Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, bydlíme cca 3 roky v řadovém domku nedaleko Prahy. Od loňského léta máme problémy s našimi sousedy. V červnu loňského roku nás oslovila sousedka, zda by mohl manžel chodit kouřit na druhý konec zahrady (je občastný kuřák). Sousedce manžel maximálně vyhověl. Asi po měsíci nás opět oslovila sousedka, že děkuje, že jí manžel vyhověl, ale že žádá o odstranění popelníku ze zahrady, že ví, že ho vynášíme, ale že jí to prostě vadí. I v této záležitosti jsme vyhověli. V červenci nás sousedi požádali, zda si na náš plot (na zahradě) mohou dočastně pověsit dřevěné paravany. Opět jsme vyhověli, ale pouze s tím, že je to dočastné, protože plot nevydrží takovou zátěž a paravany je nutné ukotvit do země. Po měsíci (srpen) přišel silný vítr a paravany značně poškodily náš plot. Sousedé mlčeli a nijak to neřešili, šel za mini tedy manžel a požádal je o nápravu. Nápravu sjednali do 14 dnů a přinesli nám k podpisu žádost na stavbu společného plotu před domem. Žádost jsme podepsali. Jeden den po podepsání této žádosti u nás zazvonila sousedka tentokrát s poněkud zvláštními požadavky. První požadavek se týkal odstranění našich balkónových květin z důvodu její alergie. Druhá žádost se týkala budoucí realizace naší zahradky - sousedka žádala o seznam keřů a rostlin, které budeme vysazovat - seznam prý ukáže svému lékaři a ten proškrtá rostliny na které má paní sousedka alerii. Na oplátku jsem požádala sousedku já, o zavírání balkonových dveří, který s námi těsně sousedí, z důvodu hluku (pan soused je nahluchlý a paní sousedka na něj proto křičí - tak mi to tenkrát vysvětlila). Rozhovor z její strany nakonec skončil výhrůžkami, pokud tak neučiníme, že vše budou řešit právní cestou, urážkami, atd. Další víkend jsme měli odpolední návštěvu. Sousedka otevřela balkovnové dveře, vystrčila a namířila na naši malou 4měsíční dcerku (spící v kočárku) reprobednu a pustila nahlas (hodně nahlas) hudbu. Co následovalo, nemusím popisovat. Šli jsme k sousedům zazvonit, co se děje, ale neotvírali. Asi po 10 minutách hudbu vypli a zavřeli dveře. Nedalo nám to a večer jsme u nich zazvonili s dotazem co se děje. Neměli jsme šanci se dostat ke slovu, otravujeme jim život, vadí jim když vycházíme na zahradu, jsme hluční, oni nás naučí jak se chovat, tímto nám vyhlašují válku, ta hudba to byl jen začátek, samé urážky a výhrožování, atd. Šla jsem na doporučení obecního úřadu na místní policii, kde jsme vše sepsali do zápisu o podaném vysvětlení. Ale to je do dnešního dne bez jakékoliv odezvy. Během zimy se nic zvlášního neudálo - nevycházeli jsme na zahradu - tak trochu i s hrůzou co se může stát našemu dětátku nebo nám. Teď nastalo jaro a začali jsme vycházet na zahradu, jakmile usednu venku na židli, okamžitě paní sousedka otvírá balkonové dveře a pouští hlučně rádio. Asi před týdnem nasadili na zahradu těsně k našemu plotu 2 metrové thuje, které už nyní přesahují na náš pozemek.
Můžete prosím někdo poradit či pomoci, co s tím vším ... co udělat proto, aby jsme se nemuseli bát vyjít na vlastní zahradu? Budu ráda za jakoukoliv radu/pomoc.
No co,zas začít kouřit kde se manželovi zachce,vysázet kytky jaké se líbí vám a hlavně se nenechte ustrašit,jakmile oni zjistí že se jich bojíte tak si budou dovolovat daleko víc.
doplněno 14.04.10 17:56:Anebo postavit vysoký betonový plot.
přesně tak neustupovat jo nevyhovím vyhovět totiž dokážu je slušným lidem a to vaše sousedka už není.
