Co říkáte na zadní vrátka ve vztahu?

Zajímavé rady tady. Také se za měsíc můžeme dočíst - "zatlačila jsem na přítele,ten se sbalil a odstěhoval. Jak ho získat zpět?" . Tomu příteli rozumím,v jeho letech jsem potřetí začínal od nuly a ten byt bych také nepustil. A že ho nechce pronajmout,chápu,co čtu,tak zbavit se nájemníka není úplně jednoduché. A sedmička měsíčně pryč? - Žádná hrůza,to prokouřím a propiji.

3 roky je dost dlouhá doba na to, aby už věděl co je dobré a co chce. Také by mě jeho byt mrzel. Také bych se pozastavovala nad tím, že já se chovám jako manželka, má vypráno, vyžehleno, žije v uklizeném, má navařeno, nakoupeno od mýdla až po mlsání, plnou lednici, zahřátou postel a to všechno okolo a platí mi jen za fananční vydání, jen za účty. Mrzelo by mě to a také uráželo. Cítila bych se jako velice levná pracovní síla, jako neplacená služka. Rozhodně ne jako milenka. Nechci vás proti němu štvát, jen píšu, jak bych to cítila já.

Proč nedůvěra? Spíš neni blbej a naivní - tebe trefí šlak, dům zdědí dcera, ta ho vykopne na ulici a bude hledat kde bydlet.. Takhle má kam jít.. Může to být i investice pro jeho dědice nebo uložený prachy pro sebe kdyby je někdy potřeboval... Pronajmout je riziko že to někdo vybydlí. Chápu že dá 80k ročně, má jistotu že z toho nebude holobyt... Nebo pokud např. tvůj dům shoří nebo v něm řachne plyn, tak jak potom budeš ráda že on má byt...

Mmch. přítelkyni která o mně pochybuje a nedokáže domyslet souvislosti bych rychle vyexpedoval...

Pronajmout je rozumné, prodávat nikoliv. Dům je váš, nejste svoji, když byste nedejbože náhle zemřela, dědí vše dcera, on nedostane nic. I kdybyste svoji byli, dům byl váš před svatbou, opět dědí dcera a on nic. On je sice starší, ale nikdy nevíme a zůstat pak třeba v 70 letech bez vlastního bydlení, protože svůj byt prodal, to není dobrá vyhlídka. Tedy bytu se každopádně nevzdávat. Pronajmout, to zcela určitě, i kdyby to mělo jen pokrýt hypotéku.

Ovšem to, že byt dosud nepronajal, neznamená vůbec nic. Chlapi prostě někdy tyhle úřední záležitosti nechtějí řešit a musí se o to postarat ženská. Které pak jsou neskonale vděční, že to za ně udělala. Mám hned několik případů. Já jsem zařídila přepis domu na manžela, aby nemusel vyplácet příbuzné. Sám by se nikdy nedokopal, přestože babička ještě za života mu to 5 let říkala, že to na něj chce přepsat, at to zařídí.

Teď nám trochu protekla střecha a děti mají malý flek na stropě v pokoji. Manžel by to neřešil. Já jsem loni sjednala pojistku na dům, já jsem to teď vyřídila s pojištovnou a jak byl rád, když mu přistálo 10tis. na účtě, když za 6 už měl nakoupenou lepenku na střechu.

Známí bydlí léta v pronajatém domě, poslední dobou pronajímatel stále nájem zvyšoval, už platili kolem 30tis. měsíčně. Manžel by to neřešil a klidně platil dál, hlavně že nemusí nic vyjednávat s úřady. Ona se před rokem naštvala, že takové prachy tedy platit nebudou, vyjednala hypotéku, kdy měsíční splátka bude nižší než nynější měsíční pronájem, našla parcelu ve stejné vesnici, vyběhala stavební povolení a rok od schválení hypotéky už dům stojí, ještě podlahy a vnitřní vybavení a na jaře se stěhují. Nechat to na něm, neděje se nic a dál vyhazují peníze za pronájem.

Tedy ono platí, že muž je sice hlavou rodiny, ale ženská tím krkem kroutí.

