Nejste přihlášen/a.
Z psychologického hlediska to nemá příliš budoucnost - stejně jako vztahy mezi např. vyučenými lidmi a lidmi s VŠ. Je to velice nepopulární říct, ale tam to funguje jen výjimečně. V dlouhodobém vztahu je pocit sounáležitosti, sdílení a vzájemného obohacování naprosto klíčový. Nemusíte se bavit o tom, proč je z pohledu neurobiologie i fyziky dnes například vyvrácena existence duše (naše oblíbené téma s manželkou), ale pokud nejste schopni vést žádnou zajímavou diskusi, ten náročnější z vás bude časem frustrovaný, a dříve nebo později najde porozumění nikde, a nebo se bude trápit. Vtipem ani obětavostí nenahradíte potřebu intelektuálního porozumění.
@ladis: jistě víte, že nelze dokázat neexistenci, věda funguje naštěstí obráceně. Takže nelze provést důkaz, že neexistuje Santa Claus. Ale důkazní břemeno nese ten, kdo takové tvrzení provádí. Nicméně ohledně duše, tam již cca od poloviny 20. století nikdo vzdělaný nepochybuje - naše porozumění neurobiologii, neuropatologii ale i obecné biologii a vývoji člověka, stejně jako pokrok ve fyzice (např. víme, že kdyby existovala nemateriální duše z neznámých částic, což je častý argument věřících, pak by stejně nemohla jakkoli interagovat s materiálním substrátem našeho mozku, protože to fyzikální model neumožňuje - taková síla by musela zákonitě působit, a tím pádem ovlivnit známé veličiny z Diracovy rovnice, například). Výborně to popisuje jeden z nejlepších fyziků současnosti, Sean Carroll... A vtipné je, že tohle věděli už buddhisté (pojem anatman přímo odkazuje k neosobnosti, a tomu, že nic z toho po smrti "já" nepřežívá). Pak přišla moderní verze buddhismu (anglické učení), a začala překrucovat chápání víry reinkarnace v převtělení vlastního "já" - ale o tom nikdy skutečný buddhismus nebyl, což většina lidí na západě neví...Kupodivu, česká Wiki to má správně, a pod pojmem Reinkarnace v buddhismu vysvětluje učení správně.
Byla bych ráda za normálního spolehlivého fajn chlapa a filosofovat bych chodila s kámoškama. Kdyby byl cyklista a jezdil denně sto kiláků, taky to nebudete absolvovat s ním, jen chápat jeho posedlost. Chlapi většinou nejsou na pokec, pokud se nejedná o sport a technické věci. První by mne zajímalo, jaký by byl otec našich budoucích dětí. Jak je člověk vytíženej chodem domácnosti, domu, tak filosofování není na prvním místě.
@molinia Já tedy také běžně moc nemluvím, ale na druhou stranu potřebuji hlubší diskuze na různá témata, cítím že právě to u mě také vytváří blízké propojení s druhým člověkem.
Nevim jake filosofovani praktikujes, ale jak se my chlapi divame na ..., ktere se potrebuji neustale ujistovat o svych pravdach a svych kruhach (na to je vyborny facebook, udrzuje te ve tve bubline , ale zkus si na podobne (nikam nevedouci) potlachy najit spis kamaradky...
Anebo snad resis kvantovku, nesmrtelnost brouka, multivesmiry, budhismus a k blizkemu propojeni potrebujes slyset od partnera: "jooo, ja to mam taky tak" ) Pokud vyzadujes tohle, tak to je celkem nedostizny cil, oba musite byt na stejne vlne a jeste tem vecem rozumet na podobne urovni. Zenska si totiz od chlapa nenecha nic vysvetlit a jede si stale svoje.
Trpím s chlapem, kterého stará nepustí na fotbal... Nechápu umělkyni, která chce, aby její muž plně sdílel její nadšení pro impresionismus, zejména, když dokáže složit naráz 4 metráky uhlí.
Myslím že neuvádíš věk ani povolání, vzdělání, vzhled, kde jste se seznámili?
