Nejste přihlášen/a.
Prosím o Vaše názory v následující situaci. Jsem vdaná 25 let a stále nějak nespokojená - špatný sex, málo peněz, na všechno doma sama, občasný velmi kladný postoj manžela k alkoholu, časté výlety za kamarádama. Na druhou stranu je to hodný člověk a má mě rád i naše dvě, již dospělé, děti. Protože sex miluji, řeším to milenci. Za své manželství jsem měla 4 vztahy, které trvaly 1- 2 roky, ve formě občasných setkání. Teď mám skoro rok milence, kterého bych chtěla jen pro sebe, on svou rodinu opustit nechce. Je starší o 8 let, má děti 17,15,10 let. Začala jsem odmítat sex s manželem, který jsem vždycky nějak strpěla, byt posledních pár let s odporem. Můj manžel na mého milence přišel a byl neštasný. Po půl roce si našel také milenku. Když jsem to zjistila, zasáhlo mě to tak, že jsem to ani nečekala. Nemůžu spát, stále pátrám, kdo to je, šmejdím mu v telefonu, volám po nocích na její telefonní číslo a jiné nechutnosti. Nechutná mi, bolí mě to na duši...já vím, co si asi říkáte - dobře mi tak. Manžel je do ní evidentně zamilovaný, jen jsou od sebe příliš daleko (ona je ze Slovenska, bývalá spolužačka z VŠ). Každý den přichází opilý a je zamlklý. Vlastně díky jeho opilosti jsem to zjistila (otevřená mailová adresa-tak si tu korespondenci nepřečtěte). Vlastně už 14 dní jsem s ním pořádně nepromluvila, protože je opilý. A já se ptám, dal mi osud impuls se svého manžela konečně zbavit i s tou vidinou, že nebudu mít za sebou oporu a finanční záštitu jiného muže (mimochodem manžel mi dluží 200 tisíc, které mi dali rodiče, půjčila jsem mu je do jeho již zkrachovalé firmy)? Máte s tím nějaké podobné zkušenosti? Nebo nějaký názor? Pokud ano, díky Vám všem za ně
tak já to nějak nechápu...manžela podvádíte, teď už máte rok milence, kterého by jste chtěla jenom pro sebe...sex s manželem - je Vám odporný...tak proč najednou tak vyvádíte? Myslím, že by jste mohla být ráda, že si někoho našel a Vám dá pokoj. Ikdyž se mi to nějak nezdá- ta milenka na Slovensku, on každý den opilý- kdy se s tou milenkou vlastně schází?! Je těžké nějak radit, ale tohle není manželství, ve kterém by byl někdo štastný . Proč se nerozvedete? Šmejdit někomu v telefonu, v emailu...to určitě není řešení.Já osobně bych si to nikdy nedovolila, je to ponižující. Proč si s manželem nesednete a nevyříkáte si to?Sice žijete spolu, ale vlastně každý sám...není to nějak špatně? Život máte jenom jeden a prožít ho můžete také jenom jednou...bohužel. Není v tom nic proti Vám, ale když se zamyslíte nad svým manželstvím- má vůbec smysl? Přeji Vám štastnější život a správné rozhodnutí...
Tak s tímhle fakt zkušenosti nemám, díky bohu. Ale. Váš manžel byl hodný, vy jste mu zahýbala. Už v době, kdy byl hodný. Pak přišel na nevěru a zachoval se stejně. Jenže to není jeho styl, a tak své svědomí a postoj k životu, který se mu zhroutil utopil v alkoholu. Zničila jste ho, rozveďte se a nechte ho žít. Vaše věta... že nebudu mít za sebou oporu a finanční záštitu. Z toho je evidentní, že vám je oporou, vypitý zkrachovalec taky není. To jste už tak na dně, že vám jde jenom o prachy? Ženská vzpamatujte se, nebo jednou zůstanete sama, stará a opuštěná.