Nu, já si nechala po svatbě svůj původní byt...a dobře jsem udělala, po rozvodu jsem měla kam jít. Tahle zadní vrátka nejsou nic nevhodného, spíš je váš partner chytrý a nepotřebuje okázalá gesta jako vy. Proč ho s tím otravujete? Je s vámi tři roky (a věřte, že k někomu se přistěhovat není ve zralém věku nic příjemného, nikdy tam nebude úplně doma) a pořád mu nevěříte?

Ten byt je pronajatý, nebo je jeho? Protože pokud je jeho, tak se mi zdá 7 tisíc měsíčně hodně, na udržování, když tam vlastně nebydlí a nemá teda skoro žádnou spotřebu energií. Pokud je byt družstevní, tak musí platit měsíční poplatky, at tam bydlí nebo ne, ale 7 tisíc je opravdu hodně. Pokud je pronajatý, tak nerozumím o co mu vlastně jde a to vysvětlení, že nechce, aby mu byt někdo zničil, nechápu. Byt není jeho. No ale pokud by jinak řádně a dostatečně přispíval do domácnosti, asi by mi ty jeho "zadní vrátka" nevadila. Jenomže to on podle toho co píšete nedělá. A to už by mi vadilo.

Přítelův byt mi nevadil pokud bysme se dohodli na správné výši příspěvku na bydlení u vás . Jsou to jeho peníze. V dobré náladě bych navrhla, že za dva roky by se vaše dcera mohla odstěhovat do jeho bytu a vy měli soukromí. Je jedno jestli bych to myslela z legrace nebo vážně, počkala bych na vyjádření přítele.

Třeba je to tak, že by neměl dobrý pocit z toho, že v jeho bytě bydlí někdo cizí a on nemá nad bytem 100% kontrolu. Znám např. rodinu, která dvě desetiletí "drží" prázdný byt. Svůj druhý byt, ve kterém bydlí, přepsali na syna.

Taky je otázka, jestli těch 7 tisíc měsíčně je částka, ze které mu nic není vráceno po ročním zúčtování, nebo jestli v těch 7 tisících jsou zahrnuty i zálohové platby.

Taky je možné, že chce mít někdy svůj "klid". Prostě si v klidu jen tak lehnout. Přece jen, když si např. dcera pozve domů kamarádku apod. tak tam 100% "klid" není.

Popřemýšlejte o tom, z jakého prostředí pochází a co zažil. To člověka formuje více, než j ochoten si připustit. Třeba nechce ten byt pustit z nějakého důvodu, o kterém ani nevíte. Za mě osobně nechápu, jak třeba někdo může dlouhá desetiletí bydlet v domě, kde mu patří jedna čtvrtina, další části jsou na různé příbuzné apod. Vždyt časem jim ten podíl jen zhodnocuji, jak jdou ceny nemovitostí nahoru! A někomu je to úplně jedno.

Hezký den. Byt je jeho, byt se mi zdá jej nepronajmout zcela nesmyslné (rozdíl asi 200k ročně), má právo s ním nakládat jakkoliv uzná za vhodné na základě čistě a pouze vlastního rozhodnutí. Minulorežimní princip spojení majetku ve vztahu do "naše", at už v manželství nebo ne, je v současnosti zcela zastaralý a nefunkční (bohužel stále rozšířený a konflikty pak jen rostou - jste toho zářným příkladem). Tedy věci se mají ve skutečnosti OK (pokud přestanete zbytečně řešit to co Vám ani řešit nepřísluší) kromě jedné věci: podílí se u vás malým dílem (1/3 je opravdu mizerná - ta může být maximálně ve chvíli kdy dcera začne pracovat - pak budete na domácnost tři) - nyní je třeba aby se podílel více.

Ještě jeden postřeh - koukám,že vadí,že platí 1/3 nákladů... Za mě celkem OK,třetina paní,třetina dcera (výživné),třetina přítel.... Bydlí tam tři lidé,ne?