Pokud konzumuje seroše víc než zdrávo, tak asi moc tomu i telektu nedá. To sis měla najít filosofa, někoho jako Marek Orko Vácha. No jenže ten nemá děti a asi ani doma poličku nepřivrtá, i když, zase byl ve skautu tak třeba jo.
Hodně zajímavá a hodně složitá otázka. Ano, po třičtvrtě roce tohle fungovat může. Já bych měl strach ze dvou věcí. První je ta, že zatím respektuje on tvoji potřebu filozofovat a ty jeho potřebu mlčet. Časem to ovšem může snadno sklouznout do siuace, kdy se ti na třetí dotaz typu "co si o tom myslíš ty?" dostane odpovědi "že už bys měla konečně zmlknout." Druhá věc je ta, že zatím ti nevadí jeho mlčení. Ale at chceš, nebo ne, časem začneš skutečně potřebovat někoho, kdo mlčet nebude a témata s tebou bude rozebírat. A dřív nebo později někoho takovýho opravdu potkáš, on s tebou bude nadšeně diskutovat a ejhle - máme problém, protože si s ním budeš rozumět víc, než s tím stávajícím.
Osobně jsem toho názoru, že ukecanej člověk nemůže žít s někým nekomunikativním. Dřív nebo později se ten problém projeví...
Tohle bývá docela častým jevem. Ženy mají většinou potřebu probírat vše pořád dokola, shora/zdola, zleva/zprava, muži mají tuto potřebu jen u záležitostí, kde je potřeba řešit nějaký problém a mohou ho vyřešit. Ve chvíli, kdy tam žádný problém nevidí nebo nevidí možnost, že by mohli na daném tématu něco změnit nebo ovlivnit, přijde jim to jako zbytečné mlácení prázdné slámy - prostě debata o ničem, ztracený čas. Také s tím doma občas se ženou bojujeme, nicméně nemám pocit, že by to nějak negativně ovlivnilo naše soužití. Prostě na (pro nás muže, je to relativní) prázdné tlachání jsou vhodnější kamarádky.
Nemyslím si. "intelektuálnější diskuze" jsou obvykle diskuze na teoretické úrovni, kde nejde najít řešení. Pořád je to na bázi osobních postojů, dojmů a ty bude mít každý člověk jiné. Rozhodně se nepodaří najít objektivní a univerzální pravda. Pro spoustu lidí je to debata o ničem. Filozofické postoje by si měl nastavit každý sám v sobě na základě svých postojů, cítění apod. Probírat to s jinými lidmi samozřejmě jde, ale výsledek to nebude mít žádný (pokud se je tedy nebudete snažit přesvědčit o své pravdě. Pak to může dopadnout různě).
Já se třeba hlubším diskuzím a probíráním různých témat nebráním, ale odmítám je opakovat pořád dokola. Svůj názor řeknu, vyslechnu si druhý, popřemýšlím o tom, ale podruhé, potřetí, podesáté už to probírat nehodlám. To je pro mne ztráta času, protože nevidím důvod opakovat to samé.
To máte naprostou pravdu, ideální nebude nikdy nic. A vztah už vůbec ne, vždycky je to svým způsobem boj. Jestli Vám to natolik vadí, že nedokážete být spokojena, jděte od sebe. Pokud to není tak zásadní a jsou pro Vás důležitější věci, zůstaňte. Záleží i na věku, zkušenostech, množství a kvalitě bývalých vztahů.. jednoznačné řešení v životě existuje málokdy.
