Nejste přihlášen/a.
Jste hodně mladá. Dám vám radu o kterou nestojíte. Běžte od něj. Bude to jen horší. Můžete to vyzkoušet jednoduchým způsobem. Dejte mu ultimátum. Buď já, nebo pes. Vsaďte se, že si vybere psa. Tohle přeroste do obludných rozměrů. Znám to. Není o co stát. Budete se trápit. Oba. Chce to radikální řez. Rozchod. Čas bude utíkat a vy se budete jen trápit.
Ale tu nenajdete, pokud on dává svoje zájmy před váš vztah. Kdyby to dělal rozumně, ale toto už je za čárou. Už ani vy to nevidíte. Přijde vám to skoro normální.
Na ultimáta bacha! Dát mi někdo takovéhle ultimátum, tak jde. Když mám zvíře, musím se o něj postarat (nehodnotím teď přiměřenost vyplývající z dotazu). Takže ultimátum je automaticky vyřešeno v zájmu zvířete.
Koneckonců, jakékoliv ultimátum u mě vyvolává velmi silný pocit postavit se proti tomu, kdo ho vyhlásil.
Pozn.: Když se rozejdou normálně, mohou zůstat přáteli. Když se rozejdou ultimátem, vždycky ten druhý bude hajzl.
Mě je stejně divné, seznámili jste se a zároveň si pořídil štěně a hned jste se k němu nastěhovala. Bylo to ukvapené.
Navíc píšete níže v odpovědi o aktivitách. Pes by se měl socializovat a tedy ty některé věci byste už měli dávno dělat společně i se psem a za další, fenka by měla také chodit na cvičák.
Přítel si pořídil psa a Vy s nimi budete chodit na procházku. Oni napřed a Vy za nimi povlajete. Tohle ale není Váš život. To se jenom přizpůsobíte.
Já jsem tohle zažila. Seznámila jsem se v prosinci a v únoru se u přítele objevilo čévéčko.
A právě jste mi to připomněla, každodení vycházky kvůli psovi, úklid navíc, bláto, chlupy /nebydlela jsem s ním, až o pár let později/. Prostě závazek na 10 let. Já mám psy také ráda. Také jsem se přizpůsobila, ale už bych to takhle víckrát neudělala i když to muckání se psem nebylo jako u vás.
@chloe - pořídil si štěně, které si přál roky.. Fenka pro něj byla splněny sen
Přítel vás obě "má" cca stejnou dobu - ale to psí mimino ho zatím vážně potřebuje víc, vy se o sebe postarat zvládnete. Představte si, že máte vytoužené dítě a přítel si bude stěžovat, že všechno se točí kolem něj a on je na "druhé koleji". Co na to řeknete?
Nestracajte s nim zbytocne roky svojej mladosti, budete sa len trapit, nema to perspektivu. Ak nejaky objekt alebo cinnost su pre partnera zaujimavejsie ako druhy clovek, je to nieco ako drogova zavislost. Typicke su zvierata (ako v tomto pripade) alebo sport / kamosi / polovacky / lov ryb / lepenie lodiciek ...
On k sebe potrebuje nejaku rovnako sialenu psickarku.
Často se štěně přirovnává k miminku. No něco na tom bude uzlíček radosti a starosti, kterému je potřeba se věnovat a některé věci jdou prostě stranou. No a na všechny ty radosti a starosti by měli být dva. My jsme psí rodina, a ano - někdy jsme na psa více zaměření, více jej kontrolujeme, říkáme mu věci, o kterých si myslíme že chápe. Kdo to takhle nemá nastavené, tak s tím má problém. Někdo tu psal, aby jste se více zapojila, to je dobrý nápad. Ta malá za nic nemůže. Vím, že jsou s malým štěnětem starosti, ale těch radostí je mnohem více.
Snad jsem trošku pomohla, krásný den
Jestli jste do přítele zamilovaná, tak ho musíte hltat i s jeho nadšení pro pejska. Třeba se o ní stará tak přehnaně, protože je ještě malá, časem se to třeba alespoň trošinku umírní. Buďte ráda, že je to fenka, kterou máte ráda, co kdybyste ji Vy nebo ona Vás nemohla vystát, nebo kdybyste neměla psi ráda vůbec... Čím víc se o ni budete "přehnaně" starat, zajímat Vy, tím víc si u přítele šplhnete. Zkuste se místo žárlení mezi ně "dostat", buďte z fenky na větvi a přítel bude na větvi z Vás.
