Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Vztah bez vnitřního porozumění

Od: molinia odpovědí: 55 změna:
Myslíte, že může vydržet a dobře fungovat vztah, kde se oba sice mají rádi a je jim spolu v mnoha směrech dobře, ale nerozumí si na hlubší úrovni? Můj partner je skvělý, vážím si jeho kvalit protože je milující, obětavý, pozorný, vtipný, velmi šikovný a praktický a vím, že se na něj můžu spolehnout. Dobře si uvědomuji, že už tohle v někom najít není vůbec snadné a stejně tak vím, že každý máme i své "mouchy". Ale pořád ve mně hlodá jedna pochybnost. Nedokážeme se spolu moc bavit. On celkově moc nemluví a navíc mu nějaké intelektuálnější diskuse a filosofování připadají jako zbytečná ztráta času. Já tedy také běžně moc nemluvím, ale na druhou stranu potřebuji hlubší diskuze na různá témata, cítím že právě to u mě také vytváří blízké propojení s druhým člověkem. Dnes je to tedy tak, že navzájem respektujeme tuhle naši odlišnost a nezlobíme se, když jeden mlčí a nemá chut přemítat a druhý naopak opět vystřelí nějaké téma a začne ho rozebírat. Nejsem si ale jistá jak tohle může do budoucna fungovat. Na jednu stranu vím, že je to člověk na kterého se můžu úplně spolehnout a důvěřovat mu, na druhou stranu si k němu takto nedokážu vytvářet bližší vztah.

 

 

55 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

petera*

5x

Z psychologického hlediska to nemá příliš budoucnost - stejně jako vztahy mezi např. vyučenými lidmi a lidmi s VŠ. Je to velice nepopulární říct, ale tam to funguje jen výjimečně. V dlouhodobém vztahu je pocit sounáležitosti, sdílení a vzájemného obohacování naprosto klíčový. Nemusíte se bavit o tom, proč je z pohledu neurobiologie i fyziky dnes například vyvrácena existence duše (naše oblíbené téma s manželkou), ale pokud nejste schopni vést žádnou zajímavou diskusi, ten náročnější z vás bude časem frustrovaný, a dříve nebo později najde porozumění nikde, a nebo se bude trápit. Vtipem ani obětavostí nenahradíte potřebu intelektuálního porozumění.

molinia

Děkuji za názor, upřímně to tak trochu cítím taky, ale zároveň vím (jak píšu výše), že najít partnera, který by měl "vhodnou kombinaci vlastností" je asi nemožné. On je už malý zázrak, pokud tam zaklapne alespoň pár věcí, aspoň z mé zkušenosti asi s muži, se kterými jsem byla na rande od rozchodu s prvním partnerem.
ladis*

Vyvracena existence duse? Muzee provest nejaky dukaz? )

petera2

@ladis: jistě víte, že nelze dokázat neexistenci, věda funguje naštěstí obráceně. Takže nelze provést důkaz, že neexistuje Santa Claus. Ale důkazní břemeno nese ten, kdo takové tvrzení provádí. Nicméně ohledně duše, tam již cca od poloviny 20. století nikdo vzdělaný nepochybuje - naše porozumění neurobiologii, neuropatologii ale i obecné biologii a vývoji člověka, stejně jako pokrok ve fyzice (např. víme, že kdyby existovala nemateriální duše z neznámých částic, což je častý argument věřících, pak by stejně nemohla jakkoli interagovat s materiálním substrátem našeho mozku, protože to fyzikální model neumožňuje - taková síla by musela zákonitě působit, a tím pádem ovlivnit známé veličiny z Diracovy rovnice, například). Výborně to popisuje jeden z nejlepších fyziků současnosti, Sean Carroll... A vtipné je, že tohle věděli už buddhisté (pojem anatman přímo odkazuje k neosobnosti, a tomu, že nic z toho po smrti "já" nepřežívá). Pak přišla moderní verze buddhismu (anglické učení), a začala překrucovat chápání víry reinkarnace v převtělení vlastního "já" - ale o tom nikdy skutečný buddhismus nebyl, což většina lidí na západě neví...Kupodivu, česká Wiki to má správně, a pod pojmem Reinkarnace v buddhismu vysvětluje učení správně.

