Nejste přihlášen/a.
Vážení a mílí rádcové,
před 2 dny jsem byl s přítelkyní na strejdově chalupě. Večer jsme se bavili o různých životních trampotách a zkušenostech, které má strýc opravdu dostatek. Jeho nevšedním chováním je to, že se během rozhovoru má tendenci všemu smát, takže když jsem mu vyprávěl, že já a partnerka jsem cestou na Rujánu čekali v autě 6 hodin v zácpě, šíleně se tomu smál. Jeho manželka (moje teta) jen lehce pohnula vždy koutky úst, ale nesmála se tak jako strýc Mluvím o přímo zachvátu smíchu..
Když se přítelkyně s tetou bavili, rozhodl jsem se pro vlastní iniciativu, protože jsme se nonverbálně s přítelkyní utvrdili, že některé historky opravdu vtipné, zábavné či k popukání nejsou. Tak jsem si ho vzal stranou a řekl, že smích je fajn, ale někdy se to nehodí. On se na mě podíval a šel si sednout zpátky. Po celý ten večer seděl jako zařezaný a když jsme se dívali na celkem vtipné fotky na mobilu ani nepípnul.
Nechtěl jsem, aby to strýc vzal tak, že se nebude vůbec smát, ale aby zvážil vhodnost okamžiku. Druhý den (tedy včera) se mi celkem vyhýbal. Co mám dělat? Jen jsem upozornil na jeho smích, nechtěl jsem se ho dotknout. Strýc je na dobré víno, mohl by to být dárek na usmíření? Jinak máme spolu velmi dobrý a přátelský vztah. Děkuju.
Dobrý den. Strýc není Vaše děcko, abyste ho peskoval, poučoval a vychovával. Nedivím se, že se ho to dotklo. Holt má jiný "smysl pro humor" a má takovou povahu. Měl byste ho respektovat takového jaký je. On se k Vám jistě též nechová jako k malému dítěti. Asi se již nebude cítit ve Vaší přítomnosti dobře nějaký čas. Zkuste to víno a omluvu. Ale názory na toto mohou být různé..
Díky za názor. Takhle jsem k tomu nepřistupoval a vidíte, možná jste našla jádro problému. Možná jsem to tolik nedomyslel, strýc většinou není moc citlivý a své pocity nedává moc najevo. Byl zvyklý vše brát s humorem a nevím proč, zde mi to nějak neštimovalo. Určitě omluva z mé strany je na místě.
Neměl jste mu nic říkat. Určitě to nebyl takový ten zlomyslný smích. Jemu to prostě přišlo komické a jestli je to od přírody takový ten smíšek, tak se zase smál. Když člověk stojí 7 hodin v koloně aut, tak je to na palici, musí si to odtrpět. Ale když už to potom za nějaký čas někde vypráví, tak už to třeba říká s takovou tou troškou humoru, no a jemu to přišlo srandovní. Všimněte si, takové různé historky vyprávějí i herci a hlavně s humorem, aby se lidi zasmáli, i když ve skutečnosti ta situace k smíchu v tu dobu moc nebyla.
Popravdě taky by mi v tu danou chvíli nebylo příjemné, že se strýc mohl potrhat smíchy nad věcí vám nepříjemnou. Ale já jsem taky taková, někdy se směju věcem, které druhému moc k smíchu nejsou. Každý to máme nastavené jinak. To že jste ho na to upozornil, není žádné peskování a důvod k tomu, aby jste ho nadále nenavštěvoval, stačí jedno kouzelné slůvko PROMIŇ.
Já vám to přeju, at zase najdete společnou řeč. Já jsem se mohla umlátit smíchy, když před deseti léty dcera s manželem při návštěvě Londýna zvolili projížďku po Temži kachním autobusem, který je bez oken. Projela kolem nich blízko velká loď a hodila takovou vlni, že vlítla dovnitř, všichni byli komplet mokrý, jak když vylezou z vody. Pak jsem si uvědomila, že je to mohlo klidně i potopit. Ještě že v té době ještě neměli děti. Agentura pořádající projíďku si je musela vzít do kanceláře a zajistit usušení, aby mohli vyjít na ulici. A i když to v té dané chvíli moc k smíchu asi nebylo, pak nám to přišlo komické všem
Nebyla jsem u toho a slovem popsaná situace někdy nevystihuje dokonale realitu. Možná jste měl dívku předem připravit na to, že je strýc svérázný. A at se ničemu nediví. Možná se jí strýcova reakce nějak osobně dotkla. Pak bych se nedivila, že jste se chtěl zachovat rytířsky a chtěl mu mezi čtyřma očima vysvětlit, že tentokrát jeho reakce nebyl přijata tak, jak ji on zřejmě myslel. To by se asi bylo bývalo dalo povědět i tak, aby to nezabolelo zase toho strýce. Už se stalo. Vaše děvče už ví, koho v příbuzenstvu máte. Vy to vyřešíte omluvou. Jestli se strýc směje úplně všemu, tak se jistě zasměje u té společné skleničky. Lidé s humorem v krvi se nedovedou dlouho zlobit.
