Nenávidím druhé mateřství

Jsem žena, matka a vím, o čem mluvíte. Měla byste přskočit všechny rady a rozumy mužů. Ti tohle od svých žen slýchávali, ale neprožili tak živě a bolestivě, jako mamky. Tohle je velmi náročné a vyčerpávající období. Nejen tím, co popisujete, ale přispívá k tomu i jakási izolace, ve které žena žije, bez možnosti úniku, alespoň na chvíli. To všechno platí o rodině, kde muž náročně pracuje. Ten, který nemá práci až tak vyčerpávající a umí se zapojit do pomoci s dětmi a domovem, tam je to pro ženu velikou úlevou. *** Děvče, chtělo by se mi pohladit vás a potěšit, jenže to nejde. Nejde ani pomoci. Moje rada? Jestli alespoň na chvíli, můžete zapojit tatku a babičku, ani na chviličku neváhejte a využijte každé minuty ke svému odpočinku. Nemusíte být "dokolnalou" matkou, manželkou, kuchařkou, uklízečkou, pradlenou, hospodyní, milenkou. To prostě nejde. Přežijte toto náročné období ve zdraví. babka z Ostravy

Je to velmi jednoduché - vyměnit s manželem místa spaní. Případně několik dnů jít spát sama jinam. Chlap je odolnější k dětskému pláči. Dítě stačí v noci přebalit a dát mu napít. Vlastní zkušenost - manželka byla zničena fyzicky i psychicky z nočního řvaní 14- měsíčních dvojčat. Mé domluvy, at celou noc nehledá dudlíky pod postýlkou uznávala, ale v noci to nezvládala. Stačilo, že 3 noci strávila v porodnici s třetí dcerkou. Kolik toho dvojčata v noci proplakala - nevím, já spal, mě to nebudilo. Od té doby už nepotřebovaly dudlík, spávaly celou noc.

-starší dítě přestěhovat na spaní k manželovi

- ze soboty na neděli děti si vyměnit. Vy budete spát se starším a manžel s kojencem. Manžel v neděli nepracuje, tak at hlídá. Odstříkáte mléko na případné na noční krmení ( i když v 6 měsících by mohlo dítě spát celou noc) a když bude třeba, manžel mléko ohřeje. Vy se alespoň jednou do týdne pořádně vyspíte se špuntama v uších.

- pokud máte dětský pokoj, tak starší dítě by v něm mělo spát samostatně.

Zdravím. Myslím, že @babkazov má pravdu hlavně v tom upozornění na vynechání rad od mužů o např. špuntech do uší, nechání dětátka řvát a jít spát jinam...Pánové si evidentně neuvědomují, že matka i když spí, tak stále potřebuje vnímat, jak se miminku daří, aby si např. neublinklo a nezadusilo se... Nechat miminko "na pospas" a klidně spát, opravdová matka nedokáže. Jestli můžu ze své zkušenosti, radila bych, nikdy nedopustit, aby se tatínek stal jen pozorovatelem. Mně pomáhalo, když jsem už fakt padala "na hubu", si v pátek navařit a připravit to nejdůležitější, a následný víkend jsem trávila v posteli, manžel se synkem byli vedle v obýváku. Celý víkend jsem podřimovala, a manžel mi nosil synka jen na kojení. Když odešli ven na procházku, spala jsem i tvrdě. Na noc jsem se přesunula na gauč a kluci do ložnice. Za ten víkend se dá nabrat zas trochu sil. Chlapi nejsou žádní hlupáci. To, co zvládne kolem dětí žena, zvládnou taky. Vždyt ty děti jsou i jejich! A to, že oni chodí v týdnu na 8 hodin do práce, není zdaleka tak vyčerpávající, jako to, co dělá žena kolem dětí a celé domácnosti po 24 hodin denně, včetně sobot a nedělí. Matyldo, vězte, že v tom nejste sama, že toto těžké období bez spánku pomine, a přijdou lepší časy. Cítím s vámi, dodnes pamatuju, jak hrozné to je, a to vy máte děti 2. Mělo by pomoct dát malému na noc něco sytějšího k jídlu, aby vydržel déle spát. V 6 měsících už může. Ale jak říkám – hlavně nenechat tatínka jen pozorovat, ale některé víkendy mu nechat děti na krku se vším všudy. Jinak to nejde. Držím palce. Ida

Je to dítě i manžela, tak se musíte v noci u dítěte střídat, aspoň po 6 hodinách. Manžel je tak trochu sobecký, že vás v tom nechává samotnou. Ví to moc dobře jak vám je, ale dělá mrtvého brouka. Nemá miminko nějaké bolení, problém v tělíčku? Aspoň starší dítě by mohlo spát v místnosti s otcem, vždyt se také nevyspí.

Ač jsem to nezažila v takové míře, chápu vás, že jste z toho na dně. Můj malý řvoun mohl spát jen na břiše, jak jsem ho uložila na zádíčka, už ječel. Riskovala jsem tedy i přes lékařské varování, že je poloha na břiše nebezpečná a bylo ticho. Moc bych vám chtěla poradit (a jedna rada je...dětské lékařce říci, o co jde a donutit ji poradit, jak malou zklidnit, dát na rady, jak řešit časté krmení atd...nebo budete otrokem dítěte, co bude chtít kašičky o půlnoci a podobně), ale nějak nedokážu. Tak snad jen jedno...měla jsem sousedku, jejíž dítě řvalo celý první rok. Byli jsme z toho v baráku všichni na nervy, to mrně se snad ani nenadechovalo, jen řvalo. Bylo zdravé, nic mu nebylo, jen řvalo. V cca osmi měsících přestalo a bylo z něj úžasné mimino a pak už jen pro radost. Teď je to třicetiletý sympatický chlap, kterého týráme vyprávěním, jak jsme ho všichni chtěli uškrtit. Vaší dcerce je šest, tak to už dlouho trvat nebude. Pokud se fakt cítíte na dně, pak poradím zcela vážně jen jedno..najděte si nějakou dobrou psycholožku (pokud bydlíte ve městě, bude tam nejspíš aspoň jedna) a zajděte za ní, je to lepší než maminkovské servery, kde ženské jen bědují.. Jo a toho tříletého bych donutila, aby spal v postýlce, je v jedné místnosti, tak už nemá co řvát.

No to je dost průser, nevykládejte si to špatně, ale já bych to akutně řešil těmito špunty do uší.

Protože tam jde o to, aby jste měla aspoň trochu psychickou úlevu, a v relativním klidu dělala tu vaší práci, nevyspíte se, ale nebudete tak trpět. Jinak - vyzkoušeno na vlastním těle, je třeba trocha zkušeností, aby špunty dobře a hluboko těsnili.