Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mluvili jste tady o poruchách erekce. Týká se to i mého přítele. Problém je v tom, že jsme k milování přistoupili asi moc brzo, když jsme se ještě moc neznali. On zřejmě o svém problému věděl z dřívějška, možná chtěl vědět, jestli to se mnou bude stejné. Snažila jsem se s ním problém rozebrat v tom směru, že to možná bylo brzy, že se to stává atd. On se ale nejspíš hodně stydí, je asi taky naštvanej, nejspíš se celou dobu na to připravoval jako aby to vyšlo atd. Zkrátka a dobře od té doby se mi vyhýbá, nechce mě vidět, napsal mi že si myslel že si zvykne s někým být (byl dlouho sám), ale nejde mu to. Přitom na mě dělal dojem že mě má rád, byl pozorný, hodný, zkrátka takový, jakého jsem si vždycky přála. I já jeho mám pořád ráda a teď jsem neštastná z toho, že mě nechce vidět. Můžu mu být nějakým způsobem nápomocná, mám naději, že přijde den, kdy ho zase uvidím, mám proto udělat něco já? Na SMS ani email neodpovídá. Děkuju.
Chce to z tve strany spoustu a spoustu trpelivosti a pochopeni.
Hlavne sama byt v pohode a davat mu najevo ze to bude v pohode, vzdyt muzete pro zacatek zkusit i lehci formy sexu, pri kterem neni ta pevna erekce tolik dulezita.
Nic nevzrusi muzskyho vic, nez kdyz mu zenska rekne treba o oralni sex, ktery protejsek umi uplne neskutecne super , to prosim nalezite zduraznit :D .
(Muzske ego pak roste neskutecnym zpusobem . A o tom to je, verit si)
Pri tom muzes byt tak trosku sobecka, ty si uzivas a partner ne ("ne"v uvozovkach). Partner potom muze uplne vypustit starosti o svoji erekci, kdyz tady jde o tebe a ona ta erekce prijde potom uplne prirozene sama.
Ad rada al bundy, jiste dobre minena rada, ktera by pokud by tu navstevu absolvoval jiste pomohla, bohuzel ja si myslim ze prave s timto problemem se k lekari mladi muzi odvazi zridkakdy.
Myslím, že nechápeš, co se vlastně stalo a co se mu honí v hlavě. Těžko radit. Kluk ze svého pohledu totálně selhal a utržil si ostudu - i když Ty to třeba tak nevidíš. Erekce je pro kluky hodně důležitá.. Může se stát i to, že Tě bude nenávidět. Bude to chtít hodně trpělivosti a hodně taktu. Netlačit na pilu a nic nelámat násilím. Nechat věcem volný průběh a na milování se NEPŘIPRAVOVAT. Musí to být naprosto spontánní záležitost, jinak se hoch bude hlídat a čím více se bude hlídat, tím větší fiasko. Možná by pomohly některé potavinové doplňky - v lékárnách je toho spousta.
Těžko tady říct něco jako běž tam a tam, udělej to a to. V tomhle není jednoduché radit, protože Tvůj kluk má těžký psychický problém. Jestli si s ním dokážeš promluvit a on Tě bude chtít poslouchat, pak máš šanci.
Hodně zdaru.
Jestli ti na něm záleží, dělej jako by se nic nestalo, nevracej se k tomu selhání, netlač na pilu a nechej věcem volný průběh. Hlavně proboha nepřipravuj milování a pokud ano tedy tak aby on si toho nevšiml. Jestli k tomu někdy dojde, at je to náhodné a spontánní. Bude-li (a já se domnívám, že bude) všechno v pořádku, hoch získá ztracenou sebedůvěru. Jinak je to opravdu na to léčení. BTW jak je starý?
Záleží mi na něm. Od kámošky vím, že je to moc hodný kluk, v životě jsem měla na chlapy spíš smůlu, právě proto si myslím, že on je ten pravý. Po tom, co se stalo, jsem pochopila, že to mělo být ještě víc spontánější než to bylo. Nepřipravovala jsem to a vůbec nemám v úmyslu milování připravovat! Mě by teď úplně stačilo, kdyby se se mnou chtěl vidět. Jen tak se někde projít. Samozřejmě mu to neříkám. Od začátku mi s ním bylo dobře, chodili spolu na výlety atd. Je mu 38.
V tomhle věku je to i o pocitu odpovědnosti. Nejspíš hodně chtěl, aby se ti to líbilo a tolik se bál, že by mohl selhat, až se to skutečně stalo. Muži okolo čtyřicítky už přeci jen potřebují trochu jiné zacházení a reagují často jinak, než když je jim dvacet. A co znamená "připravovat milování" ti asi těžko vysvětlím. Někdy stačí jen vědět, že se někde spolu sejdete a bude tam ložnice a klid, prostor a dostatek času a budete tam sami, stačí mít pocit, že se to očekává. To "jen tak se někde projít" je výborný nápad. Vypadnout, uvolnit se.. Buď na něj hodná potřebuje to trpělivost. Držím pěsti.