To je mi vás, sousedko, moc líto. A když si uvědomím, že to nikdy nebude mít konec, nikdy se z vás "sousedky" nestanou. Nikdy přes plot nezkecnete, nepůjdete si půjčit sůl. Stále bude nějaké peklo. Jedině možné je, jak to přežít, ignorovat je. A to nejen v tom, že si jich nebudete všímat, ale i v tom, že si o nich nebudete povídat a pokusíte se o nich ani nemyslet. Život není o podivných lidech. Život je o vás a o tom, jak ho prožijete. Všimněte si, jak ti lidé ovládli váš život. Jak často o nich mluvíte, jak často na ně myslíte. A přitom je tolik témat k hovoru a k myšlení! A taky jak často se jim snažíte vyhnout a jak je stále řešíte. A místo toho jsou tam dva podivíni, které nikdy nepochopíte a nikdy jim nevyhovíte. Narovnejte se, nic neřešte, nikam neustupujte, nikam neuhýbejte. Za túje buďte rádi, nemusíte je vysazovat vy. Máte príma stín a sousedy nevidíte. Křovonořezem je ostříhejte do rovné stěny kousek za plotem.Řekla bych, dávejte na odiv, jak jste spokojeni a štastni, že je to bohovsky najeduje. Ale vykašlejte se na to. Buďte sami sebo, žijte si svůj život a na ně ani nemyslete.Nedovolte, aby vás ovládli ve vašem domově
Ono se to hezky píše,pokud nejste v jejich situaci. Stačí,když je člověk trochu citlivější a bere si věci,nad kterými by jiný mávnul rukou.Vím,o čem mluvím. Otráví vám to hodně let života,pokud se nestane něco nepředvídatelného.Moje rada zní.Máte-li možnost, o d s t ě h u j t e s e! V opačném případě to muže mít negativní dopad na vaše zdraví. Prožili jsme něco podobného a jiné východisko není.
Pokud se to dá, odstěhovat se. Ale většinou to tak není jednoduché. Měla jsem pode mnou babku. Občas jsem jí pomohla, dala buchtu, časopisy, rozdělila se o kytku. Nevím, co se jí stalo, ale zbláznila se a začala mě nenávidět. Zastavovala policii, že kradu. Povídala to sousedům, psala na úřady. A taky že peru. Že peru na kšeft. Ve dne v noci. Byla v okně a vyprávěla sousedům, známým i neznámým. Házela lidem do schránky lístky s popisem, co jsem zase udělala, kdo za mnou chodí, co jsem ukradla. Jak mi v noci chlapi dávají znamení baterkou (rybáři chodí na žížaly) a nosí mi špinavé prádlo. Že psa zamykám do sklepa a spoustu strašných nesmyslů. Nikomu z lidí nedošlo, že je to stařecká demence. Každý řekl"Na každém šprochu. . ." Chodila jsem na chemoterapii a ozařování, bylo mi fakt zle. A baba řvala, že zase peru a že jsem kur...visko hnusné. A ukradla jsem ji cíchu. Věřte, nechtělo se mi žít.Nikdo nic neudělal, nikdo nic nezmohl. Lidi mě zastavovali a dávali mi lístky a povídali co zas. Strašné, strašné, strašné. Litovali mě a při tom pokukovali, jak se s tím vyrovnám a co já na to.Došlo to na nějakou hranici, kde jsem už nemohla a baba pro mě přestala existovat. Kapičku jsem zesílila rádio, zavřela okno, zakázala o ní mluvit, přestala jsem o ní přemýšlet. Tak to bylo nějakých 10 let. Vloni na jaře babka ve spaní odešla. Asi čtvrt roku byl klid a pak tam nastěhovali cikánskou rodinu s pěti, vesměs postiženýma, dětma. Sice nepijí, návštěvy nechodí, ale není to žádný med. Teď mám sluchátka u pc a starý mobil v posteli místo rádia. A odstěhovat se? Co když, na tom novém místě to bude horší? Třeba pubertáci s výkonnou věží a rozhádaní rodiče a chlastající chlap. A vzpomínáte si na tu paní, kdy sousedi na ni přišli, že rachotí drátama, když věší prádlo na sušák? Ptala se, co má dělat. Nene, je to všechno o uspořádání si priorit sám v sobě.
Proč se bát vyjít na zahradu? Já vím že to je těžké, ale.. ona si stěžuje na úřadech, Vy budete za chvíli taky a nic se neděje ani dít nebude. Jedině soudně. Docílíte prohlubování špatné nálady, začnete se hádat doma. Nemyslím mezi sebou, ale hádat o sousedech. Máte malou dcerku, velký poklad a Vy, místo abyste si užila nádherné chvíle růstu Vašeho dětátka (upozorňuji že vyroste velice rychle!) budete řešit sousedy. Pohltí Vás to a v lepším případě skončíte se štosem papírů od právníků a úřadů, v horším s tím štosem a ještě u psychiatra. Pro Vaší sousedku to bude samozřejmě výhra. Ten stres se přenese do manželského života, i do dětství Vašeho dětátka.
