Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Je mi ze sebe na zvracení, nezvládl jsem situaci

Od: zaseja odpovědí: 17 změna:

Ahoj,

před časem jsem sem psal o tom, že mámin přítel přežil mrtvici a je to s ním k nevydržení, kdykoliv se vidíme. I oni mezi sebou měli prostě spory a jemu stačí málo, aby se vytočil, vadí mu naprosto vše. I když předtím byl také cholerik, ještě se to dalo vydržet. Teď je to mnohem horší.

Bohužel se o víkendu stalo to, že jsem nezvládl situaci a už jsem po něm ošklivě vyjel a nadával mu. Nejdříve mu vadilo moje parkování, nadával mi do idiotů a stěžoval si mámě, pak zase, že nemá napájecí kabel a že já ho určitě mám a pořád dokola něco. Tak jsem mu už ve vzteku řekl, že se chová jak dítě, že pořád je závislej na mojí mámě a že kdyby jí nebylo, tak tu už nemusel být. On mi taky nadával, ale mi to bylo v tu chvíli jedno. Začal vyhrožovat násilím, tak jsem k němu přišel blíž, jenže jsem sklouznul popatě a málem jsem ho srazil. To on si přebral, jakože jsem do něj strčil... Pak jsem odešel, ale pořád jsem si hystericky naříkal, co je to za člověka atd... I když jsem u něj nebyl, měl jsem hrozný vztek a nikdy jsem nic takového nezažil, co to bylo za pocity. Ne neublížil bych mu, to ne. Ale jak toho bylo moc, tak to muselo ven. Jenže teď je mi neuvěřitelně mizerně. I když jsem za ním pak přišel a s klidným hlasem řekl, že bychom se k sobě měli chovat líp, tak on taky s klidným hlasem řekl, že bych se měl chovat lépe já, že jsem jednou si zatukal na čelo, když on měl zase svůj výstup. Od té doby mě nezdraví a udělal pár naschválů,... jenže po tom víkendu se cítím hrozně emočně roztržený, jako kdybych to nebyl já, ale přitom jsem to udělal. Prostě jsem to nezvládl a i když vím, že v tom má také on svůj podíl, tak beru to, že jsem ten horší já, protože takový výstup jsem si měl odpustit a udržet klidnou tvář.

Bojím se, že se to bude opakovat. Už jsme pár sporů spolu měli, ale ne takovýhoto rozsahu. Nejvíc to samozřejmě odnáší máti. A já bych si neodpustil, kdyby on se pak třeba oběsil.

Přerušit kontakt nejde, někdy holt se prostě sejdeme. Navíc máti potřebuje pomoct, tak pomůžu, protože ona s ním taky zakouší svou trpělivost.

Co byste doporučili?

To co se stalo se mi teď promítá před očima a je to hodně nepříjemné, protože stačí malá asociace a já pak na to myslím, i když bych se měl soustředit na práci...

 

 

17 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

asd1

6x

Nenechat si na hlavu. Jednat slušně, ale jasně vymezit co si necháš líbit a co ne. Naschvály a urážky bych utnul v zárodku. Je psychicky nemocný a měl by se léčit...

A máti se taky nemusí nechat stáhnout pod vodu, může od něj odejít.

 

tebi

4x

Jeden příbuzný měl mrtvici, po ní se dost změnil k horšímu, tak to prostě je. Nemusíte si vyčítat vaše chování, není důvod, urážet se nenechejte. Asi bych s ním přerušila kontakt. Matka má odejít. Když toto chce snášet. Je to její věc. Vy to rozhodně ale snášet nemusíte.S matkou se můžete setkávat třeba u vás.Nebo jinde. Bez něj...

zaseja

Střetávat se můžeme i jinde, ale toto byla výpomoc a já neodmítnu žádost o pomoc, přišlo by mi to hloupé.

 


2x

Vy jste dítě? Proč tam jste? Proč už nemáte svůj život, svůj domov, svoji rodinu? Na co čekáte? Jste na vozíku? Maminka vás žádala o pomoc? Ne? Tak proč nejste jako všichni, samostatný, se svou rodinou?

zaseja

Nejsem dítě, ale rozhodně neodmítnu pomoc, když mě požádá vlastní rodič. Střetáváme se společně s ním, protože někdy jeho stav nedovoluje osamostatnění.

 

inspa*

2x

Co bych doporučil? Doporučil bych vám návštěvu psychiatra. Místo abyste situaci řešil jako dospělý jedinec, například osamostatněním se od maminky a založením vlastní domácnosti, vypisujete sáhodlouhé nářky do poradny na internetu a nimravě rozepisujete nepodstatné detaily. Nepovažuji to za normální chování dospělého člověka.

zaseja

Děkuji za komentář, který je však mimo. Máti si uvědomuje, že mám svůj život, ale já zase vím, že je toho na ní moc, od té doby, co se musí starat ještě o svého přítele. Asi netušíte, jak moc je to psychicky vyčerpávající a já tohle nemohu přehlížet a chci ulehčit situaci.