 

liska5

5x

Byla bych ráda za normálního spolehlivého fajn chlapa a filosofovat bych chodila s kámoškama. Kdyby byl cyklista a jezdil denně sto kiláků, taky to nebudete absolvovat s ním, jen chápat jeho posedlost. Chlapi většinou nejsou na pokec, pokud se nejedná o sport a technické věci. První by mne zajímalo, jaký by byl otec našich budoucích dětí. Jak je člověk vytíženej chodem domácnosti, domu, tak filosofování není na prvním místě.

molinia

No, touhle perspektivou se na to právě rozumem dívám, v tomhle u partnera cítím velkou jistotu a stabilitu. Vím, že o děti by se staral, byl by na něj spoleh.. ale hlodá to ve mně, jestli mi tohle stačí, to materiální a emocionální zázemí, bez toho hlubšího porozumění. Jak píšete, že filosofovat můžu s kamaradkama, mám asi dvě, se kterými to jde a mám pak i kamarády muže, se kterými je to upřímně zajímavější, ale vnímám, že tam by partnerovi vadilo, kdybychom se bavili více a častěji.
vilik*
Naprosto s Liskou souhlasím. Všiml jsem si, že nejvíce neštastných a nespokojených žen je právě mezi těmi, které nejsou schopny a ochotny si přiznat, že dokonalost neexistuje a stále mají potřebu hledat na druhých nedokonalosti, místo aby se snažily vytěžit maximum z toho dobrého.
Neříkám rezignovat a smířit se se vším, ale uvědomit si, že každý má nějaké mouchy a udělat kompromis mezi tohle mi ještě nevadí a přes toto už se nepřenesu.
ladis*

@molinia Já tedy také běžně moc nemluvím, ale na druhou stranu potřebuji hlubší diskuze na různá témata, cítím že právě to u mě také vytváří blízké propojení s druhým člověkem.

Nevim jake filosofovani praktikujes, ale jak se my chlapi divame na ..., ktere se potrebuji neustale ujistovat o svych pravdach a svych kruhach (na to je vyborny facebook, udrzuje te ve tve bubline , ale zkus si na podobne (nikam nevedouci) potlachy najit spis kamaradky...

Anebo snad resis kvantovku, nesmrtelnost brouka, multivesmiry, budhismus a k blizkemu propojeni potrebujes slyset od partnera: "jooo, ja to mam taky tak" ) Pokud vyzadujes tohle, tak to je celkem nedostizny cil, oba musite byt na stejne vlne a jeste tem vecem rozumet na podobne urovni. Zenska si totiz od chlapa nenecha nic vysvetlit a jede si stale svoje.

liska5

Trpím s chlapem, kterého stará nepustí na fotbal... Nechápu umělkyni, která chce, aby její muž plně sdílel její nadšení pro impresionismus, zejména, když dokáže složit naráz 4 metráky uhlí.

ladis*

Zvlast kdyz ta umelkyne vazi 2 metraky

molinia

Ladis, liska-Nejde mi o tlachání s kamarádkami, ale o hluboké diskuse...o vědě, politice, architektuře, ekonomice, přírodě, životě, lidech.. nejde mi o vtloukání vlastních názorů někomu do hlavy, jde mi o inspiraci a tříbení vlastních názorů názory a pohledem druhého, o vzájemné obohacení.. Nejde mi ani o to, aby partner se mnou sdílel stejné nadšení třeba o architekturu, spíš aby sdílel zvědavost, nadšení z objevování, byla bych ráda, kdybychom mohli řešit i témata, která zajímají jeho, ráda si rozšířím obzory, ale jeho zájmů bohužel moc není a ani bavit se o nich nechce.
ladis*

Myslím že neuvádíš věk ani povolání, vzdělání, vzhled, kde jste se seznámili?