Jděte na to z úplně jiné strany, vykašlete se na tu babu. (hlavně ve své hlavě!) Vysaďte si kytičky, jaké chcete, manžel at vyrobí pískoviště či klouzačku pro dětátko na zahradě, udělejte si koutek s grilem či udírnou. Pozvěte přátele, udělejte si posezení venku. Nedělejte naschvály, to byste byli jak v tom českém filmu "Zítra to roztočíme drahoušku". Žijte.
sousedka, vy máte jen dvě možnosti - buď se odstěhovat, což se vám asi nebude chtít, když jste se právě zabydleli, nebo se obrnit , ignorovat to a žít si tak, jak chcete vy. Úřady vám nepomůžou.Problém je asi v něčem jiném, vy jste mladí, klape vám to, přistěhovali jste se, zařizujete si život , který máte před sebou. Jste tam krátce, pro ní jste vetřelci, ona se domnívá, že tam už má nějaké odžité domovské právo. A tohle některé lidé přímo dráždí k nepříčetnosti. 2 roky se užírala a promýšlela co s tím udělá , teď už nevydržela a začala vás terorizovat. Prostě pravá česká závist. Vztahy už máte teď jasně pochroumané, nedivím se, i vy máte jen jedny nervy. Zkuste se ještě poptat u sousedů, kteří jsou vám ještě nakloněni ( za chvíli asi už budou ovlivněni), nebo těch od kterých jste koupili dům, jak vycházela tahle paní s nima. Jestli tomu dobře rozumím, zahradu a předzahrádku máte oddělenou od sousedů.Tak si ji užívejte dál , nasázejte kytek jakých je libo, pod větvemi jejích tújí , když je nechce ořezat ,si udělejte gril, je to dobré místo, odtamtud na ní nepůjde kouř a smrad . Manžel si normálně zapálí na svém pozemku tam , kde bude chtít, protože jedna cigareta není tovární komín. Nejlépe tam, kde jí to nejvíc vadí. Až si paní půjde schrupnout po obědě, pustte hip hop apod. (to je na úplné zblbnutí ) . Vy a jděte s kočárkem na procházku. Pakliže si půjdete hrát na zahrádku pustte hudbu dřív než ona, až dcerka povyroste tak takový dětský bubínek s paličkama nebo řehtačka je dobrá hračka. Zvěte si přátele, budete mít aspoň svědky, jak se ovládá.. Vy buďte buď hluchá jako její manžel (možná to už s ní vzdal a tu hluchotu předstírá aby měl klid ), nebo vlídná, divte se před ní s účastí všemu co vám řekne , že jí vadí . Informace si pak využijte podle svého . Není třeba jí osobně úplně ignorovat, klidně ji zdravte,když vám nebude odpovídat, pak už zdravit nemusíte . Je třeba jí jasně nastavit pravidla a ukázat, že jste tvrdý a nezdolný protivník. Až udělá ona první ústupek, buďte také jednorázově shovívavější. Snažte se to brát s rozumem a ironií, nenechte si od ní rozklížit vzat s manželem hádkami. Vím, píše se to jednoduše, ale pokud je člověk vychován ke slušnosti, těžko si pak takovéhle způsoby chování osvojuje. Bohužel v někdy to nejde jinak. Nejenom rodiče nás vychovávají, ale někdy i takovýhle sousedé. karina
doplněno 14.04.10 19:50:zkrátka - takovéhleho protivníka můžete porazit jenom jeho vlastníma zbraněma. K.
Je to sice hrozný, ale jediný co Vám zbývá, teda jediný účinný prostředek je: Na hrubý pytel, hrubá záplata. Připravit se na vše, a oplácet zlo dvojnásobným zlem. Sousedi si musí uvědomit, že stejně jako vy, i oni mají o co přijít.
