Nejste přihlášen/a.
Tak já jsem překvapená tím, co Vám vlastně vadí. Vždyt ten Váš tchán se k Vám chová přátelsky a spíš kamarádsky. Ještěže ten chudák neví, co tady píšete a na co stěžujete. Asi by byl z toho smutný. A jak byste chtěla aby s Vám mluvil? Neměl by se Vám snad klanět? Chyba je ve Vás, nemáte ani špetku smyslu pro legraci. Žasnu, co může některým lidem vadit. On bude určitě fajn člověk, ale o Vás mám velké pochybnosti. Asi se ani usmát nedokážete a co je nejhorší, ani nejste schopna rozeznat přátelství od neomalenosti. Ona je totiž víc neomalená ta Vaše otázka.
Žádnou trefnou hlášku nepřidám, ba naopak.
Je to váš tchán, takže byste měla napočítat do deseti a spolknout jeho průpovídky.
Jistě to nemyslí zle.
Pročpak mu říkáte dědek !?
Až budetet starší, a budete mít třeba nevěstu, představte si, že ona o vás bude takhle mluvit.
Nebo vás bude psychicky deptat.
Bude se vám to líbit?
Aha, už vím, u koho je chyba...Jinak, já ještě zdaleka nejsem ani tchyně, ani babička.
Pouze ctím svého tchána a tchýni, protože jsou to rodiče mého manžela.
I když mi kolikráte lezou pěkně na nervy.
Tečka.
Ach jo, ted zase najednou jste se přivdala do rodiny zloděje... za chvíli z něj bude špion , je mi to jasný, jen ještě podotknu, když čtu Vaše hlášky, odpovídající 14 - 15 letým pubertákům, tak potom by ani oni s Vámi také nechytili žádné terno.. Tak se mějte.
Já bych s úsměvem odvětila: Milý tcháne (dědečku - pokud máte děti), tak za 1. oslovujte mě jménem, za 2. nerabuji si kabelku, nýbrž v ní hledám svoje léky a za 3. baba (bába) se neříká, není to vůči ní hezké. Možná bych ještě dodala, že jestli je taková mluva v jejich rodině normální, tak v naší rozhodně ne.
Ale on není vůbec drzý, kdo je v té rodině drzý, jste Vy. Jste u nich, mají svoji určitou mluvu, své zvyky, před Vámi se přece nikdo z té rodiny neposadí na zadek, jen proto, že jste to Vy.
Působíte na mně jako nevyrovnaný, sebestředný hlupáček, který má pocit, že když je o pár let mladší než protějšek, tak je ve výhodě. Myslím, že ne, že Vás ta rodina už prokoukla. Být mladší, neznamená být chytřejší.
Chováte se jako puberták, bez respektu a ucty, kdo stojí před Vámi - jsou to manželovi rodiče, žádné hej nebo počkej z ulice, jak jste byla asi zvyklá někde v pubertácké partě.
Chovejte se jako dospělá, už dávno nejste žádné bejby, když jste vdaná a ostatní s Vámi budou jednat také jako s dospělým člověkem, protože lidé a to byste si měla uvědomit, se k nám chovají tak, jak si zasloužíme, aby se k nám chovali.
Není to žádný "děda", to je jen ve vztahu k vnoučatům, je to rodič Vašeho manžela. A jistě i Vám nebude jedno, jak se bude manžel chovat k Vašim rodičům. Je to tak složité, abyste se chovala slušně a netvářila se jak zamindrákovaný puboš? Máte jim říkat tatínku a maminko, to Vás doma neučili? Já jsem tak tchána s tchyní oslovila, protože to nebyli moje babička a děda, ale mých dětí.
Byla jsem svědkem jedné nevychované nány - zdr. sestry ve špitále, když jednu paní oslovila - babi. A druhá pacientka jí hned odpověděla - paní není Vaše babička, jmenuje se paní Svozilová.
Protože lidé, tedy i Váš tchán mají právo na důstojné chování a na Vás reaguje z důvodů, které jsem zde už napsala. Že se domníval, že jste dospělá a slušná osoba. Přijal Vás do rodiny a Vy...ani ho neumíte slušně oslovit...
Kontrolní otázka - spletl se? Asi ne, co?
Jedna trefná hláška -
používejte mozek, řekne Vám, jak se máte chovat k rodinným příslušníkům. A i k lidem vůbec, vypadá to na absenci Vašeho slušného slušného vychování.