 


1x
Na tvém místě bych si stoho nic nedělal pokud by mě někdo furt takhle nadával a buzeroval dostal by po hubě ještě před mrtvicí
Je dúležitý mu dat najevo že se takhle chovat proste nebude a pokud si nedá říct tak si ponese následky

 

ivko

1x

Třeba to parkování fakt nebylo dobré a vytočilo ho to, protože má za sebou ještě i tu nemoc. Vás to vše také vytáčí, ale vy na to máte se ukočírovat. Máte toho vy dva mezi sebou asi více, nejradši by jste se neviděli. Asi by jste měl opravdu uvažovat o svém bydlení. Bude vám lépe, mámin přítel se zklidní, ale jestli ne, to už si bude muset zase vyřešit vaše maminka. Možná ale, že oni si spolu rozumí.

zaseja

Nebylo, ale nevěděl jsem, že on se svým autem chce jet pryč. Nemusí hned nadávat a já pak hned šel přeparkovat. Stačí normální komunikace, což z jeho strany nebylo a to byl začátek toho mého výstupu.

ivko

No a právě, i když to zní divně, vy mladší musíte být ten rozumnější a jeho spíše uklidňovat, ve vašem prostředí to ani jinak nejde. Nenechat se vytočit od kohokoliv, který je po nemoci /mrtvice fakt není sranda/, jsou po tom různé následky i ta agresivita tam patří. Nic jiného vám nezbývá, jestli tam chcete dále setrvávat.

 

 


1x
Jednou nějaký moudrý muž řekl, že hněv je jako opilost, a musí se počkat až rozhněvaný člověk vystřízliví. To mi hodně pomohlo. Nějak mi to změnilo úhel pohledu, protože hádky mi říkají, že za všechno špatné můžu já. Vstoupím do konfliktu, abych vysvětlila pravdu a omylem tím úplně rozdráždím vzteklouna. Přitom se při konfliktu nijak nelze obhájit.
Pokud si člověk ubližuje třeba pocity viny - protože jsem (nebo byl jsem) špatný a dělám chyby, sebere mu to možnost být štastný. Jde o sebetýrání a žádný týraný člověk není štastný. Pocity viny drží člověka na místě a neumožní se stát lepším.
Já bych se zamyslela, kdo chci být příště. Budu klidná, budu na tom pracovat. Nenechám se nikým vmanipulovat do negativního myšlení, do konfliktu, ty mi berou sílu. Klid se musí trénovat, stejně tak jak se při pocitech viny pořád opakují dokola stejné myšlenky, jen se nahradí hezkými. V mém případě jsem si pořád užívala svůj klid a opakovala, že je klid krásný, ke mě patří a nelze mne vyrušit, protože já si klid nenechám vzít. Znamená to nezůstávat vedle konfliktního člověka v době, kdy útočí. Nenechat se rušit, ovlivnit, vtáhnout do souboje. Není problém v klidu říct: "Víš, oni na hádku musejí být dva, a já mám určitě lepší práci, hádky mne nebaví." Naučit lidi ve svém okolí, že když si nebudu ubližovat já (svými myšlenkami) a nechci ani ubližovat nikomu jinému, tak mám nárok na podobné zacházení. Změnou mého postoje se časem trochu mění i mé okolí, jen to není hned.
Pocity viny ani nejsou pravdivé, protože v jiné situaci by se člověk choval jinak.
Já jsem si ale pomáhala zklidňujícím jogickým cvikem.
rigel

Můžete prosím dát třeba odkaz , na ten cvik? díky

 


1x

Zdravím. On je nemocný člověk, Vy jste zdravý a neumíte se ovládat. Vyčítat nemocnému, že je závislý na Vaší matce, když si ho sama za partnera vybrala, je docela drsné. Neplette se jim do vztahu, nevyčítejte a buďte mámě oporou. Pokud bude Vaši pomoc potřebovat, jistě si o ní řekne. Jinak si žijte svůj život a nevyvolávejte spory. Nemocný člověk neuvažuje, nedomýšlí a je třeba popudivý. Někdy se neovládne ani zdravý člověk jak sám na sobě vidíte. Chápu, že jste také jen člověk, ale snažte se být ten klidnější a rozumnější. Už k vůli mámě, která to pak jistě nese těžce. Raději se seberte a příště odejděte, nenechte se vyprovokovat. Začněte v duchu počítat do deseti a jděte se třeba projít, abyste se uklidnil a rozdýchal vztek. Podotýkám, že názory mohou být různé a samozřejmě i rady. Je jen na Vás co si z nich vezmete.

zaseja

Děkuji, ale nejde nepomoct, i když o to nepřímo požádá, nebo mluví o tom, co se stalo a já cítím, jak je toho na ní moc. Nejde to ignorovat. A ona ví, že mám svůj život, ale nemohu to jen tak přehlížet. Nejraději bych vše toto vyřešil, protože když v okolí mám klid, jsem klidný i já. Obávám se, že toto však nevyřešim a z toho se docela trápím.

 


1x

Kdykoli pán začne "zlobit", seberte se a odejděte, dokud se nezklidníte (ano, vy, ne on) - jak daleko a na jak dlouho záleží na vás.

 

zaseja

Tak zpráva pro ty, kteří tento případ sledují. Naštěstí se to ještě v ten den urovnalo, šel jsem za ním už s vychladlou hlavou, že bychom se měli k sobě chovat slušně, což on pak teda s klidným hlasem řekl, že jsem to já,kdo se k němu chová špatně. Na to jsem nic neřekl a pomohl mu v jeho práci. Sice od té doby zase byl nějaký problém, ale nebyl jsem u toho. Nicméně jsem po tom svém výstupu vyrovnanější, i když když si na to vzpomenu, hrozně moc se stydím.

Já takový nejsem. A nechci být. Na to jak se vidíme málo, tak to ve mně hodně vřelo a muselo to ven. Jelikož mi třeba telefonicky pak máti vypráví, jak je to s ním složité, tak ten vztek prostě narůstal. Je to velmi nekomfortní situace a i když spolu nejsme, často na to myslím.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]