elizo. Dnes poruším svoje pravidlo na tomto webu. A to zní : jsme tu od toho, abychom radili,ne abychom kritizovali. V Tvém případě se nedá poradit skoro nic. Jedině snad - nech svého muže jít. At konečně najde taky trochu toho štěstí. Zaslouží si ho. Život s Tebou musel být pro něho peklo. Sama píšeš, že on Tebe a děti měl rád. Píšeš, že Ti byl i oporou. Že jste měly problemy? Ty jsou všude. Ty sis to vyřešila. Našla sis milence. Tvůj muž Ti to trpěl a začal pít. Ani se mu nedivím. Proč by Ti měl najednou chybět? Je přeci naprosto k ničemu. Spíš je uražena Tvoje ješitnost. Myslela jsi, že je to chudák. A ejhle. Najednou on někoho má. A asi nejen kvůli sexu! A Tebe se to dotklo .
Nevím elizo, co ještě očekáváte od vašeho manželství? Vždyt je to nefungující partnerství dvou lidí, kteří mají spolu dvě, dneska již dospělé děti. Vy si vašeho manžela evidentně nevážíte - snad jenom přiznáváte, že je dobrý táta. Jako táta a třeba později jako děda může být i po rozvodu. Vy konečně třeba najdete lásku podle svého gusta a nemyslím si, že to bude zrovna váš současný milenec. Ten, jakmile budete volná, vezme nohy na ramena a asi bude rychle utíkat. Možná, že ne, ale tak to většinou bývá. Byla jste si v manželství hodně jistá sama sebou. A teď, když si i manžel sehnal za vás náhradu, snížíte se i ke špiclování. Podle mého názoru se pokud možno v klidu rozejděte. Vyřešte si své finanční záležitosti pokud možno dohodou. Nechtějte si zkazit jeden nebo druhý vztah s vašimi dětmi. Alespoň v tomto případě se zachovejte jako rodiče, kteří spolu žili čtvrt století, ale vlastně jenom živořili vedle sebe a nyní se ve vší slušnosti rozejdou. Jsem přesvědčená, že nějakým způsobem lepit váš vztah nemá budoucnost. Bylo by to zase jenom pokrytectví a faleš. Je mi líto, že musím volit taková slova - ale je to můj upřímný názor.
Děkuji za Vaše názory a kritiky, které doteď dorazily. Věřte, že v první chvíli jsem to svému manželovi přála a říkala si, že budu mít více času pro sebe, tedy na svého milence a nebudu muset spoustu věcí. Později se z toho vyklubalo to, co popisuji a hodně mě to zaskočilo. Tutlám to v sobě, ale nejde mi to. Vůbec tomu nerozumím a snad i oslovím svého známého, který je psycholog. At mi řekne, co to je. Že se rozejdeme, jsem manželovi nabízela již před několika lety, když tu byl člověk, který o mě stál. Jenže mě uprosil at to neděláme, že... Spíše soucit a jeho slzy mě přesvědčily. Teď jsem mu také říkala, že se rozejdeme, opět nechce. Sice neprosí a nepláče. Pokud jde o finanční stránku věci, tak ta je pro mě velmi důležitá. Děti studují a ač poctivě brigádničí, je třeba je dotovat. Já chodím do práce a přivydělávám si, kde to jde. Můj muž, zahradník, pracuje jen 8 měsíců v roce. Po zbytek roku jezdí lyžovat na hory, za přáteli, posedává po hospodách, přesto je schopen přispívat na rodinu určitým minimem. Žije se mi prostě lépe, když mám za sebou někoho, který mě v případě např. nemoci, ztráty zaměstnání,...nahradí. Myslím, že to není zlatokopectví. Myslela jsem, že se ozve někdo, kdo tento pocit taky zažil, že na jednu stranu chtěl pryč a na druhou se tomu bránil. Že napíše, jak to řešil a vyřešil...Ale to asi opravdu patří naj iné stránky, kde se neřeší morálka, ale city a pocity.
