Milovat a nenávidět

Vaše tragické psaní mi připomnělo jednu píseň Jiřího Korna:

...má duše je rozervaná nadranc, potácím se, stěží držím balanc.

Klaudié, mě to snad zabije, ach mordyjé...Jaga.

" Jen mě tahá za nos... ale já ho nezajímám... rozhodla jsem se to ukončit..."
Tak to ukonči, sama sis odpověděla. K čemu čekat, bolest přebolí, nalezneš si takového, který o tebe stát bude !

A jeden ruský klasik říká: Jestli to není láska, co Ti chybí?

A vybrala sis někoho, se kterým by se časem nedalo žít. Nedávej mu svoji závislost najevo. On uhýbá, protože ho to dusí a omezuje.

To jen kvůli tomu, že se o Vás nezajímá, že se nezeptá, co u Vás nového? Tak mu nejdřív ještě zkuste říct, že Vám vadí, že se nezeptá, jak jste se měla Vy, nebo mu to rovnou také začněte říkat. Setkání také můžete navrhnout Vy. Nebo jestli opravdu musíte jít dál, tak časem to přebolí...

To už jste zde řešila, takže u Vás žádná změna. Najděte si jinou náplň svého života a neráchejte se pořád ve svých bolístkách. Už je čas posunout se dál a žít bez něho. Přerušte s ním styky, kontakt, otevřete se novým možnostem, novému přátelství, novému vztahu. Smiřte se konečně s tím, že tento vztah skončil. Ono to chce čas sice, ale Vy sama musíte chtít posunout se dál. Což evidentně nechcete. Zvažte, zda nepotřebujete pomoc odborníka - psychologa. Těch rad jste zde dostala již spoustu, přečtěte si je znovu a pak už nezbývá než ten psycholog. Ale již prosím zde nezakládejte opět jiné vlákno se stejným problémem!

Dobrý den, ta Vaše stále větší zamilovanost možná pramení z toho nezájmu partnera, resp. může to být tím, že se Vám nepodařilo ho k sobě připoutat, uhnat ho a mít jen pro sebe. Je pro Vás nedostupný a to bolí. Zdravím!