Takovou přehnanou adoraci k psům nemám ráda ani já a v případě vašeho přítele už to je opravdu přehnané. Já bych s ním na vašem místě nebyla. A nebyla bych ve svých 23 letech ani s někým, kdo má dítě z předchozího vztahu, pokud někdo přirovnává psa k dítěti. Jste ještě mladá a určitě k sobě najdete někoho vhodnějšího, pro koho budete na prvním místě a kdo se vám rád bude věnovat na 100%
Zdravím. Vidím to stejně, jako @ben (a dávám body). Vy celou dobu píšete, co vy chcete: ... ale já bych si tak přála společné výlety, jít do kina, jet na vodu, spát pod širákem, dát polstarovou bitvu, jet na wellness.. Pro mě to prostě není jen fikce z filmu.. Ja věřím že to tak ostatní mají ... Máte vysněná přání, chcete si je plnit, protože ostatní to tak mají, tak to chcete taky. Vy nechcete partnera, ale objekt, který je povinen vám, dítěti (se zamrzlou pubertou?) vše splnit. Jste tak naučená z domova? Rodiče skákali, jak vy jste pískala? A přidáváte: ... Už jsem to s ním řešila tolikrát, zkoušela jsem si s ním promluvit, už mi i praskly nervy a hystericky brečela, odešla od něj a vrátila se za pár hodin... Takže vy vyčítáte, vyhrožujete rozchodem, vydíráte a děláte všechno co umíte, abyste ho donutila k tomu, co chcete vy. ... Přítele miluju a už půl roku se snažím přizpůsobit ... Ale vždyt vy milujete jen sama sebe! A přizpůsobit chcete jeho sobě! On si celý život (je mu 31) přál psa; konečně měl příležitost pořídit štěně. Měl z něj radost, a jistě čekal, že vy ji budete mít taky, minimálně z té jeho radosti, a budete oba štastní. Budete mít jeden druhého a společně psa. Ale vy ne, vy v psovi vidíte konkurenci, tak s ním bojujete. ...Jak to vyřešit, jak se s tím srovnat, jak dostat taky ten kousek lásky co si snad zaslouzim?... Láska přeci není "zásluhová". Láska je velmi křehký cit, který vzniká při souznění, ne při boji, nota bene boji se štěnětem. Zkuste se na věc podívat očima přítele. On vás přijímá už 6 měsíců ... (i s tím sportem, spekem, druhou bradou, nevím čím vším). ... a proč vy jeho i se psem ne? Zkuste pochopit, proč si tak oblíbil toho psa. Pes je totiž velmi inteligentní, sociální, soucitný a bezmezně milující svého člověka. Oddaně a bez podmínek, na život a na smrt. A jeho pohled je vždycky plný lásky. Ne výčitek, zlosti, nespokojenosti, ale křištálově čisté lásky. Není to to, co mu 31 let chybělo? Teď má vás. Umíte taky dávat, nebo jen brát? Z toho, co píšete, je přítel zodpovědný muž a budoucí "otec roku". Takového vy v podstatě nutíte, aby "zakroutil psovi krkem" a vám sloužil. Pokud se vy sama nezměníte, smiřte se s tím, že to vám nemůže vyjít... Ida
U vás je asi problém, že to bylo jeho rozhodnutí. Neudělali jste ho společně. On si přál psa, pořídil si ho..Vy se s tím holt smiřte a berte ho se vším všudy. Anebo si najděte jiného. Někdo to s láskou ke zvířeti zkrátka tak má. Ostatní si mohou myslet, že je to přehnané, ale pokud chcete s přítelem být, nezbyde Vám nic jiného než se s tím smířit. Možná jste proti psovi zaujatá, žárlíte na něj a lásku kterou Vám přítel dává, nevnímáte. Protože nejste středem vesmíru Vy, ale i pes. Čím víc mu to budete vyčítat, tím dřív váš vztah skončí. Vy jste od něho odešla, vrátila se za pár hodin..Příště Vám také může říct, abyste se už nevracela. Když si někdo pořídí psa, musí se mu věnovat, pečovat o něho, vychovávat..Nebojujte o přízeň přítele se psem. On si pořídil závazek a patří k němu.
Já to chápu, ale jestli on to má takto nastaveno, nepředěláte ho. Mít vztah s někým takovým je tedy Vaše volba..
