Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Je mi 25, přítelkyni 22. Vcera jsem jel vlakem za rodiči, přítelkyni jsem napsal až 2 hodiny po tom, co jsem doma, že mam čas. Ona se naštvala a urazila, že jsem ji měl napsat dřív (ale já na to neměl čas, řídil jsem , pak sprcha a večeře). Od té doby se urazila a nebaví se se mnou, že prý jak chci, taky mi napíše, až bude mít čas. Mě je to jedno. Jsem rád, že je klid a nemusím se jí furt hlásit, ale o co jí, sakra, jde? Když jsme doma, ví, že na telefonu nejsem, že ho mám neustále na stole a max večer před spaním se podívám na zprávy.
Napsal jsem ji včera v 22 hodin, pak o půlnoci na dobrou noc, od té doby se neozvala, asi dělá, že spí, nebo že nemá čas, nevím. Jak na její chování reagovat? Mám ji napsat, třeba co měla na oběd, nebo, jak má ona ráda, hlásit ji kde jsem, třeba, že jedu za chvili do města nakoupit rodičum jidlo? Nevím, nechci tohle její chování tolerovat, je to tak pokaždé, co jedu za rodiči. Musím se hlásit každých 10 minut, jak když mi bylo 10 a šel jsem ven. Jinak se urazí. Co udělat, at se odrazí? Na hlášení polohy každých 10 minut určitě nepřistoupím.
I to hlášení polohy každých 10 minut jsem zkoušel, ani si to nezobrazí, neodpoví, jen je ráda, že ví co dělám. Ale mmě to nebaví to psát takhle do blba, když na to nereaguje.
Taky jsme zkoušeli sdílení polohy mobilu - hrůza, zneužila toho, dívala se tam co každou minutu, vybila mi tak mobil a ke všemu měla otázky, proč jsem na adrese xx strávil 3 minuty, když to, podle ní, má trvat jen 30 vteřin.
Nevnucujte se jí a počkejte, až se ozve sama. Vy jste si vybral slečnu "stíhačku" pro vztah, tak se s tím buď smiřte, nebo si najděte jinou. Nechápu takový vztah. Když Vám něco vadí na partnerce již nyní, bude Vám to vadit čím dál tím víc.
kapka to popsala výstižně, dal bych bod. Já ke kapky názoru přidám ještě to, že bych té tvé stíhačce sdělil, že ji mám rád/miluji ji, ale pokud to chce takhle hrotit i v budoucnu, tak to raději ukončíme. Pokud ti nevěří, tak ten vztah je k ničemu, že tebe to akorát "ničí" a o to že v životě nestojíš. Zrovna tak ty ji můžeš "nevěřit" a každou chvilku podporovat mobilního operátora několika korunami, ale že jí prostě věříš, tak at to zkusí ti věřit také. Můžeš jí nabídnout čtrnáctidenní-měsíční pauzu ve vztahu, at si to stíhání přebere, nejsi její pes. Naschvály si můžete dělat do nekonečna, ale to není partnerský vztah o teleranci..
Píšete, že jste je za rodiči vlakem. A o kousek dál píšete, že jste řídil?
Tak si neumím představit, že byste nevytáhl telefon a za tu cestu vlakem se nepodíval na displej a nenapsal zprávu - Jedu nyní za rodiči, ozvu se ti večer třeba po večeři, nebo v deset hodin před spaním. Pokud by bylo něco moc důležitého, napiš SMS. O půlnoci bych už měla telefon vypnutý a žádný kontakt se světem.
Ženám, které moc kontrolují své partnery jsme říkali stíhačky, tak si společně nastavte pravidla a dodržujte je.
Jo..jel jsem vlakem 3 hodiny, rodiče mě počkali na nástupišti a pak jsem řídil já, protože po tmě oni špatně vidí.
Pokud byste jel někdy vlakem někam dál, zjistil byste, že signál je opravdu jen ve stanici. Než se telefon chytí na signál/data, přijme všechny zprávy, než je přečtu a odepíšu, ze signálu jsem pryč. Když je signál, tak jsme si psali. Npalsa jsem, že už jsem ve vlaku, že se dívám na film, že vedle mě sedí starý pán v rukavicích. Co víc.
Vadí ji, že jsem ji nenapsal hned v minutu kdy jsem přijel, že jsem přijel...
Mám naježděno z Prahy do Teplic tady na severu v Čechách. Vlakem 2 hodiny, autobusem hodinka. Signál bez problémů a mám tak jednu zprávu.
Váš špatný signál nerozporuji, samozřejmě.
Jinak Vám doporučuji nic do tváře nevmetat.
Jenom se mezi Vámi otevře propast, pohádáte se třeba. Ženu, která nedá telefon z ruky a musí buďto Vás neustále pronásledovat, nebo klevetit s kamarádkami /se domýšlím jenom/, bych prostě, být chlap, nechtěla. Nezlepší se to.
