Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Spíše se snaž rodiče pochopit. Pes je závazek na několik let a Ty máš před sebou ještě roky studií. Musíš se soustředit především na učení atd. Na psa bys nemusela mít dostatek času a pak by ta starost zbyla na rodiče. Ale nemusíš být proto smutná. Až budeš jednou samostatná a budeš bydlet ve svém, budeš si moci rozhodovat sama o věcech. Pokud ta touha po psíkovi bude u Tebe trvat, určitě si jednou nějakého pořídíš. Teď se prostě smiř s tím, že to nejde a respektuj argumenty rodičů. Nevymýšlej jak je přemluvit k něčemu, co nechtějí a odmítají. To by nedělalo dobrotu. Ale pokud i přesto chceš poradit, zadej si do zdejšího vyhledávače svůj dotaz a vyjede Ti hodně diskuzí na toto téma. Nejsi jediná, kdo zde takový dotaz položil. Můžeš si v diskuzích pročítat rady, názory, komentáře..Třeba si z těch starších diskuzí vybereš něco užitečného i pro sebe.
Kup si plyšovýho.
Pes žije ca 15 let, jak se o něj budeš starat až budeš studovat, pracovat atd., to si ho budeš vodit do školy? Pes není hračka. Až budeš bydlet ve svém tak si ho pořiď, zatím jsi doma a bylo by to pořídit psa rodičům. To nechtějí tak máš smůlu. Chodit venčit můžeš někam poblíž.
Rodiče asi jen tak nepřesvědčíš. Ono je něco jiného se starat o pejska v době karantény, kdy nechodíš do školy či se bavit s kamarády. Jediné co mohu poradit, zjisti zda ve vašem okolí nebydlí nějaký chovatel který má víc psů a snaž se s ním spojit. Třeba se domluvíte na venčení či na pomoci při socializaci štěňat. Možná časem, když rodiče uvidí tvůj zájem o psy, změní svůj názor a pes bude.
Píšu a tečou mi slzy. Mám psy hrozně ráda. Doma jsem měli vždycky nějakého chlupatého kamaráda. Teď už se bojím, i když bych pejska moc chtěla. Manžel chodí velice špatně, obě kyčle umělé, /já sice ještě mohu, ale jak dlouho? Je mi 65, mám umělé koleno a vypadá to, že mě čeká druhé.
Psí život je proti lidskému velice krátký, přesto se bojím, co za těch 15 let bude. Nevím, zda bych se o kamaráda pejska dokázala postarat tak, jak by si zasloužil. Proto si radši pohladím všechny pejsky, které potkám /s dovolením majitelů/, i když mám raději větší rasy, nevadí mi ani se pomazlit s malými, nevadí mi ani naháčci. Mazlím, se, občas mi vytrysknou slzy, protože vím, že já už mít nebudu...Přesto mi nic nebrání, abych je měla ráda. Jaga.
Lidi, jak já bych chtěla pejska. Ale bojím se, že odejdu dřív, než on a jak si potom poradí?
Kdo se bojí nesmí do lesa a kdo neriskuje nevyhraje. Pokud to nezvládneš nebo tě klepne pepka, tak může jít přes útulek k někomu jinému a dobrý útulek psa nedá kreténům. Stejně tak si můžeš z útuku vzít a bude se mít aspoň dobře dokud to půjde..
= na Tvém místě bych si vhodného psa pořídil. Pes je závazek, ale ošéfovat případnou péči když nebudeš moct není až tak neřešitelný problém..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.