Nejste přihlášen/a.
Zdravím! Je mi necelých 15 let a už 5 měsíců užívám Antidepresvia (Asentra 50 - 1 tabletka denně), kvůli nesnesitelným úzkostem, které jsem dříve měl. Na psychoterapie bohužel nechodím, protože na to nejsou peníze. Každopádně léky mi krásně pomáhají, když je venku hezky, tak nemám žádné úzkosti, nicméně když se udělá ošklivo, tak se mi úzkosti z takových 10-20% vrací, což není způsobené tím, že by léky nefungovaly, protože ještě před úzkostmi jsem měl při ošklivém počasí horší náladu. Nicméně jsem takovým tím typem člověka, co si hned představuje nejhorší scénáře toho, co by se mohlo stát, takže když se u mě nějaká silnější úzkost vyskytne, tak už mi v hlavě vyskakují myšlenky, že se mi to určitě vrátí, že už se toho nikdy nezbavím atd., což u mě sice nevyvolává úzkost, ale jsem z toho ve stresu. Potom si po chvíli uvědomím, že je to způsobené tím počasím, a že je nesmysl, aby se mi nedalo pomoci, ale i tak jsem z toho pořád ve stresu, protože ohledně takových věcí jsem celkem paranoidní, takže mě pořád napadá, že, co kdyby náhodou... Máte s tímto někdo nějakou podobnou zkušenost? Jak bych si měl v těchto situací nějak pomoct nebo aspoň nepřemýšlet nad těmito stresujícími myšlenkami?
Existuje jev, kterému se říká meteosenzitivita a tou se právě dá vysvětlit silná reakce na změny počasí. Někoho opravdu před deštěm silně bolí hlava, klouby, zhoršují se mu různé chronické potíže. Často se to týká revmatiků, kardiaků.
Prokázáno je, že když je delší dobu tma a chladno, tělo si začne vyrábět méně serotoninu, kterému se říká hormon štěstí. Děje se to často v zimě, když je brzy tma a slunečního svitu málo. Změna počasí, kdy začne pršet nebo přijde bouřka, tak může mít podobný vliv. Existují teorie, podle nicž se také začne produkce hormonu rychle snižovat, ale jen krátkodobě a proto může být reakce výrazná. A je to přirozené, protože pro naše předky předstvovala bouřka či náhlý silný déšt ohrožení, které spouštělo nervozitu, strach. Nevěděli, co se děje. My to víme, ale je možné, že reakce podvědomě přetrvávají.
Zdravím. Jen se zeptám - s psychiatrem jste toto probíral? Co on na to, že při ošklivém počasí se Vám mění i nálada? Ono je to i u zdravého člověka normální, že změna počasí na něj působí, ale u Vás s psychickou nemocí by šlo třeba nějak upravit léčivo. Škoda, že na ty terapie nedocházíte. Díval jste se, zda je neproplácí Vaše pojištovna?
To opravdu myslíš vážně? Já v patnácti byla plná energie a ráda poznávala nepoznané. Tak přestaň blbnout, najdi si nějaký koníček, třeba sport nebo turistiku. Nebo si najdi děvče a zační konečně žít, a hlavně přestaň šrát ty prášky. Život je moc krátký, tak ho nepromarní.
Nevíte, o čem mluvíte. Posuzujete tazatele z hlediska své nátury a svých prožitků a zkušeností. Dělala jsem to taky, až dio té doby, než se mi zhroutil syn s maniodepresivní psychózou. On neblbne, je nemocný. Léky mu dodávají to, co mu tělo samo netvoří, ař by mělo. Cukrovkáři byste taky poradila, at nežere prášky a jde s klukama na pivo?
Zrovna tak když onemocní srdce, ledviny a další, tak onemocní i duše člověka. Má stres, neklid, deprese a to už je na léčbu. Od toho tu jsou proto psychiatři aby pomohli. Člověk by rád neměl takové myšlenky, ale nejde to - to je právě ta nemoc. Takže léky někdy už jsou nutné a třeba i u mladého člověka. Když počasí skolí zdravého, tak ten co bere prášky, toho dvojnásob.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.