Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
chci se Vám svěřit a potřebuji radu. Mám první vážný vztah půl roku. Mně je 22, přítelkyni 21. Přišla mi fajn, sice trochu infantilní ale hodná. Jediný problém postupem času byl, že mi přišlo, že má málo empatie a že dva týdny po seznámení jsme přešli na orální sex a u toho jsme taky zustali a po půl ruce se to nikam neposunulo. Ona je sice ochotná, polkne, ale provádě pořád to stejné člověka omrzí. Co mě dál zarazilo v květnu po 5 měsíční známosti, jsem ji psal, že budu mít o víkendu volný byt, at se zastaví, ona nejdřív že jo, pak to v sobotu ráno zrušila. Odpoledne mi prozradila, že maminka ji to zakázala - prý má ještě počkat.
Dál co mě trochu mrzelo, byla ta zmíněná empatie. Mám trochu složitý období, řeším soud nebot mi řidič usmrtil jednoho z rodíčů. Je to záhul na psychiku. A její reakce, když třeba řeším ten soud jsou "Tak snad" "To ano" apod. Třeba jsem psal, že jdu navštivit strýce, který má rakovinu a ona se ptala "Čeho?" tak jsem napsal, že plic protože kouří a i něčeho víc, že mu brali i kousek žaludku a ona mi na to napsala "To je teda síla :D"
Problém který teď řeším: Minulý týden ve středu jsmě měli soud. Nedopadl uplně podle přestav, měl jsem starosti jak to řešit dál. Moc jsem se ji nevěnoval. Navrhovala, že můžu o víkendu přijet, že rodíče jedou na kola pryč, nakonec se rozhodla, že pojede s nimi. Od toho víkendu začala být divná. Moc jsme si nepsali, když už tak odpověděla dvěma slovama. Na dobrou noc mi napsala "Nazdar, dobrou." bez srdíčka. Tak jsem se zeptal co se děje, nebot jsem si myslel, že je uražená skrze to, že jsem se ji minulý týden nevěnoval. Což uplně ne. Její problém byl se mnou, protože nemáme uplně stejné zájmy = neumím plavat a jezdit na kole a i kdybych uměl, asi bych nejel s nima někam 60km.
Je to pravda, neumím jezdit na kole, netrápí mě to, protože jsem to nikdy nepotřeboval. Chápu, že to může brát jako nedostatek. Ale sakra, proč mi nemůže napsat - "chci si promluvit, víš celkem mě mrzí, že spolu nemůžeme někam vyrazit na kola?" - proč musí hrát uraženou, chovat se divně, já to z ní musím páčit a zjistit, že řeší prkotiny? Já nechci aby mě litovala ani nechci aby mi říkala, jak to mám složitý. Ale v této době bych od ní spíše čekal podporu. Což jsem zmínil a ona si uvědomuje, že mě nepodpořila ale napsala mi, že proto, protože neví jak moc do toho má zasahovat? To znamená, že neví jak moc má bejt moje přítelkyně?
Napsali jsme si v to pondělí, já už ji neodpověděl. Čekám jestli něco napíše nebo ne. Mám chut se odmlčet. Problém je, že mě děsí, že kdyby přišel ve vztahu jakýkoliv takový problém, nebo závažnějšího, jestli by to řešila takovým způsobem pokaždé...je to celkem peklo. Já randil s daleko staršími ženami klidně o 6-8 let, takže jsem zvyklí na něco jiného. Mám pocit, že jediný její problém je škola ja moc upnutá na rodíče.
Fak nevím co mám dělat, jestli mám napsat jako první teď nebo čekat. Nechci psát uplně jako první, zajímá mě, jak ten vztah moc bere vážně. Její otec je celkem podpantoflák, maminka generál. Ale mě si v žádném případě takto nevychová. Upřímně, nevím co mám dělat a začínám o tom vztahu dost pochybovat...
