Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
mám problémy s komunikaci s lidmi. Ve společnosti se cítím nejistě a nervózně. Nedokážu komunikovat.
Většinu času proto trávím zavřený doma, což ale asi nebude nejlepší.
Rád bych teda s tím něco dělal. Proto by bylo asi dobré chodit mezi lidi i když to jde těžko (prostě to překonat.)
Ale kam pořád chodit? Občas skočím někam do shopu, koupit hadry (to je pro mě asi nejhorší) atd... Ale nemůžu každý den chodit někde po obchodech a utrácet.
Nemám žádné friends, ani nikoho s kým bych někam chodil. A zase mi přijde zbytečné chodit jen tak zbytečně a ztrácet čas (to raději můžu něco dělat doma)
Co s tím dělat?
Ahoj, tuhle odpověď asi neuvidíš rád. Měl bys jít především k psychologovi (třeba školnímu). Opravdu je nutné to řešit s odborníkem. Existují psychologové a psychiatři, které platí pojištovna, tak se zkus poinformovat třeba u praktického lékaře, kam máš jít, abys nemusel platit. Psychiatr Ti může předepsat i nějaké léky na uklidnění.
To, co máš, se nazývá sociálné fobie, a když se neřeší (neléčí), tak se to jen zhoršuje a za několik let už třeba nebudeš schopný vůbec vyjít z domu. Proto je nejdřív nutné zjistit, proč se lidí bojíš a naučit se s nimi komunikovat - v tom Ti pomůže psycholog. Čím více budeš budeš během terapie chodit ven, tím snazší to bude. Důležité je vědět, že se to dá "vyléčit" (není to přímo nemoc, ale porucha).
Sociální fobií trpí strašně moc lidí, někteří jen mírnou formou (já například nedokážu jíst před lidmi a mám stres, když na mě více lidí pohromadě civí), jiní silnější formou (zvracejí každé ráno, když mají jít do školy nebo práce; na ulici dostávají záchvaty, zkamení úzkostí a podobně). Rozhodně nejsi sám, většina lidí, které potkáváš, mívá podobné pocity jako Ty, nebo je mívali někdy dřív či teprve budou mít (hodně se to mění v průběhu života a při různých situacích).
Co se týče chození ven, tak vzhledem k ročnímu období, doporučuju navštěvovat parky, vem si tam knížku a čti si. Nebo se jdi projít k vodě a krm kachny, zajeď si na kole, běž si zaběhat. Zřejmě budeš introvertní typ, ale i introverti potřebují k životu společnost jiných lidí. Nikdy na to nezapomeň. Člověk je sociální tvor a úplně sám nebude nikdy štastný. Pořiď si psa a choď ho venčit, pejskaři si rádi povídají, možná si mezi nimi získáš přátele...
Chodíš do školy nebo do práce?
Bohužel do školy
Ale je to peklo. Nervózně sedím, nemluvím.
Asi to bude sociální fóbii nevím. Já spíše ani nemám o čem se s někým bavit. Přijde mi zbytečné se bavit o nějakých nesmyslech a ani mě to nějak nebaví. Když se někdo na něco zeptá tak nějak krátce odpovím a to je vše. Mám taky strach abych neřekl něco špatně nebo nějakou blbost a pak by se mi všichni nevysmáli nebo bych byl za debila.
A co by Ti pomohlo k tomu, aby sis mohl se spolužáky povídat?
Co by se muselo stát, abys neměl strach z toho, co řekneš?
a skusal si sa s niekym bavit o temach, ktore zaujimaju teba? neviem (napr PC hry, priroda,..) bol by si prekvapeny kolko maju ludia, hlavne na skole, spolocneho...ak mas pocit, ze nepotrebujes komunikaciu ako taku, skus vyhladat odbornu pomoc, ak je ti neprijemny osobny psycholog, tak skus na zaciatok trebars telefonicky kontakt s niektorym odbornikom, minimalne by ta niekam nasmeroval a poradil ti ako dalej...
No já právě přemýšlím jestli jít nebo nejít k psychologovy.
Třebas je to jen normální stydlivost a pak bych vypadal jak debil.
Psycholog je dobrá volba, ten je schopný vést s Tebou rozhovor na odborné úrovni a rozpozná, jestli Ti bude stačit trocha psychoterapie (rozhovory, nácvik situací) nebo jestli bude potřeba podepřít Tvé sebevědomí chemií (léky) a pošle Tě k psychiatrovi.
Dnes je naštěstí úplně jiná situace než před lety a člověk, který se léčí u psychiatra, nemá punc blázna.