Pokud konzumuje seroše víc než zdrávo, tak asi moc tomu i telektu nedá. To sis měla najít filosofa, někoho jako Marek Orko Vácha. No jenže ten nemá děti a asi ani doma poličku nepřivrtá, i když, zase byl ve skautu tak třeba jo.

 

jezevec*

1x

Hodně zajímavá a hodně složitá otázka. Ano, po třičtvrtě roce tohle fungovat může. Já bych měl strach ze dvou věcí. První je ta, že zatím respektuje on tvoji potřebu filozofovat a ty jeho potřebu mlčet. Časem to ovšem může snadno sklouznout do siuace, kdy se ti na třetí dotaz typu "co si o tom myslíš ty?" dostane odpovědi "že už bys měla konečně zmlknout." Druhá věc je ta, že zatím ti nevadí jeho mlčení. Ale at chceš, nebo ne, časem začneš skutečně potřebovat někoho, kdo mlčet nebude a témata s tebou bude rozebírat. A dřív nebo později někoho takovýho opravdu potkáš, on s tebou bude nadšeně diskutovat a ejhle - máme problém, protože si s ním budeš rozumět víc, než s tím stávajícím.
Osobně jsem toho názoru, že ukecanej člověk nemůže žít s někým nekomunikativním. Dřív nebo později se ten problém projeví...

bg

Tohle bývá docela častým jevem. Ženy mají většinou potřebu probírat vše pořád dokola, shora/zdola, zleva/zprava, muži mají tuto potřebu jen u záležitostí, kde je potřeba řešit nějaký problém a mohou ho vyřešit. Ve chvíli, kdy tam žádný problém nevidí nebo nevidí možnost, že by mohli na daném tématu něco změnit nebo ovlivnit, přijde jim to jako zbytečné mlácení prázdné slámy - prostě debata o ničem, ztracený čas. Také s tím doma občas se ženou bojujeme, nicméně nemám pocit, že by to nějak negativně ovlivnilo naše soužití. Prostě na (pro nás muže, je to relativní) prázdné tlachání jsou vhodnější kamarádky.

petera*

@bg Ale ona nemluví o nějakém probírání věcí dokola, ale o intelektuálnější diskusi. Váš komentář se týká naprosto zjevné, nejnižší úrovně komunikace.

bg

Nemyslím si. "intelektuálnější diskuze" jsou obvykle diskuze na teoretické úrovni, kde nejde najít řešení. Pořád je to na bázi osobních postojů, dojmů a ty bude mít každý člověk jiné. Rozhodně se nepodaří najít objektivní a univerzální pravda. Pro spoustu lidí je to debata o ničem. Filozofické postoje by si měl nastavit každý sám v sobě na základě svých postojů, cítění apod. Probírat to s jinými lidmi samozřejmě jde, ale výsledek to nebude mít žádný (pokud se je tedy nebudete snažit přesvědčit o své pravdě. Pak to může dopadnout různě).

bg

Já se třeba hlubším diskuzím a probíráním různých témat nebráním, ale odmítám je opakovat pořád dokola. Svůj názor řeknu, vyslechnu si druhý, popřemýšlím o tom, ale podruhé, potřetí, podesáté už to probírat nehodlám. To je pro mne ztráta času, protože nevidím důvod opakovat to samé.

molinia

Díky za názor..no, my už s tím trochu bojujeme teď. Uvědomuji si, že se snažím mnohem víc volat a kontaktovat různé přátele a když jsem se po několika týdnech v lockdownu dostala k rodičům, prokecali jsme půl dne a skoro jsem nezavřela pusu. Takže tu frustraci tam cítím (a myslím, že i on) a proto vlastně pokládám i tenhle dotaz. Jen na dovysvetlení já opravdu nejsem ukecaná, do zajímavých diskusí se pouštím ráda, ale přirozeně raději poslouchám než mluvím.
Ono by asi bylo snadné říct, tak když si nerozumíte, najděte si každý někoho s kým si budete rozumět. Ale moje zkušenost je taková, že najít muže se kterým bych si dokázala představit vztah je vážně náročné. Taky jak už jsem psala, vím že všude je "něco", jen člověk musí zvolit to "něco" co mu bude nejmíň vadit, i když mu to vadit bude. S mým prvním partnerem jsme si třeba naprosto výborně rozuměli, ale v praktickém životě to zase moc nefungovalo, nutilo mě to stavět se trochu do mužské role a oba jsme měli jinou představu o tom, jak chceme v budoucnu žít. Taky jsem byla později dost dlouho zamilovaná do muže, se kterým jsme si skvěle rozuměli, byl praktický.. ale byl to emocionálně rezervovaný workoholik.
Všude je něco, vím to a nechci "vybírat až přeberu", ale stejně nevím co s tím.
bg

