Kamarádka se odtahuje a mě to ničí

Dobrý den. Rád bych Vám napsal, co mě tíží a trápí, ohledně vztahu s moji dobrou kamarádkou, se kterou se znám sice jen po netu ale zato se známe už téměř 7 let a píšeme si (psali jsme si tedy, dokud nepřišli rozpory ohledně názorů a pár chyb, které jsem udělal a ona také), jen teď je to takové nijaké. Kamarádka je stejně jako já jedináček, žije s rodiči a doma to nemá moc ok, vztahy v rodině nejsou takové, jaké by měly být a ji to trápí. O tom si občas napíšeme ale začnu popořadě.

Před lety jsem ji poprvé oslovil na lide.cz. Zprvu nekomunikovala tolik, až po dvou letech, co jsem si ji přidal na FCB zjistila, že máme nějaké společné zájmy a že umím nahlédnout do "nitra" ženy a pochopit je, nebot jsem sám o sobě hodně empatický člověk. Se slečnou jsme si pak psali, popisovala mi i své příhody s přáteli, ze života a i to, co zažila ve vztazích. Sama o sobě se takto otevřela a já jsem se ji otevřel také. Dokázala vždy zvednout náladu, poslat vtipnou zprávu povzbuzující a člověka podpořit. Já jsem se o to také snažil a naše přátelství se tím utužovalo, byt to bylo na dálku (285km). Dělal jsem ji "vrbu", konzultoval jsem s ní jeden vztah, popisovala mi, jak se seznámila s jedním mužem, který ji okouzlil ale o tom by sama nechtěla, abych psal. Prostě jsem ji pomohl vyslechnout a dělal i trochu psychologa a intenzívně ji pomáhal. Ona sama si mě oblíbila a já ji. Časem to ale začalo trochu drhnout, dost možná kvůli tomu, že já sám jsem na některé věci pedant a ona pedantství nemá ráda. Chápala ale to, že chci něčeho dosáhnout, at už se to týkalo práce či něčeho jiného a tak mnohdy, jak mě ona sama psala zprávy, ve kterých jsme řešili hodně věcí a problémů, tak jsem po čase i já se svěřil s tím, co řeším a co mě třeba trápí ale pořád jsem chtěl to držet v nějaké "rovině" a snažil jsem se ji nezahltit něčím. Je pravda, že tato slečna je kouzelná osoba v tom, že dokázala vždy napsat takovou zprávu, která člověku dodala klid na duši a to okamžitě. Moc si ji za to vážím ale teď k jádru věci.

Během počátků "koronakrize" mi řekla, že jsem silná osobnost. Za to všechno, co ji pomahám si mě ocenila. Byl jsem za to vděčný a těšil jsem se na to, že se sejdeme, až toto všechno skončí a ona sama řekla, že dojede do Pardubic. Začal jsem k ní cítit něco více a o to jsem byl "rozčarovan", když jsem viděl v Messenger příběhu fotku ji a nějakého jiného muže, se kterým si tam posílali cosi. To mě vnitřně hodně zamrzelo a trochu i zranilo. Bohužel jsem sám začal asi tlačit více na "pilu" a pojal nepravdivé podezdření, že jsem byl jen využit a odkopnut a začal jsem si to brát vážně. Nutno ještě podotknout, že jsem se sám začal potýkat se svými psychickými obtížemi v té době pramenící z nejistoty ale to je jiná věc, kterou se snažím překonat. Slečna přestala pak komunikovat a já jsem to pocitoval jako ignorování. Neodepisovala moc na zprávy, dost řešila koronakrizi a já ji pořád chtěl ubezpečit, aby dala na opatření a byla v bezpečí a nechodila mezi lidi moc, pokud nemusí ale na druhou stranu jsem ji chtěl podpořit i v tom, aby to tolik "nehrotila".

Výsledkem ale bylo nedorozumění a to, že jsem na ni hnusný a že ji nepřeji vztah, když jsem zmínil toho chlapce, se kterým byla v příběhu na fotce (ne spolu ale fotky byly přidružené k sobě). První fáze konfliktu a rozčilení přišla záhy. Sám jsem ji tehdy asi nevědomky asi tlačil někam, kam nechtěla, protože mi na ní docela záleželo a záleží. Vyčetla mi, že mám potřebu pořád někoho zachraňovat a že když někoho "vyslíchám", jakože si jej vyslechnu, tak hned začnu dávat rady a o to, že ona nestojí. Udělal jsem to tak, že jsem ji řekl, co mě trápí a nebyl jsem vulgární ale kritický a jelikož i to je moje slabá stránka, jsem kritik ale ostatní také ke mě, tak se mi tohle znásobilo. Moc mi na ni záleželo ale mezi námi, já jsem upřímně a kriticky pojmenoval situaci a chvilku jsme se pak nebavili, až poté, co jsem ji vysvětlil některé věci, omluvil se a řekl ji, že ji přeji vztah ale nedostal jsem k tomu vysvětlení o tom, jak mě zranilo to, s tím klukem na fotce tehdy. Ona už se vracet nikam nechce. Já jsem takový, že potřebuji mít "čistý stůl" a mít věci vyřešené a to se mi kolikrát u ní vymstilo, protože byt nevědomky jsem ji tím ublížil, že jsem něco připomněl. Poté, co jsme si začali opět psát jsem už se snažil dávat pozor na to, abych se podobné situaci vyvaroval. Já jsem byl během konce zimy a jara nezaměstnaný, kvůli tomu, že mě propustil majitel obchodu z práce, to jsem již psal.

To, že jsem se ucházel o 6 míst a ty nevyšly udělalo své po psychické stránce ale pořád jsem to nikomu "necpal" jen jsem s tím vnitřně žil. Kamarádka je moc fajn, mám ji rád a ona mě také má ráda snad ještě, jen se dost často odmlčela, když jsem se vracel do minulosti v něčem a sama mě "utínala" v tom, když jsem něco potřeboval vylíčit, protože já jsem už takový, že k jádru problému dojdu jen tím, že to popíšu. Tohle se teď nedávno stalo "kamenem" úrazu. Byt sama se mi omluvila, když na mě kolikrát vyjela s tím, at jdu do prčcic, kvůli některým věcem ale uvědomila si, že ji to doma trápí s rodiči a že to přehnala kolikrát. Já také a tak jsme si to řekli a zase byl klid, jenže poslední dobou je to takový větší ne ignor ale odmlka. Něco jsem řešil a docela mě to ničilo. Nebudu to zatím rozpitvávat ale mám ji rád a záleží mi na ní a chci, aby byla štastná. Ostatně je to dívka, se kterou si rozumím jako s málokterou a šel bych s ní i do vztahu, byt jsme oba v něčem odlištní, dost věcí nás spojuje a máme podobné "nastavení". Jen mě trápí to, že je to takové, jaké to je poslední dobou a že ze mě cítila a zatížil jsem ji pár problémy. V minulosti jsem také řešil to, co ji trápí a nebudu říkat, že jsem tím nebyl zahlcen ale mám ji prostě rád, to chápete. Je toho dost ale pomohlo mi se z toho vypsat. Děkuji za jakékoli náměty a postřehy.