Trestání dětí za vymýšlení

Zmiňujete nočník. Tak to budou vaše děti ještě opravdu malé. Svým dětem jsem četla a nyní příležitostně vnoučatům čtu nebo vyprávím před spaním pohádky. Když je pokoj vyvětraný a celkově se život v bytě zklidní, tak děti usínaly a usínají ještě před koncem pohádky.

Ano, přesně tak, trošku je pomazlete a poňuchejte, at jdou v pohodě spát. Dopřejte jim trošku podvečerního kontaktu s Vámi. Nejsou vylítané, tak se jim ještě nechce spát a podle nočníku soudím, že jsou ještě malinké. To patří k věci.

Běžte si s nimi do pokojíku povídat.

Kde začíná násilí, tam končí rozum. Proč na zadek? Buďte rád, že jsou zdraví a šikovní.

Uživejte si to, to dětství našich dětí tak rychle uteče.

Jsem ze starší generace. Moje děti a nyní vnoučata dostanou za úkol - zamést, vysát, uklidit neuklizené hračky, umývat nádobí... Záleží na věku dětí a funguje. Nerozčilovat se, neprojevit depresi, s úměvem zadat.

Děti touží po společnosti, po kontaktu. Dítě není žárovka, aby se dalo vypnout tlačítkem vypinače, a konec, skončil den. Večerka...jako na vojně nebo v base. Na TAKOVOU kázeň je ještě brzy. Trochu trpělivosti, maminko, tatínku, trochu víc empatie. Tak at se vám to daří, ten malý princ nebo princezna vám to jednou vynahradí. Toto ještě dlouho nebude na trestání!

No já jsem odpověď "regine" pochopila tak, že když se děti tím uklízením hraček a pomáháním třeba v kuchyni unaví, tak pak zalehnou a jsou natolik unavené, že je nějaké vylézání z postele ani nenapadne. Ale to by platilo už na větší děti, ne na mrňata, která ještě musí chodit na nočník. Já si myslím, že to chce vydržet, protože to rychle přejde. Asi chtějí být déle ve společnosti. Je jim divné, že ony musí být v posteli a dospělí ne, tak jsou možná jenom zvědavé co tam bez nich děláte. Tak já bych si k nim na tu chvíli sedla a četla pohádku. Pohádky jsou přece krásné a pobaví i Vás.

Rozhodne cekat s vareckou hned za dverma a jak vystrci nos, tak serezat jak zito. At si fakani zvykaji.

Zdravím. Když děti uložíte, zůstaňte ještě chvíli u nich. Přečtěte pohádku, vyprávějte..Uklidní je to a v klidu usnou. Alespoň u nás to tak fungovalo.

Jeden můj vnouček asi ve 3 letech měl takové smyšlené argumenty, že to bylo z našeho hlediska evidentní lhaní. Bavila jsem se o tom s psycholožkou a tu to nijak nevzrušovalo. Prý že to není nic vzácného, že je to jev dočasný a v tomhle rozsahu je to projev vyšší inteligence. Takže Vás chci uklidnit, že máte velmi inteligentní děti.

Já jsem si k dětem vždycky na chvíli večer sedla a povídali jsme si, co jsme dělali celý den, co se jim líbilo - od malinka jsem to provozovala, i když ještě pořádně nemluvily. Nakonec pohádku - u té jsem usínala, tak mě nejdřív děti opravovaly a potom už ne, usínaly. Mám názor, že děti potřebují cítit ,že jsou v bezpečí. V každé rodině to je jinak, někdy nic nepomáhá, jen se jim ještě nechce spát. Ale netrestala bych je, pak, pokud by usínaly s pláčem, není to dobré. Teď se mi to říká,že? Děti mám dospělé a vnuky mám jen občas, tak mi nedělá problém u nich večer pobýt. Ale jak budou starší, určitě přestanou vyžadovat vaši přítomnost.

Vidím že problém nezvládáte. U nás nic takového neexistovalo i bez nadávek a vyhrožování. Já jsem chodil příkladem vstříc. Děckám jsem řekl pojďte, necháme mamu at se dívá na ty svoje seriály a jdeme spat. Byl jsem obvykle první, kdo usnul.