To máte naprostou pravdu, ideální nebude nikdy nic. A vztah už vůbec ne, vždycky je to svým způsobem boj. Jestli Vám to natolik vadí, že nedokážete být spokojena, jděte od sebe. Pokud to není tak zásadní a jsou pro Vás důležitější věci, zůstaňte. Záleží i na věku, zkušenostech, množství a kvalitě bývalých vztahů.. jednoznačné řešení v životě existuje málokdy.

petera*

bg: Ale vy pletete nepraktické (čistá teorie) s intelektuální diskusí. Proč myslíte, že i dnes, po více než 2 tisících let, se pořád studuje filozofie, a proč jsou tam stále dosud nevyřešené problémy a koncepty? Kdyby každý řekl svůj názor, a tím to skončilo, tak jsme se nikam nepohnuli. Pokud vy osobně vnímáte toto jako diskuse, tak se vašeho pojetí nevidím. Ale skutečná diskuse je o něčem jiném, vyvíjí se, jak poznáváte nová fakta, jak je chápete, jak se mění vaše porozumění a postoje. Říct někde co si myslím, vyslechnout a jít dál - to je úroveň hospody. A třeba osobně bych to doma nechtěl

bg

V pořádku. Jen by Vás ta filosofie neměla odvést příliš daleko od skutečného světa

petera22

@bg Nemohu přidat další komentář, tak s jinou přezdívkou Jen dodám - nejde vůbec o filozofii jako takovou, ale o přístup k diskusi čehokoli s partnerem. A mimochodem, filozofie určuje skutečný svět mnohem více, než tušíte - kupříkladu velká část úspěšných burzovních makléřů má doktorát z filozofie či podobného oboru, protože jim to umožňuje předvídat a rozumět motivům lidí a chování trhu. To jsem třeba já nevěděl, měl jsem za to, že jsou tam spíše ekonomicky vzdělaní lidí... a tak dále

bg

Určitě, nicméně to není to jediné vzdělání, které mají. Hledají rovnováhu, porovnávají klady a zápory, míru rizika.. stejně jako ve vztahu.

molinia

Bg- To máte pravdu, že by to mělo být v určité rovnováze, takže stejně tak není ideální pokud taková diskuse vůbec neprobíhá a je to jen o tom praktickém. Mě osobně to tedy nestačí. Potřebuji se inspirovat názory, pohledem a zájmy druhého, vzájemně se obohacovat a tříbit své názory, dává mi to velký smysl a je to pro mě i zábava. Když jde někdo na fotbal, zaplavat si, malovat.. taky neříkáme, že je to ztráta času, protože to nic praktického nepřináší.
bg

Ale jistě, s tím souhlasím. Mluvil jsem o neustálém probírání jednoho tématu dokola, to občas unavuje. Určitě je třeba sdělit svůj názor a vyslechnout si ten druhý. Někdo (většinou muž) na nějaké sáhodlouhé debaty o jedné věci stále dokola není. Záleží taky hodně na tématu.

petera2

Z vašeho popisu (potřeba se inspirovat, apod.) je vidět, že jste člověk s nadprůměrnou intelektuální potřebou, a to je jenom dobře - málokdo by to takto dokázal podat. Je to tvrdé, ale chcete být s někým jen proto, že je vtipný, obětavý, ale nikdy vám nebude stačit v tom hlavním? Protože časem to nebude lepší, naopak, protože praktické věci se stanou běžnou rutinou...