V tom si musíte udělat jasno vy dva. Vy to vidíte ze svého pohledu, ale podívejte se na to i z pohledu toho muže. Vy máte pocit, že si nechává zadní vrátka (protože má a splácí svůj byt) a to Vás nechává v nejistotě. On může mít zase pocit, že potřebujete někoho, kdo Vám pomůže finančně, s pracemi kolem baráku, s domácností, s dcerou atd. abyste na to nebyla sama. Tlačit na něho, aby pronajímal svůj byt a Vám dával více peněz, nemá smysl. Tím spíše si na svém bytu bude trvat. On může mít stejný pocit nejistoty jako Vy. Vy máte své bydlení jisté, on též. Pokud lidé spolu žijí a dělí věci na moje a tvoje, je to mnohdy složité. Žijete ve společné domácnosti 3 roky a jen vy dva víte jaký je mezi vámi vztah a jestli jeho obavy o budoucnost nejsou oprávněné. Komunikujte o tom jak si oba představujete budoucnost, kam chcete svůj vztah posunout, počítejte společně, plánujte společně atd. Ne každý sám za sebe, ale společně!

Tak po přečetení všech Vašich reakcí, mám na tento příběh přesně stejný názor jako "joudic". Nespokojenost s partnerem čiší ze všech Vašich reakcí. Jediné, co je v tom vztahu pozitivní, je kupodivu sex. V tomto směru od Vás nepadla ani jediná výtka. Jinak jsou výhrady ke všemu ostatnímu. Pán nepomáhá ani s pracemi kolem domu, nechá si od Vás vařit prát a uklízet a místo aby více přispíval finančně do společné domácnosti, tak strká peníze do vlastního bytu, který si opatruje sám pro sebe a nejeví zájem o to, abyste tvořili skutečnou rodinu se vším všudy. Takže jediné pozitivum na tomto vztahu je ten sex, protože tam jste oba naladění na stejnou vlnu a rozumíte si. Tak Vám nezbývá, než si položit otázku, jestli jste schopná kvůli tomu sexu přijmout jeho podmínky, nebo ne, a podle toho se zařídit. Ono se totiž také může stát, že třeba jemu na tom sexu bude záležet méně než Vám a když na něho budete moc tlačit, tak se sebere a vrátí se raději do toho svého bytu na najde si někoho, kdo nebude tak náročný.

Aknel, když čtu, jak se o něm vyjadřujete, co si o něm myslíte, co mu vše předhazujete, tak vás prosím, pošlete mi ho. Myslím, že to bude prima chlap s nebeskou trpělivostí, ten bude vděčnej za kus žvance bez vyčítání. Děkuji.

Zdravím

Berte to z jeho pohledu, zakoukáte zaběhnete se za jiným a co on pak? Takových už bylo slibovaly věrnost až za hrob chtěli po druhém všechno a pak frrrrrrrrrrrrr... Mohl bych povídat, včetně přepsání majetku a firmy na manželku no a pak se do toho vložila tchýně a dokonáno jest...

Pouvažujte, že dcera za dva roky bude dospělá a třeba bude chtít bydlet sama, nebo s přítelem a to by se jí půjčený byt přítele do začátku hodil, ne? Zde by nemusel mít obavu o zničení, vybydlení. Pokud není pán háklivý puntičkář.

Natukněte dceru, co plánuje a vyčkejte dva - tři roky v průběhu času můžete s přítelem toto téma otevřít.

Nechci radit, protože z mého pohledu vím, jak je to těžké. Je dobré mít někoho vedle sebe, ale zase se uvázat do manželství, možná se toho bojíte. Jsou to povinnosti, závazky.

Možná jste se spálila, ale přítelovi je už tolik, vidím to na blížící se nebezpečná léta pro muže, už jste se bavili o manželství?

Jestli má ten byt draze a nově vybavený, tak se mu nedivím, že ho nepronajme. Ono z cizího krev neteče a někteří nájemníci jsou schopní ho klidně i vyrabovat a vybavení rozprodat. To by ho musel pronajmout někomu známému a důvěryhodnému.

A vám to vadí proč přesně? Myslíte, že si tam vydržuje milenku, nebo co přesně je problém?

Je to otázka předchozích zkušeností.