bg: Ale vy pletete nepraktické (čistá teorie) s intelektuální diskusí. Proč myslíte, že i dnes, po více než 2 tisících let, se pořád studuje filozofie, a proč jsou tam stále dosud nevyřešené problémy a koncepty? Kdyby každý řekl svůj názor, a tím to skončilo, tak jsme se nikam nepohnuli. Pokud vy osobně vnímáte toto jako diskuse, tak se vašeho pojetí nevidím. Ale skutečná diskuse je o něčem jiném, vyvíjí se, jak poznáváte nová fakta, jak je chápete, jak se mění vaše porozumění a postoje. Říct někde co si myslím, vyslechnout a jít dál - to je úroveň hospody. A třeba osobně bych to doma nechtěl
@bg Nemohu přidat další komentář, tak s jinou přezdívkou Jen dodám - nejde vůbec o filozofii jako takovou, ale o přístup k diskusi čehokoli s partnerem. A mimochodem, filozofie určuje skutečný svět mnohem více, než tušíte - kupříkladu velká část úspěšných burzovních makléřů má doktorát z filozofie či podobného oboru, protože jim to umožňuje předvídat a rozumět motivům lidí a chování trhu. To jsem třeba já nevěděl, měl jsem za to, že jsou tam spíše ekonomicky vzdělaní lidí... a tak dále
Určitě, nicméně to není to jediné vzdělání, které mají. Hledají rovnováhu, porovnávají klady a zápory, míru rizika.. stejně jako ve vztahu.
Ale jistě, s tím souhlasím. Mluvil jsem o neustálém probírání jednoho tématu dokola, to občas unavuje. Určitě je třeba sdělit svůj názor a vyslechnout si ten druhý. Někdo (většinou muž) na nějaké sáhodlouhé debaty o jedné věci stále dokola není. Záleží taky hodně na tématu.
Z vašeho popisu (potřeba se inspirovat, apod.) je vidět, že jste člověk s nadprůměrnou intelektuální potřebou, a to je jenom dobře - málokdo by to takto dokázal podat. Je to tvrdé, ale chcete být s někým jen proto, že je vtipný, obětavý, ale nikdy vám nebude stačit v tom hlavním? Protože časem to nebude lepší, naopak, protože praktické věci se stanou běžnou rutinou...
@bg: Leckdy je to jejich jediné vzdělání, také jsem byl překvapen. Ale když porozumíte psychologii, otevře se vám jiný svět (a tím neříkám, že já jí rozumím..kéž by )
Nu, to je asi špatně, no. Přece jen by měl mít člověk trochu všeobecný přehled a být schopen se bavit o různých věcech. Buďto Váš partner ten rozhled nemá nebo nemá potřebu diskutovat. Rozhodnutí bude každopádně stejně vždycky jen a jen na Vás.
Případně může být Váš partner nesebevědomý, submisivní, nemá vlastní názor a bojí se jít s Vámi do střetu. Taky možnost.
Kdysi jsem chodil s holkou, které také pořád něco vadilo. Nejen na mně, i na partnerech, které měla předtím, i na těch, co měla po mně. Jeden byl málo chytrý, druhý moc, třetí nebyl hezký, čtvrtý nebyl dobrý v sexu atd. atd. Dneska je jí přes čtyřicet, je několik let sama, docela dost ztloustla, protože sedí doma sama a zajídá smutek u televize. No, nepomohla si. Dnes uznává, že byla v některých věcech až příliš náročná, hledala ideál, který stejně nenašla a skončila takhle. Přeji Vám, abyste takhle nedopadla. Každopádně je třeba najít vztah, ve kterém velmi dobře fungují pro Vás zásadní věci. To ostatní se obvykle dá přežít
To musíte vědět Vy. Každopádně vzhledem k tomu, že Vás to trápí a řešíte to, spokojená nejste. Je to asi klišé, ale když si ti dva opravdu sednou, najednou to zacvakne a všechno funguje hladce, aniž byste pro Vás i pro něj zásadní věci museli řešit. Tak to prostě asi není ono, nevím, co Vám mám jiného říct. Zda to měnit záleží i na Vašem věku, jestli máte čas, abyste si našla někoho víc vyhovujícího a neujel Vám vlak zase jinde.
Ve vztahu s někým jiným by vám chybělo zase něco jiného, možná horšího. Já myslím, že se k sobě vy dva docela hodíte s tou komunikací. Kdyby jste měla někoho výřečného, tak by jste mu zase vy nestačila a možná i nevyhovovala. Jinak má podle vás samé kladné vlastnosti, asi každý z vás musí toho druhého brát takový jaký je. Také není vyloučeno,že se rozejdete jednou, ale rozcházejí se jich tisíce a tisíce. Ale on vám toho dává dost, docela ideální partner.
