Nejste přihlášen/a.
Blíží se mi 18 let, půjdu do čtvrtáku a poté zřejmě hned do práce. Na to všechno se hrozně moc těším. Běhám, chodím do posilovny, mám přátele, se kterými se pravidelně stýkám a celkově mi nechybí takový ten elán do života. Je tu ale věc, která mi dělá potíže a to je skaut...
Do skautu chodím už od 10 let a užíval sem si každou minutu co sem tam mohl být, ale v mých 16 letech sem se měl stát rádcem chlapecké družiny a v tu dobu začal můj problém. Očekává se ode mě, že budu dělat pro kluky program na schůzky, musí být pestrý a musí je bavit. Musím pro ně také vymýšlet nové a zajímavé činnosti. Můj problém je v tom, že mě nebaví jakkoliv tvořit nějaký program činnosti pro skupinu dětí, prostě taková ta práce učitele, nebo učitelky v družině a je mi to prostě velmi nepříjemné.
Od té doby mě to ve skautu vůbec nebaví, když musím dělat program, tak sem smutný, chybí mi kreativita a prostě se mi do toho nechce. Když mám třeba dělat projekty do školy, nebo mám dělat cokoliv jiného co vyžaduje fyzickou a psychickou činnost, tak se naprosto soustředím. Ale v případě skautu sem čím dál víc frustrovaný. Přemýšlel sem, že by bylo nejlepší kdybych odešel, oddíl by měl jiného rádce a já bych se cítil svobodný. Velmi mě ale žere svědomí a mám pocit že oddílu dlužím za ty roky co sem tam mohl chodit. Měl byste pro mě někdo radu, co mám dělat?
Dospělácký život je ve velké míře "pruda", člověk pořád dělá něco, co musí. Proto si nemyslím, že je třeba plýtvat energií na něco, co Vám ji bere v nadměrném množství a nevrací v podobě potěšení z odvedené práce. Zkusila bych to nějakou dobu vydržet (do zaměstnání?), možná i chviku poté (třeba se vše obrátí a bude to skvělý doplněk k práci?), ale pak bych s klidem odešla.
Lidé jsou různí. Někteří jsou takové vůdčí, neklidné typy, vymýšlejí neustále program a legrácky pro ostatní, ti druzí jsou jako buchty, pasívní a jen se případně vezou. 10 let jsem jezdila dělat vedoucí na tábor a zjistila jsem, že čím větší ptákovinu jsem vymyslela /samozřejmě slušnou a bezpečnou/, tím nadšenější děti byly. Hrozně ráda vzpomínám...
Ty jsi čerpal a nechceš teď platit. Jako chlapci se Ti v oddíle líbilo, účastnil ses her a táborů, teď máš to, co ses naučil, předávat dál. A to Tě ničí. Není to pěkné, ale cením si toho, že ses přiznal, chápeš, že se nechováš správně. Každý na to ale prostě není.
Za sebe - z oddílu odejdi. Řekni pravdu, že to nezvládáš. Každý není na práci s dětmi připraven. Najdou si nového rádce, program poběží a jistě Tě ostatní pochopí. Je to daleko lepší, než se přemáhat, zůstat s nimi, ale nic jim nepředat. Jako rodič bych pro své děti také nechtěla podobného neslaného nemastného rádce.
Jako omluvu pro ně něco udělej, co ses ve Skautu naučil. Namaluj jim obrázek tábora, nakresli mapu okolí, odlij stopy, vyřež třeba ze dřeva nějaký totem, udělej jim přívěsky na "bobříky", prostě něco, aby na Tebe nezapomněli. Jaga.
Ono těch činností, které v životě člověk prostě dělat musí i když ho nebaví je docela dost. Rádcovství ve skautu k nim ale skutečně nepatří. Je jen otázka času, kdy začněte přípravu na schůzky a program pro oddíl dělat jen formálně a podle toho to bude vypadat. Jestli Vás to skutečně nebaví, tak to přiznejte a z funkce (případně i ze Skauta) odjděte a uvolněte místo někomu, koho to bavit bude. Nikdo Vám to určitě vyčítat nebude a bude to lepší pro Vás i pro oddíl.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.