Trapas ve společnosti

Tak to naštve, když člověk něco udělá neúmyslně a někdo se na něho oboří jako na nějaké hňupa a zvláště takový, co má nejvíce mlčet. Ona ta nanynka lamentovala, ale jenom tím chtěla zaplácnout tu vaši pravdu. A ostatní se asi neuměli hned zorientovat, proto neodpovídali na pozdrav. Ale tak za tři,čtyři dny už vás to nebude tak žrát.

Myslím si, že to byl úplně zbytečný konflikt který neprospěl vůbec nikomu, ale zkazil náladu asi všem okolo..

Pokud to celé město není malé, že si tam opravdu všichni o všem povídají, tak si Tě nikdo nebude pamatovat, navíc jsi s respirátorem byl ještě víc k nezapamatování. Když tu paní znáš a víš jaká je, tak jsi mohl čekat nějakou prudší reakci. Jestli Tě to takhle bere, tak se do něčeho podobného příště nepouštěj.

Chybami se člověk učí.

Pro příště, až někam půjdete, tak se optáte, stojíte frontu? /mají být rozestupy 2 metry, tak to málokdo odhadne/.

Jinak, ostatním je nemilé, když jsou svědky nějaké konfrontace, tak proto nereagovali. Vaše několikanásobné zdravení jednoho člověka vypadalo jako provokace/.

-----------------------------

Každopádně reakce lidí čekajících ve frontě bývá různá, je to bráno, že člověk předbíhá, i když je v tom nevinně, z neznalosti, i mě se to stalo, no a na mladého si lidé spíše troufnou. Je lepší po nějakém extempore vypadnout a nedbat na slušnost, něco zabrblat a odejít, /prostě se zdejchnout./

Co si o tom myslím? Já bych řekla, že to Vaše sebehodnocení, jak jste si připadal, bylo dokonalé...Nebo myslíte, že se chováte normálně? Navíc je Vám leono 18 let, V tom věku se dá předpokládat, že se už člověk nechová jako puberták. Nejste ještě dospělý.

Tak já mám stejnou zkušenost, jen trochu jiné vyústění. Stalo se mi to s vozíky do obchodu. Nějak jsem si nevšiml, bylo už šero, že před vchodem stojí šest sedm lidí. Netvořili totiž klasickou frontu. Ze dveří právě vyjížděla známá, kterou jsem dopoledne potkal. Tak jsem se jen zeptal, jestli jí mám dát pět nebo deset korun, které má ve vozíku. Řekla pět, dal jsem jí je, čau a už jsem se hnal s vozíkem do prodejny. Vtom jsem si to uvědomil! Nikdo, a ještě teď se tomu divím, opravdu nikdo neprotestoval, nedovolil si mi říct ani slovo. Cítil jsem se trapně. Bylo to možná horší, než kdyby mi někdo něco řekl. Trapné bylo i stoupnout si na konec té "fronty" a počkat na "svůj" košík. Ale všichni tím byli spíš pobaveni, aspoň si to myslím. Pokud jde o tvůj zážitek, asi to z tvé strany bylo zbytečné. Lidé kolem by určitě ocenili, kdyby ses k té ženě vůbec neobracel a nesnažil se jí to vrátit. Ona se totiž odkopala sama způsobem jednání vůči tobě. Klidným nereagováním bys měl jednoznačnou převahu. Takto nevím, asi to opravdu ty kolem od mladého kluka zaskočilo.

Za trapas to nepovažuju, stane se, že se člověk splete a stoupne si někam jinam.

Stalo se mi to v Penny, v době, kdy covid teprve začínal a 2 m rozestupy byly nařízeny jen krátkou dobu. Jedu s vozíkem k pokladně platit. A překvapilo mě, že tam, kde jindy stojí řada lidí, platí jen jeden jediný člověk. Myslela jsem si, jak jsem to pěkně vystihla a šup za něj. Najednou za mnou rámus, nadávky. Ohlédnu se a zůstala jsem jako trdlo. Bylo tam plno lidí, kteří také čekali na placení. Jen na rozdíl ode mě dodrželi ten rozestup, takže u kasy bylo krásné volno. Pochopila jsem, že chyba je na mé straně, popadla vozík, mazala na konec a cestou jsem se dotyčným omluvila. Od té doby jsem si už dávala pozor. Jaga.

Trapas je třeba to, když číšník polije strávníkovi drahý oblek gulášem. Nebo když při tanci tanečník nazvrací partnerce do výstřihu. Obojího jsem byla svědkem.

Mně se stal nejhorší trapas snad v tanečních. Mému partnerovi někdo nechtíc při polce podrazil nohy. Padal jako šraňky. Strhl mě, já upadla na záda, on na mě. Nebylo to příjemné. Navíc se to stalo u pódia s muzikanty, kteří hned přestali hrát. Protože smíchy nemohli. Je to už 50 let pryč, ale občas si vzpomenu.