Hezké odpoledne
Elizo, nikdo nechce moralizovat, ale tak to vyplynulo z vašeho dotazu. Vyznělo to tak, že vy si hledáte jiné vztahy a když to zjistíte u manžela, tak se chováte jak ukřivděná manželka. Nyní - po vašem doplnění to můžeme vidět zase trochu jinak. Věřte, že každý zažil určitou krizi v manželství - já sama jsem se rozvedla po 15 letech. A uvažovala jsem o tom častokrát i předtím. Finančně jsem držela rodinu nad vodou prakticky sama a o lásce jsem si mohla jenom nechat zdát. A jestli chcete slyšet jak to bylo dál? Nebylo to jednoduché, ale udělala jsem dobře. Ale spoléhat na ženatého milence se podle mého nevyplácí. Tak to je ještě mé doplnění.
Díky za další reakce na můj problém. Bohužel, nejdřív tu byl alkohol a pak moje nevěry. Asi jsem měla být důslednější v pravidlech chodu našeho manželství a hned v začátku utnout jeho výlety a kamarády. Jenže v té době byly moje děti malé a potřebovaly té důslednosti a péče více, takže u manžela mi to uniklo. Nechci se nijak obhajovat, ale vedete mě tu k zamyšlení a vzpomínkám, co jsem udělala nebo neudělala špatně. Vím, že náš vztah je k ničemu, že si oba oddychneme, pokud se odhodláme ho ukončit. Jen se odhodlat...
Díky a hezký celý den
Elizo, máte ode mne palec nahoru Jdete do sebe a to je moc důležité a víte pro koho? Pro Vás. Víte, ono mnoha lidí první reakcí na problém je TO ON. TO SITUACE. Já ne. Vždyt už jako malé děti, pokud se něco rozbilo, jsme říkaly: "ono samo". Je to první reakce, impulzivní, obranná a naprosto normální. Špatné, dle mého, je, pokud se touto reakcí člověk nechá pohltit a podle ní také jedná.
Lepší cesta je ta, na kterou jste se pustila teď Vy. Zhodnocení situace chladnou hlavou, zamyšlení se nad tím, jaký podíl na stavu věcí mám já. Víte, pokud budete řešit druhého člověka, jeho chyby, neposunete se zdaleka tak, jako když se podíváte nejprve na sebe. Kde jsem udělala chybu já. Pak můžete lépe a pravdivěji přijít na to, na jakou AKCI byla REAKCE. Nemůžete nikdy nic vyřešit, pokud začnete u důsledku, začněte u příčiny. Možná, že se už ani nebudete muset rozvádět. Možná, že Vám manžel zahnul z čiré pomsty vůči Vám, aby Vám ukázal také svoje trápení. Možná že to nebyla nevěra, ale jeho výkřik o pomoc, o změnu, o řešení. Hop nebo trop.
Zamyslete se nad sebou, nad ním, nad vámi oběma. Sedněte si a všechno si napište. Uschovejte si ten papír a za týden si ho přečtěte. Věřila byste tomu, že jsou i páry, které si až u rozvodového stání ujasní, kde se stala chyba a pak odcházejí jako přátelé? Možná i toho litují. Tohle všechno můžete absolvovat doma, ne až za přítomnosti soudce a pak se rozhodněte. Přeji Vám, at se rozhodnete tak nebo tak, hodně štěstí.
Nebudu radit tazatelce, nebot opravdu nevím. Ale myslím, že už nějaké dobré rady máte. Mařenko, moc se mi líbí, jak dokážete problém rozebrat a popsat, lépe než advokát, tak hodně lidsky. Moc se od Vás učím. PT /stařenka/
Stařenko, přivádíte mne do rozpaků.. Ale, tohle mě hodně naučili psychologové a psychiatři, kteří se mnou a mnoha dalšími promlouvali den co den, 2* denně, úžasných 5 měsíců. Naučili mě fakt hodně, jak pracovat sama se sebou a se vším, co nás v životě potká. To jsem psala hodněkrát, že návštěvy psychiatra či psychologa bych zavedla do péče o člověka úplně stejně, jako třeba péči zubaře, či gynekologa. Věřím že by to pomohlo mnohým z nás. At jsme děti, nebo ženy, nebo babičky.
Nemá cenu udržovat něco nefungujícího. Nemá cenu se pitvat v minulosti - co tím docílíte? Maximálně, že budete ronit slzy a nadávat si za chyby, které už nikdy nevezmete zpět.