Dobrý den, přítel není Vašim majetkem, ale Vy si chcete veškerou jeho lásku uzurpovat jen pro sebe. Vyšilujete kvůli fence, tak co byste dělala, kdyby měl třeba dítě z prvního manželství? Patrně by měl od Vás zákaz styku s dítětem a jednu scénu za druhou. Nemyslete jenom na sebe. Zdravím!
Zatím vidím jen dvě řešení. Buď se rozejdete, nebo přijmete fakt, že máte doma psomilného psovoda, což je pořád lepší, než kdyby to byl babomilný babař.
On málokterý chlap je pro nás akorát. Většina na něčem poněkud ujíždí. Jeden na kámoších a hospodě, odkud se vrací lehce podroušen a bez peněz, jinej furt někde závodí a nic není důležitější, než jeho kolo, případně je celé dny na rybách, zatímco dalšího nevykopete od Tv z gauče ani z baráku, nebo zas žije kontrolováním pořádku doma, sbírá smítka a vytrvale peskuje rodinu, což je totálně na nervy...
Mějte svůj koníček, třeba sport, nebo třeba budujte zahradu. Ale takovou, ve které pes nic neponičí a bude mít své místo. Už to je výzva.
Dcera měla miminko /třetí dítě/ a do toho přinesl její manžel maličké štěně. Fenečka /kříženec retrívra/ si našla místo dole v koši kočárku a stala se největším kamarádem malého chlapečka. Když malého ukládali spát po obědě, fenka šla pokaždé spát s ním a hlídala ho. Jako velká už vedle kočárku. Tak měli doma mláďata dvě. Tady ovšem jedničkou byl chlapeček, i když štěně nelze zanedbávat a svoje dostávalo...
Podle mne dostane první pusu to štěně proto, protože jakmile páníček otevře dveře, tak k němu to štěně asi běží a vrtí ocáskem, nebo ho nějak jinak neodolatelně vítá . To zvířátka umí. Navíc píšete, že bylo to štěně jeho snem, a že se a to dlouho připravoval. To znamená, že se na to zvíře hodně těšil. Já teda vůbec nechápu kde je problém. Nechápu, jak můžete žárlit na zvíře, které ještě ke všemu vůbec nechápe, že by Vám mohlo vadit. A diskuze o tom, jestli dělí spravedlivě lásku mezi vás dvě, tak to už je napováženou. Vy jste člověk, ona je zvíře a Vy se chováte, jakoby to byla jeho druhá manželka. Mučit se, mít hysterické výlevy, a rozcházet se kvůli štěněti, to asi ani nemyslíte vážně. Ptáte se jak to vyřešit, a jak dostat alespoň kousek lásky. Tak já odpovídám. Neřešit takovou prkotinu, srovnat si myšlenky a uvědomit si, že Váš přítel není do psa zamilovaný, protože to je pes a že nemáte důvod k žárlivosti. A jestli to nedokážete, tak jděte pryč.
ja takove lidi znam, a rozhodne to nekoresponduje s vasim prispevkem, omezil jsem stykani, a to nejsem partner
Vy jste očividně pejskařka, že? Ona že se chová, jako by pes byl jeho druhá manželka? A nezačal s tím náhodou on, když se ke zvířeti chová jako by to bylo jeho dítě? A jak píšete, to tedy je na pováženou... protože jak potom skončí to lidské mládě? Nepřijde mi normální ani v pořádku vůči druhé osobě, když zvíře dostává vše, ale člověk (partner!) se má starat sám o sebe. Bavíme se tu vůbec ještě o vztahu dvou lidí nebo je to vztah člověka a psa a k tomu oživlý otvírák na konzervy s výhodami?
Zřejmě jste nikdy nezažila situaci, kdy pes může dostat pusu, ale vy ne. Pes může do postele (a klidně s ho--em na tlapkách), ale vy ne. Chcete někam jít společně? Nelze, pes potřebuje jít jinam. Výlety, nákupy, kultura, společné činnosti, plány do budoucna - neexistuje. 24h denně jen pes. Často se pak přidá další pes, aby ten první nebyl chudáček sám, čímž se situace pro partnera ještě zhorší. A víte, jak to také může skončit? Osobní zkušenost... Interrupce bez jakékoliv diskuze se slovy "Vždyt to byl jenom takovej kus slizu a já na to nemám čas ani chut, musím se starat o moje dětátka." Tím bylo myšleno o psy. Tohle vám také přijde v pořádku a tazatelka je hloupá, protože žárlí? Ne, tenhle typ lidí prostě nemá všech pět pohromadě a není schopný běžných mezilidských vztahů, proto si pořizují zvířata, pak je polidštují a lidské vztahy jdou z kopce dál a dál. Aha, já zapomněl, že takových je dnes už ale většina, takže to některým vážně začíná připadat normální. Zřejmě tu jednoho dne budeme mít společnost, která bude vozit psy v kočárcích a dělat na ně "tutuňuňu", zatímco děti se budou tahat na vodítku a ty zlobivý asi rovnou topit v rybnících. Skvělý...