Tak jsem to nevydržel a napsal jsem ji, jestli hraje nějakou hru, nebo jak si mám tohle vyložit. (asi v 20 hodin). Napsala mi "nic nehraji a ani mi to psani nechybi, nejsem na telefonu". tak jsem ji odvětil "až se odrazíš, tak napiš". Jsem rád teda, že ji to nevadí, ale všichni víme, že lže a hraje nějakou pitomou hru. Až se tam v úterý vrátím, očekávám, že bude dělat, že neexistuji. Splněný sen každého 30let ženatého chlapa. Bohužel, mě něbylo ani těch 30 zatím. natož ženatej.
a těším se na příští víkend, až ji to vmetu do tváře. Víkendy totiž vyloženě tráví na telefonu, celý den, tak ji řeknu, že když to vydržela nebýt 5 dní na telefonu, at to vydrží zase tenhle víkend
TADY se ptáte, co máte dělat? Zeptejte se radši maminky, té asi ještě patříte pod ochranu. To sem můžete dát i otázku: tlačí mě bříško, co mám dělat, mám se vykakat? Vy si budete perfektně vyhovovat, ta Vaše a Vy...ona bude mít svého pejska na vodítku, a pejsek paničku, kterou bude poslouchat na slovo, ideální dvojka. Jestli u toho zůstanete a nevykašlete se na ni, tak Vám přeji prima budoucnost!
A proč jezdíte o víkendech domů za rodiči a přítelkyni necháváte samotnou doma? Vy nechápete, že se tak chová, protože nechce chodit za mamánkem, který jezdí každý víkend domů? Buď ji vemte sebou k rodičů, a víkendy střídejte, u vašich rodičů, pak u jejích, jestli za nimi také jezdí. Pokud za nimi nejezdí, tak omezte návštěvy rodičů, jezděte za nimi jednu za čas (1 x za XY měsíců, či je na svátky), a volné chvíle a víkendy mějte vyhrazené pro přítelkyni. Mějte s ní pěkný sex, něco společně uvařte, běžte na procházku, zahrajte si nějakou stolní hru, koukněte spolu na pěkný film/seriál apod.
Také by mě nebavilo čekat a sedět milostivně než by se mamánek uráčil napsat. To bych si brzy našla jiného chlapa, který tak nevisí na rodičích.
Našel jste si stíhačku. S tou nebývá život příliš radostný. V jedné z odpovědí píšete, jak plánujete, že jí "vmetete do tváře" závislost na telefonu. Těšení se na nějaké vmetání do tváře a jiné výčitky a jiná vítězství, která si jeden nad druhým plánuje a těší se na ně, signalizují špatný vztah. Proč se místo plánů na budoucí hádku pořádně nezamyslíte a neodpovíte si, co Vás k té dívce nejvíce poutá? Jestli by nebyla pro život vhodnější dívka, která ve volném čase něco vytvoří, něco nového si osvojí. A hlavně taková, která není stíhačka.
@anzionka: Je to mimo dotaz, ale hodně mě zaujala zmínka o návštěvách rodičů jednou i dvakrát za rok. Samozřejmě mají děti "vyletět z hnízda", ale takto malý osobní kontakt mi vyvolal vzpomínky na americké filmy. V každém druhém jsem kdysi jen tak, zřejmě jako běžnou reálii ze života, vídala scény, kdy jeden z rodičů umírá a překvapenému hrdinovi to volá někdo cizí. A hrdina jen do telefonu lká "Ach, miluji tě, Moc tě miluji." Těmito falešnými city se mi americké filmy zprotivily. Anzionko, věřte, že stáří už mnoho radostí nemá. A osobní kontakt s dětmi a vnoučaty k těm radostem rozhodně patří.
@anzionka (ke komentáři zde v 15,04) Hodnotit cizí rodinné a partnerské vztahy je někdy ošemetné. Drobnou chybu jsme udělaly obě. Já nepředpokládala, že asi máte s rodiči o něco horší vztah než průměrný, Vy zase nepředpokládáte, že tazatel může mít vztah s rodiči o něco lepší než průměrný Aniž by byl mamánek. Jinak věřím, že si tazatel z mnoha postřehů a rad zde napsaných něco užitečného vybere.
@bimbam: V zobrazení falešných citů v amerických filmech s vámi souhlasím. Tak proč bych měla falešné city projevovat, jako v těchto filmech? Není mou povinností zajištovat starým lidem jejich radosti, když oni mi radosti, když jsem byla dítě také nezajištovali. Mimochodem věku pod 50, ještě neříkám stáří. A k partnerovým rodičům, kteří jsou opravdu starší a chovají se ke mě pěkně, na Vánoce či Velikonoce, rozhodně na týden zajedeme. Jinak si každé tři měsíce musí radosti zajistit sami.
Mí rodiče jsou už bohužel staří, kolem 60. Mě je 25. Táta je invalida, nemůže chodit bez berlí. Domů jezdím jednou za 3 měsíce na významnou událost- 1x Velikonoce, 2x narozeniny mámy, táty 3xnarozeniny prarodičů, 4x před Vánoci pomoct s výzdobou a úklidem. 5x vánoční/silvestrovská návštěva i s přítelkyní. Ona jindy jezdit nechce, protože ví, že se jede 3 hodiny vlakem a není tam signál a pak není čas na telefon Jedu sem pomáhat, bavit se, ne si psát na telefonu. A to ona moc dobře ví, když tu byla, telefon taky neměla čas vytáhnout.
Tazatelovi: Partnerovy rodiče jsou také starší, tak o pět až deset let starší než ti vaši. Pravda, nejsou invalidé. Ale i tak za nimi jezdíme cca 2 x za rok. Zkuste dělat kompromisy, že budete jezdit méně neznamená, že jim nebudete nikdo pomáhat. Na výzdobu a úklid se dá najít paní na úklid. A máte o jednu cestu méně.
BTW máte vůbec čas jezdit na druhou stranu k rodičům přítelkyně? Já bych na vašem místě zredukovala ježdění za vašimi rodiči na polovinu nebo na třetinu. Více se věnovala přítelkyni a také návštěvám její rodiny. BTW 5 x za rok není jednou za tři měsíce, ale o trochu více.
Ale to už je na vás.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.