Nejste přihlášen/a.
Pěkný den všem!Pokusím se vylíčit svůj problém, který jsem odhodlaná řešit lékařkou, psycholegem, ale přesto chci znát názor, nadhled kohokoliv z vás, který mi k tomu má co říci.Jsem člověk, který je neskutečně citlivý a zranitelný.Bývala jsem vždy veselá, smála jsem se s ostatními.Ovšem odjakživa jsem se cítila méněcenně, žádná sebedůvěra, z mnoha lidí jsem měla pocit, že mě naprosto ignorují a neberou!Byla jsem raději v ústraní.Přitom jsem velmi komunikativní a normánšě se dokážu se spoustou lidí bavit, konverzovat.Odjakživa očekávám od většiny, že mě budou vždy pomlouvat, nechápat mé poznámky k čemukoliv, že mě zkrátka nebudou vnímat v tom správném světle.Připadala jsem si a stále připadám, že jsem si nikdy nebyla schopná cokoliv užít.Je mi 20 let a připadám si někdy jako babka na sklonku života...Vše se odráží na mé psychice.Mám v sobě zřejmě bloky..sama nevím jak z toho ven.Neskutečné výkyvy nálad.Neustále přemýšlím nad věcmi jako je rozchod, neúspěch, sebelítost.Zamotávám se do těchto pocitů čím dál tím víc.Je pravdou, že jistě na mě musí mít velký vliv špatné vztahy mezi rodiči a mnou zmiňované nízké sebevědomí.Přitom podvědomě vím, že není jediný důvod nemít sebevědomí, ale nedokážu samu sebe přesvědčit, že mé pocity méněcennosti jsou absolutně mimo.V mých snech se neobjevuje nic jiného než sexuální obrazy a násilí z čehož vyvozuji jisté neuspokojení v reálném životě.Myslím si, že má neschopnost vychutnat si v podstatě cokoliv příjemného je zapřičiněná právě nějakými bloky...Možná právě tohle tak negativně mává s mou psychikou a vztahem s protějškem..Cítím to, že nejsem vnitřně spokojená a stojím jakoby na místě.Prosím, může mi někdo napsat byt jen drobnou poznámku v čem bych mohla navázat na tu správnou cestu?Děkuji...
milá nino, myslím,že jsi s tím už vyrůstala. Je to dlohodobá věc vše odblokovat. Musíš sama sebe také pochválit ,učit se radovat z maličkostí, tím si posílíš sebevědomí. Každý den krůček po krůčku budeš -li na sobě pracovat , to bude lepší. Uvař nebo upeč něco - pozvi kamarádku -užijte si spolu hezký den .A nakonec se pochval-to jsem holka šikovná- jak se nám to vydařilo. Nevím proč čekáš ze všech stran jen to špatné, Zřejmě jsi prožila i ve vztahu zklamání? Je potřeba stýkat se s lidmi pozitivně naladěnými. Každý den je jedinečný, žádný den není stejný jeden jak druhý.Ráno si zacvičt, udělej si dobou snádani, nikam nespěchej,raději vstaň dřív. Už večer před ulehnutím zkus si naplánovat den, který přijde. Tím,že postupně budeš realizovat co sis večer naplánovala,vlastně posílíš své sebevědomí. Musíš se ale pochválit!Říct si ten den byl vlastně prima .I když každý den není růžový,ale to máme každý z nás. Nesmí tě sklíčit nějaká věc která se nepovede na 100%. Prostě bude líp a věřit si .JÁ TO DOKÁŽU. To musí být tvým motorem . Kup si knihu - Jak si zvýšit sebevědomí. Je to zajímávé počtení. Držím palečky a věř si.
Děkuji za vaše slova Na mě velmi negativně působí rodinné prostředí, které není ani jeden den v klidu a pak práce ve které se stýkám s lidmi ne zrovna pro mě přínosnými.Přesto vím, že některé věci lze brzy změnit a tak doufám, že nastane příznivá změna.Děkuji za názor!
Moc držím palce, snaž se ve svém volnu co nejvíce zažít pěkné věci, návštěva blízkého hradu, zámku. Zamluvit si někde víkend- zrelaxovat-masáže, koupele, třeba i nějaké sezení , které posílí tvou psychiku. Podívej se na webu, jistě by se něco našlo. Moc a moc Ti přeji , aby vše bylo co nejdříve na dobré cestě.
Nino, nejděte si kamarádku, kamaráda nebo partu lidí, se kterými můžete bez problému komunikovat a se kterými najdete společné zájmy, společnou řeč. Připadá mi, že se zbytečně izolujete od lidí a to není vůbec dobré. Připadá mi, jako kdybyste strašně toužila po lásce. Ale nic neděláte proto, abyste ji našla. Studujete a nebo už chodíte do zaměstnání? At už mezi studenty a nebo i v zaměstnání se můžete zapojit do společných akcí. V zaměstnání se to nyní hodně propaguje - setkávat se i po pracovní době. Překonejte tu bariéru, kterou máte v sobě. Třeba si pořiďte pejska, jestli máte pro to podmínky. To je nejen oddaný kamarád, ale navíc máte šanci se seznámit s dalšími pejskaři. A co nějaký rekreační sport? Prostě hlavně nesedět doma a nečekat, že se to změní samo. Jistě, že špatné rodinné vztahy nevytváří dobré prostředí. Ale nepokračujte v tom a snažte se svůj život udělat lepším - to je ve vašich rukou. Začněte se víc usmívat na lidi, které máte okolo sebe. Hledejte si i malé radosti, to strašně pomůže lepší náladě. Nino, mne je 65 roků. Ale dokážu se nahlas zasmát dobrému fóru a hned mi je líp a zapomenu na ty haldy sněhu venku. A nebo dostanu od nějaké dobré kamarádky hezký dopis a nebo kouzelný smajlík a hnedka mi je líp na světě. Takže hlavu vzhůru, pustte si nějakou bezvadnou hudbu a začněte se víc usmívat. Na světě je moc hezky, i když někdy jsou i krušné chvíle. Ale to k životu patří. Hodně štěstí!
