Nejste přihlášen/a.
To už je na léčbu pod dohledem.
Ale není to z ničehož nic teď tak špatné. Muselo se to horšit postupně. Některá antidepresiva mají jako vedlejší účinky maniodepresivní stavy.
Rodina na tebe kašle a nebo tě hlídá?
Co ti řekl psychiatr?
Na tohle můžeš být starý jak chceš, ale bez podpory třeba přítelkyně (což asi chápu, že nemáš s těmito problémy) to nepůjde. Sám to evidentně špatně dáváš.
Pokud by to bylo velice špatné, tak si zavolej sanitku.
Není řešením si něco udělat a pokud jsi sám a rodina tě nepodpoří, tak není jiné východisko.
Drž se
Zdravím
Bezcenný? Vždyt právě píšete možná aniž to tušíte o svém "úkolu" který vám byl zde na zemi okolnostmi (osudem, karmou bohem jak chcete) "přidělen". Tedy vezměte to jako výzvu k "boji" k boji samého se sebou. Ale ne tak že budete "proti sobě" ale budete se snažit se "zmistrovat", vybojovat si sám na sobě jistou "vůli" která vám pomůže "nepodléhat tak výkyvům nálad" i když se budete cítit na nic nebude se vám chtít a tak dále v tom to právě spočívá "vydržet." Časem i když se vám to bude zdát zbytečné si v sobě trochu vůle vypěstujete a ta bude stále sílit a pomáhat vám víc a víc a vy uvidíte první výsledky v pracovním i osobním životě. Vezměte práci na kterou si troufnete "zakousněte se do ní" "nedívejte se na levo ani na pravo a za každou cenu se pokoušejte (bojujte) o "vytrvání", úsilí spočívá v tom že vydržíte budete pracovat i když se vám nechce i když máte depky (kdo je občas nemá a musí ) i když vás budou v práci třeba kritizovat přijdou nezdary snažte se věnovat práci a konat ji co možná nejlépe umíte, nevěnujte pozornost nelpěte při tom na jakýchkoliv neúspěších... je to cesta sebeobjeti, řehole mám ale pocit že to jediné vás ze začátku může postavit na nohy a dále se zlepšovat, je to plán jak jednou jak říkáte můžete dosáhnout toho být "normální" ( i když co to vlastně normálnost je že, když se rozhlédnete kolem sebe, kdo je vlastně úplně normální tedy aniž by měl své problémy démony a věci se kterými musí zápasit ) Když vytrváte přijde zlom k lepšímu ale musíte vytrvat (může to trvat i roky) , jako v pohádkách, hrdina nakonec dojde štěstí ale je za tím nesmírná obět utrpení sebepřekonání je za tím obrovský vnitřní boj. Jsme tady na tom světě jako "vojáci" ti špatní bojují s ostatními vidí chyby jen v druhých , ti dobří se zaměří na své nedostatky , věřte že bude líp, máte v sobě "vnitřního nepřítele" který vás drží ve své moci a "saje vám krev" vůli k životu k sebezlepšení, co tak ho přemoci? Ale nebude to zadarmo, neutuchal bych ve snažení, ostatně na odejití z tohoto světa je vždycky času dost a nakonec tu stejně nebudeme věčně, myslím že ve vaší situaci osobním úsilím můžete jen získat co můžete ztratit? Psychiatr vám pomůže "osekat" ty největší nápory, ale bez vašeho dalšího úsilí to asi nepůjde, vždyt proto jsme tady, těch lidí co se musí nějak poprat se sebou samými je dost, nikdo vám to na počkání nepoví s čím bojuje, každé štěstí každý úspěch v životě i jen to "být normální" vyžaduje osobní obět bez "oběti" nelze nic získat, neobětuje-li se člověk v práci nemá peníze těžko se bez nich žije neobětuje-li pak peníze nemá jídlo byt a další...máte šanci, vždycky je šance a na věky tu nejsme pracujte tedy jak nejlépe umíte (východisko často bývá ukryto tam kde selháváme v tom co nesnášíme čeho se bojíme) a budoucnost nechte svému osudu...(viz. jak jsem psal)
Jakou máte pojištovnu? VZP teď nově nabízí 7000kč příspěvek na psycho-sociální terapii 10 sezení po 700kč. V seznamu jsou psycholové a pár psychiatrů. Kvůli covidu lze online. Zatím jediná pojištovna, která nabízí tuto možnost - vzp.cz/...