@bg: Leckdy je to jejich jediné vzdělání, také jsem byl překvapen. Ale když porozumíte psychologii, otevře se vám jiný svět (a tím neříkám, že já jí rozumím..kéž by )

molinia

Petera- moc děkuji za vaše komentáře, myslím, že to vidíme velmi podobně
Bg- Ano, to jsem si říkala, že to tedy vydržím, na intelektuálnější diskuse můžu mít kamarády a tak. Ale postupem času vidím, že partner nemá chut diskutovat skoro o ničem. Nevadilo by mi ani kdyby mi s nadšením popovídal aspoň o něčem co ho zajímá. Naše maximum je, když si povídáme třeba 15minut o jeho práci, on o tom mluví, já ho podpořím, řeknu mu svůj názor, nebo se mu snažím zprostředkovat pohled z té druhé strany (z principu neradím pokud opravdu nechce). Tohle je naše diskuse..nebo pak diskuse o jeho rodině, když ho něco štve. Ale prakticky nic jiného víc než pár větami řešit nemůžeme. Jemu nevadí, když mu něco povídám já, ale mě monology nebaví, já když už mluvím, tak většinou proto, že mě zajímá a baví právě názor pohled strany.
bg

Nu, to je asi špatně, no. Přece jen by měl mít člověk trochu všeobecný přehled a být schopen se bavit o různých věcech. Buďto Váš partner ten rozhled nemá nebo nemá potřebu diskutovat. Rozhodnutí bude každopádně stejně vždycky jen a jen na Vás.

bg

Případně může být Váš partner nesebevědomý, submisivní, nemá vlastní názor a bojí se jít s Vámi do střetu. Taky možnost.

molinia

Bg- mě jen štve, že vím, že je to v mnoha směrech hrozně fajn chlap, mám ho ráda, a vím, že za tohle nemůže, nedělá to schválně.. A mám trochu pocit, že další hledání může být z deště pod okap.. Jsem z toho smutná.
bg

To je vždycky risk.

molinia

Petera- Já vím, přesně to mě trápí. Jen mám dilema co je to hlavní?.. Mám bohužel i tu opačnou zkušenost. K čemu mi bude partner, se kterým si zase popovídám a rozumím, ale nebudu v něm mít emocionální oporu a bude stavět práci nade vše, nebo partner, který nezvládne doma nic zařídit, rozhodnout a rozhází peníze úplně nelogicky, protože není praktický... Nevím co je lepší.. vím, že nemůžu mít vše, ale...
molinia

Bg- Jinak bych řekla, že je to u partnera jak tím malým přehledem (rodiče jsou oba vyučení a ke vzdělání nebo diskusím je zrovna nevedli), tak i tím nízkým sebevědomím a trochu i pohodlností. Partner má taky problém se vztahem svých rodičů, jeho matka je taková až agresivní a hrubá ve vztahu k otci a partner se tohoto modelu bojí. Já osobně taková nejsem, řekla bych, že jsem docela empatická a podporující, ale je pravda, že někdy, když partner nechce komunikovat tak mě to prostě naštve a řeknu mu to(ne v diskusích, ale třeba i stran problému, který nastane a on raději mlčí), nebo se také stáhnu a cítím se frustrovaně (u těch diskusí).
bg

Víte, docela by mne zajímal jeho názor na Vás. Pro ucelený pohled

bg

Kdysi jsem chodil s holkou, které také pořád něco vadilo. Nejen na mně, i na partnerech, které měla předtím, i na těch, co měla po mně. Jeden byl málo chytrý, druhý moc, třetí nebyl hezký, čtvrtý nebyl dobrý v sexu atd. atd. Dneska je jí přes čtyřicet, je několik let sama, docela dost ztloustla, protože sedí doma sama a zajídá smutek u televize. No, nepomohla si. Dnes uznává, že byla v některých věcech až příliš náročná, hledala ideál, který stejně nenašla a skončila takhle. Přeji Vám, abyste takhle nedopadla. Každopádně je třeba najít vztah, ve kterém velmi dobře fungují pro Vás zásadní věci. To ostatní se obvykle dá přežít