Ano, máte pravdu ale z toho jak to píšete to vypadá, že je sex priorita. Ano, pro mne je sex důležitý, myslím, že v našem věku do vztahu prostě patří. Ona využívá tvrzení, že jsem řekl, že mě sex bez kondomu nebaví. Několikrát mi řekla, že se chtěla objednat ke gynekologovi pro prášky ale vždy neměl termín. V závěru. Jednou jsme byli u nás, 5 měsíců ve vztahu. Ona mi omlátila o hlavu opět moje tvrzení, že sex s kondomem mě nebaví. Tak jsem řekl, že udělám vyjímku a nasadím si ho, že kondomy mám a ona řekla "Ne."
Tak jsem to respektoval.
Nehodíte se k sobě.
Nemá to budoucnost.
Každý přemýšlíte a jednáte jinak. Nemáte stejné zájmy a koníčky.
Orální sex je podle mne vyšší level intimnosti než soulož. Ale nová generace to má zřejmě jinak.
Vozil jsem ji do školy, zval ---- nebyla tratná ----- no fuj.
Jste introvert, proto se lépe vyjadřujete psaním, ale naživo to drhne.
V 21 letech si už děvče přeje sdílet s někým lože a pomilovat se. Pokud není věřící a má sílu tomuto odolávat. Nejste pro ni a její rodinu vhodný partner.
Takhle dlouho provádět orální sex může mít za následek, že nebudete s touto slečnou schopen klasické soulože - psychika.
Moje rada - najít si novou známost a nepromrhat svoje nejlepší léta sexuálního vyžití.
Holek je hafo.
Co máš dělat?Najít si nějakou jinou, nehodíte se k sobě, ne vždy se protiklady přitahují.Docela mě dostalo tohle:Na dobrou noc mi napsala "Nazdar, dobrou." bez srdíčka.To tě fakt dostalo, že nepřipojila obrázek srdíčka? Co budeš dělat, až bude třeba pokukovat po jiným týpkovi, což se stává? Hodíš zádíčka ze třetího patra?
Za další se nezlob, ale napsat takovýhle sloh, to spíš připomíná ženskou-drbnu, co se potřebuje vyzpovídat. Jsi z toho docela na větvi, podívej, jsi mlaďas, kup si nářadí a snaž se něco naučit dělat rukama, bude se ti to do života hodit...možná budeš mít i díky tomu ocenění u ženských
Možná bys měl být rád, že s tebou nechce spát, že hned nevlítne do postele...Buďto jsou páni, co si stěžují, že jsou ženské štětky a spí hned s každým, nebo si stěžují, že spí málo nebo že jí to trvá, než se k tomu ve vztahu dostanou...bejt ženskou je taky těžký jak tak vidím... Ale asi vidíš jen sám sebe
No, popravdě si nejsem jistá, jestli je léčení tvé nemocné psychiky úplně ideální začátek vztahu, zvlášt pro tak mladou holku. Jste spolu půl roku, navíc je léto a to je čas, kdy si to máte společně užívat, ne se zahrabávat doma a utápět se v černých myšlenkách. Ten "benefit" opory ve vztahu člověk podle mého získává až časem - v dlouhodobém vztahu dvou zralých lidí, kdy se dva už dobře znají a něco spolu prožili.
V jejím věku je asi dobře, že řeší hlavně školu. A že poslouchá rodiče... jestli ji rodiče živí a žije pod jejich střechou, tak je to vcelku logické, že by je měla nějakým způsobem poslouchat. Až si ji jednou vezmeš a budeš ji živit ty, třeba pak bude poslouhat tebe.
Jinak tohle psaní si ve vztahu přes nějaký messenger či whatsapp a přemýšlení, jak to ten druhý myslel a proč za větou nepřipojil srdíčko nebo pusinkujícího smajlíka, je fakt peklo Zkuste víc komunikovat slovně a psaní omezte na minimum.