Hodně zdaru.
Souhlasím s Alem. Zkusila bych začít od začátku, chodit ven, do kina, hodně si povídat a dát tomu spoustu času. Snaž se mu dát najevo, že ti je s ním dobře a že ti na něm záleží. Budeš mu muset dát čas, aby na své selhání trochu zapoměl - pro muže je to totiž dost důležité. Hlavně to nevzdávej - držím pěsti.
Přeji hodně štěstí.
Vrátit se na začátek bude to nejtěžší. On si teď nevěří a hlavou se mu honí hrozné věci. Nevím, zda by byl vhodné mu říct něco jako "kašli na to, necháme tomu volný průběh, mám tě ráda, pojď do kina (nebo kamkoli jinam)..." Taky záleží, jak jsi po jeho selhání vypadala, jak ses tvářila a co bylo potom - btw zajímalo by mě to. On se teď bude hodně hlídat. Asi by bylo vhodné, aby případně použil nějaké podpůrné prostředky - ale pozor, na tenhle nápad musí přijít sám. I kdyby to mělo jen placebo-efekt, je to dobré k získání sebedůvěry.
Hezký den.
Ono se mě to líp myslí, než píše. Chci říct, že ti (vám) rozumím, že jsem pochopila, o co tady jde. Jen to možná píšu jinak, než to myslím. Po tom jsem se snažila tvářit normálně, jako že se nic nestalo, mluvili jsme o tom, už si přesně nevzpomenu co všechno jsme probrali, jen vím, že říkal něco, z čehož jsem usoudila, že nejsem první u koho se mu to stalo, ovšem jak reagovaly ty jiné nevím, nebylo jich mnoho, je hodně stydlivý, říkal, že když si na mě vzpomněl přes den, nebo někdy přetím, reakce byla normální, řekla jsem, že chci aby věděl, že to beru úplně normálně, že to chce čas, řekl mi, že chlap to vnímá jinak a že mu můžu říkat co chci. V tu chvíli mi bylo jasné, že to nebude jednoduché, protože následně začal mluvit o tom, že se asi v týdnu neozve (jindy mi psal krásné SMS, nebo jsme se viděli jen na 5-10 min)... A když uplynul týden a on se neozval, napsala jsem mu jestli se něco děje, nebo jestli se mu něco nestalo. Žádné výčitky nebo tak něco. Napsal mi, že si myslel, že bude v pohodě, ale není, myslel si že si zvykne s někým být, ale nejde mu to atd. Jinak podpůrné prostředky bych řekla, že bere už z dřívějška. Já mám takový dojem, že sám se se mnou nesejde. Že se mu budu muset objevit u dveří já. Nečekaně. - tvůj názor? Já si myslím, že kdyby mě viděl, že by to z něho tak nějak spadlo, já vím, že se teď stydí, že já jsem byla svědkem jeho selhání, sakra to je situace. Ještě otázku: Všechno to krásné co jsme spolu prožili, procházky a za kulturou atd. teď odsunul do pozadí a vidí jen tohle selhání? Chce úplně vymazat hezké vzpomínky a nechat si tuhle jednu ošklivou, kterou se teď nejspíš denně zabývá?
Nechce vymazat ty krásné vzpomínky a nechat si tu jednu ošklivou, ale teď skutečně vidí jen tohle selhání. Pokud můžeš, zajdi za ním, a jak otevře dveře, vrhni se mu kolem krku, vytáhni ho někam, kam jste rádi chodili. Myslím, že tím nic nezkazíš, a nakonec aspoň budeš vědět, na čem jsi. Jestli on to "rozchodí" nebo ne ne. To, co Ti říká, jsou výmluvy. neber to vážně. Objev se mu nečekaně u dveří a vytáhni ho ven. Nějak ten jeho "trapas" musíte rozehnat. Tohle by mohl být dobrý způsob.
Držím pěsti.
No to nemusíš hned teď, ale na druhou stranu bych to už příliš neodkládal. Já bych reagoval pozitivně a byl potěšen zájmem. Ale to mluvím za sebe a tvého přítele neznám. Nevím, jak bude reagovat on.
Hezký den.
Zdravím Ale, chci se tě zeptat, jestli tě mohla poprosit, jestli bychom tenhle problém nemohli ještě probrat přes mail. Kdyby si to náhodou dotyčný přečetl, aby to nebylo horší než lepší. Mám nějaké novinky, ale nejsem z toho odvázaná. Díky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.