to znam .. take jsem trpela nizkym sebevedomim . vzniklo to za mych detskych let jakozto vznika vetsina dnesnich problemu
i kdyby vam nekdo desetkrat rikal ze k tomu nemate duvod tak to nepomuze. jedine co pomuze je poznat sam sebe . poznat svou hodnotu, to totiz zna opravdu malo kdo. neni to snadne a trva to dlouho. totiz poznavate sama sebe a ucite se kazdy den na tom co vam zivot prinasi. musite se vnimat , vnimat svoje pocity vnimat svoje vnitro . zivotni prohry a uspechy k tomu taky patri hlavne na tom clovek roste! ze vseho si brat ponauceni od toho tu jsme! proto zijeme.
psycholog vam pomuze tim ze o tom budete mluvit ale je to vsechno o vas. budte k sobe otevrena a vnimejte svoje pocity a ty vam napovi co a jak mate delat aby ste byla spokojena.
me treba hrozne pomohlo psani deniku a vlastne zpetne to vnimam tak ze ty deniky byly misto toho psychologa .. jak jsem tam psala vsechny svoje utrapy , problemy tak jsem se tim dostavala do sveho nitra a casem jsem mela jasno v tom co a kdo vlastne jsem a co chci a jaky zivot chci vest... ME TO POMOHLO . to neznamena ze ted vsichni si musi jit psat deniky hahahaha je to takovy priklad. ale je to sranda si to pak zpetne cist a to koukate co z vas vsechno vypadlo hihihi
doplněno 17.03.10 17:19:napriklad moje mamka taky trpela tim co popisujete. od pani ktera se zabyva duchovnem , minulymi zivoty atd.. zjistla ze byla nechtene dite a ze jeji mamka chtela jit na potrat . no nakonec nesla ale ocividne to na plodu zanechalo nasledky a mamka pak od mala trpela menecenosti a nutno dodat ze jeji sestra byla vzdy tak nejak vice preferovana ... toto vsechno muze zpusobit to o cem pisete... moje mama je ale opravdu tezky pripad a stale se toho pocitu nezbavila (muj otec situaci take nepomohl svym chovanim ).. take si myslim cim pozdeji si to clovek uvedomi tim tezzsi je neco zmenit.. milionkrat jsem s ni mluvila a ruzne problemy resila ale pokud si to clovek neuvedomi sam, nelze nikomu pomoci.. hlavne se tomu otevrit a chtit!
vy ocividne chcete tento stav resit a ja verim ze se vam to podari!
take je moznost regrese minulymi zivoty kde se dostavate do sveho vnitra s terapeutem a take se poznavate a zjistite priciny vasich problemu ... ja osobne bych volila spise to nez psychologa ale to uz je jina kapitola..
Nino, dovolte, abych Vám napsala jednu radu. Nechci, aby to vyznělo jako rada člověku se zlomenou nohu - rozchodit. Ale třeba to pro Vás bude akceptovatelné a stojí to jenom trochu úsilí.
Zrovna jsem dočetla knihu Jak se zbavit starostí a začít žít, kterou napsal Dale Carnegie. S radostí jsem zjistila, že většina jeho postřehů pro mě není nová, ale při čtení Vašeko dotazu mě napadlo Vám jednu radu předat:
Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky. Jestliže jsou naše myšlenky štastné, jsme i my štastní. Jestliže se v myšlenkách bojíme, budeme se bát i ve skutečnosti. Vím, že to zní skoro jako kázání z nějaké sekty, ale je to jenom ve zkratce vyjádřený princip, který je v knize podpořený několika příběhy skutečných lidí. Jsou podobné jako Váš příběh: nicotné sebevědomí, sebelítost, slabost. Carnegie tvrdí, že stačí se každé ráno nadechnout, narovnat a usmívat se. A celý den to udržovat. Úsměv na tváři přinese i úsměv do duše. Podstatou je donutit se vypadat a jednat, jako byste se cítila báječně. A začnete se tak skutečně cítit. Pouhým radostným vystupováním můžete začít radost skutečně prožívat. Jako pomůcka by měla sloužit myšlenka "zkusím to jenom dnes, jenom tento den". Mělo by Vám to připadat snazší.
Držím palce.
Jinak Vám ještě vždy může pomoci chemie - tzn. antidepresiva. Nezavrhujte ani tuto pomoc.
Děkuji Vám!Tohle neslyším poprvé, asi na tom něco bude, ale přeci jenom se nejedná o špatnou náladu, která lehce přejde jakmile se sama na sebe v zrcadle usměju.Musím se naučit být průbojnější a zároveň přijít na to, proč jsem tak neskutečně přecitlivělá.Mám v podvědomí něco co mi nedovoluje uvěřit tomu, že nejsem ani méněcenná ani neschopná..a hlavně nemilovaná..Hezký den!Knihu si seženu!
Carnegie nepsal o pouhé špatné náladě, psal o depresi. Chápu Vás, sama jsem byla v raném mládí podobná jako Vy - plná nejistoty, úzkosti, přecitlivělá... Snad proto jsem četla kvanta knih, v těch příbězích jsem byla někdo jiný, nacházela jsem tam svět, kde by mě chápali... pak se nějak překulila puberta, já jsem sama od sebe jaksi "zdrzla" a dnes mi vůbec nezáleží na tom, jestli se někomu zavděčím, jestli jsem dost schopná a obstojím... Prostě jsem.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.