Problémy s otčímem

Tohle je docela častý postoj nejen otčímů, ale i vlastních otců. Vyrostl jsi, máš svůj názor, něčím začínáš "ohrožovat" jeho hegemonii. Ten chlap / otec/ v Tobě najednou cítí konkurenci. Je to poněkud primitivní, ale takovou mám zkušenost. Prostě dva kohouti na jednom smetišti. Ideální je, abyste se příliš nestřetávali. Mít svůj svět. Doma abys pomohl, to ano, ale pak vypadnout za svými zájmy.

Je manuelně zručný, tak upřednostňuje tuto šikovnost a ta tebe rozhodně chybí. proto se v tomto případě na tebe dívá jako na ňoumu. Ty mu musíš dokázat, že umíš zase jiné věci, že můžeš i vynikat. Jinak to, že si nerozumíte bude v tom i tvé dospívání. Sám víš, že jako malý kluk si si s otčímem rozumněl, rozumí si s ním i bratr. Nemyslím si, že by tě přestal mít rád, nebo, že by to byl jinak špatný člověk. Jeden z vás by měl udělat první krok, aby u vás nebylo tak dusno. Jinak tvoje matka je jeho partnerka, asi má s ní hezký vztah. Tebe to přijde jako lezení do zadku. Pro něho taky nebylo lehké rozhodnout se pro ženu se dvěmi dětmi. Samotné by jí bylo hůře.

Pokud nejsi moc zručný v technických věcech /ale to se všechno naučíš, nemáš prostě praxi/, tak se vrhni třeba na vaření, nebo pečení sladkého. Mamka to jistě ocení, když přijde z práce a bude něco k jídlu připravené.

Nebo můžeš vynikat s IT., umět naladit televizi, pomoci učit mladšího brášku. Vyzkoušet ho atd.

Jistě máš na něco vlohy, tak je rozvíjej.

Navíc, když tě mamka bude o víkendu zaučovat, tak si i s ní utužíš rodinné vztahy.

Možná se jen otčím obává, aby z Tebe nevyrostlo budižkničemu a Ty se možná ještě hledáš, nevíš čeho se chytit, v čem bys mohl být dobrý. Myslím, že zatím postačí, když budeš plnit své povinnosti a budeš se chovat jako slušný člověk. Spousta lidí objeví své schopnosti během života, později. Za nejdůležitější považuji férovost, spolehlivost, empatii a sebeúctu. Nedovol aby Ti otčím naboural sebevědomí. Ne každý je manuálně zručný a často se stává, že se člověk v podobných podmínkách, doma nic nenaučí a pak se to pracně učí (a naučí) v životě sám. Má to těžší, ale pak nezbyde nic jiného, než aby to ten druhý uznal. Můj manžel je velmi manuálně zručný, prostě dokáže udělat snad všechno, má to po svém vlastnímj otci, který se choval podobně jako Váš otčím a proto ho nebavilo se od néj cokoliv učit, ale vše se naučil sám. Kupoval si knížky, něco někde okoukal, zeptal se atd.A taky nevíte, jak se bude stavět otčím k vlastnámu synovi ve Vašem věku. Hlavu vzhůru!

Ahoj,

ber to tak, že to není tvůj skutečný otec, že ti na něm nějak extra nezáleží. Otčímové stejně jako macechy nikdy nebudou mít k nevlastním dětem takový vztah jako k vlastním. Tak to prostě je. Nejlepší by bylo s ním komunikovat normálně a slušně, ale komunikaci omezit na nezbytné mininum. Ale jít si zatím svým, co tebe baví... Vím, že to není úplně stejný příklad, ale měl jsem v práci kolegu, se kterým jsem svého času kamarádil. Po čase jsem poznal, že je to něco jako tvůj otčím. Prostě nesnesl na smětišti druhého kohouta. Svojí jednoduchost a nízké vzdělání si vynahrazoval tím, že mně zpochybňoval a shazoval. Hodně jsem se bránil a pdonikal na něj protiútoky. Avšak co se nakonec nestalo. Pohádali jsme se. Poslal jsem ho k šípku a už ho nevyhledávám. Uvědomil jsem si, že to totiž není žádný kamarád, ale jen kolega. Je dobré si ujasnit, kdo pro tebe něco znamená, a kdo je ti u pozadí.