Jakákoliv cesta práva nemá v současné době nevymahatelnosti práva, řešení. Slušností v tomto případě nic nedosáhnete. Připravte se ale na to, že budete muset udělat to, co by jste nikdy jindy neudělala. Pokud se rozhodnete, nesmíte už couvnout. Jedině po vzájemné dohodě. Tenhle stát není schopen bránit obyčejné slušné lidi.
zabit! NO TED VAZNE!
to co jste uz sama udelala (policie , obec. urad) je asi maximum .. ted proste zbyva vytvrat a hlavne nedavat jim najevo ze se jich bojite.
ja na vasem miste bych zkusila TOTALNI IGNOROVANI a to tim zpusobem ze cokoliv udelaji tak se chovat jako by nic! kdyz vyleze ta baba na zahradu a bude na vas treba rvat tak BYCH JI hezky pozdravila DOBRYYYYY DEN a pak koukejte skrz ni a delejte jako ze tam uz neni! nedavejte jim najevo ze vas obtezuji a ono JE TO PRESTANE BAVIT! CHovejte se uplne normalne ... manzel at si v klidku vykuruje tak jak byl zvyklej(je preci venku)a hlavne chovejte se TAK JAK BYSTE SI PRALI ABY SE ONI CHOVALI K VAM!
nic netrva vecne!
pevne nervy a nenechte se vyvest z miry!
Máte to někteří hodně divné sousedy.Zřejmě na tom jsem se sousedy oproti vám přímo v parádním sousedském vztahu.Za zahradami máme společné ohniště,blonďatá sousedka chodí za mnou na štamprdli,za brunetou zase já.Se sousedy si štamprdli podáme i z terasy.No a jestli by mi sousedi chtěli vyhlásit válku?Asi bych s tím udělal rázné zadostiučinění.Thuje na mém pozemku bych stříkl herbicidem a diskotéku by zřejmě měli takovou,že by jim sklenice tančily v kredenci.S popelníkem by určitě neuspěli jako se seznamem kytek.Já m...když válku,tak at to stojí za to.Ale v mezích zákona.Pozor na ně-ty zákony.No a co se týká úřadů v této věci?Nepomohou ani náhodou.Až někdo z vás poruší zákon,tak zhačnou jednat.
no, v tomhle případě fakt nevím. Ano, je to obtěžování nad rámec - dá se stěžovat si na obecním úřadě, ale osobně si myslím, že to stejně k ničemu nebude... Bude to tvrzení proti tvrzení (snad kdyby jste si to natočili na video nebo dodali svědky)
můžete jít do občasnko-právního sporu - myslím že je to ale zbytečné...
můžete přistoupit na jejich politiku a zlo oplácet zlým - napadá mě třeba - když začne vyhrávat, shodit na ulici hlavní jistič...
Výmluva na alergie - to je nesmysl - protože pyl přiletí z velké dálky s větrem, takže si s tím vůbec nelamte hlavu a vysaďte si co chcete. Bohužel je asi možné, že pokud nebudete mít plot, může vám rostlinky hubit... (vyfotit, stěžovat si... pořád dokola)
Jinak si baby nevšímat, nemluvit, nezdravit - prostě neexistuje. Za ty thůje bych byla ráda - aspon na ně nevidíte (a ona na vás)
snad ji to přestane bavit.
Kupte si psa pěkně velkýho a uštěkanýho třeba si to rozmyslí a dají pokoj až jim ten pes začne štěkat do rytmu./řady Vám nepomůžou.
Presne .. TAKy me pak napadl pes ale v zapeti se mi pred ocima prehrala situace kdy najdu otraveneho psa na zahrade ..
Milá paní, teda nezávidím vám, co se týče hašteřivých sousedů. Budete si asi muset počkat než zemřou jinak s nima nic nenaděláte. Někdy je fakt lepší dům prodat, protože tito lidé jsou z těchto drobných zlomyslností a hádek živi. Máme dvojdomek s jednou starou 80 letou ženou, která má synovce úplný pablb. Máme potíže s plotem stále tvrdí, že je plot její, a její sloupky, dali to dělat, okolo celého domu, protože tu byli první. Dobře, plot je v dezolátu, ten který sousedí s naším dvorkem padl, to znamená, že tam plot není a naše dvorky jedno jsou. Ještě, že nemáme drůbež, nebo psa. Je to po pravé straně domu, tzn, že by jsme plot měli dělat my. Nechci dělat mruztosti tak mlčíme, žijeme bez plotu, na její sloupky se nesmí šáhnout. Až umře je jí 80 let, tak to bude jejího svobodného synovce a to je ještě větší magor. Jen vám chci říct, že dobrý soused žádný soused. Pozdravím a tot vše, jinak hodně štěstí, vůbec nejlepší bude je ignorovat, jako to děláme my.