molinia

Bg- Děkuji. Jo, tohle vnímám stejně a z okruhu známých mých rodičů znám ženy, které prostě vybíraly až přebraly a dnes nemají ani partnera ani rodinu a spokojené nejsou. Vím, že není dobré mít přehnané nároky a zavrhnout vztah kvůli každé blbosti, ale i proto to sem píšu, protože nevím co s tím. Rozumem vím, že bych to chtěla zvládnout pro to jaký partner je a pro jeho kvality, kterých si vážím. Ale vnitřně cítím frustraci a nevím jak ji řešit. Vím, že na vztahu se musí pracovat, je potřeba tolerance a částo i kompromis, ale nevím, zda to v tomhle zvládneme.
bg2

To musíte vědět Vy. Každopádně vzhledem k tomu, že Vás to trápí a řešíte to, spokojená nejste. Je to asi klišé, ale když si ti dva opravdu sednou, najednou to zacvakne a všechno funguje hladce, aniž byste pro Vás i pro něj zásadní věci museli řešit. Tak to prostě asi není ono, nevím, co Vám mám jiného říct. Zda to měnit záleží i na Vašem věku, jestli máte čas, abyste si našla někoho víc vyhovujícího a neujel Vám vlak zase jinde.

molinia

No jo, není to snadná situace, protože ani o tomhle co mě třeba trápí si s ním moc nedokážu v klidu promluvit (bez toho aby se nenaštval a nepřestal mluvit úplně). Štve mě, že toho chci tolik.. no a je mi 27.
bg

Mluvit o tom? Proč? Není to v jeho povaze, tím, že si o tom promluvíte se to nezmění. I kdyby se snažil

 

ilia

1x

Ve vztahu s někým jiným by vám chybělo zase něco jiného, možná horšího. Já myslím, že se k sobě vy dva docela hodíte s tou komunikací. Kdyby jste měla někoho výřečného, tak by jste mu zase vy nestačila a možná i nevyhovovala. Jinak má podle vás samé kladné vlastnosti, asi každý z vás musí toho druhého brát takový jaký je. Také není vyloučeno,že se rozejdete jednou, ale rozcházejí se jich tisíce a tisíce. Ale on vám toho dává dost, docela ideální partner.

 


0x

Zkuste partnerskou/manželskou poradnu.


doplněno 23.04.21 10:05:

Nevadí, jestli partneři nebo manželé. Poradna je pro páry.

molinia

Nejsme manželé, chodíme spolu teprve 3/4 roku
liska5

Jestli, tak at se tam objedná zatím sama. Ten problém pocituje hlavně ona. Vyslechne názor odborníka... A pak až, když bude třeba, pozvou i jeho.

 


0x

Pokud budete nahlížet na vztah z rozumového hlediska, tak bude vše v pořádku. Pokud ovšem rozum vypustíte a dáte jen na intuici, tak zjistíte, že to není to pravé. Postupem času by vám to začalo čímdál více vadit. Tady nejde o nějaké tlachání, jak si někdo myslí, ale je to něco hlubšího, co spousta lidí nedokáže pochopit. Kdybyste žila před sto lety, tak by vám takový partner vyhovoval, protože tenkrát se musel řešit normální běh života a na nějaké nadstavby nebyl čas ani chut. Dnes se o všem přemýšlí, lidé mají nadbytek volného času, lidi žijí v neustálých pochybnostech a pak to takhle dopadá. Za mě - jděte od sebe, nikdy si na to nezvyknete a budete se zbytečně trápit.

bg

I to je individuální, my třeba příliš volného času nemáme. A pokud ano, dokážeme si ho docela spolehlivě zaplnit dalšími aktivitami. Což je taky jedna z cest

petera*

bg: Promiňte, ale navrhujete kompenzovat klíčové nedostatky vztahu aktivitami, které je načas potlačí? To e z pohledu psychologie naprosto špatně. Chvíli to bude fungovat, ale neřeší to problém, odsouvá ho, a snaží se nekompatibilní jedince uměle udržet méně významnými hodnotami, které alespoň sdílí. Takové vztahy končí většinou přirozeně, kdy se partneři časem odcizí. Věřte mi, je to známý a běžný vzorec...