Poučte se - že s budoucím partnerem musíte otevřeně komunikovat, byt byste mu třeba měla říct, že Vás v sexu přitahuje ...(něco nestandardního) a přitom jste riskovala, že na to nepřistoupí a ztratíte ho. Kvůli neschopnosti otevřeně a srozumitelně říct co chce si moje (ještě)manželka vyřešila tento problém jako Vy - milencem.
Vy ale máte děti odrostlé (my spolu chceme dál žít kvůli tomu, že chceme spolu vychovávat děti - 4), tak proč se trápit nebo zkoušet slepovat neslepitelné. Nevracejte se do minulosti, žijte přítomností a co bude v budoucnu - neřešte. Teď můžete udělat to, že si s manželem promluvíte a věcně a chladně rozeberete situaci, zhodnotíte, že takhle to nemá perspektivu (samozřejmě - pokud manžel dostane nůž na krk, že se má odstěhovat a přitom nemá kam, tak to asi nedopadne s Vaší spokojenosti) a co navrhujete. Zkuste ho odchytnout po práci (dokud je pravděpodobně střízlivý), jinak s ním nic neproberete a taky doporučuji - neřešit to doma, mezi 4 stěnama - v takové momenty mohou na člověka "padat".
Já jsem pochopil, že prosit, aby žena ukončila milence a zůstala se mnou, nemá cenu. Jediné, o co jsem prosil, aby mi už nikdy nelhala a upřímně řekla, co je mezi nebem a zemí.
Nebraňte sobě ani manželovi v lásce, zamilovanosti, ale "soudně" myslete na to, že on takový konec nechtěl. Srovná se s tím, a snáz, pokud vy mu budete oporou - ale pozor na formu, aby si to nevyložil jako Vaši náklonost. Musí pochopit, že je konec. A že by přece nechtěl (a ani Vy) žít vedle někoho tak, že za 30-40 let zkonstatuje, že jste oba byli celý život neštastní. To si přece člověk nemůže vzít na triko. Musí pochopit, že konec jednoho je začátkem něčeho jiného (to je velmi, velmi těžké si připustit a vnitřně to přijmout).
Přichází doba, kdy se boří staré vzorce chování (jeden partner na celý život, 2 děti, strom, dům, dovolená v YU, ...). Proto se tolik rozvádí "husákovy děti" - tyto vzorce prostě jsou přežité. Neříkám špatné, ale vesmír se vyvíjí a společnost se posunuje. Nelpěme na to, v čem jsme byli vychováni. Polepšeme se v tom, být otevření a upřímní.
Přeji krásný den a věřte, že at už uděláte jakýkoliv krok, bude ve svém důsledku vést jen k dobrému.
Dobrý večer. Že i muž mi odpoví, to bych nečekala. Aspoň vím, jak to vidí a co očekává druhá strana. Napsal jste to moc hezky, čtu to už potřetí. Čekám, že o nás začne mluvit manžel a on zase nejspíš čeká, že já. Přitom se oba bojíme toho momentu, že to přijde a my si budeme muset nalít čistého vína a konečně to rozseknout. Já teď opravdu nemůžu, protože jsem hrozná cíta (brečím dojetím i u pohádek). Musím se trochu vzpamatovat a vžít si ten stav, který panuje. Moc mi pomáhají veškerá slova, která tu čtu. A ta poslední věta ve Vašem příspěvku je velmi, velmi povzbuzující.
Děkuji, moc děkuji.
Hlavně vám přeju, aby s vámi váš muž komunikovat chtěl a aby hlavně pochopil, jak je situace vážná a uměl přijmout pravdu. Ten můj to neuměl, až došlo k fyzickému i psychickému násilí, přitom jsme spolu prožili spoustu nádherných let...A ještě jednu věc. Ženatému příteli dejte volnost anebo ho nechtějte jen pro sebe. Sama vidíte, že od rodiny odejít nechce a přece nechcete způsobit bolest dalším lidem...Hodně síly a štěstí. Zvládnete to.