Mému synovi (měl dlouholeté problémy s jídlem, značnou podváhu, chtěl by jíst, ale nemohl, měl strach, že zemře hladem) úžasně pomohly léky - během roku přibral 16 kg a je spokojený a vyrovnaný.
Neváhej dlouho, abys v sobě nefixoval špatné pocity.
Prosím tě ,proč bys vypadal jako debil? Proto ten doktor existuje a to bys koukal , jaký k němu chodějí lidi. Neváhej a jdi se poradit. Než mít depku a stále o sobě pochybovat ,to se ti zdá lepší? Myslím,že ne, neváhej a dojdi si tam!
Správný psycholog se Ti nikdy nevysměje. Pokud něco Ty sám vnímáš jako problém, pak to bez debaty vnímá i psycholog jako problém.
Znáš nějakého zodpovědného dospělého člověka (z rodiny například), kterému by ses mohl svěřit s tím, co Tě trápí?
No ok. Problém je, že abych mohl k psychologovi, tak potřebuji doporučení od doktorky, jinak mě nevezme. Což je problém. To mám zajít za normální doktorkou a říct že jsem debil a potřebuji doporučení k psychologovi? Pochybuji že taková doktorka (ne psycholožka) by tomu rozuměla...
Probůh, jen to ne, neříkej jí, že jsi "debil" : ) V klidu popiš svou situaci a stůj si zatím, že je to třeba řešit u odborníka, že nemáš jinou možnost, jak se s těmi problémy vypořádat.
Moje zkušenost s praktickými lékaři je taková, že když jsem se jim svěřila s psychickými problémy, tak mě brali i oni vážně. Tvoje psychika (stres, úzkosti) totiž vážně ohrožuje i Tvé fyzické zdraví - zažívání, spánek, tlak a podobně... dlouhodobě neřešené psychické potíže bývají příčinami infarktů a rakovinových nádorů (dokázáno vědecky).
Nemůžu Ti zaručit, že i Tvoje doktorka bude tak moudrá, že nenarazíš na někoho, kdo bere lidi jen jako nutné zlo, se kterým se ve své práci musí stýkat. Každopádně, Tvé právo na odbornou pomoc Ti odepřít nemůže.
Držím Ti palce, aby všechno dobře dopadlo a dostalo se Ti pomoci, kterou potřebuješ. Neboj se o ni požádat, máš na to nárok a je to momentálně to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat.
No ...každý člověk (at mladý či starší) má občas chut nikoho nevidět,být chvíli prostě sám.nevidím v tom nic špatného.Já sama jsem povahou samotář,tak Vám dost rozumím.I svačiny v práci trávím často sama (ale někdy s nimi jdu,aby se neřeklo),ptž si kolektivu užiju až dot a nebaví mne poslouchat o jediné volné půlhodině ty blbé tlachy o ničem.Raději si vezmu knížku ,časopis či zavolám domů.Mimochodem jsem si všimla,že je nás hodně ,kteří si někam zalezem a chceme mít chviličku klid.Nejvíc takové chvíle jsou,když člověk není zrovna OK,má starosti,něco prostě nesedí či není jak by si přál.
Já nevím jestli je to rovnou na psychologa,já s tím žiju zcela v pohodě už 40 let,občas mezi lidi zajdu,ale lépe je mi samotné.(Na netu mi společnost nevadí,to je asi tím,že si její přítomnost reguluji sama)
Myslím,že pokud k tomu psychologovi půjdeš ,mělo by to jít i bez doporučení.Zkusila bych tam zavolat,vysvětlit,že nechceš přijít přes obvoďačku a případně se rovnou objednat.Dnes je všeobecně úbytek pacientů,neměl by být problém
Souhlasím. Hlavně s tím, jak jste nakousla téma komunikace v rodině. "Agenty", co se děje u vás doma? Povídáš si s rodiči nebo sourozenci? A o čem?
Zkus si představit, co by se muselo stát, aby se ta komunikace doma a pak taky ve škole zlepšila a napiš nám to. (já vím, že chceš, abychom my poradili Tobě, ale možná tu odpověď už dávno v sobě máš, jen se ještě nedostala na povrch...)
Jo tak se sourozenci a máti nemám problém komunikovat. Nedá se říct o čem, to záleží na situaci, ale není to problém. S otcem se nebavím, to je totální debil, ten přijde domů jen žrát a spát a zbytek času sedí v hospodě...
Zřejmě cítíš k otci nenávist, je to v tobě a to asi tím vzniká ten blok v tobě. Je to špatné když se toto v rodině vyskytne, bohužel není to ojedinělé. Otec nezastává v rodině funkci jakou by měl, takový ten mužský vzor. Nic za to nedáš, když se dojdeš poradit.
Ahoj!