Není třeba, abyste ke strýci na chalupu jezdil, když ho peskujete. Je to jeho stavba, může se tam chovat, jak chce.
I když je pravda, že přehnaný smích je občas nevhodný, Vaše "výchova" se asi strýce dotkla. Pokud Vám jeho chování vadí, nejezděte k němu. Proč? Když Vám jeho chování není příjemné.
Najděte si s družkou pokaždé nějaký hotel či penzion, budete tam sami, sami si ho užijete i sami zaplatíte a nebudete se muset pozastavovat nad strýcovým chováním.
Chápu Vás, ty výbuchy smíchu by se mi taky nelíbily, ale on je doma, je ve svém a je jen na Vás, zda to budete akceptovat, či tam přestanete jezdit. Domlouvat mu rozhodně ne. Jaga.
Záleží na tom, zda se strýc jen chce zasmát, pobavit, nebo ostatní znectít. Zda je v tom jen legrace, nebo zloba.
Manžel měl strýce, teta byla sestra maminky a hodná. Měla však smyslovou vadu, byla od narození úplně hluchá, nikam nechodila a nápadníci se nehrnuli. Až přišel strýc. Dostal se sem hned po válce nějak z Ukrajiny, dělal u koní, stěží uměl něco přečíst, nic neměl. Byl to chudák. Navíc neměl ani chování, ale tím raději se pouštěl do různých debat a sporů. S každým si to "rozházel" svou nevymáchanou hubou.
Byla jsem poprvé na návštěvě rodičů svého chlapce, tak mi záleželo na tom, abych se dobře uvedla. Jenže na návštěvě byla i teta se strýcem. Hned se mě ptal, čí jsem a odkud. To jsem ho ještě neznala. Slušně jsem odpověděla, např. Jsem Nováková ze Lhoty. Jeho rekce byla: Tak ty jsi céra toho vožralýho Nováka, jak se pořád válí u hospody.
Bylo mi to líto, nebyla to pravda. Můj otec nepil. Jen strýc chtěl být za každou cenu vtipný. Raději jsme šli s chlapcem ven se projít. Když jsme se vrátili, začala jsem se s jeho rodiči loučit, že už pojedu domů. V té chvíli strejc vyskočil, vykulil oči a zahulákal: Prohledejte ji, prohledejte ji, než odejde, jestli vám tady něco neukradla.
Jak mi bylo, nemá cenu psát. Od té doby jsem strýce nemusela a pokud jsem se s ním měla někde potkat, raději jsem tam ani nešla. Dneska už nežije, ale pořád to mám v sobě, jak mě při první návštěvě ponížil. A nejhorší na tom je, že si o sobě myslel, jak je vtipný.
Párkrát mu chlapi rozbili hubu, ale nebylo to nic platné. Nezměnil se. Snad je pořád lepší, když se ten Váš nezřízeně chechtá, než kdyby urážel, jako ten náš. Jaga.
Já bych to cítila, jako škodolibej humor, a ten nesnáším. Nechápu, že někoho upřímně pobaví, když druhý je v nesnázích. Jak se znám, reagovala bych hned, jak by se chechtal: No, nám to teda tak moc k smíchu nebylo. Víte, jaký to byl stres, jaká ztráta času a bez vody...?! Přeci jen bych nakonec to vínko vzala. Holt je někdo už takovej, a než se rozkmotřit navěky...?
Váš strýc mi připomíná jednoho našeho příbuzného. Ten se ve společnosti pořád výborně bavil, pořád ho bylo plno, připomínal mi herce Josefa Beka. Když zemřel, tak teprve pak jsem se dozvěděla, že to vlastně byl chudák a tato jeho aktivita být za veselou kopu jen kompenzovala jeho neveselý život s babou, která ho občas i mlátila. Bez publika to byl podpantoflák. Domnívám, že jste se toho strýce velmi dotkl a bude si to dlouho pamatovat, protože jste prohlédl jeho roli a on teď neví, jak se má chovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.