Pritel nechce dite?

Já si myslím, že toto je natolik vážné, že nemůžete "číst přání z očí", vycházet u náznaků a postřehů. Toto je situace, kdy je potřeba otevřeně říci, včetně důvodů. Žádné jinotaje, karty na stůl! Nechete po partnerovi ledvinu, chcete normální život s dítětem, chcete být matkou. Podle toho, co řekne, vy se zařiďte. Ale trvejte na jasné a srozumitelné odpovědi jestli dítě ano nebo ne a také proč. Nevymlouvejte mu to, co si přeje, jen to vezměte v potaz při volbě své další cesty.

Vím, že už je teď pozdě, ale asi jste neměla v minulosti jít na potrat. Nechci, abyste si to vyčítala, ale o tomhle má rozhodovat hlavně žena, a nemá se řídit vydíráním muže. Myslím, že váš partner má zájem jen o váš servis a děti nechce.

On už má na dítě nejvyšší čas a když ho nyní nechce, tak už ho nebude chtít nikdy. A vůbec, co je to za chlapa, který nutí svou partnerku jít na potrat. Museli jste mít přece spolu hezký vztah, když jste byli spolu dalších 10 let. I ldyby jste ho přemluvila na dítě, tak co by to bylo za otce, který by se na dítě ani netěšil.

Povím vám rodinnou historii...před mnoha a mnoha lety, po válce, chodil můj otec s maminkou pět let. Byli velmi mladí, užívali si, bavili se, pracovali a studovali...a pátý rok jeho rodiče zasedli ke kávě a štrůdlu a důrazně mu řekli, at si ji buď vezme nebo ji nechá být a neničí jí život, protože natahovat vztah bez přirozeného vývoje je vůči ženě nezodpovědné a rodina se jen na hromádce nevybuduje. Tak popřemýšlel, požádal mou maminku o ruku, vzali se skromně a žili spolu až do smrti, v dobrém i zlém, milovali se a občas hádali, vychovali dvě děti a vybudovali velmi moderní, fungující jednotku. My děti jsme to udělali také tak a i když třeba mně vztah nevydržel celý život, přesto byl fajn, já měla pocit jistoty, děti klid, všechno bylo jak má být. Jen tak s někým deset let chodit by nebylo k ničemu, čekat na děti do pětatřiceti už vůbec ne. Ale čekat na děti s partnerem, s kterým se neshodnu ani na tom, kdy je mít, do takového rizika bych nešla ani za nic. A podle toho, co píšete, váš partner je sobec, k čemu ho potřebujete? Že se k vám chová hezky? Není to trochu málo?

Zdravím. Souhlasím s @babkazov. Ano, je nutné přímo si o důvodech (mít či nemít dítě) vážně promluvit. Po 10 letech soužití to není normální. Ale napadá mě ještě jeden důvod, proč třeba nechce dítě. Může si nést v genech vážnou dědičnou nemoc, a nechce zplodit nezdravé dítě. Tak natahuje čas, aby pominula doba vhodná pro porod, o vás tak nepřijde a nemusí "s pravdou ven". Ale vy byste to vědět měla, at je to jakýkoliv důvod, abyste si podle toho zařídila život. Žena je od přírody předurčena k tomu, aby přivedla na svět děti, a tak to taky cítí a chce. Udělejte si hodinu pravdy. Ida

Na to může mít vliv spousta věcí, jeho dětství, včetně rodových, které nezná. Patrně se na to necítí, má blok. Zjistit to lze asi jen díky tomu, že by o tom sám mluvil, jak se cítí apod., je to věc psychologie ale jak říkám, může klidně souviset s rodovou zátěží. Nadějné je, že i to se někdy při pochopení dá změnit, proměnit i nečekaně rychle. Pokud jde o něco mezi vámi dvěma, že s vámi nechce (ale to by asi nežil s vámi), to je zas jiné téma. Doporučuji najít na YT videa Františky Janečkové, jenž se zabývá i psych. bloky, motivacemi, vlivy rodovými. I po skypu. Nebo se zajímat o fenomén rodinných konstelací, kde prý také vycházejí na povrch skryté vlivy. Pak je tu jeste moznost, ze je opravdu natolik nedospělý, že se bojí, že by se musel o vás dělit..musel něco darovat, dělat.

Dítě je smyslem života, bez dětí je život prázdný, člověk to pozná hlavně ve stáří. Jsem rád, že mám dvě dcery, když se stane, že člověk zůstane sám, děti jsou pak hnacím motorem. Být vámi, tak to řeším radikálně, dokud jste mladá.

Podobnou situaci jsem zažila v okolí. Pán měl dvě dcery z předchozího manželství, ale další s novou partnerkou nechtěl. Oháněl se několik let finanční zátěží, dalšími starostmi i věkem. Paní se ho neptala, zařídila to vysazením antikoncepce. Pán byl zaskočen, nabízel jí peníze na potrat. Nešla, samozřejmě. Byla ochotna se i odstěhovat a zvládat život s děckem sama. Pak se narodil chlapeček, celej tatínek! Pán byl dokonce u porodu. To ho změnilo. Teď je z něj nadšený táta, s kloučkem si hraje, sportuje, chlubí se jeho pokroky.

Tak to je prekérní situace, ale jsi žena, takže máš početí dítěte ve svých rukou. Jestli bereš prášky, tak je vysaď a uvidíš, jak vám to půjde - třeba to ani nemusí jít hned, tihle starší chlapi ke čtyřicítce už můžou mít špatný spermiogram a pak to nejde. Nebo jestli chceš mít čisté svědomí, tak se s ním co nejrychleji rozejdi a najdi si někoho jiného, koho budeš moct okamžitě natlačit do dítěte - tam ale hrozí riziko, že nebudete mít dost času se poznat a třeba šlápneš s výběrem vedle a taky v tom věku 30+ už jsou většinou všichni kvalitní chlapi přebraní, tak jedině že by se třeba kvůli tobě někdo rozvedl, opustil vlastní rodinu a měl dítě s tebou, jenže to taky pak asi nebudeš mít čisté svědomí... V tom případě se asi budeš muset smířit s alternativou, že zůstaneš bezdětná.

Já bych to nedokázala zůstat bezdětná jen poroto, že si to chlap přeje. První dítě jsem měla hned po promocích a ve svých 28 jsem měla za sebou třetí porod. Po třicítce už s dětmi pravidelně na hory. Kdybych měla být ve Vaší situaci, tak bych tomu svému narovinu řekla, že si dítě pořídím a on u toho nemusí být.

Pokud se držíte takového partnera, jakého jste si vybrala, pak Vám nezbude nic jiného, než se smířit s tím, že s Vámi dítě mít zkrátka nechce. Což Vám dokazuje celkem jasně. Sama píšete, že o tomto ( zda mít - nemít dítě) rozhoduje pouze on. Vaše priority ho tedy zřejmě nezajímají. Holt jakého jste si vybrala, takového máte. Jen on ví, jaký k tomuto svému postoji má důvod.