bg

A kdo fundovaně rozhodně, které aktivity jsou klíčové a které ne? Vy? Těžko. To musí ti dva, o tom od začátku píšu, že je třeba se rozhodnout, co od toho vztahu chci a smířit se se skutečností, že ideál nebude nikdy. Případně ho můžete v souladu se svým filosofickým cítěním hledat. Riskujete ovšem, že ho nikdy nenajdete. A třeba taky ano kdo ví.

petera2

bg: Ale vy pořád nerozumíte, že sdílení, porozumění a vzájemné obohacování jsou objektivní, klíčové aspekty dlouhodobých vztahů. Důkaz této jinak dávno známé skutečnosti je i v tom, že sama tazatelka s tím má problém a řeší to, nikoli třeba to, že partner sportuje a ona ne. Extrémními příklady jsou vztahy založené na fyzické přitažlivosti apod., který trvají v průměru 9 - 24 měsíců, pokud náhodou nejsou partneři kompatibilní i jinak.

bg

Kdybych nerozumněl, nebyl bych asi tak dlouho ženatý psal jsem, že všeho s mírou! Tedy ne, že vůbec neprobírat, nesdílet, ale zase netrvat na opačném extrému, který může druhému lézt na nervy. Pokud toho ten pár není schopen, je lepší jít od sebe. Mimochodem, tuto diskuzi četla moje žena a sdělila na to, že je dobré si spolu pořádně "".. no, víte co. Spousta problémů se tím vyřeší. Pohled mojí ženy lidé jsou různí.

 


0x

Máte spolu nějaké společné téma - třeba o společném zájmu? Jaké má on koníčky? Vy se o ně zajímáte? Máte stejné?

Nemá názor na cokoliv, o čem se chcete bavit?

Stačilo by Vám si vynahradit tento jeho minus s rodiči, kamarádkami, diskuzemi s cizími lidmi (takhle byste poznala ještě mnohem více názorů)...?

molinia

On je praktik, rád něco vyrobí nebo opraví a taky rád jezdí na kole, ze začátku jsem si říkala super, jenže postupem času vidím, že zas tak nadšený do toho není. Většinu volného času sedí u seriálu, nebo si pouští různá videa, chápu že je někdy unavený z práce, ale přeci jen je to takhle skoro pořád a jen výjimečně se baví něčím jiným. Nemá třeba žádné plány, nápady, co by chtěl udělat, apod.
S tím barvením, on se prostě celkově nechce moc bavit, stačí mu jednoduché závěry, ale zamýšlet se nad čímkoliv ho nebaví (ani třeba nad tím opravováním a tak).
Určitě je moznost bavit se i s dalšími lidmi, ale přeci jen většinu času trávíme spolu, taky vím, že by mu vadilo, když bych se víc věnovala a bavila s někým jiným, zvlášt kdyby to byl nějaký kamarád. Asi by z toho byl i smutný.

Nechce se bavit ani o těch seriálech, na které se kouká?

hnedeoci

Ne, maximálně se zmíní ve dvou větách, když se ho na to zeptam, upřímně rozebírat seriálové vztahy se mi zrovna nechce, ale v téhle situaci bych asi byla i za to ráda..

 


0x

jste mi pripomela csfd.cz/...

 

colombus

0x

Ahoj,

možná se pletu, je to jenom jeden z mnoha názorů, nicméně by Vám pomohlo se rozhodnout udělat si osobnostní test

16personalities.com/...

na základě toho poznáte sama sebe, nebo Vám to otevře další otázky, podle toho, co jste psala, bych Vás tipnul na INFP, zprostředkovatel, využijte svého potenciálu a pokud si myslíte, že za to stojí udržet si vztah, jděte do toho a snažte se se svými schopnostmi vytěžit maximum, ideální chlap neexistuje, pokud, ale cítíte, že Vás vztah nenaplňuje, rozhodněte se správně, hlavně, komunikujte, hodně stěstí a at se Vám daří

 

 


 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]