Nejste přihlášen/a.
@teroous - ale přece až mi bude 18+ tak si můžu dělat co chci ne?
Samozřejmě - ale na druhou stranu si na to "dělat co chci" taky budete muset vydělat. To za prvé.
Za druhé - znáte podmínky, za jakých můžete do USA vycestovat, pracovat tam atd. (nebo si je aspoň dohledat)?
To jen tak pro začátek.
Ale ve třinácti máte na takové sny nárok
Myslíš, že si tam najdeš přítele, který si tě vezme? Nebo jen na pobavení? Budeš v 18ti soběstačná, tzn. budeš něčím vyučená, abys mohla někde pracovat, jak chceš vydělat na byt a stravu? A myslíš, že tam na tebe budou stát kluci frontu, chudá holka z východu s nahým zadkem, se špatnou angličtinou kdo myslíš, že se chytí - nejspíš někdo podobný. Trump to asi nebude. Budeš muset makat do roztrhání těla a večer brečet do polštáře, protože tam neznamenáš vůbec nic jsi mín než 0, tady máš rodinu, domov, známé. Až budeš uštvaná po práci, zalehneš budeš ráda, že si odpočineš. Celý život šetřit abys měla z čeho žít, pořádné zdravotnictví tam nemají nebo ano, ale ty si ho nebudeš moct dovolit. Ale přesto ti to rozhodnutí schvaluji, on člověk potřebuje dostat ve světě pořádně přes hubu, by si začal vážit rodičů a domova.
Můžeš. Ale spíš bych se snažil rodiče přesvědčit, abyste tam napřed vyrazili třeba na dovolenou. Samozřejmě ne se povalovat na pláži v Miami, ale trochu se tam porozhlédnout. Ono se jinak žije ve Washingtonu a jinak v nějaký malý vesnici ve Wyomingu. Ten tvůj plán je skvělej a strašně bych ti přál, aby se ti splnil, ale očekávat, že tě na letišti v New Yorku přivítá strýček Sam, dá ti dekret na bezplatný užívání bytu na Manhattanu, pracovní smlouvu a pozvánku na seznamovací večírek s nezadanýma kocourkama, je opravdu hodně mimo mísu. Možná že až v New Yorku strávíš jedinej tejden, zjistíš co kolik stojí a jak se tam opravdu žije, změníš názor... ale vůbec tím nechci říct, že USA není krásná země a New York není krásný město! Právě naopak !
Dám ti příklad z mého života. Asi mě v tom někdo pozná, ale co už... Asi od 11 let chci žít v Kolumbii. Je mi 22 a ještě mě to neopustilo. A rodina je absolutně proti tomu. Při studiu na střední jsem si našla přítele z Kolumbie, takže jsem měla ještě větší chut tam jet. Po maturitě (v 19 letech) jsem měla sbalený kufr, všechno nakoupeno a naplánováno. Jenže ze střední jsem vyšla do úplného oceánu. Neměla jsem žádné zkušenosti, rozhled, vůbec nic. Všichni najednou začali mluvit o placení pojištění, práci atp. a já jsem zjistila, že pokud pojedu do Kolumbie, tak jak to všechno budu platit? Co tam budu dělat bez práce a tudíž i bez peněz? Uznala jsem, že můj velký sen musí ještě chvíli počkat. Rok poté jsem s prací jela do Peru. Zažila jsem tam dobré i špatné věci a zpětně jsem si říkala, že jsem udělala moc dobře, že jsem do té Kolumbie neodjela hned po maturitě. Absolutně bych to nezvládala a kdo ví, jak bych dopadla. Představovala jsem si to jako Hurvínek válku. Jenomže než člověk může začít pracovat, tak se prvně musí vyřídit papíry, o kterých nikdo neví, jak dlouho se budou vyřizovat atd. Už uběhl rok a půl od Peru a pořád v té Kolumbii nejsem. Vím, že ani teď na to ještě nejsem připravená, ale zaujalo mě, jaké věci se okolo mě dějí a vždycky mají spojitost s Kolumbií. Nemůžu uvádět nic konkrétnějšího, ale chci tím říct, že se mi tam chystá místo pro můj budoucí život. A s tím ani rodina nic neudělá. Prostě, jestli to má být, tak se to stane a nemůže to ovlinit nikdo. Ale věř mi, že překročení hranice 18 let neznamená ve většině případů vůbec nic. Mohla bych ti jedině poradit, až ti bude těch 18, letět tam jako turista třeba na měsíc, poznáš trochu ten jejich život atd. a uvidíš, jestli ti to vyhovuje a jsi dost samostatná na to tam zůstat. Můžeš si tam taky za ten měsíc nasbírat pár kontaktů, které by ti pak případně pomohly s papírama atd.
