Jak se zachovat

No tak když Vás zajímá jak se zachovat v případě který jste zde vylíčil, tak jděte za rodiči své manželky a zeptejte se přímo jich, co jim na Vás vadí a proč měli potřebu se před Vámi přetvařovat a proč si nepřejí, abyste k nim chodil, když Vám tohle neumí vysvětlit vaše manželka, se kterou žijete už 18 let. To je jeden způsob a ten druhý je se na to vykašlat, když jste to vydržel přecházet tolik let a nevadilo Vám to. Je velmi divné, že napřed píšete, že ona Vám doslova řekla, že jste jim všem na obtíž a ihned poté napíšete, že Vám její rodiče vzkazují, abyste se jich nebál. To prostě není logické. A dál píšete, že Váš 10 letý syn se nemůže setkávat s Vaší matkou, protože v tom případě by odešla z domu Vaše žena a tudíž se syn odmítá setkávat se svou druhou babičkou. Vždyt se s ní může setkat přece u ní, Vaše matka za ním nemusí chodit k Vám domů. Už to není žádné mimino. A také je divné, že desetileté dítě nemá k Vaší matce, teda své babičce nijak hluboký vztah a zřejmě mu to vůbec nevadí, že svou babičku už nebude vídat.

Když je to manželka, tak by měla spíše stát při vás a ne vám říkat, že jste všem na obtíž. Oni jsou asi více společenštější, možná ty oslavy až dost přehánějí, předvádějí se včetně hehelekání. A někoho to prostě nezaujme. A vaše paní asi trpí zapomětlivostí, když si nevzpomene, že jste s ní dříve chodíval do jejich "společnosti", tak by neměla bránit synovi v setkávání s vaší maminkou. Je sobecká, nedozrálá a vidí jenom sebe. Možná se bude jednou divit, až zůstane sama. Asi si budete muset umět více prosazovat své rozhodování, aby jste nebyl jenom kůl v plotě.

Já se obávám, že tím, komu vadilo, že se účastníte oslav její rodiny, byla/je Vaše manželka, nikoliv její rodina. Je nesmysl, že by se kvůli Vám všichni "museli přetvařovat" (přetvařovat se nemusí nikdo), manželka spíše neměla "po ruce" žádný argument.

Jak se zachovat? Vysvětlit manželce, že přestože ona nemá příliš dobrý vztah ke své tchýni (k Vaší matce), nemá právo připravovat svého syna o kontakt s babičkou.

Obávám se ale, že to nebude stačit, že se možná budete muset obrátit na poradnu pro lidské vztahy a manželství nebo na OSPOD (to bych ale viděla až v případě, že se s manželkou nějak rozumně nedohodnete), který by měl pomoci prosadit zájem Vašeho syna.

Oba máte problémy. Vy i Vaše paní. Ta by neměla používat děcko na svoji pomstu. Myslím tím zákaz kontaktu s babičkou.Vyhrožuje. Chová se jako manipulátorka. A vy se neptejte, jaký s Vámi mají problém. Ten si v sobě stavíte Vy. Prostě, nic proti nikomu nemám, ale je mi líp, když jsem sám. Co je komu do toho proč. Každý jsme vyrůstal jinak a máme jiné priority. Když budu mít náladu, příjdu. Respektujte se!

"Já vím že je to moje chyba že jsem to nechal dojít tak daleko a nedupnul si,ale co dál.Vyčítám si to že vše je kvůli mé blbosti a slabošství."

Ani bych neřekl..ono totiž kolikrát to všechno plyne tak nějak pomalu nenápadně a člověk prozře až po určité době, kdy se otočí třeba po pár letech za sebe a zděsí se, že takhle vlastně ani žít nechtěl, že tak si ten svůj život nepředstavoval. Nicméně stalo se a chyba není na vaší straně, ale na straně vaší manželky-teda podle toho co píšete.

A nejvíc mě štve, že ten druhý toho ještě zneužívá té situace, že protějšek je v tomto slabší-pomalejší-nebo to zatím nevidí co se kolem něj děje a až prozře, tak se snaží ještě házet výčitky na něj.

Já jsem proti tomu, aby se vždy jeden před druhým partnerem prosazoval, ale tady bych vám řekl: A to jste chlap? Bouchnu do stolu a bude to tak a tak. Někdy se to tak prostě řešit musí.

A u její rodiny bych nahlas pronesl třeba: A řekli byste mi, kdybych vám tu nějak překážel, že jo?

A mohla bych se teda zeptat, jak to mezi Vámi funguje mimo těch svátků a narozenin? Přece nejsou celý rok svátky, tak jak fungujete jako rodina v běžném životě? To, co popisujete, nevypadá na nějaké harmonické manželství. Manželka asi lže a ještě ke všemu je dost necitelná i ke svému vlastnímu dítěti, když mu brání, aby se setkával se svou druhou babičkou. Jak teda vyrůstala ona? To se naučila ve své rodině, být tak zlá i ke svému dítěti a vyhrožovat a vydírat ho tím, že odejde, když se bude chtít vidět se svou druhou babičkou? Proto se mi zdál ten Váš příběh divný, protože já být na Vašem místě a bylo by to tak jak píšete, tak bych v prvé řadě řešila tento problém, protože se jedná o dítě a na něm se to její vydírání může neblaze psychicky podepsat.

Podle Vašeho popisu jste člověk hodný politování. Ale protože je třeba vyslechnout vždycky obě strany, nedá se soudit. Bylo by zajímavé si poslechnout, co o tom soudí Vaše paní.

Bylo by zajímavé vědět třeba to, kdo rozhoduje doma o financích, zda je máte společné či každý své. Zda se dohadujete o tom, co koupit. Zda k Vám chodí jiné návštěvy, než manželčina rodina a zda chodíte vy společně ke svým známým. Třeba na nějakou oslavu. Kdo tyto návštěvy plánuje, zda ona nebo Vy. Zda jste oba spokojeni se společným sexem, kdo začíná, zda čekáte Vy, až dá podnět manželka, či zda je tomu naopak. Prostě, kdo je doma ředitel a kdo jen zaměstnanec.

Vaše paní mi připadá podle Vašeho popisu jako stará sekernice, vše si vydupe, vše musí být po jejím. A Vy pod pantoflem. Ale protože ona se tady nesvěřila, nedá se hodnotit.

Snad jenom, jste-li opravdu chlap, bouchnout konečně jednou do stolu. Třeba s tou návštěvou vnuka u babičky. A uvidíte, jaká bude reakce. Podle toho pak jednat dál. Jaga.