Nejste přihlášen/a.
V mládí jsem se asi dost líbila mužům. To žena pozná. Dneska už tomu tak není. Ale stárneme všichni, tak co nadělám.
Dost jsem bojovala s penězi. Měli jsme 2 děti, škola, jídlo, oblečení...a manžel hodně utratil, protože propadl alkoholu. Byly to smutné roky, nechtěla bych je vrátit.
Dneska sice už nejsem mladá, ale zato žiji spokojeně. Manžel po léčbě už nepije, naše důchody nám stačí. Nemusíme mít kdeco. Ale rádi jezdíme vlakem, já si vyjdu na výšlap s "mými" babčami, poznávám hezké přírodní i kulturní zajímavosti. Naposledy jsme byli na zámku v Malči /F. Palacký a F. Rieger/. Bylo to moc pěkné, doporučuji.
Děti jsou už dospělé, vnoučata odrostlá. Proto máme klid a pohodu. Přála bych všem lidem, aby se ve zdraví dožili důchodu. Když slyším, že umřel někdo v předdůchodovém věku, říkám si: Chudák, ani ten důchod si neužil. Jaga.
Pokud nepřijdou nějaké vážné zdravotní problémy, myslím si, že nejlepší věk je ten čerstvě důchodový. Ještě je možné něco zažít, peníze na to jsou, od 65 let levnější jízdné, takže - hlavně to zdraví!
Tuším že dr. Koukolík v jedné ze svých přednášek uvedl jestli si správně pamatuji, že cirka kolem padesátky jsou lidé štastnější nebo spokojenější než ti mladší, možná je to tím co zde již uváděli ostatní, u mnoha totiž v pozdějším věku odpadají existenční problémy typu bydlení starost o děti apod., a zdraví ještě "relativně" dobře funguje.
Jinak recept na štěstí je v principu jednoduchý: Na ničem nelpět, nic nechtít, být spokojen s tím co mám a sám se sebou brát se takový jaký jsem s klady i zápory. Cesty jsou v zásadě dvě 1. Splnit si vše po čem toužím (čili pak už není po čem toužit a co chtít) - cesta kterou jde většina ovšem cesta která se také většině nepodaří nebot jak již Buddha věděl, lidské touhy a žádosti jsou nezměrné a často jejich plněním se ještě zvětšují, tedy často jsou neukojitelné... 2. Umět se vzdávat věcí které nutně nepotřebuji a pokud chci dosíci "absolutního štěstí" pak se umět vnitřně vzdát prakticky všeho = to je v podstatě "mnišská" cesta ke štěstí , je otevřena všem ale je velmi těžká nebot je velmi těžké se vnitřně se vším vypořádat tak abych na tom "nelpěl", záblesky jsou však při jisté vnitřní kázni možné i pro běžného člověka nejen pro asketu. Pozor na to že je důležité to vnitřní vzdání se a nelpění, to jsou např. ti lidé kteří jsou štastní když jsou např. "miliardáři" ale vzápětí když přijdou o vše a navícˇnapř. i o své blízké jsou štastní dál...
Velmi štastná jsem byla na střední škole a ještě štastnější ted, v důchodu. Si opravdu užívám koníčky, na které nebyl čas a konečně užila vnoučata.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.