně oznamte.
Po 6 letech chození bych se na Vašem místě oženila. Na co čekáte? Lepší to už nebude. Daří se vám, rozumíte si...A to, co máte či budete mít, nebude moje a tvoje, ale vaše. Dohromady. To píši kvůli nabídce patra v rodinném domě. Čekají vás dodělávky, bude to jistě něco stát a nebudete přece strkat peníze do cizího domu. To, že v něm budete moci bydlet, je málo. Dívčiny rodiče by měli "udělat pořádek" a tu část domu na vás /mladé manžele/ přepsat. Abyste investovali do svého. Protože nikdy nevíte, co se může stát.
Jinak Vás chválím za to, že Vám leží na srdci blaho rodičů, že jim chcete pomáhat. To je hezké.
Vaše rodiče bych nechala zatím v klidu žít v Ústeckém kraji, jak jsou zvyklí. Mají tam svou práci, své přátele. Časem, až odejdou do důchodu, můžete uvažovat o jejich přestěhování k vám. Bude to pro ně sice ohromná změna /starý strom nepřesadíš/, ale pokud bude dobrá vůle na obou stranách, zvyknou si. Zatím návštěvy u nich alespoň 4 x do roka. Nebo mohou přijet oni.
Znám to z naší vesnice. Manželé, oba už měli jen maminky. Jedna žila u nich. Tak k sobě přestěhovali i tu druhou, sama už to na vzdálené vesnici těžko zvládala. Babči měly vlastní malý byteček, spolu a velmi dobře se snášely, pomáhaly si. Dneska už nežijí, ani jedna. Ale vzpomínám na ně ráda, jak si 2 dříve cizí ženy dokázaly vyhovět a jak pěkně se jim spolu žilo. Jaga.
O nějaké oznámení ani tak moc nejde. Prostě jim to oznámíte, no. S uvedením všech důvodů, které jste předestřel nám tady. Budou se s tím muset smířit, je to Váš život.
ALE: co se týká nastěhování k tchánovcům... Mám strach, abyste to neviděl moc růžově. Moje sestra takto bydlí (rodina s 2 dětmi 1. patro, naši - 70 a 75 let přízemí). Společná zahrada, garáž. Sestra doteď (45 let) nepřestřihla pupeční šňůru. Víceméně žije, jak kdyby nebyla vdaná, rodiče mají přednost, k NIM jde hned po práci na kafe, s NIMI řeší důležité věci, seběhne za nimi z patra i několikrát za den. Máma od začátku nerespektovala nějaké jejich samostatné bydlení, chodila k nim libovolně, tu přinesla upečenou buchtu, tu se přišla zeptat co děti apod. Švagr mockrát utíkal jen v trenkách někam do úkrytu. Sestra, pokud vyrazili někam za zábavou, měla večer od máti několik telefonátů, kdy už se vrátí, že už je pozdě.
Ohledně zabydlování - zatím bych neinvestovala do předělávání podkroví, zabydlela bych si to nejnutnější k pohodlnému životu a - pořídila dítě! Je pravda, že Vaše přítelkyně bude potřebovat s dítětem pomoct, takže toto bych využila, a pokud by vaše vztahy s tchány skřípaly, můžete pak přece přesídlit zas jinam. V Praze jste byli v podnájmu, tak byste si zase nějaký podnájem našli. Pravděpodobně to nebude potřeba, ale opravdu bych, jak tu píší i jiní, neinvestovala do nemovitosti, která nebude vaše. (Pro případ, že byste odcházeli oba, ale hlavně pro případ, že byste byl odejit Vy. Tam pak opravdu hrozí ta igelitka.) Nejlepší by bylo, kdybyste toto s tchány projednali ještě než se nastěhujete - že byste byli rádi, kdyby na vás polovinu domu přepsali - z toho důvodu, že tam chcete investovat a rekonstruovat. Jestli počítají, že se o ně budete ve stáří starat, snad by jim toto nemělo činit takový problém. A mohl by to pak být i dobrý argumet pro Vaše rodiče - že je to pro vás velice výhodná nabídka, protože na vlastní bydlení byste jinak nedosáhli.
Napsala jsem vše hodně zmateně, ale snad si z toho vyzobete to podstatné.
Každopádně přeji, at Vám to s přítelkyní vyjde a at jste oba štastní.
Přestaňte být závislí na rodičích. Nekouká jim ze zadku parte. Pracujte na vlastním vztahu a životě. Manželství, děti, bydlení. Vzdálenost tchýní nad 100 km je optimální. Bydlení v cizím domě s cizími llidmi (včetně přítelkyně) je problematické, protože se velmi obtížně definují práva a povinnosti. Na místě tvého rodiče bych se snažil ti to rozmluvit. Ne ale kvůli frekvenci návštěv. Ty stačí párkrát do roka.
Možná bude po ruce sourozenec tazatele. Já jsem taky na rodiče zbyla sama, zatímco sourozenci se odstěhovali. Rodičům je kolem padesátky, pomoc budou potřebovat nejdřív za 20 let. Moje máti po 85.roce věku. Kdoví, jak to bude. Kvůli tomu nebudu dřepět na fleku. Přijedu jednou za čas. Pak přijedou oni. A na pomoc jsou dneska sociální služby. Tady na sídlišti žije více důchodců, co jim vozí obědy a nákupy...
V padesáti by snad měli rodiče pochopit, že jste se jako rodina oddělili a chcete být samostatná jednotka a je jedno kde. Máme, stejně jako plno mých známých, některé své dospělé děti v zahraničí. Ti už tam mají své rodiny. A taky to funguje, a taky si musí nějak poradit. Je třeba to vzít sportovně. Prostě to tak je. A době počítačové dokonce mnohem snažší, jak před tím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.