Zdravím. Až Ti bude 18 let, můžeš si o svém životě rozhodovat sama. Měla bys ale přihlédnout k tomu, dokud budeš studovat a rodiče Tě budou živit, aby se to slučovalo. Být plnoletá ještě neznamená, že budeš i plně soběstačná a samostatná. Ale do té doby třeba sama změníš názor. Jen se s rodiči nikdy nerozcházej ve zlém. Nikdy nevíš, kdy se budeš potřebovat vrátit domů..
Do Ameriky... Předpokládám, že tím jsou míněny Spojené státy americké.
Sen to není špatný, není ani tak nesplnitelný, ale zdá se mi započatý od nesprávného konce. Ve 13 vědět, že se chci stěhovat, když jsem v "Americe" (nejspíš) nikdy nebyla a znám ji jenom z internetu, seriálů a podobných zdrojů? Cesta za stěhováním do USA by, dle mého, měla začít obráceně - při návštěvě USA si na konkrétním místě, kde nějaký čas pobývám, říct "tady bych jednou chtěla žít". Některá místa USA (obecně Kalifornie, Florida) jsou často velice přeceňována.
A koneckonců, co v dnešní době Češce brání si s nějakým Američanem alespoň popsat po internetu? (Boy)friend overseas sice nejspíš nevydrží navždy, ale dobrá zábava to může být, ne?
Perfektní znalost angličtiny je bez diskuse, ale například vysokoškolské vzdělání v celosvětově uplatnitelném oboru cestu k dlouhodobému pobytu v USA hodně zjednodušuje.
Zdravím,
doporučuju, začít se učit pořádně anglicky. Dobrou znalost angličtiny lze považovat za nutnou podmínku k tomu, aby někdo mohl dlouhodobě (trvale) pobývat v USA.
@max, zrovna kapr a Velký vůz nejsou zrovna chytáky, to by měl vědět každý, kdo umí slušně anglicky. Navíc mě nenapadá moc situací, kdy přijde řeč na astronomii. Horší (alespoň pro mě) jsou ještě běžnější situace, jako třeba výběr masa - kdo dokáže z hlavy přesně umístit pojmy picnic, hock a blade na tělo prasete, je buď znalec vepřového nebo angličtiny. Rovnou přiznávám, že já si pamatuji jenom základní, nejpoužívanější maso.
Nebo návštěva lékaře, kdo by dokázal popsat zdravotní obtíže stejně dobře a stejně jistě jako česky?
No já být Vaší maminkou, tak bych Vám to klidně dovolila. Je Vám 13 let a do doby, kdy budete plnoletá, uplyne ještě hodně vody a všechny Vaše touhy a sny se budou měnit. A dala bych hlavu za to, že až opravdu budete plnoletá, tak se tomu sama budete smát. Anebo si sen uskutečníte. Neznám Vás a nevím co z Vás vyroste. Ale divím se Vaší mamince, že s tím v tuto chvíli nesouhlasí, vždyt přece o nic nejde a kufry si ještě nebalíte.