Zdravím. Vybral jste si špatnou přítelkyni. Ne každý dokáže být oporou druhému, když má tolik psychických problémů co Vy. Není schopen vcítit se do druhého, řešit jeho problémy atd. Váš vztah se nedá nazývat vztahem. Najděte si vhodnější partnerku, protože pokud vám to neklape již nyní, nebude to klapat ani v budoucnu. Tato slečna ještě není na vážný vztah a problémy s ním spojené připravená. Nechte ji v klidu studovat a žít. A Vy si žijte také po svém a nevnucujte se.
Je příliš mladá a psychicky nevyvinutá na to, aby vás podpořila ve vašich problémech. Vy jí asi dost zatěžujete a na to ona nemá. Poslouchat denně o soudech, občas o rakovině, to není nic pro mladého člověka. Co se týká sexu, tak jí chápu. Má strach a poslouchá maminku. Pořád je jí blíž než vy. Takže váš vztah není nic moc.
Ok, podle reakcí to musí vypadat, že jsem strašná plačka. Což uplně není pravda. Já jsem introvert a celkem ty problémy v sobě dusím. Nebo není můj styl přijít a začít na ostatní vybalovat "ten můj život stojí z h***" naopak, život beru jako zkušenost.
Ale když už se mně teda zeptá co soud nebo co jedu dělat za strýcem, tak ji řeknu pravdu. Nemám důvod ji neříct. Když se zeptá jak dopadl soud, tak řeknu pravdu, že prostě špatně. Nebo když se zeptá co se strýcem, řeknu pravdu, ale budu očekávat spíš odpověď "To je mi líto" a dál bych se v tom neštoural, ale napsat "To je teda síla :D" i s tím smajlíkem, to je prostě něco co řešit musím, protože mi to příjde na uroven 15 letého jedince.
A jinak si myslím, že se snažím. Chodili jsme na procházky, samozřejmě když někam jdeme tak zvu. Je pravda, že ona je prostě na to kolo i skrze rodíče a na to já prostě nejsem. Jsem schopen ale zajistit jinou aktivitu. Mám auto, vezl jsem ji mimo jiné často do školy. Myslím, že na mě úplně tratná není.
Můj problém je ten, že všechny problémy ve vztahu se dají řešit. Kdyby přišla a řekla mi, vadí mi, že neumíš jezdit na kole. Nebo i kdyby mě popíchla "To je taková ostuda že neumíš jezdit na kole, já Tě to snad budu muset naučit." Ok. Ale když není schopná to normálně říct, přestane psát, začne dělat uraženou a musím to z ní tahat. Tak nevím...
jarine, stejně jako liska5 taky myslím, že tohle nemá budoucnost. Ale z jiného důvodu. Na rozdíl od jnvdd myslím, že jako dítě se chováte a myslíte spíš vy. Holčina chce nějakou perspektivu, nějakou kvalitu života v budoucnu. Názor matky...proč by ne? To není rozkaz, ale názor. Taky bych jel radši na kolo, než trávit letní odpoledne s ufňukánkem, kterému pohyb a příroda nic neříkají. Jak by s vámi trávila čas? Hlazením, jak to máte těžké, projevy účasti? Neumíte se ke svým problémům postavit jako chlap a ta dívčina to vidí a myslím, že co nevidět zdrhne, zatím co nějaká ultimáta plánujete, zatím asi jenom ve své hlavě, vy vůči ní. Ukazuje to i první řádek předposledního odstavce. Liska5 má pravdu a vám přeji hodně štěstí!
