Nejste přihlášen/a.
Hezký den.
Neznáte někdo prosím nějakou knížku o tom, jak pomoci dětem překonat zármutek při ztrátě rodičů? Jde o dva kluky ve věku 10 a 12 let, kterým zemřela mamka a tátu skoro nikdy neviděli. Teď jsou v péči prarodičů.
Knížku nevím . Zvažte profesionální psychologickou pomoc rodinnou terapii s oběma chlapci, aby zármutek dobře "zpracovali" a neměli do budoucna potíže. Dětský psychoterapeut by spíše doporučil vhodnou litreraturu a dal "návod", jak zvládnout smutek po úmrtí matky. Neuvažujete o využití příspěvku zdrav. pojištovny na terapii či případně terapii zdarma přes žádanku od lékaře? Hoši jsou v předpubertálním a pubertálním věku, aby nezačali provádět nějaké "hlouposti" kvůli změny situace, stěhování. Velmi stresující v tomto věku.
Zcela určitě bych doporučovala odborníka, v Ústí nad Labem je jeden fakt dobrý. My u něho byli, máme vnučku svěřenou do péče a dostali jsme cenné rady. Prarodičům držím pěsti, vím, jak je to náročné. Hodně náročné.
PS: OSPOD je v našem případě jen formalita.
Protože mám vlastní zkušenost, doporučuji nechat děti jejich zármutku, musejí si ho zpracovat a prožít samy. Moje děti v obdobném věku jsem na pohřeb manžela nevzala, zůstali duševně zdraví. Nehroutila jsem se, nelitovala jsem je s pláčem, děti pochopily, že je takový život, že s tím nic dělat nikdo nemůže. Zocelí je to.
Děti mají štěstí, že jsou u příbuzných, naše maminka umřela hodně mladá a sourozenci museli jít do dětských domovů, kde je i hodně mlátili a byli tam věčně hladoví. Dneska je to možná jinak, socialismus nebyl nic moc, kuchařky nosily domů plné tašky másla, masa a děti se tam praly o chleba. Tehdy se kradlo dole, dnes nahoře.
Hlavně před nimi neplakejte - život jde dál a děti ničit smutkem je nepřípustné, jsou to děti, bude jim smutno, ale i smutek odezní a zůstane vzpomínka na hodného člověka.
Tak tady si dovolim nesouhlasit. Plakat pred detmi je OK. Oni se nauci, ze to neni zakazane. Neco jineho je dostat hystericky zachvat. Deti se uci tim, co vidi kolem sebe a plac k zivotu patri
Máte právo se mnou nesouhlasit. Pokud jste to prožil jako já a moje děti, tak napište sem svoji zkušenost. Já před nimi neplakala, jen jsem byla smutná jako byli oni. Mám zdravé děti, které nemají problémy s depresí a ani nikdy neměly.
Pokud to podle Vás bylo a je špatně, pak to praktikujte doma, já Vám v tom nebráním, ale já z dětí nechtěla mít roztřesené neurotické trosky. Až na den pohřbu, přestože na něm děti nebyly, jsem je nechala doma s mojí sestrou a jinak každý den byly ve škole, aby přišly na jiné myšlenky a domnívám se , že jsem nerozhodla špatně. Jejich otec, který je miloval, by se mnou určitě souhlasil. Nevím, co by se měly učit, můžete to upřesnit?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.