Ta inspirace letět někam, kde to neznám, nemám jim tam co nabídnout a čekám na splnění amerického snu, že potkám Harryho...
Tipuju, že první je, jak obyčejná žena, ale pozor americká, zaujala anglického prince a ted ji zná celý svět a je bohatá...
Ta druhá inspirace doufám, že to není ta, kdy se 3, s odpuštěním 15ctileté nány sebraly a zamířily na lepší...vdaly se tam za muslimy, rodily muslinátka a nyní žebrají o návrat domů...
Zkrátka na internetu se pořád něco děje a Tvůj život je tak obyčejný, takže opustit rodinu je něco tak prima, že nejspíše opravdu nežiješ v reálu, abys věděla, že nikdo Ti nedá na cestu, nikdo Ti nedá na začátky, nikdo to s Tebou nebude myslet tak dobře jako máma, co Ti podá pomocnou ruku a vždycky Tě bude znát, svět není tak přátelský, jak si myslíš Ty a tak radu na závěr...
Kdyby Tě opravdu napadly nějaké hlouposti, tak možná nevíš, že se pohřešuje spousta dětí - některé skončily jako hračky pro pedofily , starší v nevěstincích a také na rozebrání orgánů.
Někdo Ti tohle musí říci, protože ve 13 letech se těšit, že opustím mámu a pojedu do světa s tím, že budou na mně všichni hodní, si může myslet jen nevyzrálý člověk, což ve svém věku zaručeně jsi.
Rada?
Bud ráda, že žiješ zde, jsou státy, kde se k ženám nechovají pěkně, nemají respekt a slouží jako onuce...
Tady se můžeš vzdělávat, blbnout na Tik-Toku, nosit krátké sukně a říci Frantovi od vedle - trhni mi nohou..Protože jsi doma...
Takže si uvědomit, co máš a o co bys mohla přijít. Doufám, že si to budou číst i ostatní dívky, co se domnívají, že ve vlasti nenajdou ocenění a štěstí. Pak zjistí, že nejštastnější byly, když byly doma.
maxi, ani já jsem nežila jen v jednom cizím státě, ale respektovala jsem, že jsem v cizině, že tedy musím respektovat jejich kulturu a zvyky, to znamená, že ta zeně se nebude přizpůsobovat mně, ale já se musím přizpůsobit jí, pokud tam chci žít.
Neměla jsem problém s žádnou kulturou, dokonce jeden čas, když jsme pak byli na práci v muslimské zemi, tak ani s muslimy, tady bych ale s nimi problém měla, protože tady podle mého názoru musí oni respektovat naše zákony a kulturu. Manžel nebyl muslim, ale když odešel z armády, pracovali jsme dál v cizině a tak mám mnoho zážitků s cizími kulturami...
Co Vás maxi tedy vedlo k tomu, že jste místo prosby k číšnikovi, že byste rád evropský čaj, že jste šel dělat humbuk až do kuchyně a počínal si tam jako barbar z východu?
Přijde mi to hodně divné, proto se Vás ptám a děkuji předem za odpověd. Když nejsem doma, nemůžu chtít, aby jinde to bylo jako doma...to je moje krédo.
Proč se maxi rozčilujete? Že jsem se zeptala, proč jim lijete čaj kam nemáte? Třeba do dřezu by to bylo lepší řešení...
Stát se může ledacos, ale řešit to vztekem? Zavolám číšníka a chci jiný čaj, pokud to byla dobrá restaurace, vyhoví mi. Všechno má řešení.
Jinak na Vás dotaz - ted piju zrovna sypaný - sáčkované opravdu nepiji a to ani bylinkový - ceylonský a sháním gruzínský, byl nejlepší podle mého názoru. Nepiju zelený, nesnáším ho. Jdu vařit oběd, tak zatím...
Vystuduj vyskokou školu a taky si na tu cestu našetři a můžeš jet.Nečekej ale že tam na tebe budou čekat ,,s otevřenou náručí,,.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.