Jste každý jiný a nepasujete asi moc k sobě. Vaše přítelkyně bude asi ještě taková, nedospělá, bezstarostná, nic vážnějšího nemusela řešit. Bude mít hezký vztah s rodiči a také dává na jejich rady. Možná ji maminka ovlivňuje a nebo i vystrašila, že by mohla otěhotnět, i se třeba vy možná rodičům moc nezamlouváte. Tím, že je taková nějaká nedospělá, neumí se moc vžít do toho vašeho složitého a bolestného období. Ale snad i ve 21 letech by měla mít více pochopení a povzbuzení pro vás ve vaší nelehké situaci, navíc si hrát na uraženou. Měla by při vás stát, ale neumí to a ani jí to nedojde, že na to čekáte a že by vám to pomohlo. No, už po 5 měsících vztahu máte mezi sebou už dost neshod.. Jestli jí máte napsat, to musíte zvážit podle sebe, pro co jste se rozhodl, jestli to chcte ukončit, nebo s ní zůstat-tak napsat.
Na základě pár vět nelze provést žádný závěr.
Mohu jen říct, že stejně jako existují holky se spasitelským syndromem vyhledávající si partnery nacházející se složitých životních situacích, nebo pocházejících z nefunkčních rodin, tak na druhé straně existují i holky, které se neumějí chovat rozumně, bez ohledu na věk, formu bydlení (s rodiči, kamarády, sami).
Každý vztah je potřeba žít životem. Společné výlety, sociální události, návštěvy u kamarádů, věnovat se společným zálibám a aktivitám. Pokud textová komunikace nefunguje, nemusí to nic znamenat. Někdo se to nenaučil, nebo to neumí. Nebo to umí jen s vybranými osobami. V tvém případě je lepší ji omezit na minimum - domlouvání se setkání či faktické předávání informací bez jakéhokoliv emočního náboje. Zbavit se očekávání, nechat vztahu volný průchod. Mít i jiné kamarády, kamarádky, které ti budou naslouchat a případně budou i oporou. Pokud by se potíže objevily po X letém vztahu, bylo by pochopitelné jim věnovat patřičnou pozornost, ale v tomto případě je to spíše na škodu.
Problémy se nemají přehlížet, ale řešit - to je pravda. Jenže skutečné problémy. Podobné chování u mladých holek v mé praxi často bylo způsobeno nevhodnými kamarády, nezkušeností, výchovou rodičů, které nevedli svoje děti k samostatnosti a zodpovědnosti, ale z různých pohnutek "se je snažili ochraňovat".
"Maminka ji to zakázala - prý má ještě počkat" - je svobodná, pokud by se chtělo vzepřít, zcela jistě by to udělala. Na respektování přání, názoru rodičů, není nic špatného. Je lepší partnerka zachovávájí úctu k rodičům, než ta, která uznává samolibě jen sama sebe. Víkendový pobyt ve formě oddávání se sexuálním aktivitám sice naplní biologické potřeby, ale pro funkční dlouhodobý a plnohodnotný vztah je důležité něco jiného - LÁSKA a z ní všechno vyplývající.
"Ona mi na to napsala "To je teda síla :D" - Analýza textových zpráv partnera a sdělování, jaký příspěvek by se hodil, k cíli většinou nevede. Mohla ho napsat ve zbrklosti při nějaké aktivitě, kdy se nesousdředila... v rámci nešvaru nadužívání smajlíků... stačila z tvé strany pouhá zpráva, co je na tom k smíchu? A žádný "incident", který by se uchoval v tvé paměti, by nevznikl.
Takto by se dalo probrat všechno, ale není třeba. Sám si musíš odpovědět, zda je ONA tou, s kterou chceš teoreticky žít celý život. Nevím, na kolik tě vztahy se staršími ženami naučily, či poznamenaly...
Ono je taky problém, že já jsem z nefungující rodiny, rodíče sice byli spolu ale každej žil svůj život, prakticky už od mého dětství a bratrové puberty. Takže to, jak to má přítelkyně, že se sbalí jako rodina na týden na dovolenou s kolama to u nás nebylo. Neměl jsem příležitost, že by mě k tomu rodíče navedli abych se na kole naučil a mě to upřímně nějak nechybí, že bych tu potřebu měl. Neříkám, že se to nikdy nenaučím, nebo že nechci. Ale nemám rád nátlak nebo takové neupřímné jednání.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.