Uvažoval jste o hospitalizaci? Kdyby se v budoucnu žádal invalidní důchod na psychiatrickou diagnozu, hospitalizace by byla vhodná. Možná byste měl nárok na invalidní důchod, zažádejte o hospitalizaci nebo běžte rovnou na psychiatrickou kliniku/oddělení či léčebnu a ukažte jim, co jste sem napsal, že jste akutní stav na hospitalizaci.
Jednodušší zamětnání na zkrácený úvazek bývají často určené pro osoby zdravotně znevýhodněné. Měl byste lepší nechat se hospitalizovat, abyste měl do budoucna možnost finančního zajištění jako zdravotně znevýhodněná osoba, případně invalidní důchod a jiné příspěvky...
Musíte být trpělivý, psychiatr časem najde prášky, které vám budou pomáhat. To, že hned ty první nezaberou, se stává, přeci jenom duševní zdraví není tak jednoduché vyléčit jako např. vysoký tlak. Také trvá delší dobu než prášky zaberou. Je to normální, tak vydržte.
S prací to nevzdávejte, realisticky vyhodnotte, jakou práci zvládnete a radši si najděte nejdříve něco jednoduššího, abyste tam byl v klidu, i když to bude za míň peněz. Abyste mohl rodičům přispět na domácnost.
Ahoj Pat, přečetla jsem si tvůj příběh i všechny odpovědi. Je dobře, že jsi vyhledal pomoc odbornou a taky, že hledáš podporu od obyčejných lidí - třeba tady. Možná ti trochu rozumím, rozumět úplně nemůže nikdo, nikdo totiž není v tvé kůži. Podobné propadáky nálad a poctů jsou obtížné - když je člověk dole, jakoby neměl sílu na nic, ani na aplikaci všech těch dobře míněných rad. Cítí se mizerně a obviňuje se z toho. Obviňování je hledání vrátek k někonu, kdo to napraví. Když obviňujeme druhé, cítíme, že by nám měli pomoct. Když obviňujeme sebe, trpíme ještě víc, protože hledáme viníka a současně spasitele sami v sobě. Ale při tom je nám blbě, takže si pomoct nedokážeme a oviňujeme se tím víc.. Teprve, když se nám trochu uleví, jsme schopni něco dělat - třeba napsat sem. Je moc dobře, že jsi to udělal. Myslím, že nejen rady samotné, ale i popovídání a vypuštění téhle energie taky udělá dobrou práci. Když o věcech s někým mluvíš/píšeš, musíš je formulovat přesněji, než když si to je přemíláš sám se sebou. A když je fomuluješ, sám sebe sleduješ, jesli to říkáš tak, jak to doopravdy je. Můžeš zjistit, že něco říkáš, ale ve skutečnosti to popisu úplně neopovídá. Takové povídání ti tedy může pomoct se začít vyznat v tom, co se s tebou děje a spolu s odbornou pomocí tě to může posouvat k lepšímu. Tvé výkyvy jsou především chemickými procesy v tvém těle, mozku a na ty ti pomohou medikamenty. Bude to asi ale chvíli trvat, musí se teochu nakumulovat v organizmu, aby zabraly, tak vydrž. Pokud jde o práci, doporučovala bych ti poohlédnout se kolem a hledat, kde bys mohl pomáhat těm, kdo si pomoci nedokážou. Uvidíš, že takových lidí a jiných bytostí je docela dost. Potřebují někoho. Buď to ty, kdo pomůže. Ty přece dobře víš, jaké to je když má člověk problém. Zkus to a dej mi vědět. Jsem na tebe zvědavá a těším se, co mi napíšeš. Egretka
Vzpomněla jsem si na Vás, když dnes dopoledne na Dvojce /radio/ mluvil psychiatr Dr. Martin Hollý o depresích. Zaujalo mne, že když bude pacient denně aspoň 40 minut v intenzivním pohybu tak, aby se zadýchal - rychlá chůze nebo klus - je to jako by bral antidepresivum! Prostě to chce dobře okysličený mozek. Udělejte si denně hodinku čas. Tohle se venku dá i v zimě.