Tazatelce doporučuji si o tom s ním upřímně promluvit a počkat, jestli bude během několika týdnů-měsíců nějaká změna. Pokud ne a nechcete zůstat na té druhé koleji sama či se stát psím sluhou, boxovacím pytlem nebo svobodnou matkou, tak utíkejte. Nebo ještě zkuste zatlačit na to, jestli ten pes s ním bude dalších 50 let, bude se starat o domácnost, přispívat do společné kasy a jestli s ním hodlá mít štěňátka... máte ale nevýhodu v tom, že jste spolu krátce, takže vás snadno odkopne a pořídí si radši dalšího psa. Věřím, že normální rozumný člověk chápe, že mezi námi a zvířaty jsou značné rozdíly. Pokud ten váš ne, přenechte ho nějaké šílené psí matce a vy si najděte někoho vhodnějšího.
Milý scv, "pejsařka" nejsem ani náhodou, raději mám kočičky, i když mám mimo dvou kočiček toho "pesana" také . Ale rozhodně umím ve svém životě udělat rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Takže mne by teda ani náhodou nerozhodilo, kdyby můj manžel napřed dal pusu psovi a pak mně, anebo by ji mně nedal vůbec. Ani ve snu by mne nenapadlo na psa, nebo na kočku žárlit. Takže jste "vedle jak ta jedle", ale já Vám to odpouštím, jelikož mne neznáte, a soudíte asi podle svých zkušeností. Hlavně ani pořádně nevím, co to znamená to "pejsařka". Ale asi to myslíte tak, že takový člověk podřizuje vůj život tomu psovi. Tak to má teda ta moje pejsice smůlu, ta musí dělat co chci já a věřte mi, že to dělá. Jo, a vlézt mi do postele, by mého psa ani nenapadlo.
On nie je uplny asocial a vie zbalit zenu, cize nie je odkazany len na spolocnost zvierata, ako zvyknu byt rozne stare dievky s mackami / psami. Vy ste viac menej objekt na uspokojenie sexualneho pudu, ale citovo je naviazany na psa viac ako na vas. Dieta v ziadnom pripade, skoncili by ste ako slobodna matka. Pes bude zit aspon 15 rokov, ten chlap sa nikdy nepusti do zalozenia rodiny.
Jeho chování bude tím, že si toho psa přál roky a najednou ho má doma, splnil se mu dávný sen a dokonce mu z toho trochu i hráblo. Má k němu hezký vztah, ale ten by byl normální, kdyby byl s tím psem sám. Ani nevím, co vám poradit, nebot píšete, že rozejít se s ním zase nechcete. Jenom si myslím, že časem vám to stejně poleze více a více na nervy a o rozchodu uvažovat budete. Myslím ale, že on by to nesl těžce, prostě, že by to nechápal. A nebo možná se toho psa nabaží a změní se.
Přítele máš pouhých půl roku a to by mělo ještě být ve fázi zamilovanosti, vás obou. Proto tě chápu, že to cítíš jak to cítíš. A je to poznat i tady v diskuzi. Ti mladší souzní s tebou a ti starší-převážně babče, které už mají mladý život dávno za sebou, zapoměly, jak by se asi cítili ony být na tvojem místě.
Psa si pořídil partner..není tedy tvoje povinost toho psa vehementně milovat a určitě ne cítit k němu to co tvůj partner. To ani nejde..bud to v sobě máš nebo ne. Ale třeba si psa taky zamiluješ..uvidíš. Nicméně dělej vše hlavně tak, jak to cítíš, nech tomu volný průběh. Za nějaký ten rok to zase možná budeš cítit jinak, ale věkem se vše postupně mění, ale ted s tím neuděláš nic. A "vlezdoprdélkovat" partnerovi moc dobré řešení není..pro něho tedy jo, ale co z toho budeš mít ty..že jo. Ted už je jen na tobě, jestli ti bude takový styl života vyhovovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.