Pokud budete nahlížet na vztah z rozumového hlediska, tak bude vše v pořádku. Pokud ovšem rozum vypustíte a dáte jen na intuici, tak zjistíte, že to není to pravé. Postupem času by vám to začalo čímdál více vadit. Tady nejde o nějaké tlachání, jak si někdo myslí, ale je to něco hlubšího, co spousta lidí nedokáže pochopit. Kdybyste žila před sto lety, tak by vám takový partner vyhovoval, protože tenkrát se musel řešit normální běh života a na nějaké nadstavby nebyl čas ani chut. Dnes se o všem přemýšlí, lidé mají nadbytek volného času, lidi žijí v neustálých pochybnostech a pak to takhle dopadá. Za mě - jděte od sebe, nikdy si na to nezvyknete a budete se zbytečně trápit.
I to je individuální, my třeba příliš volného času nemáme. A pokud ano, dokážeme si ho docela spolehlivě zaplnit dalšími aktivitami. Což je taky jedna z cest
bg: Promiňte, ale navrhujete kompenzovat klíčové nedostatky vztahu aktivitami, které je načas potlačí? To e z pohledu psychologie naprosto špatně. Chvíli to bude fungovat, ale neřeší to problém, odsouvá ho, a snaží se nekompatibilní jedince uměle udržet méně významnými hodnotami, které alespoň sdílí. Takové vztahy končí většinou přirozeně, kdy se partneři časem odcizí. Věřte mi, je to známý a běžný vzorec...
A kdo fundovaně rozhodně, které aktivity jsou klíčové a které ne? Vy? Těžko. To musí ti dva, o tom od začátku píšu, že je třeba se rozhodnout, co od toho vztahu chci a smířit se se skutečností, že ideál nebude nikdy. Případně ho můžete v souladu se svým filosofickým cítěním hledat. Riskujete ovšem, že ho nikdy nenajdete. A třeba taky ano kdo ví.
bg: Ale vy pořád nerozumíte, že sdílení, porozumění a vzájemné obohacování jsou objektivní, klíčové aspekty dlouhodobých vztahů. Důkaz této jinak dávno známé skutečnosti je i v tom, že sama tazatelka s tím má problém a řeší to, nikoli třeba to, že partner sportuje a ona ne. Extrémními příklady jsou vztahy založené na fyzické přitažlivosti apod., který trvají v průměru 9 - 24 měsíců, pokud náhodou nejsou partneři kompatibilní i jinak.
Kdybych nerozumněl, nebyl bych asi tak dlouho ženatý psal jsem, že všeho s mírou! Tedy ne, že vůbec neprobírat, nesdílet, ale zase netrvat na opačném extrému, který může druhému lézt na nervy. Pokud toho ten pár není schopen, je lepší jít od sebe. Mimochodem, tuto diskuzi četla moje žena a sdělila na to, že je dobré si spolu pořádně "".. no, víte co. Spousta problémů se tím vyřeší. Pohled mojí ženy lidé jsou různí.
Máte spolu nějaké společné téma - třeba o společném zájmu? Jaké má on koníčky? Vy se o ně zajímáte? Máte stejné?
Nemá názor na cokoliv, o čem se chcete bavit?
Stačilo by Vám si vynahradit tento jeho minus s rodiči, kamarádkami, diskuzemi s cizími lidmi (takhle byste poznala ještě mnohem více názorů)...?
Ahoj,
možná se pletu, je to jenom jeden z mnoha názorů, nicméně by Vám pomohlo se rozhodnout udělat si osobnostní test
na základě toho poznáte sama sebe, nebo Vám to otevře další otázky, podle toho, co jste psala, bych Vás tipnul na INFP, zprostředkovatel, využijte svého potenciálu a pokud si myslíte, že za to stojí udržet si vztah, jděte do toho a snažte se se svými schopnostmi vytěžit maximum, ideální chlap neexistuje, pokud, ale cítíte, že Vás vztah nenaplňuje, rozhodněte se správně, hlavně, komunikujte, hodně stěstí a at se Vám daří
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.