Fany, to jste trefila -"anebo ho nechtějte jen pro sebe" - to není totiž rada pro konkrétní situaci, co se tu řeší - to platí všeobecně. Nosím si (a často i píšu) v sobě tři slova ("chybí" mi tam čtvrté - ta schopnost OTEVŘENĚ ŘÍKAT partnerovi, co si myslím a co chci - ale ona je skryta v následujících prvních dvou slovech), která ze všeho nejvíc chápu jako "zabijáky vztahu" - těmi jsou - LPĚNÍ, OČEKÁVÁNÍ a NESVOBODA.
Lpíme většinou na tom, dělat věci, jak jsme byli vychováni (o tom jsem psal - vzorce, stereotypy...), Očekáváme - že náš partner UHODNE, co si myslíme, co prožíváme, co chceme, Nesvobodní jsme zejména sami v sobě, ale také vůči partnerovi (proč vlastně paní zasáhla mužova vlastně už ani ne "nevěra")?
Už od včerejška nosím váš problém v hlavě. A myslím si, že vy sama víte nejlépe co byste měla nebo neměla dělat. Víte to moc dobře, ale z nějakého důvodu, vlastně z několika důvodů, se vám do toho nechce. Že je to tak? A v koutku duše věříte, že někdo něco vymyslí, jak z toho ven. Třeba někdo řekne-zatoč se na levé patě a plivni přes pravé rameno a ono se to vyřeší. A přitom sama víte, že jednoduché řešení neexistuje. Jen složité, radikální, řekla bych chirurgické, bolestivé řezání. Až do živého! A přitom na koho se podíváte, tomu nějakým způsobem ublížíte a komu ne, tak to bude úplně cizí, lhostejný člověk. A asi na vás plivnou všichni. Buď to uděláte takto nebo neuděláte nic a vaše otázka v pozměněné podobě tady bude za pár let znovu. Anebo se zamyslíte z jiné strany, muž vám odpustí (ale nezapomene), chvíli budete spolu a pak zase začnete vymýšlet voloviny a pěstovat si svou uraženou ješitnost.Chápejte, nenadávám vám, neodsuzuji, asi vám i rozumím, ale vidím to tak. Tak blbě. Sex je sice paráda, ale. . ., utíkající mládí a pocit, že je třeba ještě něco stihnout, nespokojenost s jednotvárností a taky nudou v manželství. Není to jednoduché! A navíc, nikde není psáno, že další vztah vás neznudí, nový mužský při denodenním životě nezevšední. A všecko to bude jako přes kopírák. Ale milenec, občasné rande, to je vzrůšo, vůně novoty pokaždé. :D No ale žít tak stále taky nejde. Přeji vám správné rozhodnutí a kapku štěstíčka. Asi ho budete potřebovat.
Dobry den,uplne Vam rozumim,resim hodne podobny problem jaky mate vy,a taky si nevim rady.Drzim palce,at se spravne rozhodnete,radit Vam nebudu,protoze sama nevim jak situaci resit.
Marenko, lidko, fany, babko, děvčata. Moc Vám děkuji za Váš zájem, Váš čas, který mi věnujete, za Vaše slova a podporu. Dohání mě to až k slzám. Včera jsem svému milenci oznámila, že manžel o něm ví (doteď jsem to tutlala, aby se nevyděsil). Přišla mi sms, že bude lepší zabrzdit a nějaký čas se nepotkávat (má strach, aby to můj manžel nedal vědět jeho manželce). Na můj dotaz, zda jde o úplný konec a kopačky pro mě odpověděl, že snad ne, že se bojí, aby hlavně jeho malá dcera, v případě prozrazení u něho doma, nebyla zklamaná a neměla v hlavě zametek, až by mu manželka začala dělat peklo na zemi. Takže další šlupka pro mou duši, ale nedělala jsem si velké naděje, jen někde v hloubce duše bylo "kéž by to s ním vyšlo". Už je na mě vidět, jak se trápím. Dcera se mě ptala, jestli mě něco nebolí nebo na mě něco neleze. Nejhorší je, že o tom neví ani jedna z mých kamarádek, takže Vy jste ta ramena, na kterých mohu nahlas plakat a křičet o tom, jak mě bolí duše.
Hezký večer.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.