Nečekaný nezájem, jsem na holky?

Zdravím všechny
Procházím si něčím úplně novým a není to úplně jednoduchý. Chci to zkusit probrat i s někým neutrálním, zkušenějším..Zároveň to ze sebe musím dostat, i takhle anonymně to možná trochu pomůže.
Je mi skoro 18 let a nikdy jsem neměla žádný vážný vztah, možná nějaký ten krátký románek s klukama, ale nikdy nešlo do tuhého. Nikdy jsem neměla sex, ale párkrát už od toho nebylo daleko, tak nějak jsem od těch kluků čekala větší trpělivost, né že po týdnu randění na to hupnem. Vlastně i na ten fyzický kontakt moc nejsem. Ano, první pusy, líbačky, chození za ruku - to všechno mám zažité, ale potřebovala jsem opravdu důvěru a klid. (nemluvim o buhvijak dlouhý době). Kluci se mi líbí a budou, ale před měsícem a půl jsem poznala jednu slečnu... Asi po 2 týdnech psaní jsme se sešly (asi na hodinku) a ještě tu noc jsme šly společně s ostatníma kámošema do klubu, přesně na Valentýna - víc lidí, větší sranda, byla jsem vůbec ráda, že mě tam pustili :D. Anyway. Padly jsme si do noty, ta noc byla fakt hezká. Od tý doby jsme byly venku asi tak 7x (vždycky minimálně na půl dne, hrozně to utíkalo a probíraly jsme i docela osobní věci a bylo to prostě hrozně moc fajn!) Po každým setkání jsme se objaly a pak napsaly SMS, jak nám spolu bylo fajn, jak nám to slušelo apod... Bohužel musela se školou na praxe do zahraničí na 14 dnů (kvuli korone se pak vrátili samozřejmě dřív). Den před odjezdem mě pozvala k ní domu, kde jsme popíjely vínko a no čučely jsme na kraviny, sranda. Doprovodila mě domu a u vchodu mě přitáhla, že mě jako políbí. Kdybych nebyla strašpytel, tak se i klidně nechám. Hrozně se mi líbila. Ale moje blbost ze mě udělala prkno a já se na nic nezmohla. Následující dny jsme si o sobě furt dávaly vědět, hezký/romantický zprávy, volaly jsme si a tak. Pak přišla a koronavirus nám to jenom ztěžoval. Přesto jsme za ní šla. (noc předtim mě prosila, že se jí po mě stýská). Přišla jsem za ní a opět, vínko (nemám ho ráda, ale ona ho kvuli mě koupila :D), sranda, pomohla jsem i něco do školy. Nom. Pak jsme tak nějak ztichly a ona mě začala jemně hladit po koleni, krásně se usmívala a koukala na mě těma svýma očkama. Věděla jsem, že tohle prostě je ono, že v tom s ní chci pokračovat, nebylo mi to proti srsti. Když už jsem se rozhodla, že zakročím, vlítl do pokoje její brácha, kterej něco potřeboval. zkazil náladu, ale tak co no.. Oblékly jsme se a šla mě doprovodit na zastávku. Cestou jsem se vzchopila a chytla ji za ruku, bla za to moc ráda, šlo to poznat. Pak jsme se normálně rozloučily, objaly (už jsme na sobě měly roušky, takže pusa na veřejnosti nepřijatelná). TAK A TED víte ty začátky a TED to hlavní.

Ještě tu noc jsme věděla, že to je super, byla jsem zamilovaná a myslela jsem na ni furt (stejně jako ten měsic a pul předtim). Den na to jsem si normálně volaly apod. Další den se neozvala, třetí den napsala jenom večer, že se omlouvá, že to posrala. Nechápala jsem o co jde. Odpověděla, že se ještě nedostala ze svý bejvalky (btw. už je to pul roku co spolu byly a kdysi ji ta ex podvedla). O to víc jsem nechápala. Proč si teda začínala něco se mnou? Tohle všechno pro mě bylo a je úplně nový. Konečně jsem se s něčím začína a srovnánat, dostala jsem se emočně dál a pak tohle... pak mi jentak napsala, že je ráda, že mě poznala, že jsem krásná apod, ale že když je ke mně upřímná tak mi to musela říct. Já vám říkám, 3 dny jsem z toho moc nespala. Furt nechápu co se to vlastně stalo, ted už je to skoro 16 dnů. (btw, moje rodiče nic nevědí). Kdybych neměla super kámoše, který tu pro mě jsou, tak se v tom asi ještě furt plácám.
Já se v tom plácám pořád. Furt na ni myslím a nerozumím jak se to takhle zničehonic mohlo podělat. Jsem z toho smutná, nemám slov. Jsem víc uzavřená než předtím. Už nevím jak mám lidem důvěřovat. Vždycky jsem s tím měla problém a když už jsem s byla 100% jistá, že mužu tak se stane tohle... Nom. 16 dní a žáná zpráva, nic.
zkrátím to. Zbalila mě a já do toho spadla. Jak se z toho vyškrábu? Nebaví mě čekat až se něco stane, ted to kvuli karanténě potrvá dýl, nemám se jak odreagovat. Furt kontroluju sociální sítě jestli náhodou nenapsala.

Doufám, že si to alespoň někdo přečetl. Dusím to v sobě a chci aby si to přečetl i někdo dospělý, zkušený.
Každopádně, přeju klidný zbytek karantény :D.