Nevím jestli existuje řešení, protože to jsou bohužel typy lidí, kteří se prostě domluvit nechtějí... Moje kamarádka má podobný problém. Postavili si s manželem asi před 2 lety nádherný baráček na nádherném místě. Bohužel chytli sousedy, se kterýma se nedá vycházet. Zkoušeli to, ale bohužel stojí to strašné úsilí a nemá to žádný efekt. Kamarádka už je z toho psychicky hodně špatná, a to až tak, že v tom baráku vůbec nechce být, protože se tam vůbec necítí příjemně, ztratilo to jakoukoli atmosféru domova. Nakonec se rozhodli, že ho prodají a odstěhují se. Jenže nikdy nevíte, to by člověk musel jedině někam na samotu...
Každopádně držím palce a přeju pevné nervy.
presne jedine samota a nebo barak na pozemku jako maji holywoodske hvezdy kde ke svemu oploceni od vstupnich dveri baraku jedete 5 minut autem pak vam muze byt jedno co mate za souseda .
Nejhorší je že si člověk vybere místo, na něm si postaví domeček a pak se přistěhuje nějaký TAKOVÝ ... a je vše v háji a je člověk rozčarován. To musí být hrozné. Já naštěstí s nikým nesousedím
NO taky jsem takovych pripadu hodne slysela kdy lide si vybrali mistecko siroko daleko nikde nikdo a po roce pohadky konec! to je uplny zakon schvalnosti!
ja sice bydlim v byte a taky se sousedy bylo par neshod a napadly mne myslenky odstehovani do baraku a podobne.. ale pak kdyz vidite a slysite jak to take muze dopadnou tak je clovek rad za to kde je a najednou mu to co resil uz nepripada jako zavazny problem
Já vidím naproti je bytovka ,dřív tam měli před domem krásnou skalku, plno kytiček krásně upravené, jenže ti majitelé bytů se odtěhovali zestárli a nyní, je to k hrůza a ty vztahy mezi nájemníky. Nebudu raději pokračovat.Je to vše v lidech .Dnes je doba ,kdy si každý čančá to svoje doma a za dveřmi na to nehledí. Ale to je chyba a komunikace mezi lidmi chybí. A lidi si závidí a nenávist je tady hned.
Měli jsme kupovat malý baráček, koncový řadový dům po rekonstrukci. Všechno ideální, my oba nadšení, krásná malá zahrádka (jsem velký krtek) obehnaná drátěným plotem a bambusovými rohožemi, všechno parádní a život se hned zdál lepší. Při poslední prohlídce, po které mělo následovat složení zálohy, jsme dostali od starých sousedů takovou sodu... sen se nám hnedle rozplynul. Vletěli za námi, že prý jsme v domě moc nahlas mluvili, pak nám dali na srozuměnou, že nesmíme nic vrtat (jezdívá k nim malá vnučka), musíme stěhovat potichu a rychle a že nám nebudou tolerovat zahradní gril ani jakýkoliv hluk na naší zahradě. Nezmohli jsme se na slovo a paní to zakončila slovy - slyšela jsem, že máte kocoura, tak dámo, jestli mi ta potvora jednou přeleze plot, tak ho zastřelím. Ale to už jsme byli na útěku... marná snaha člověka vyrůstajícího v paneláku koupit rodinný dům a žít tam spokojeně.
Jak to tak čtu, jako bych se viděla. My ale s takovým sousedem bydlíme v domě. 2 nájemníci. Je to stařík, život se mu moc nepovedl, tak se rozhod, že bude otravovat. Téměř každý den, na mě čekal , až jsem přišla z práce, aby mi vynadal. Jednou jsem nezametla chodník, jednou zase je moc zametený , zasadila jsem si smrček - ustřihl mu vršek. Nechala jsem rýč na zahradě- byl uklizen navždy v jeho sklepě, měla jsem uskladněné dřevo, tak ho stopil s odůvodněním, že od něj vlhla zeď atd. Jsem slušný člověk a násilí je mi proti srsti. Ale co je moc- to je příliš. Jednou jak tak na mě čekal, nervy nevydržely. Zařvala jsem , promiňte ten výraz. Jdi do prdele kreténe a zalez. K mému překvapení zmlkl a zalezl. Od té doby mlčí. Já ho ignoruju, dělám, že ho nevidím a mám pokoj. Je to fakt. Na hrubý pytel - hrubá záplata. Je mi ho sice líto, nemá už svůj objekt uspokojení, ale já mám klid.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.