Hry pro děti na tábor (12-13let)

Pro takové vedoucí jsou přece knihy her táborových, na hriště, do klubovny. To jsou bichle, kde to je i podle věku. Už to tu před několika lety bylo, a asi 7 her jsem popsala detailně. Možná ještě pod starým nickem. Napíšu, co měli táborníci rádi.

POZNÁVAČKA předmětů: Vytýčit si zarostlou lesní cestu asi 60m/?/ Vedoucí má píštalku a naplní si / tajně/ tašku předměty typu pravítko, kniha, propiska, míček, švihadlo, zrcátko,kolíček na prádlo, baterie, křída...Napíše si těch 10 předmětů na kartu a to pořadí dodrží! Ideálně od největších po mrňavé. Dětem dát čisté kartičky a tužky a at si je podepíšou a jdou se /bez dozoru/ rozmístit a ukrýt do křovin podle toho úseku tak, aby je z cesty nebylo vidět. Na písknutí vyrazí vedoucí po cestě a nese viditelně nějaký předmět. Ukrytí žáci mají zaznamenat, co to je, ale vedoucí je nesmí spatřit. jak žáka osloví jménem / Patriku,vidím tě, vylez! /, tak ten skončila odejde na smluvené místo mimo hru. Jak dojde vedoucí do cíle, vyndá další předmět, pískne 2x a jde s ním zpátky. Děcka opět číhají a zapisují na kartičky číslované 1.-10., co to vedoucí nesl, ale nesmí být přitom viděni. Vedoucí je zpět na startu a pískne 3x a nese menší a postupně menší předmět...Desátý předmět byl třeba spínací špendlík.. Děcka se proto stahují blíže k cestě a víc riskují, že budou viděni. Naposledy to vyhrál kluk, co se zahrabal do listí, jen oči aby viděly, a psal to kostrbatě na kartičku. Pořadí v zápisu ale musel mít.

CO NEPATŘÍ DO LESA: Podobný úsek děcka procházejí. každý opět kartu podepsanou a očíslovanou podle počtu předmětů, co předem tajně rozmístí vedoucí podél cesty třeba do 3 metrů od cesty, kudy projde jeden za druhým v nějakém intervalu, třeba 5 min. . Startující má pak 5 minut na to ýsek projít a zapisovat pořadí věcí co viděl" Hrnrk na pařezu, ramínko na šaty na větvi nad cestou, ponožka na divizně, kolík na prádlo na křoví, švihadlo na větvi, propiska v kůře borovice, ale i přímo v cestě přitlučený čtvereček pexesa ap. Předměty mají být vidět. Děti nesmí na předměty sahat, natož je přemístovat. Čas dodržet. Chce to vyzkoušet bez děcek...

DOPIS pro archeology. Udělat družstva 3-5 os. Každé má svoji barvu a to hledá svůj dopis své barvy. Ty "dopisy" jsou různě rozstříhány třeba na 10 kusů z barevných archů položených na sebe, takže náročnost sestavení naprosto stejná. Takový hlavolam. Najdu si předem mýtinu, kde tyto různobarevné papírky rozptýlím, zapíchám některú na kmeny. ale přijatelně a v ne moc velkém prostoru. Družstva vypustím naráz a každý hledá svoji barvu a sestavuje kartu, až je úplná. Mohu na kařdý arch nejdřív napsat další úkol, což bude třeba následující BÁSEŇ. Nesmí se sahat a ukrývat lístečky soupeře_

BÁSEŇ: To se hodí po nějaké fyzické zátěži. Skupinky si sednou někde o samotě a složí báseň na téma tábor, vedoucí, ap. Určete jim čas na tu báseň a kdy komu odevzdat.. 15 min , 30 min i víc. Výsledek bývá sranda.

OBRÁNCI HRADU. V krajině v lese a křoví je hrad. Tam sedí jeden vedoucí. Obránci - půl oddílu- se rozptýlí po okolí a ukryjí, jako že ho střeží. Zase mají kartičku a tužku. Dobyvatelé dostanou čísla na záda, a mají nepozorovaně projít do hradu. Neprošel a byl zneškodněn ten, jehož číslo obránce zařve a pro jistotu si zaznamená. Ten musí odejít na určené místo mimo./ Né na hrad./. Číslo musí být vidět, ale identitu si kluci mohou zamaskovat čepicí z kapradí, nebo zamazanou tváří z ohniště. Schválně kolik jich projde. Důležitý je hustý terén, vzdálenost obranného valu od hradu i počet účastníků! Pak se mohou úlohy vyměnit.

Jsou tam skoro všechny, co jsme jako děti hrály před 60 léty

g.cz/...

Hry jsem si vymýšlela převážně sama, případně s ostatními kolegy - každý přidal něco. Jenže jsem tehdy měla děti mladší, tak kolem 10 let.

Vzpomínám na moji vlastní hru Bystré oko, kde se jednalo o čas i vědomosti o přírodě.

Pak jsem dala dohromady Bum do hrnce! podle kdysi velice populární hry 6 ran do klobouku. V kuchyni byly ohromné hrnce, míčků jsme měli také dost.

Nejkrásnější hra byla Osvoboďte princeznu! Tu jsme dávali dohromady všichni a byla dotažená do všech detailů. U ohniště se "náhodou" našel šifrovaný dopis, kde princezna Amálka, zakletá do modřínu zlým černokněžníkem, prosí o pomoc. Vydali jsme se hledat, po oddílech. Cestou jsme plnili různé úkoly, některé obtížné, jiné spíš úsměvné. Princeznu jsme vysvobodili, u ohniště ležel dopis, že nám sama přijde v noci poděkovat. Nad táborem ve stráňce pod lesem se v noci objevila dívčí postava v dlouhých bílých šatech a závojích. /nedaleko byla továrna Rico na obvazivo a tak látky jsme měli dostatek/. Na postavu svítil nejasný kužel světla, za zvuků Kouzelné flétny na louce zatančila, poděkovala, zamávala a zmizela v lese. Pomohlo nám i počasí. U lesa při zemi se vinuly mlžné opary a to znásobilo pohádkový zážitek.

U ohniště ležel pak mrtvý černokněžník, který pukl vzteky. V noci naštěstí nebylo možno zkoumat detaily. Např. hlava byl vyřezaný meloun. Děti byly nadšené.

Podobně jsme dělali Cestu za dušičkou. Tam byl zase v hlavní roli pořádný vodník u potoka. Šlo se k němu podle svíček.

Úspěch měl noční fotbal s baterkami. To byla legrace. Nebo hra Jak stařeček měnil...to oddíl nejstarších kluků měnil tak pilně, že nakonec přivedl do tábora ochočené vietnamské prasátko na vodítku.

Dodnes ráda vzpomínám, i když je to už hodně let, co jsem jezdila na tábor. Škoda, že to skončilo. Jaga.

Zítra si s dcerou chceme udělat výlet do těch míst. Navrhla to ona, taky tam jezdila. Po pravdě, moc se mi nechce, ale nechci jí kazit nápad. Vím, že neuvidím to, co bych chtěla, že bude všechno jinak a jiné.