Nejste přihlášen/a.
Kdysi dávno fungovaly hlavně dohodnuté sňatky a velice často v nich láska přicházela později, ale přicházela.
Je možné, že by se to mohlo stát i u Vás.
Konec konců to vypadá, že jste se sice nepobláznila, přesto tam jistý cit asi bude.
Píšete, že jste na holky a že Vám ve všem sedne. Tak v čem je problém? Nepřitahuje Vás? Není tam ta jiskra? Ptám se proto, že z Vašeho psaní ten dojem nemám. V každém případě respektujte její přání a nakontaktujte ji. Nechte jí žít si svůj vlastní život bez Vás a Vy si žijte ten svůj. City se holt nedají vynutit..
Ten čas ji určitě dopřejte. Nenaléhejte na ni, nevnucujte se. Třeba i ona přijde na to, že i přátelství mezi Vámi je fajn. Možná si také musí ujasnit co k Vám vlastně cítí.
Vztah může přerůst časem i z kamarádství. A může vydržet víc, než ten z bezhlavého zamilovaní.
Ono je to tak i v hetero světě. Jeden známej se na nějakém výjezdním školení "zapomněl" s novou kolegyní. A průšvih, byla těhotná. Ona byla ráda, on se zděsil. Jo, fajn holka to je, ale já nejsem zamilovanej... Věk už měli, zkusili spolu kvůli děcku žít. Holčičce je už pět let a světe div se, rodina funguje!
Já myslím, že zamilovaná jste , jen vás nepritahuje po sex stránce. Něco je na ní rušivého, co?
Dejte tomu šanci, uvidíte, moc a analyzujete, nemusíme mít to co si představujeme,,to pak budete sama pořád.Sama píšete, že na ni musíte pořád myslet a nechcete o ní přijít, tak o ní nepřijdete.Reknete to přítelkyni ,že chcete vztah pěkně pomaličku, polehoucku, at se na vás neupíná, nic není jednoduššího, než to vysvětlit...
Ani ke kamarádství nemůžete nikoho přinutit. Když s Vámi kamarádit nechce, tak nebude. Ale podle toho co píšete a jak to píšete mi připadá, že jste spíše zamilovaná Vy a že jestli se někdo trápí, tak to jste Vy.
Jestli je to tak jak píšete, tak se také mohlo stát, že jste ji mohla těžce urazit a to se většinou neodpouští. Já nevím jak to probíhalo, ale podle co píšete asi byla situace, kdy mohlo dojít k sexu, ale Vy jste to odmítla. A s tím se pak dotyčný odmítnutý člověk těžce srovnává. A to se stává i v "hetero" vztazích. Mně se jednou stalo, že jsem podobným způsobem odmítla muže a to byste koukala, co z toho nakonec bylo. To odmítnutí si vzal jako těžkou urážku a začal mne doslova nenávidět. Žádné kamarádství se nekonalo, i když předtím jsme byli docela dobří kamarádi. Já jsem si bohužel neuvědomila, že u něho se jedná i o jinou přitažlivost, tak když k tomu došlo, byla jsem hodně zaskočená a tak jsem mu v té chvíli "poradila" svou kamarádku, o které jsem věděla, že on se jí líbí a libovala jsem si, jak jsem to diplomaticky dokázala vyřešit. No a víte co následovalo? Oni se opravdu sblížili a začali spolu chodit. Takže by se dalo říci, že jsem jim vlastně udělala dobře a že by mne naopak měli mít ještě raději, když se díky mně seznámili. Jenomže se stal pravý opak. Jeho chlapskou ješitost jsem asi zranila tak hluboce, že jí zakázal, aby se se mnou stýkala. A jelikož ona ho fakt milovala, tak ho poslechla a já tak přišla i o tu kamarádku. Ale asi se urazila i ona, že já jsem jí ho "poslala", protože jsem ho sama nechtěla a to ji nějak ponížilo, nebo co. Něco jako když někomu dáte nějaké oblečení s tím, že Vy byste to nenosila. Ale i když jsem to tak nemyslela, tak to tak zřejmě vyznělo. No a dnes ta kamarádka už s tím klukem dávno nechodí, asi po 4 letech se nakonec rozešli, ale ona už se se mnou od té doby nekamarádí. Když se potkáme, pozdravíme se a prohodíme pár neutrálních slov a každá jdeme svou cestou. Už je tomu víc jak deset let a já si na ni občas vzpomenu a docela mne to mrzí pořád. Byla to fajn holka a měla jsem ji ráda.
Stejně je v tom nějaký rozpor. Tys iniciovala, aby se kontakt utnul. Obě jste na to přistoupily. A Ty napíšeš, že to necháváš na ní, jestli se ozve nebo ne. Jenže ona ten Tvůj návrh nekomunikovat plní, i když ji to trápí. A může ho plnit do nekonečna, když jste si to tak slíbily. Nebude chtít dolézat, aby se nezprotivila. To znamená, že by měl první signál přijít od Tebe. Ne ona, ale Ty se musíš rozhodnout. Určitě jí nesdělovat, jak pořád váháš, tím to ztěžuješ.
No dobře, pro Vás je důležitější přátelství, pro ni ne. Já vůbec nevím kde berete tu jistotu, že ona se trápí. Možná, že na to už vůbec nemyslí. A stejně to tady nevyřešíte. To je pořád dokola to samé. Ona se trápí, já se trápím... Tak se trápit přestaňte. Žila jste před ní a žít budete i po ní. Navíc ji nemilujete, tak vůbec nevím, proč takové trápení. Když jste si našla tuto kamrádku, tak si stejným způsobem najdete jinou a možná, že ještě lepší. Není to jediná ženská na světě. Moc se v tom štouráte.
Pokud byste na ni pořád musela myslet, tak ji to navrhnete-chci být kamarádka, ale ráda bych tě viděla, mohly bychom podnikatxxxxxx, jen třeba jedinou činnost, aby o dokázala ustát, třeba se dá odmekcit...
No právě já jsem Vám svou zkušenost napsala a evidentně Vám to nijak nepomohlo, protože jste odepsala, že "tak to nebylo". A zrovna tak to nepomůže ani jiným, protože se jedná o mezilidské vztahy a ty jsou individuální a budou u toho druhého vždycky jiné, protože nejsme stejní a citové vztahy nejsou dané přes kopírák.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.