Vždyt já také již snad od puberty u sebe pozoroval že asi nejsem takový jaký bych "měl být", velmi zlé sklony a spády, labilita apod., a já takový nechtěl být i když jsem věděl že to je asi silnější než já... Naštěstí mi pomohla i víra, zakousl jsem se do ní tehdy do učení a pak do práce a ejhle, ono se to začalo pomaloučku měnit, ne nejsem dokonalý a v měřítku dnešního světa ani úspěšný, ale jsem jiný než jsem kdysi býval mám se více "pod kontrolou" ale když se na to podívám zpětně tak vším čím jsem prošel bylo na rozdíl od jiných pro jejich povahové vlastnosti pro mně jen boj, bolest slzy pot...a v podstatě jistým způsobem bojuji i dále člověk se změní chce-li ale protože to není skokové tak si to často ani neuvědomí, je třeba bojovat je třeba si sám poručit dát si rozkaz a splnit ho bez odmlouvání i kdyby co bylo i kdyby z očí tekly proudy slz a bylo to nesnesitelné úleva a očištění přijde... Pokud nemáte k ničemu sklony pak ta práce jak jsem psal, ale co třeba víra, koníček baví vás něco? Máte-li k něčemu pozitivnímu sklon (sport, víra, nějaký koníček, na přítelkyni pozor tam stačí rozchod a je velký problém musíte mít něco i mimo ni na co se upnete) zakousněte se do toho a nevyhýbejte se kolektivu i když to bude těžké , chce to makat ono vás to časem "popotáhne" uvidíte, ale nečekejte zlepšení hned, jsou to roky kdy se ohlédnete a zjistíte že jste už vlastně jinde a co vás tížilo jakoby docela "neznatelně" odešlo nebo se hodně zmírnilo...
No právě, nesmíte hledět na "nadšení" to přijde odejde, je třeba se tomu čemu se věnujete věnovat i tehdy když "není nadšení", také jsem jako mladý hodně sportoval a také se mi "nechtělo" na trénink apod., šel jsem prostě "z povinnosti" (jako z povinnosti) to je potřeba, cvičit i když není nadšení, pracovat i když není nadšení, jistě nejlepší je najít něco z čeho budete mít radost co naplňuje, ale pokud nic takového není nebo radost i z toho odejde pokračujte, cvičte proto aby jste cvičil, pracujte aby jste pracoval, protože ono to má ještě druhý efekt, sice z toho nejste momentálně "nadšen" ale časem když se ohlédnete uvidíte za sebou kus práce, uvidíte že jste k něčemu, no a momentálně po výkonu práce nebo nějakého zájmu se vám bude i lépe spát tělo si vylučuje různé "endorfiny" pomůže to vyrovnávat vnitřní prostředí organismu i psychiku. Ono i to těšit se na to že po práci nebo sportu či čemkoli jiném přijdete domů i to má své... To co jsem psal "bojovat" znamená i konat i když se mi nechce nebo "nemůžu" to je alfa omega, mimochodem kdyby lidé dělali v životě jen "to co chtějí a když se jim chce" pravděpodobně by hodně z nich umřelo hlady
Nemusíte to "potlačovat" spíše jakoby hledět si svého "úkolu" pokud možno za každou cenu a to ostatní včetně libých a nelibých pocitů "nechat být", pocity a nálady se mění, teď máte deprese pak najednou je vám dobře nepozoroval jste to? Zakousněte se do svého "úkolu" (práce sport apod. cokoliv co si vytyčíte) at je nebo není psychicky dobře protože uvidíte když je vám psychicky "zle" přijde čas kdy se uleví tak to tady na světě chodí den /noc, teplo/zima, v létě se těšte na zimu a v zimě na léto tento svět je duální naprostého vyrovnání dosáhnou jen nemnozí, v duchovních věcech se pak takoví stávají "předáky" "Mistry" "učiteli" apod., ale možnosti jsou i pro nás ostatní jímž není tolik "dáno"
Dobré je si najít kamaráda který je pokud možno "aktivní" a pomůže vás "vytáhnout" třeba na ten trénink trochu vás k tomu "dokope", tj. například pro vás přijde domů "aby jste šel" a když mu se nebude chtít uděláte to zase vy nebo půjdete sám, ovšem nejlepší je spoléhat na sebe protože takového dobrého známého nemusíte najít...já třeba takové měl, chodili jsme celá skupina např. cvičit je to výhoda nicméně často se člověk a nejlepší je "dokope-li se sám"- dobrý pocit z nepromarněného dne, protože když nic neuděláte a budete jen tak "blemcat" nakonec i z toho budete mít i horší pocit a skončíte nakonec u toho že je vše na nic a vy k ničemu nejste ačkoli to není pravda, není nad pocit dobře odvedené práce byt nás nebaví dělat jsme to nechtěli měli jsme depky ale udělali jsme to dobře (jak nejlépe jsme mohli) a to je nade vše...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.