Měla bych otázku. Už ses spojil s "andyw"? Jestli né, tak to udělej. Protože máte oba stejný problém, můžete si i pomáhat. A hned budeš mít kámoše! A ještě jedna rada. Už jsi v této poradně četl vtipy o lékařích? Najdi si je, zasměješ se a hned bude na chviličku líp. Máš velkou výhodu, že máš internet, máš se i s kým takhle poradit, to za mých mladých let nebylo a taky jsem měla podobný problém. Připadala jsem si jako škarohlíd. Ale vyrostla jsem z toho. Ono i dospívání je zátěž, hormony se různě bouřej, chce to vydržet. Držím ti palce.
Ahoj, je mi 17 a asi tak 3 roky mam uplne stejny problem.. - ve skole sedim a zbytecne s nikym nekomunikuju dokud se me nekdo nezepta - a to vetsinou taky odseknu co nejkratsi odpoved..., volnej cas travim vyhradne doma, nevidim duvod proc chodit nekde ven a podobne, nesnasim spolecnost! Zatim to resim tak, ze mam jedoho jedineho kamarada (kterej jezdi jeste casto pryc) a to mi uplne vyhovuje, jinak sedim doma a venuju se tomu co me bavi a takhle.. bez toho aby na mne nkdo cumel nebo otravoval, popr. se jdu projet na kole.. tam kde nikdo nechodí ...
Socialni fobie, jak uz bylo receno je dost trapeni... na ozatku co s tim je tezko odpovedet, mozna by fakt pomohl psycholog, ke kteremu ale asi potrebujes doporuceni lekare... to se mi stalo asi pred 2 mesicema - sel sem normalne na 17 let. prohlidku, a kdyz doktorka videla jak jsem nervozni, upoceny a s vysokym tlakem z takovehle obyc. situace tak mne behem 2 tydnu objednala k psych., byl jsem teprve na prvni "schuzce" takze jeste nemuzu mluvit o vysledku... Kdyby jsi nahodou chtel neco probrat, cokoliv, tak neni problem :D Zatim se mej..
S návštěvou psychologa určitě souhlasím a pokud chceš radu kam jít, tak ti jako tip dávám hraní společenských her - existují herní kluby nebo lidi jen tak hledají spoluhráče. Je to zábavnější a inteligentnější než hospoda, a dneska existují fakt propracované hry pro lidi všech věkových kategorií
- doporučuju se ale setkávat na veřejných místech, nikdy nevíš
doplněno 14.04.10 08:10:Jo, a k psychologovi určitě nepotřebuješ doporučení od doktorky! Normálně si vyber někoho, kdo má třeba dobré reference a objednej se. Jen předem upozorňuji, že najít dobrého psychologa bývá někdy těžké. A když Ti nebude sedět, tak se neboj ho změnit, je to důležité.
Nemám žádné friends a měl jsi je někdy,o čem jste se bavily,co tě baví,co doma vlastně děláš?Ve škole se přeci musíš občas někoho na něco zepat a otevřít pusu.Zkus se chytit a oslovit nějakého míň výrazného spolužáka,spolužačky,zavést téma ,které vás spojuje,škola,možná,když budeš schopný se bavit o věcech,které ve třídě probíráte společně tak pak to půjde i převést na volný čas.Taky se mi občas nikam nechce a když jdu tak je to jen ze slušnosti,ale pak su někdy i ráda,že jsem se překonala,protože to neni tak špatný.Možná si myslíš,že jsi nudný.Ale každý je nějaký,pro někoho je někdo zábavný pro jiného nudný.Já se bavím i s lidma o kterých si myslím,že jsou třeba divní,protože jsou jiní,než já,ale občas si promluvit i o ničem v autobuse,na nákupu ,u doktora s nějakým známým,kterého potkám neni žádná hrůza.Dozvíš se ,že všichni máme nějaká trápení,plusy,mínusy,radosti i starosti.Nezavírej se,přece nemusíš být na každé disko akci,ale zkoušej nové věci-jen tak můžeš říct,mě to neba.Můj přítel byl taky a je takový domácí typ,co u nás bydlí tak ho občas vytáhnu po známých,na velikonoce za ním přijel bratr,oxidovali doma,tak jsem je vyhnala,aby šli vyšlehat kamarádku,odešli v 11 a přišli až v 17.30,stavili se u rodiny ,co jsme tam byly před vánocemi ,byli spokojení.Po šlahačce nechodil už tak 18 let,bude mu 30.Má se dnes čemu zasmát,že to trošku přepískl s alkoholem,v práci se mu smáli,já taky a on sám sobě též.Nechtělo se mu,ale udělal něco jiného než je zvyklý a byl rád.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.