To by bylo něco pro mou povahu. Nevím, jestli si s tchánem tykáte. Zaprvé bych mu řekl at si uvědomí s kým mluví, že nejsem jeho syn a jestli je tento na jeho narážky zvyklej, tak at se takhle baví s ním. Nebo, že jsem s ním husy nepásla. Nebo bych mu řekl, at sklidní hormóny a dá se do klidu. Nenechte si nic líbit a snažte se jeho narážky utnout hned na začátku, nebo když zjistí, že je na koni, tak se tyto budou stupňovat až může dojít k vulgarismům. Rovněž by jste měla zpracovat manžela, že se Vám nelíbí chování jeho otce a pokud by to mělo pokračovat, tak bych mu sdělil, že si na návštěvy rodičů bude jezdit sám. Držím Vám palce a nedejte se !
A co když se nad to povznesete a pokusíte se vtipně odpovědět? Pokud by vám to řekl vrstevník, určitě byste to vzala jinak. Někteří lidé se chovají jako otec vašeho muže, nevím, co z jeho slovníku převzal manžel., ale je dost pravděpodobné, že něco přece jen pochytil. Zkuste překonat ostych a něco odpovězte. Kolikrát jsem se setkala s lidmi, kteří se chovali podobně, nezbylo mi nic jiného než se v daném případě přizpůsobit a nebrat si to osobně. To víte, že mi to jedno nebylo, ale pokud nebudete tak cimprlich, uvidíte, že se to obrousí a asi si zvyknete. On se těžko změní a je škoda mít pokažené vztahy v rodině. Navíc, jsou daleko horší věci.
Každý jsme nějaký, ale měli bychom se vzájemně respektovat. Styl mluvy a chování je vizitka každého. Pokud s tím máte problém, odpovídejte - ano, tati, dobře tati..a též přidejte milý úsměv. Mějte úctu k rodičům Vašeho manžela!
Někdo takovou žoviální mluvou a neomaleností zastírá své rozpaky, své nejistoty...
Tak to přežeňte na druhou stranu. Ano tatíčku, už se těším na kávičku s mamičkou. Když se podiví, nejspíš stylem: no, jen aby ses nepodělala...Tak řeknu, je to možná přeslazený, ale aspoń se /tu/ necítím jako primitiv. Přeci jen je v tom víc úcty.
Neřeknu možná nic objevného, ale jako kantorovi se mi nesmírně vyplatilo prostudovat si čtyři typy podle Hippokrata. jakmile se Vám podaří si kohokoliv zařadit, začnete ho brát s nadhledem a víte, že se chová naprosto logicky vzhledem ke svému temperamentu. Kromě toho při studiu zjistíte, že každý typ nemá jen 50% záporných vlastností, ale naopak taky 50% kladných a budete si ho víc vážit.
Podle mě tyhle lidi předělat nejde a jediná obrana je držet si je od těla na úrovni vzdáleného známého a někdy ani to nepomůže. Nevím, jestli to pomůže ale z mojí zkušenosti těmihle úplně nablblými řečmi často jen maskují vlastní nejistotu. Záleží, jaký je tchán čkověk, ale někdy pomůže odseknout něco ve stylu, že kávu si vypiju, až budu chtít, a že pokud s tím nemá problém, potřebuješ něco najít. Otázkou je, zda to stojí za možné pošramocení vztahů. Osobně bych se mu asi prostě vyhýbala, protože by mi tohle chování také vadilo.
To je ale rada "nad zlato", pokud se chce teda tazatelka s rodinou svého manžela nadobro rozkmotřit. To by bylo už lepší tam teda nechodit, když jí vadí vstřícné jednání od toho otce jejího manžela. Okřikovat staršího člověka a ještě k tomu svého tchána, který se usmívá a dělá si nevinnou legraci, je teda vrchol nemotornosti ve vztazích. Napsala bych to jinak, ale nemůžu.
Měl jsem jednoho takového kamaráda. Kamarádili jsme spolu asi tak rok, možná něco přes rok, vše bylo v pohodě. Působil sympaticky. Bylo mi ale od začátku divné, že nemá žádné přatele nebo kamarády. Pak mne ale začal popichovat. Neustále přitvrzoval, pak už to hraničilo s urážkami a zesměšňováním a povyšováním se nade mne. Je to takový ten typ, který si potřeboval dokazovat, že mezi námi dvěma je on ten borec a já jen takový nesamostatný moula, se kterým může zametat. Přitom ani nebyl nějak extra ochotný nebo vstřícný. Byl to sobec, který viděl jen sám sebe, který může všechny kritizovat, ale nikdo nemá právo mu to vracet. Bohužel jsem tyto vlastnosti rozpoznal až po nějaké době. Když už mi opravdu jeho chování vadilo, přestal jsem se s ním bavit. Potkávat ho bohužel musím, chodíme do stejného zaměstnání...Jo mezilidské vztahy, to je prostě oříšek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.